1. návštěvní expedice (ISS)

• Talgat Musabajev (3), velitel, Roskosmos (CPK)
• Jurij Baturin (2), palubní inženýr, Roskosmos (CPK)
• Dennis Tito (1), účastník kosmického letu, soukromník

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

• Viktor Afanasjev, velitel, Roskosmos (CPK)
• Konstantin Kozejev, palubní inženýr, Roskosmos (RKK Eněrgija)

Posádka pro expedici byla zformována už v červenci 1997 ve složení Talgat Musabajev, Naděžda Kuželná,[1] roli záložníků zaujali Vladimir Děžurov (už v říjnu 1997 nahrazený Valerijem Tokarevem) a Sergej Revin.[2] Příprava k letu fakticky začala až na podzim 1999. V červenci 2000 se Musabajev vrátil do programu Mir a v posádce jej nahradil Viktor Afanasjev. O měsíc později, v srpnu 2000, v záloze zaměnil Revina Konstantin Kozejev.[3]

Mezitím byl v rámci programu Mir v červnu 2000 oficiálně představen první soukromý zákazník Roskosmosu ochotný zaplatit si vesmírný let – americký podnikatel Dennis Tito.[4] V srpnu zahájil výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů (CPK) ve Hvězdném městečku. Přípravu přerušil v listopadu 2000 po rozhodnutí o ukončení letů na Mir.[4] Vedení Roskosmosu ani Tito se nechtěli vzdát rozběhnuté spolupráce a situaci vyřešili přesunutím Američana do 1. návštěvní expedice na ISS. V prosinci 2000 tak byla sestavena nová posádka – velitel Talgat Musabajev, palubní inženýr Jurij Baturin a v roli účastníka kosmického letu Dennis Tito.[1][4] V lednu 2001 byla reorganizována i záloha, nyní ve složení Afanasjev, Kozejev.[3] V lednu 2001 zahájili čtyři ruští kosmonauti bezprostřední přípravu k letu, od února se k nim připojil i Tito.[4]

Postoj Američanů se k Titovu letu prošel několika fázemi. Po počátečním přehlížení problému nastoupil ostrý nesouhlas, na který ruská strana reagovala neméně rozhodnou neústupností, podpořenou z nejvyšších míst (v dubnu Hvězdné městečko navštívil prezident Putin a osobně poblahopřál Titovi k letu).[5]

Rusové považovali americké argumenty o nepřipravenosti neprofesionála na let a rizicích v případě havárie za neodůvodněné a zdůrazňovali Titův výcvik.[5][6] Vedení NASA se pokoušelo přesvědčit Tita i Roskosmos alespoň k souhlasu s odložením letu na podzim, což ztroskotalo na jeho jasném odmítnutí a závazcích Roskosmosu.[5]

Odpor NASA vyvrcholil v polovině března po příletu pětice kosmonautů obou posádek do Houstonu k týdennímu kursu seznámení se s americkým segmentem stanice. Představitelé NASA k překvapení Rusů začali i na veřejnosti označovat za člena posádky expedice astronauta ESA Thomase Reitera.[5] V Johnsonovu vesmírném středisku nebyl Tito připuštěn k instruktáži, ale ruští kosmonauti odmítli pracovat v nekompletní sestavě, čímž Američany nepříjemně zaskočili.[7] Druhý den po příkazu z Moskvy se výcvik rozeběhl pouze ve čtyřech, což Musabajev a Baturin později okomentovali slovy: „ztracený den jsme nahradili omezením přestávek na kávu, těch u nich bývá nepočítaně...“[7]

Roskosmos stále trval na účasti Tita v letu, přičemž zaujal tvrdý postoj – nepoletí-li on, nepoletí nikdo a Sojuzy se nevystřídají, což by znamenalo nutnost dočasného přerušení obývání stanice.[5] NASA nakonec dala souhlas s Titovým letem až 23. dubna za podmínek, že Tito bude spát v Sojuzu, v americkém segmentu stanice se bude pohybovat pouze s doprovodem, zaplatí vše, co v něm poláme a nevznese žádnou žalobu na NASA pokud v něm utrpí nějakou újmu.[5]

Start byl naplánován na 28. dubna a spojení s ISS na 30. dubna 2001. Dne 25. dubna se ale na ISS objevily problémy s počítači a komunikačním systémem, Američané se proto rozhodli odložit odlet raketoplánu (let STS-100, raketoplán se nacházel v sestavě ISS od 21. dubna) o dva dny do 30. dubna, což vyvolalo nutnost posunu i letu Sojuzu (při příletu ke stanici ještě před odpojení raketoplánu by Sojuz minul americký stroj pouze o 6 metrů, což bylo považováno za neúměrně riskantní).[5] Středisko řízení letů v Koroljovu prohlásilo odklad za nemožný. Nakonec se dospělo k dohodě na startu v plánovanou dobu s tím, že v případě nutnosti Sojuz na oběžné dráze vyčká na odlet raketoplánu.[8]

Trojice Musabajev, Baturin, Tito odstartovala do vesmíru 28. dubna 2001 v 7:37 UTC z kosmodromu Bajkonur v lodi Sojuz TM-32.[8] Endeavour se 29. dubna po vyřešení problémů na ISS vzdálil a tak nic nebránilo připojení Sojuzu k ISS 30. dubna v 7:38 UTC.[8]

Po spojení kosmonauti vyložili náklad pro stanici a zahájili vědecký program sestávající celkem z 11 experimentů.[9] Musabajev se, jako i v předešlých letech, věnoval experimentům připraveným kazašskými vědci – snímkování vybraných oblastí Kazachstánu, pokusu Dastarchan – testům doplňků stravy sloužících k odvodu škodlivin z těla a tonizujících přídavků do čaje.[7] Dále kosmonauti uskutečnili čtyři genetické výzkumy na muškách rodu Drosophila, fotografování zemského povrchu, a další fázi technologického experimentu Plazmový krystal (Плазменный кристалл).[7] Na žádost kazašských partnerů Sojuz vezl i box s kazašskou vlajkou, ústavou, portrétem a knihou prezidenta, kapsli se zemí z Astany a korán (Tito zase vezl bibli).[7] Dennis Tito fotografoval, natáčel a účastnil se několika tiskových konferencí. S letem byl velmi spokojený, kromě nevolnosti první den letu, se ve stavu beztíže cítil dobře a pobyt v kosmu si pochvaloval.[8]

Dne 6. května 2001 v 2:21 UTC se posádka 1. návštěvní expedice v Sojuzu TM-31 odpoutala od ISS a ve 5:41 UTC přistála v severním Kazachstánu.[8]