Georgij Beregovoj

Absolvoval luhanské letecké učiliště. Během II. světové války byl ve věku 20 let pilotem bombardovacího letounu, s nímž podnikl 186 bojových letů. Jednou byl sestřelen, zachránil se na padáku. S Rudou armádou se dostal až k osvobození Československa. Po válce absolvoval vojenskou leteckou akademii a v roce 1948 se stal zkušebním pilotem. V roce 1961 získal titul zasloužilého zkušebního letce SSSR a krátce poté požádal o zařazení do výcvikového střediska kosmonautů. Teprve tam se naučil plavat, zvládnout teorii nebeské mechaniky, techniku kosmických lodí i přístrojového vybavení. Nacvičoval pilotáž společného letu obou Sojuzů. Nedosahoval sice tak dobrých výsledků ve výcviku, jako jeho kolegové, byl však protlačován jako válečný veterán. V roce 1965 absolvoval let na jednom z prvních Sojuzů, hned po tragickém úmrtí Komarova na Sojuzu 1.

Dne 26. října 1968 odstartoval ve svých 47 letech s kosmickou lodí Sojuz 3 k letu trvajícímu téměř 95 hodin a to den po vypuštění bezpilotního Sojuzu 2. Letěl sám. Smysl jeho letu bylo zkoušet automatické a ruční spojení dvou lodí typu Sojuz.[2]. Spojení se mu nezdařilo, protože spotřeboval příliš mnoho paliva a dostal se jen 40 metrů k druhému Sojuuzu. Tento neúspěch nebyl veřejnosti oznámen, oficiálně se měly jen ověřit možnosti přibližovacího manévru[3].

• Sojuz 3 (26. říjen 1968 – 30. říjen 1968)

Po zdánlivě úspěšném absolvování letu dostal obvyklou Hvězdu hrdiny SSSR a byl povýšen do hodnosti generálporučíka letectva SSSR. Do kosmu už nebyl puštěn a stal se náčelníkem střediska J. A. Gagarina pro výcvik kosmonautů. Byl ženatý a měl dvě děti. Zemřel na pooperační komplikace ve věku 74 let.