Sojuz 23

Sojuz 23 byla kosmická loď SSSR z roku 1976, která se svou posádkou absolvovala let na oběžnou dráhu Země s cílem pracovat na orbitální stanici Saljut 5. Připojení se nezdařilo a loď se vrátila předčasně na Zem. Sojuz 23 podle katalogu COSPAR dostal označení 1976-100A a byl 58. registrovaným letem kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl RADON.[1]

Sojuz 23
Údaje o lodi
COSPAR 1976-100A
Hmotnost 6760 kg
Údaje o letu
Volací znak Радон (Radon)
Členů posádky 2
Datum startu 14. října 1976 17:39:18 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Nosná raketa Sojuz-FG
Délka letu 2 d 00 h 06 m 35 s
Datum přistání 16. října 1976 17:45:53 UTC
Navigace
Předchozí Následující
Sojuz 22 Sojuz 24

Posádka

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Průběh letu

Loď odstartovala 14. října 1976 navečer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Po korekci dráhy se Sojuz dostal na dráhu s parametry 246 – 269 km nad Zemí, čas jednoho oběhu byl 88 minut.

Večer 15. října byl zapnut automatický přibližovací systém, který měl napomoci připojit se na orbitální stanici Saljut 5, systém však nefungoval, rozsvítila se poruchová kontrolka. Několikrát byl podniknut pokus o jeho restart, když se nezdařil, dalo řídící středisko pokyn k předčasnému ukončení mise s návratem k Zemi.

Nezdar pokračoval i během přistávacího manévru. Místo obvyklého přistání s pomocí motorů a padákového systému na polích Kazachstánu kabina s posádkou přistála na zamrzlé hladině jezera Tengiz zhruba 140 km JV od Arkalyku. V silném mrazu (-20 stupňů) a sněhové bouři měla záchranná skupina problémy kabinu najít a pak s pomocí vrtulníku odtáhnout ke břehu.[1]

Nezdařená mise Sojuzu 23 trvala pouhé 2 dny, během níž obkroužila 22x Zemi [2].


Konstrukce lodě

Udaná startovací hmotnost byla 6760 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení k připojení k Saljutu.

Odkazy

Reference
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 299.
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Valerij Ijlič Rožděstvenskij, s. 196.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.