Jurij Romaněnko

Jurij Viktorovič Romaněnko, rusky Юрий Викторович Романенко, (*1. srpna 1944 ve vesnici Koltubanovskij[1], Orenburská oblast SSSR), je sovětský vojenský letec a kosmonaut ruské národnosti.

Jurij Viktorovič Romaněnko
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnost SSSR/ Rusko
Datum narození1. srpna 1944 (77 let)
Místo narozeníKoltubanovskij, Orenburská oblast SSSR
Jiné zaměstnáníPilot
Čas ve vesmíru430d 18d 21m
Kosmonaut od1970
MiseSojuz 26, Sojuz 38, Sojuz TM-2
Znaky misí
Kosmonaut do1988
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Otec byl námořní kapitán první třídy a velel torpédoborci v Severním loďstvu. Matka byla lékařkou. Žili 14 let na poloostrově Kola. Po demobilizaci otce se odstěhovali do Kaliningradu.[2] Tady si rozvíjel svou zálibu, letecké modelářství. Pomáhal mu plukovník letectva v záloze A.Malinovskij a také mu vštípil touhu po létání v opravdových letadlech. Po ukončení základní školy pracoval rok jako betonář, ale pak se rozhodl a nastoupil na černigovské letecké učiliště se čtyřletou učební dobou. Stal se poté leteckým instruktorem a zvyšoval si kvalifikaci. Ke kosmonautice jej nakonec získal German Titov, krátce po svatbě. Ve Hvězdném městečku se objevil v roce 1970 a prokázal své schopnosti při tvrdém výcviku. Členem výcvikového střediska byl od 27.4.1970 do 11.10.1988. V roce 1978 byl Romaněnko na návštěvě ČSSR a obdržel zde 27. dubna titul Hrdina ČSSR. Od 9. srpna 1971 měl syna Romana, který byl ve výcvikovém středisku kosmonautů od roku 1998. Od roku 1990 byl náčelník přípravného střediska J.A.Gagarina ve Hvězdném městečku.

Lety do vesmíru

V roce 1977 letěl z Bajkonuru poprvé. Bylo to lodí Sojuz 26, společně v posádce s Grečkem letěli na stanici Saljut 6, kde se později setkali i s československým kosmonautem Vladimírem Remkem. V té době mu bylo 33 let a měl hodnost podplukovníka. Vrátil se dolů se Sojuzem 27 po více než třech měsících na oběžné dráze.

O tři roky později v roce 1980 letěl na Saljut 6 podruhé, tentokrát se Sojuzem 38 v rámci programu Interkosmos, dolů se vrátil za 8 dní.

V roce 1987 letěl do vesmíru potřetí na Sojuzu TM 2, tentokrát na stanici Mir, kde strávil celých 326 dní, což byl tehdejší světový rekord. Za svůj život byl tedy ve vesmíru 3x a strávil tam 430 dní. Naučil se doma anglicky a absolvoval odbornou stáž v Houstonu. Má za sebou čtyři výstupy mimo kosmickou stanici. Při všech třech letech končily mise přistáním na padácích na území Kazachstánu.[3].

Vyznamenání

Sovětská a ruská vyznamenání

Zahraniční vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 6, s. 73.
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Jurij Viktorovič Romaněnko, s. 192.
  4. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online
  5. Юрий Викторович Романенко. www.astronaut.ru [online]. [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. (rusky)
  6. 1980: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
  7. Čestný titul Hrdina ČSSR s právem nosit zlatou hvězdu Hrdiny ČSSR: Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.