Jurij Arťuchin

Otce, který sloužil u letectva a krátce po zahájení války byl sestřelen, ztratil v roce 1941. V deváté třídě se rozhodl jít v jeho šlépějích a byl poslán na balašovské učiliště pilotů. Ze zdravotních důvodů k létání nebyl připuštěn a přešel na serpuchovské letecké technické učiliště.[2] Po dvou letech výuky se stal roku 1950 v hodnosti podporučíka starším technikem letky v zabajkalském vojenském okruhu. Po čase začal studovat na Vojenské letecké inženýrské akademii Žukovského v Moskvě. Po úspěšném absolvování získal titul inženýra a ve škole zůstal pracovat v jedné z vědeckých laboratoří. V lednu 1963 byl přijat do oddílu kosmonautů.[3].

Měl letět spolu s Popovičem^[kdo?] v dubnu 1973 na vojenskou stanici Almaz 101-1, pro veřejnost označovanou jako Saljut 2. Stanice však předčasně zanikla.[4] Oba v přípravě pokračovali.

V roce 1974 absolvoval let kosmickou lodí Sojuz 14 k orbitální stanici Saljut 3 ve funkci palubního inženýra. Letěl s kosmonautem Pavlem Popovičem a společně na stanici pracovali 14 dní.

• Sojuz 14 (3. července 1974 – 19. července 1974)

Později absolvoval další vysokou školu, stal se v roce 1980 kandidátem věd a dostával další vyšší vojenské funkce, do kosmu již neletěl. Dosáhl hodnosti plukovníka v roce 1990. Byl ženatý, měl dvě děti. V roce 1992 byl penzionován. Zemřel v důsledku nemoci ve svých 68 letech.