Sojuz 39

Sojuz 39 byla kosmická loď SSSR z roku 1981, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/mongolskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1981-29A. Byl to 77. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl PAMIR.[1]

Sojuz 39
Znak
Údaje o lodi
COSPAR 1981-29A
Hmotnost 6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak Памир ("Pamir")
Členů posádky 2
Datum startu 22. března 1981 14:58:55 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 7 d 20 h 42 m 3 s
Datum přistání 30. března 1981 11:40:58 UTC
Apogeum 282,8 km
Perigeum 197,5 km
Sklon dráhy 51,64°
Doba oběhu 88,01 min
Počet oběhů 124
Navigace
Předchozí Následující
Sojuz T-4 Sojuz 40

Posádka

Dvoučlennou posádku, osmou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu

Start

Loď odstartovala 22. března 1981 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 195 – 281 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování . K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo navečer 23. března 1981 a krátce před půlnocí SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6.

Zde se setkali se pátou základní posádkou stanice, kosmonauty Vladimírem Kovaljonokem a Viktorem Savinychem, kteří sem přiletěli týden před nimi v Sojuzu T-4.

V době jejich příletu měla za sebou stanice 3,5 roků existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz T-4.

Práce na stanici

Mezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 20 sovětsko-mongolských experimentů různého charakteru. Názvy některých z nich: Altaj, Gologramma, Vorostnik, Erdem.

Potom si posádka Sojuzu 39 do své lodi přenesla osobní věci i výsledky experimentů.

Odlet domů

Oba kosmonauti nastoupili 30. března 1981 do své lodě, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 170 km od Džezkazganu na území Kazachstánu. [2][1]

Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země i se svou stálou posádkou.

Konstrukce Sojuzu

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém.

Odkazy

Reference
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 317.
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Alexandrovič Džanibekov, s. 63.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.