Davis Cup

Davis Cup
	Aktuální ročník:; Davis Cup 2021
	logo Davisova poháru
Sport	tenis
Založeno	1900
Vlastník	ITF
Počet týmů	18 finále; 24 kvalifikační kolo; 76 ve 3. a 4. skupinách (2021)[1]; 142 v roce 2020[2]
Poslední vítěz	Španělsko (6. titul)
Nejvíce titulů	Spojené státy (32 titulů)
Sponzoři	Rakuten
Příbuzné soutěže	Billie Jean King Cup; juniorský Davis Cup
Zakladatel	Dwight F. Davis
Web	daviscup.com

Davis Cup (česky Davisův pohár), oficiálně Davis Cup by Rakuten, je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista.

Od března 2020 do listopadu 2021 probíhá 109. ročník, jehož se účastní 142 týmů.[2] Obhájcem titulu je Španělsko, které ve finále Davis Cupu 2019 porazilo Kanadu 2:0 na zápasy. Světová jednička Rafael Nadal byla vyhlášena nejužitečnějším hráčem finálového turnaje, když v pěti dvouhrách neztratila ani jedno podání či set, rovněž tak neprohrála žádnou čtyřhru. Španělé tak poprvé od triumfu z roku 2011 a celkově pošesté v historii zvedli nad hlavu „salátovou mísu“ pro šampiony soutěže.[3] V důsledku koronavirové pandemie Mezinárodní tenisová federace 26. června 2020 oznámila, že Davis Cup 2020 byl rozložen do dvou kalendářních let 2020 a 2021. Od poloviny března 2020 tak byly v daném roce zrušeny všechny zápasy a přesunuty na rok 2021.[1]

V letech 1981–2018 se hrála šestnáctičlenná Světová skupina, z níž vzešel celkový vítěz. Změny formátu v letech 2018–2020 vedly ke vzniku kvalifikačního kola v podobě dvanácti mezistátních utkání. Vítězové z něj postupují do listopadového finále, hraného jeden týden na neutrální půdě s osmnácti celky. První dvě skupiny kontinentálních zón získaly celosvětový charakter s dvanácti vzájemnými duely a dvěma předcházejícími barážemi. Zachována byla koncepce třetí a čtvrté skupiny kontinentálních zón na týdenní bázi se základními bloky a nástavbovou baráží o konečné umístění. Reformu zastřešila investiční skupina Kosmos, v čele s bývalým španělským fotbalistou Gerardem Piquém. Během 25 let Kosmos naplánoval do soutěže investovat tři miliardy dolarů. Prémie tenistům ve finálovém turnaji měly dosáhnout výše 20 milionů dolarů.[4] Konkurenční Asociace tenisových profesionálů (ATP) na změny reagovala vytvořením týmové soutěže ATP Cup, hrané od roku 2020 v Austrálii.

Ženskou obdobou mužského poháru je Billie Jean King Cup, který vznikl v roce 1963 u příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Dalšími soutěžemi družstev jsou mistrovství světa ITF smíšených párů – Hopmanův pohár, a mužské turnaje Laver Cup s ATP Cupem. Chlapci v kategorii do 16 let hrají juniorský Davis Cup. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně (2012) přidalo i triumf na Hopman Cupu.[5]

V roce 2019 se globálním partnerem soutěže stala minimálně na dvouleté období japonská společnost Rakuten, zaměřená na elektronické obchodování. V této roli nahradila bankovní dům BNP Paribas.[6]

Historie

Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.

Salátová mísa určená pro vítězný tým soutěže se jmény tenistů, kteří soutěž vyhráli, Praha 2012

Po Davisově smrti v roce 1945 byla tato mezinárodní tenisová soutěž přejmenována podle zakladatele na Davis Cup. Po 2. světové válce také přišla tzv. Hopmanova éra, když Austrálie pod vedením téhož kapitána prošla dvaadvacetkrát do finále z nichž 15 vyhrála. Vedle USA, Velké Británie a Austrálie se vítězství do roku 1973 včetně dočkala ještě Francie. Vše se změnilo o rok později, kdy se ovšem nakonec finále neuskutečnilo. Indie totiž odmítla nastoupit proti Jihoafrické republice kvůli tamnímu apartheidu a o vítězi tak bylo rozhodnuto bez boje.[7] Až v roce 1989 byl do zápasů Davisova poháru začleněn tie-break.

Od roku 1981 byla utvořena šestnáctičlenná světová skupina a systém podskupin. Nejdéle se ve světové skupině bez sestupu udrželo Československo a jako nástupce Česká republika, které ji poprvé a dosud naposledy opustilo až v roce 2005. Jen jednou od zavedení světové skupiny chyběly ještě týmy USA a Švédska.

V roce 2012 proběhl 101. ročník a jubilejní 100. finále Davis Cupu.[8] Obhájcem titulu bylo Španělsko, které se pošesté za uplynulých deset let probojovalo do finále, v němž však prohrálo v Praze s týmem České republiky 2:3 na zápasy. Rozhodovalo se až v posledním pátém zápase, do kterého oba týmy vstupovaly za nerozhodnutého stavu 2:2. Česká dvojka Radek Štěpánek však dokázal porazit světovou jedenáctku Nicolase Almagra 3:1 na sety.[8] Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7.02 hodin a byl odehrán 2. února 2013. V ženevském úvodním kole Světové skupiny mezi Českou republikou a Švýcarskem porazili Tomáš Berdych s Lukášem Rosolem Švýcary Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6–7 a 24–22.[9]

Na pravidelném každoročním zasedání shromáždění Mezinárodní tenisové federace v chilské metropoli Santiagu padlo 25. září 2015 rozhodnutí týkající se koncovky zápasu. Od Davis Cupu 2016 byl v pátém rozhodujícím setu zaveden tiebreak pro všechny zápasy. Skončil tak tradiční model, v němž bylo třeba k zisku této sady rozdílu dvou gamů. Cílem bylo omezení dlouhých maratonských utkání. Davis Cup se tak připojil k US Open, jenž jako jediný z grandslamů uplatňoval toto pojetí.[10]

Jediným týmem, který odehrál do konce roku 2019 všech 108 ročníků soutěže byla Velká Británie.[11]

2018–2020: Vývoj formátu soutěže

Argentina vyhrála Davis Cup 2016 a stala se prvním jihoamerickým vítězem v historii soutěže

Na srpnovém zasedání 2017 řídící organizace Mezinárodní tenisové federace (ITF) v Ho Či Minově Městě došlo k návrhu revolučních změn, které nebyly souhrnně přijaty. Přesto bylo rozhodnuto o testování některých změn v Davisově poháru 2018 s cílem zatraktivnění soutěže. Od roku 2018 tak byl zaveden nový herní formát pro první a druhé skupiny kontinentálních zón, které začaly probíhat jen v pátek a sobotu s utkáními zkrácenými na dvě vítězné sady. Týmy může nově tvořit až pět namísto čtyř tenistů. Při rozhodnutí duelu ve čtvrté dvouhře, se již nehraje pátý singl, a pokud již o vítězi rozhodla sobotní čtyřhra, konala se v neděli pouze jedna dvouhra.[12]

V důsledku přijaté reformy Davis Cupu v srpnu 2018 na zasedání ITF v Orlandu se v daném roce uskutečnil poslední ročník Světové skupiny s šestnácti členy a vyřazovacím systémem již od osmifinálové fáze. Mezistátní utkání se naposledy hrála ve třech dnech, na tři vítězné sety a v domácím prostředí jednoho z dvojice soupeřů.[13][14] Proti změně formátu prosazované vedením ITF v čele prezidentem Davidem Haggertym se postavily některé velké tenisové svazy v Evropě, včetně Německa, Velké Británie a České republiky, rovněž tak Austrálie. Předmětem kritiky se stalo zejména přerušení 118leté tradice formátu soutěže.[15] Podporu reformě naopak vyjádřily Spojené státy či Francie. Návrh obdržel nutnou dvoutřetinovou většinu, s podílem 71,4 % hlasujících.[4][16]

Slavnostní nástup finalistů Světové skupiny Davis Cupu 2018 Francie a Chorvatska v lillské aréně Stade Pierre-Mauroy. Francouzi podlehli 1:3 na zápasy.

Od roku 2019 byl zaveden jednotýdenní finálový turnaj s 18 účastníky na neutrální půdě. Formát mezistátního utkání, hraného v jediném dni, představuje dvě dvouhry a čtyřhru na dvě vítězné sady. Do finálového turnaje se automaticky kvalifikují semifinalisté z předchozího ročníku, dva výběry získávají divokou kartu a zbylých dvanáct celků postupuje z kvalifikačního kola. To má charakter mezistátního duelu do tří vítězných bodů ve dvou hracích dnech, s celkovou účastí dvaceti čtyř týmů, které tvoří dvojice. Kvalifikační kolo je hráno na počátku února a poražení sestupují do 1. skupin kontinentálních zón daného ročníku.[13][14]

Finále se koná v listopadu, se šesti tříčlennými skupinami, z nichž vítězové a dva nejlepší týmy z druhých míst (dle nejvyššího poměru utkání, případně setů a her) postupují do čtvrtfinále. Od této osmičlenné fáze má turnaj charakter vyřazovacího systému. Celky, které obsadily 5.–18. místo hrají další rok kvalifikační kolo.[13][14]

V roce 2020 došlo ke změně charakteru 1. a 2. skupin tří kontinentální zón, které byly v zářijovém termínu globalizovány do 1. a 2. světové skupiny, s předcházejícími dvěma březnovými barážemi. V každé světové skupině i baráží se koná dvanáct vzájemných duelů do tří vítězných bodů ve dvou dnech, se čtyřmi dvouhrami a čtyřhrou jako třetím utkáním v pořadí. Kontinentální zóny 3. a 4. skupin byly zachovány ve formátu jednotýdenních základních bloků a barážové nástavby o konečné umístění, s dvěma dvouhrami a jednou čtyřhrou, do dvou vítězných bodů.[17][2][4]

Formát Davisu Cupu od 2020[17]
Březen				Září				Listopad
								Finále
		12 vítězů						18 týmů	7 dní	6 skupin + vyřazování	2 dvouhry 1 čtyřhra
Kvalifikační kolo
Kvalifikační kolo
24 týmů	2 dny	12 zápasů doma/venku	4 dvouhry 1 čtyřhra
	12 poražených			1. světová skupina
	12 vítězů			24 týmů	2 dny	12 zápasů doma/venku	4 dvouhry 1 čtyřhra
Baráž 1. světové skupiny
24 týmů	2 dny	12 zápasů doma/venku	4 dvouhry 1 čtyřhra
	12 poražených			2. světová skupina
	12 vítězů			24 týmů	2 dny	12 zápasů doma/venku	4 dvouhry 1 čtyřhra
Baráž 2. světové skupiny
24 týmů	2 dny	12 zápasů doma/venku	4 dvouhry 1 čtyřhra
12 poražených		III. skupina
		základní bloky		7 dní	baráž o umístění		2 dvouhry 1 čtyřhra
		Afrika	Amerika		Asie a Oceánie		Evropa
		IV. skupina
		základní bloky		7 dní	baráž o umístění		2 dvouhry 1 čtyřhra
		Afrika		Asie a Oceánie			Evropa
		červen / červenec / září

Přehled finále

Přehled finále
Rok	Místo konání	Vítěz	Výsledek	Finalista
1900	Boston	Spojené státy	3:0	Velká Británie
1902	New York	Spojené státy	3:2	Velká Británie
1903	Boston	Velká Británie	4:1	Spojené státy
1904	Londýn	Velká Británie	5:0	Belgie
1905	Londýn	Velká Británie	5:0	Spojené státy
1906	Londýn	Velká Británie	5:0	Spojené státy
1907	Londýn	Australasie	3:2	Velká Británie
1908	Melbourne	Australasie	3:2	Spojené státy
1909	Sydney	Australasie	5:0	Spojené státy
1911	Christchurch	Australasie	4:0	Spojené státy
1912	Melbourne	Velká Británie	3:2	Australasie
1913	Londýn	Spojené státy	3:2	Velká Británie
1914	New York	Austrálie	3:2	Spojené státy
1919	Sydney	Austrálie	4:1	Velká Británie
1920	Auckland	Spojené státy	5:0	Austrálie
1921	New York	Spojené státy	5:0	Japonsko
1922	New York	Spojené státy	4:1	Austrálie
1923	New York	Spojené státy	4:1	Austrálie
1924	Filadelfie	Spojené státy	5:0	Austrálie
1925	Filadelfie	Spojené státy	5:0	Francie
1926	Filadelfie	Spojené státy	4:1	Francie
1927	Filadelfie	Francie	3:2	Spojené státy
1928	Paříž	Francie	4:1	Spojené státy
1929	Paříž	Francie	3:2	Spojené státy
1930	Paříž	Francie	4:1	Spojené státy
1931	Paříž	Francie	3:2	Velká Británie
1932	Paříž	Francie	3:2	Spojené státy
1933	Paříž	Velká Británie	3:2	Francie
1934	Londýn	Velká Británie	4:1	Spojené státy
1935	Londýn	Velká Británie	5:0	Spojené státy
1936	Londýn	Velká Británie	3:2	Austrálie
1937	Londýn	Spojené státy	4:1	Velká Británie
1938	Filadelfie	Spojené státy	3:2	Austrálie
1939	Haverford	Austrálie	3:2	Spojené státy
1946	Melbourne	Spojené státy	5:0	Austrálie
1947	New York	Spojené státy	4:1	Austrálie
1948	New York	Spojené státy	5:0	Austrálie
1949	New York	Spojené státy	4:1	Austrálie
1950	New York	Austrálie	4:1	Spojené státy
1951	Sydney	Austrálie	3:2	Spojené státy
1952	Adelaide	Austrálie	4:1	Spojené státy
1953	Melbourne	Austrálie	3:2	Spojené státy
1954	Sydney	Spojené státy	3:2	Austrálie
1955	New York	Austrálie	5:0	Spojené státy
1956	Adelaide	Austrálie	5:0	Spojené státy
1957	Melbourne	Austrálie	3:2	Spojené státy
1958	Brisbane	Spojené státy	3:2	Austrálie
1959	New York	Austrálie	3:2	Spojené státy
1960	Sydney	Austrálie	4:1	Itálie
1961	Melbourne	Austrálie	5:0	Itálie
1962	Brisbane	Austrálie	5:0	Mexiko
1963	Adelaide	Spojené státy	3:2	Austrálie
1964	Cleveland	Austrálie	3:2	Spojené státy
1965	Sydney	Austrálie	4:1	Španělsko
1966	Melbourne	Austrálie	4:1	Indie
1967	Brisbane	Austrálie	4:1	Španělsko
1968	Adelaide	Spojené státy	4:1	Austrálie
1969	Cleveland	Spojené státy	5:0	Rumunsko
1970	Cleveland	Spojené státy	5:0	Německo
1971	Charlotte	Spojené státy	3:2	Rumunsko
1972	Bukurešť	Spojené státy	3:2	Rumunsko
1973	Cleveland	Austrálie	5:0	Spojené státy
1974		Jihoafrická republika	bez boje[pozn. 1]	Indie
1975	Stockholm	Švédsko	3:2	Československo
1976	Santiago	Itálie	4:1	Chile
1977	Melbourne	Austrálie	3:1	Itálie
1978	Rancho Mirage	Spojené státy	4:1	Velká Británie
1979	San Francisco	Spojené státy	5:0	Itálie
1980	Praha	Československo	4:1	Itálie
1981	Cincinnati	Spojené státy	3:1	Argentina
1982	Grenoble	Spojené státy	4:1	Francie
1983	Melbourne	Austrálie	3:2	Švédsko
1984	Göteborg	Švédsko	4:1	Spojené státy
1985	Mnichov	Švédsko	3:2	Německo
1986	Melbourne	Austrálie	3:2	Švédsko
1987	Göteborg	Švédsko	5:0	Indie
1988	Göteborg	Německo	4:1	Švédsko
1989	Stuttgart	Německo	3:2	Švédsko
1990	Petrohrad	Spojené státy	3:2	Austrálie
1991	Lyon	Francie	3:1	Spojené státy
1992	Fort Worth	Spojené státy	3:1	Švýcarsko
1993	Düsseldorf	Německo	4:1	Austrálie
1994	Moskva	Švédsko	4:1	Rusko
1995	Moskva	Spojené státy	3:2	Rusko
1996	Malmö	Francie	3:2	Švédsko
1997	Göteborg	Švédsko	5:0	Spojené státy
1998	Milán	Švédsko	4:1	Itálie
1999	Nice	Austrálie	3:2	Francie
2000	Barcelona	Španělsko	3:1	Austrálie
2001	Melbourne	Francie	3:2	Austrálie
2002	Paříž	Rusko	3:2	Francie
2003	Melbourne	Austrálie	3:1	Španělsko
2004	Sevilla	Španělsko	3:2	Spojené státy
2005	Bratislava	Chorvatsko	3:2	Slovensko
2006	Moskva	Rusko	3:2	Argentina
2007	Portland	Spojené státy	4:1	Rusko
2008	Mar del Plata	Španělsko	3:1	Argentina
2009	Barcelona	Španělsko	5:0	Česko
2010	Bělehrad	Srbsko	3:2	Francie
2011	Sevilla	Španělsko	3:1	Argentina
2012	Praha	Česko	3:2	Španělsko
2013	Bělehrad	Česko	3:2	Srbsko
2014	Lille	Švýcarsko	3:1	Francie
2015	Gent	Velká Británie	3:1	Belgie
2016	Záhřeb[18]	Argentina	3:2	Chorvatsko
2017	Lille	Francie	3:2	Belgie
2018	Lille	Chorvatsko	3:1	Francie
2019	Madrid	Španělsko	2:0	Kanada

Přehled vítězů a finalistů

Stát	Vítězství		Finále
Stát	počet	roky	počet	roky
Spojené státy	32	1900, 1902, 1913, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1937, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1969, 1970, 1971, 1972, 1978, 1979, 1981, 1982, 1990, 1992, 1995, 2007	29	1903, 1905, 1906, 1908, 1909, 1911, 1914, 1927, 1928, 1929, 1930, 1932, 1934, 1935, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1964, 1973, 1984, 1991, 1997, 2004
Austrálie	28	1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003 (1905–1922 společně s Novým Zélandem jako tým Australasie)	19	1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001
Francie	10	1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1991, 1996, 2001, 2017	9	1925, 1926, 1933, 1982, 1999, 2002, 2010, 2014, 2018
Velká Británie	10	1903, 1904, 1905, 1906, 1912, 1933, 1934, 1935, 1936, 2015	8	1900, 1902, 1907, 1913, 1919, 1931, 1937, 1978
Španělsko	6	2000, 2004, 2008, 2009, 2011, 2019	4	1965, 1967, 2003, 2012
Švédsko	7	1975, 1984, 1985, 1987, 1994, 1997, 1998	5	1983, 1986, 1988, 1989, 1996
Česko	3	1980 (jako tým Československa), 2012, 2013	2	1975, 2009
Německo	3	1988, 1989, 1993	2	1970, 1985
Rusko	2	2002, 2006	3	1994, 1995, 2007
Chorvatsko	2	2005, 2018	1	2016
Itálie	1	1976	6	1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998
Argentina	1	2016	4	1981, 2006, 2008, 2011
Srbsko	1	2010	1	2013
Švýcarsko	1	2014	1	1992
Jihoafrická republika	1	1974	0
Indie	0		3	1966, 1974, 1987
Rumunsko	0		3	1969, 1971, 1972
Belgie	0		3	1904, 2015, 2017
Slovensko	0		1	2005
Chile	0		1	1976
Japonsko	0		1	1921
Mexiko	0		1	1962
Kanada	0		1	2019
Celkem	108		108

Chronologický vývoj rekordu

Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve.

Tým	Od	Do	PT
Spojené státy	1900	1904	1
Velká Británie	1905	1918	3
Austrálie	1919	1922	6
Spojené státy	1923	1964	7
Austrálie	1965	1970	20
Spojené státy	1971		23

Účast ve Světové skupině 1981–2018

1981–2000

Země	1981	1982	1983	1984	1985	1986	1987	1988	1989	1990	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000
Švédsko	ČF	ČF	F	V	V	F	V	F	F	B	B	SF	SF	V	SF	F	V	V	B	-
Spojené státy	V	V	B	F	ČF	SF	B	-	SF	V	F	V	B	SF	V	ČF	F	SF	ČF	SF
Austrálie	SF	SF	V	SF	SF	V	SF	ČF	B	F	ČF	ČF	F	B	B	-	SF	B	V	F
SRN Německo	B	B	-	B	F	B	B	V	V	ČF	SF	B	V	SF	SF	ČF	B	ČF	B	ČF
Francie	B	F	SF	ČF	B	-	ČF	SF	ČF	B	V	ČF	ČF	ČF	B	V	B	-	F	B
Španělsko	-	B	-	-	B	B	SF	B	ČF	B	ČF	B	B	ČF	B	-	ČF	SF	B	V
Sovětský svaz Rusko	-	B	B	-	B	B	-	-	B	-	-	-	B	F	F	B	B	B	SF	ČF
Itálie	B	ČF	ČF	ČF	B	ČF	B	ČF	B	ČF	B	ČF	ČF	B	ČF	SF	SF	F	B	B
Argentina	F	B	SF	ČF	B	-	B	-	-	SF	ČF	B	-	-	-	-	-	-	-	-
Indie	-	B	-	B	ČF	B	F	B	-	-	-	-	SF	B	-	ČF	B	B	-	-
Švýcarsko	B	-	-	-	-	-	-	B	-	B	-	F	B	-	B	B	B	ČF	ČF	B
Československo Česko	ČF	ČF	B	SF	SF	SF	B	ČF	ČF	ČF	ČF	ČF	ČF	ČF	B	SF	ČF	B	B	ČF
Jugoslávie	-	-	-	B	B	ČF	B	SF	SF	B	SF	B	-	-	-	-	-	-	-	-
Brazílie	B	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	SF	B	-	-	-	B	B	ČF	SF
Nový Zéland	ČF	SF	ČF	B	-	B	-	B	-	ČF	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Rakousko	-	-	-	-	-	-	-	-	ČF	SF	B	-	B	B	ČF	B	-	-	-	B
Velká Británie	SF	B	B	B	-	ČF	B	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	B	B
Belgie	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	B	-	B	B	B	-	ČF	SF	B
Nizozemsko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	B	ČF	ČF	ČF	B	ČF	B	B	B
Paraguay	-	-	ČF	ČF	ČF	B	ČF	B	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
JAR	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	ČF	ČF	ČF	B	-	-
Mexiko	B	B	-	-	-	ČF	ČF	B	B	B	B	-	-	-	-	B	B	-	-	-
Rumunsko	ČF	B	ČF	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-
Slovensko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	ČF	ČF
Dánsko	-	-	B	B	-	B	-	ČF	B	-	-	-	B	B	B	B	-	-	-	-
Izrael	-	-	-	-	-	-	ČF	B	B	B	B	-	-	B	-	-	-	-	-	-
Chile	-	ČF	B	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Ekvádor	-	-	-	B	ČF	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Zimbabwe	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	ČF	B	B
Japonsko	B	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Jižní Korea	B	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Indonésie	-	-	B	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Kanada	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	B	-	-	-	-	-	-	-	-
Maďarsko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	B	-	-	-	-
Irsko	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Kuba	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-
Chorvatsko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-
Země	1981	1982	1983	1984	1985	1986	1987	1988	1989	1990	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

2001–2017

Země	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017
Španělsko	B	ČF	F	V	B	B	ČF	V	V	ČF	V	F	B	B	-	-	ČF
Rusko	ČF	V	ČF	B	SF	V	F	SF	ČF	ČF	B	B	-	-	-	-
Česko	B	ČF	B	B	B	-	B	ČF	F	SF	B	V	V	SF	B	ČF	B
Francie	V	F	ČF	SF	ČF	ČF	ČF	ČF	B	F	SF	ČF	ČF	F	ČF	SF
Argentina	-	SF	SF	ČF	SF	F	ČF	F	ČF	SF	F	SF	SF	B	SF	V
Spojené státy	B	SF	B	F	B	SF	V	SF	ČF	B	ČF	SF	ČF	B	B	ČF	ČF
Srbsko	-	-	-	-	-	-	-	B	B	V	SF	ČF	F	B	ČF	ČF
Austrálie	F	B	V	B	ČF	SF	B	-	-	-	-	-	-	B	SF	B
Chorvatsko	-	ČF	ČF	B	V	ČF	B	-	SF	ČF	B	ČF	B	-	B	F
Švýcarsko	ČF	B	SF	ČF	B	B	B	-	B	B	-	B	B	V	B	B
Velká Británie	-	B	B	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	ČF	V	SF	ČF
Belgie	B	-	B	-	-	-	ČF	B	-	B	B	-	B	B	F	B
Slovensko	B	B	-	-	F	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Švédsko	SF	ČF	ČF	ČF	B	B	SF	ČF	B	B	ČF	B	-	-	-	-	-
Německo	ČF	B	B	-	-	B	SF	ČF	ČF	B	ČF	B	B	ČF	B	B
Nizozemsko	SF	B	B	ČF	ČF	B	-	-	B	-	-	-	-	B	-	-	B
Itálie	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	ČF	SF	B	ČF	ČF
Bělorusko	-	-	-	SF	B	ČF	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Kanada	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	B	SF	B	ČF	B
Izrael	-	-	-	-	-	-	-	B	SF	B	-	-	B	-	-	-	-
Kazachstán	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	ČF	B	ČF	ČF	ČF	B	-
Chile	-	-	-	-	B	ČF	B	-	B	ČF	B	-	-	-	-	-	-
Rumunsko	B	-	B	B	ČF	B	B	B	B	-	B	-	-	-	-	-	-
Rakousko	-	-	-	B	B	B	B	B	B	-	B	ČF	B	-	-	-	-
Brazílie	ČF	B	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	B	-	-
Japonsko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	ČF	B	B
Maroko	B	B	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Ekvádor	B	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-
Indie	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	B	-	-	-	-	-	-
Jižní Korea	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Peru	-	-	-	-	-	-	-	B	-	-	-	-	-	-	-	-	-
Polsko	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	-	B	-
Země	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017
V = vítěz, F = finále, SF = semifinále, ČF = čtvrtfinále, B = baráž, tučné písmo znamená účast v příštím ročníku

Žebříček ITF

Žebříček mužských týmů ITF
Poř.	země	body	změna
1.	Francie	2289,13	▬
2.	Chorvatsko	2166,01	▬
3.	Španělsko	1177,38	▲ 4
4.	Belgie	933,50	▬
5.	Argentina	904,13	▼ 2
6.	Spojené státy	776,87	▬
7.	Srbsko	618,50	▲ 1
8.	Velká Británie	595,00	▼ 3
9.	Kanada	505,50	▲ 5
10.	Austrálie	499,75	▼ 1

vydán 25. listopadu 2019[19]
Poř.	země	body	změna
11.	Itálie	498,50	▼ 1
12.	Německo	453,03	▼ 1
13.	Kazachstán	352,63	▼ 1
14.	Rusko	321,75	▲ 7
15.	Česko	283,75	▼ 2
16.	Rakousko	283,38	▬
17.	Japonsko	277,50	▬
18.	Švédsko	275,19	▼ 3
19.	Kolumbie	235,75	▼ 1
20.	Nizozemsko	228,75	▼ 1

Týmy na 1. místě žebříčku ITF

Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů.[20]

Č.	stát	nástup	odchod	kol v jednom období	kol celkem
1.	Austrálie	20011203a3. prosince 2001	20020210a10. února 2002	1	1
2.	Francie	20020211a11. února 2002	20031130a30. listopadu 2003	7	7
	Austrálie (2)	20031201a1. prosince 2003	20040411a11. dubna 2004	2	3
	Francie (2)	20040412a12. dubna 2004	20040926a26. září 2004	1	8
3.	Španělsko	20040927a27. září 2004	20051204a4. prosince 2005	5	5
4.	Chorvatsko	20051205a5. prosince 2005	20061203a3. prosince 2006	4	4
5.	Rusko	20061204a4. prosince 2006	20090712a12. července 2009	10	10
	Španělsko (2)	20090713a13. července 2009	20130407a7. dubna 2013	16	21
6.	Česko	20130408a8. dubna 2013	20151129a29. listopadu 2015	10	10
7.	Velká Británie	20151130a30. listopadu 2015	20161127a27. listopadu 2016	4	4
8.	Argentina[21]	20161128a28. listopadu 2016	20171126a26. listopadu 2017	4	4
	Francie (3)	20171127a27. listopadu 2017	úřadující	6	14
Aktualizováno k 5. březnu 2020,[19] tučně – rekordní hodnoty

Odkazy

Poznámky

Titul byl kontumačně přisouzen Jihoafrické republice jelikož Indie odmítla přicestovat na finále do Jihoafrické republiky na protest proti politice apartheidu.

Reference

2020 Davis Cup Finals to be postponed until 2021 [online]. Daviscup.com, 26-06-2020 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
Davis Cup Format [online]. Davis Cup. Dostupné online.
Španělé po osmi letech ovládli Davisův pohár, ve finále nového formátu porazili Kanadu [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-24 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem. iDNES.cz [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online.
Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012
Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup [online]. DavisCup.com, 2019-06-04 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
DAVE SEMINARA: The Year the Davis Cup Felt Empty, NY Times, citováno 18. 11. 2013 (anglicky)
Čeští tenisté slaví historický úspěch: triumf v Davis Cupu. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online.
Czechs outlast Switzerland in epic [online]. daviscup.com, 2013-02-02 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online.
Davis Cup set for fifth set tiebreak in 2016 [online]. Davis Cup, 2015-09-26 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
Great Britain Davis Cup Profile [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
iDNES.cz, ČTK. Davis Cup se mění. Otestuje dvoudenní program a zápasy na dva sety. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online.
iDNES.cz, ČTK. Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem [online]. iDNES.cz, 2018-08-16 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online.
Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
Davis Cup revamp plans get mixed response [online]. [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. (anglicky)
ITF delegates approve radical Davis Cup overhaul [online]. [cit. 2018-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-17. (anglicky)
ITF introduces global format for Davis Cup Groups I and II [online]. Davis Cup, 2019-09-04 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
iDNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
Davis Cup Ranking [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-26]. Dostupné online.
Argentina on top after Davis Cup triumph [online]. Davis Cup, 2018-11-26 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
Argentina on top of the world following historic Davis Cup triumph [online]. daviscup.com [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Davis Cup na Wikimedia Commons
Kategorie Davisův pohár ve Wikizprávách

(anglicky) www.daviscup.com - oficiální stránky

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[sk-18] Titul byl kontumačně přisouzen Jihoafrické republice jelikož Indie odmítla přicestovat na finále do Jihoafrické republiky na protest proti politice apartheidu.

[DC_2021-1] 2020 Davis Cup Finals to be postponed until 2021 [online]. Daviscup.com, 26-06-2020 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (anglicky)

[DC_format-2] Davis Cup Format [online]. Davis Cup. Dostupné online.

[3] Španělé po osmi letech ovládli Davisův pohár, ve finále nového formátu porazili Kanadu [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-24 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.

[idnes-4] Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem. iDNES.cz [online]. 2018-08-16 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online.

[5] Stepanek leads Czech Republic to victory, Davis Cup Web, 18.11.2012

[6] Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup [online]. DavisCup.com, 2019-06-04 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. (anglicky)

[india-7] DAVE SEMINARA: The Year the Davis Cup Felt Empty, NY Times, citováno 18. 11. 2013 (anglicky)

[cze-8] Čeští tenisté slaví historický úspěch: triumf v Davis Cupu. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2012-11-18]. Dostupné online.

[daviscup1l-9] Czechs outlast Switzerland in epic [online]. daviscup.com, 2013-02-02 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online.

[10] Davis Cup set for fifth set tiebreak in 2016 [online]. Davis Cup, 2015-09-26 [cit. 2016-03-08]. Dostupné online. (anglicky)

[11] Great Britain Davis Cup Profile [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky)

[12] DNES.cz, ČTK. Davis Cup se mění. Otestuje dvoudenní program a zápasy na dva sety. iDNES.cz [online]. 2017-10-06 [cit. 2018-02-15]. Dostupné online.

[:1-13] DNES.cz, ČTK. Radikální změna Davis Cupu schválena, vyvrcholí finálovým turnajem [online]. iDNES.cz, 2018-08-16 [cit. 2018-11-26]. Dostupné online.

[:0-14] Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Chorvatsko podruhé vyhrálo Davis Cup, o triumfu rozhodl Čilič [online]. TenisPortal.cz, 2018-11-25 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.

[15] Davis Cup revamp plans get mixed response [online]. [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-23. (anglicky)

[16] ITF delegates approve radical Davis Cup overhaul [online]. [cit. 2018-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-17. (anglicky)

[DC_format_2020-17] ITF introduces global format for Davis Cup Groups I and II [online]. Davis Cup, 2019-09-04 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (anglicky)

[19] DNES.cz, ČTK. Davis Cup patří Argentině. Chorvatskou zkázu dokonal Delbonis. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.

[ITFDavisCupRankingCurrent-20] Davis Cup Ranking [online]. Davis Cup [cit. 2019-11-26]. Dostupné online.

[21] Argentina on top after Davis Cup triumph [online]. Davis Cup, 2018-11-26 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky)

[22] Argentina on top of the world following historic Davis Cup triumph [online]. daviscup.com [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (anglicky)