Australian Open

Australian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v listopadu 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté, až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships. V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu.

Australian Open
The Grand Slam of Asia/Pacific
logo
Základní informace
Založeno1905
MístoMelbourne, Victoria Austrálie Austrálie
DějištěMelbourne Park
Souřadnice37°49′18″ j. š., 144°58′42″ v. d.
Povrchtráva / venku (1905–1987)
tvrdý – Rebound Ace / venku (1988–2007)
tvrdý – Plexicushion / venku (2008–2019)
tvrdý – GreenSet / venku (2020–)
zatahovací střecha ve třech arénách
Dotace75 000 000 AU$
Obdobíleden
Poznámkajediný grandslam na jižní polokouli,
nejnavštěvovanější z grandslamů,
první grandslam hraný pod střechou.
Soutěže mužů128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Soutěže žen128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Smíšená soutěž64 hráčů (32 párů)
Vítězové Australian Open 2022
Dvouhra mužů Rafael Nadal
Dvouhra žen Ashleigh Bartyová
Čtyřhra mužů Thanasi Kokkinakis
Nick Kyrgios
Čtyřhra žen Barbora Krejčíková
Kateřina Siniaková
Smíšená čtyřhra Kristina Mladenovicová
Ivan Dodig
Grand Slam
Australian Open • French Open
  Wimbledon • US Open
australianopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Serena Williamsová vyhrála sedm titulů

Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Mezi roky 1988–2007 se hrálo na povrchu Rebound Ace, poté se v letech 2008–2019 používal Plexicushion Prestige. Od roku 2020 se dodavatelem povrchu na australských turnajích včetně Australian Open Series stala společnost GreenSet Worldwide.[1] Roger Federer a Serena Williamsová jsou jedinými hráči, kteří zvítězili na površích Rebound Ace i Plexicushion.

Tři hlavní dvorce disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti či vysokých teplotách. K centrálnímu kurtu Rod Laver Arena a druhému největšímu John Cain Arena se v roce 2015 přiřadila i Margaret Court Arena, čímž se australský grandslam stal prvním z „velké čtyřky“ se třemi takto upravenými stadiony.[2] Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt ve Wimbledonu, navíc představoval jediný major s možností halových zápasů.

Jako na dalších grandslamech zahrnuje program soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů, stejně tak i exhibici. Na počest australského tenisty a funkcionáře Normana Brookese byl po něm pojmenován pohár pro vítěze mužské dvouhry – „Norman Brookes Challenge Cup“. Australian Open 2019 se stal prvním grandslamem v historii, na němž se hrál supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží.[3]

Oficiální míče grandslamu dodává díky pětileté smlouvě od roku 2019 firma Dunlop, která nahradila míče Wilson.[4] Struny zajišťuje společnost Yonex. Generálním sponzorem je jihokorejská automobilka Kia, jež v lednu 2018 prodloužila kontrakt do roku 2024.[5] Hlavními partnery pak jsou firmy Emirates, Luzhou Laojiao a Rolex,[6] která ovládá technologii pro dopad míčů, tzv. jestřábí oko, součást všech 16 soutěžních dvorců.[7][8]

Každoroční návštěvnost turnaje je vysoká. Ročník 2020 zaznamenal divácký rekord v celé historii grandslamu, když do areálu zavítalo 812 174 osob.[9]

Historie

Australian Open je organizován národním tenisovým svazem Tennis Australia a Mezinárodní tenisovou federací. První ročník se konal v melbournském areálu Warehouseman's Cricket Ground roku 1905. Jeho současný název zní Albert Reserve Tennis Centre.[10]

Název a dějiště

Pojmenování turnaje se vyvíjelo. Nejdříve se v letech 1905–1926 událost hrála jako „Australasian Championships“, poté do roku 1968 nesla název „Australian Championships“ a od roku 1969 se jmenuje „Australian Open“.[11]

Šestinásobný vítěz Roger Federer

Postupně se dějištěm stalo pět australských a dvě novozélandská města: Melbourne (66krát k roku 2022), Sydney (17krát), Adelaide (14krát), Brisbane (7krát), Perth (3krát), Christchurch (1krát v roce 1906) a Hastings (1krát v roce 1912).[11] Roku 1972 bylo přijato rozhodnutí o stálém místu určeném ke konání grandslamu. Vybrán byl areál Kooyong Lawn Tennis Club v Melbourne, a to díky atraktivitě a příslibu nejlepšího zajištění zázemí.[10]

Ačkoli úvodní ročník proběhl v roce 1905, International Lawn Tennis Federation (ILTF) turnaj až do roku 1924 neklasifikovala mezi tzv. majory, velké události. Rozhodnutí tak učinit padlo na jejím zasedání v roce 1923. S tím souvisela i implementace nového tzv. amerického způsobu nasazování hráčů v soutěžích turnaje.[12]

Pro nedostačující kapacitu diváků a rozlohu areálu v Kooyongu bylo v roce 1988 dostavěno – vedle železničního překladiště a železničních tratí Jolimont Yards –, nové sportoviště Melbourne Park, nejdříve známý pod názvem „Flinders Park“. Změna dějiště znamenala okamžitý úspěch s 90 % nárůstem návštěvnosti, když v roce 1988 grandslam v Melbourne Parku zhlédlo 266 436 platících diváků, oproti roku 1987 v Kooyongu s účastí 140 000 návštěvníků.[13]

Návrh změny dějiště
Guillaume Rufin podává proti Tomáši Berdychovi v Laverově aréně během 2. kola ročníku 2013

S návrhem změny dějiště Australian Open přišly v roce 2008 správní orgány Nového Jižního Walesu, které usilují o získání turnajových práv, jakmile v roce 2016 vyprší současná smlouva s Melbourne. Změna předpokládá přemístění dějiště na Glebe Island. V reakci na takovou snahu prezident Victorian Events Industry Council Wayne Kayler-Thomson, řekl, že by grandslam měl zůstat v Melbourne a snahu samosprávy vůči městu označil za zničující.

Od zveřejnění návrhu došlo k oznámení, že se do přestavby Melbourne Parku investují desítky až stovky miliónů dolarů. Proběhne jeho modernizace, včetně zvětšení kapacity sedících diváků na velkých dvorcích, Margaret Court Arena získá zatahovací střechu, zlepší se zázemí hráčů a bude vybudováno nové středisko vedení australského tenisového svazu.[14] Následně tyto plány obnovy našly kladnou odezvu u úřadujícího victorijského premiéra Johna Brumbyho, který potvrdil ochotou místní vlády investovat 363 miliónů australských dolarů, pokud bude na tomto sportovišti garantována přítomnost Australian Open alespoň do roku 2036.[15]

Championships éra

Pro geografickou odlehlost Austrálie se turnaje v jeho počátcích zúčastňoval velmi omezený počet tenistů ze zahraničí. Ve 20. letech trvala oceánská plavba z Evropy přibližně 45 dnů. První hráči, kteří na kontinent přicestovali letadlem byli až členové daviscupového týmu Spojených států v listopadu 1946.[13] Také Australané žijící v odlehlejších částech měli problémy s dopravou. Když se dějištěm stal jihozápadní Perth, žádný tenista z Victorie a Nového Jižního Walesu na turnaj železniční dopravou nedorazil. Vzdálenost čítající přibližně 3 300 km mezi východním a západním pobřežím byla příliš značná. V roce 1906, kdy se událost konala v Christchurch, nastoupilo pouze 10 hráčů, z toho jen dva Australané a druhý ročník vyhrál Novozélanďan.[16]

Almagro podává v zápase s Fallou, 2010

Úvodní ročník Australasian Championships utrpěl také v důsledku již existujících australasijských turnajů. Před rokem 1905 pořádaly všechny australské státy i Nový Zéland vlastní tenisová mistrovství, první organizované již v roce 1880 v Melbourne. Jeho název zněl „Championship of the Colony of Victoria“, později byl přejmenován na „Championship of Victoria“.[17] V tomto období se dva nejlepší hráči, Australan Norman Brookes a Novozélanďan Tony Wilding, až na výjimky australasijského grandslamu nezúčatnili. Brookes na něm ve dvouhře startoval pouze jednou v roce 1911, kdy také získal titul. Wilding vyhrál oba ročníky při dvou účastech v letech 1906 a 1909. Oba preferovali jiné turnaje, střetávali se na Victorian Championships a ve Wimbledonu s dalšími kvalitními australasijskými tenisty. Dokonce, ani když se v roce 1912 Australasian Championships konal v novozélandském Hastingsu, tehdy již trojnásobný wimbledonský vítěz Wilding, nepřicestoval do svého rodného města, aby na něm nastoupil.

Vzdálenost a nedostatečný věhlas turnaje tak znamenaly, že se jej řada světových tenistů nikdy nezúčastnila. Mezi takovými byli také bratři William a Ernest Renshawovi, bratři Lawrence a Reginald Dohertyovi, William Larned, Maurice McLoughlin, Beals Wright, Bill Johnston, Bill Tilden, René Lacoste, Henri Cochet, Bobby Riggs, Jack Kramer, Ted Schroeder, Pancho Gonzales, Budge Patty, Manuel Santana nebo Jan Kodeš. Další světoví tenisté na grandslam přijeli pouze jednou, včetně hráčů jakými byli Brookes, Ellsworth Vines, Jaroslav Drobný, Manuel Orantes, třicetipětiletý Ilie Năstase a Björn Borg.

Open éra
Japonka Naomi Ósakaová vyhrála ročníky 2019 a 2021

Poprvé v roce 1969, kdy se hrálo v brisbaneském areálu Milton Courts, došlo k otevření turnaje pro všechny hráče, včetně profesionálů.[18] Vyjma let 1969 a 1971, řada z nejlepších tenistů absentovala až do roku 1982. Mezi důvody stále patřily značná vzdálenost, nevyhovující datum v období Vánoc a Nového roku, stejně tak i nízké finanční odměny. V roce 1970 si americká tenisová liga (National Tennis League) zavázala garancemi své hráče před startem na Australian Open. Řadili se k nim Rod Laver, Ken Rosewall, Andrés Gimeno, Pancho Gonzales, Roy Emerson a Fred Stolle. Australský turnaj pak vyhrál Arthur Ashe.[19]

V roce 1983 na grandslam poprvé přijeli Ivan Lendl, John McEnroe a Mats Wilander, který následně získal singlový titul[20] a krátce poté ještě na konci prosince, vyhrál obě dvouhry v daviscupovém utkání mezi Austrálií a Švédskem konaném ve stejném areálu Kooyong.[21] Po skončení grandslamu 1983 pobídla Mezinárodní tenisová federace australský svaz ke změně dějiště, které pro tak velkou událost nesplňovalo podmínky. V roce 1988 se Australian Open poprvé představilo v novém Flinders Parku, později přejmenovaném na Melbourne Park. Došlo také ke změně povrchu, travnaté dvorce nahradil tvrdý povrch Rebound Ace.[22] Mats Wilander se stal jediným tenistou, jenž dokázal triumfovat na obou z nich.

Čtyři singlové tituly si připsal Andre Agassi.

Serena Williamsová vyhrála v roce 2015 šestý titul, což znamenalo rekord otevřené éry, stejně jako se pro toto období stala – ve 33 letech, nejstarší vítězkou.[23][24] V roce 2017 přidala Serena Williamsová do své sbírky sedmý titul a v 35 letech tak vylepšila svůj vlastní rekord. Srb Novak Djoković dosáhl výhrou v roce 2016 na šestý titul, čímž vyrovnal rekord Roye Emersona ze 60. let dvacátého století. Další dva ročníky 2017 a 2018 patřily Rogeru Federerovi, jenž debutový vavřín vybojoval v sezóně 2004. Roku 2018 vytvořil nový rekord open éry v počtu sedmi finále a šestým titulem se dotáhl na vedoucí dvojici hráčů. Jako první muž historie Švýcar zvítězil na dvou grandslamech šestkrát a ve 36 letech se stal do té doby nejstarším šampionem grandslamu od Australian Open 1972 a Kena Rosewalla.[25][26] Djoković pak získal v letech 2019–2021 další tři trofeje, což znamenalo rekord v počtu devíti singlových triumfů. V semifinále a finále udržel neporazitelnost s bilancí 18–0.[27] V lednu 2022 však Djoković nemohl obhajovat trofej, když byl den před zahájením – po jedenáctidenní anabázi – vyhoštěn ze země. Jako neočkovanému proti covidu-19 mu byla udělena výjimka k získání víz a účasti na grandslamu poté, co měl prodělat koronavirovou infekci. Pohraniční stráž a poté ministr pro imigraci Alex Hawke mu víza zrušili, protože se výjimka neslučovala s nařízeními federální vlády.[28][29]

Melbourne Park

Dějiště Australian Open se v roce 1972 vrátilo do Melbourne. V sezóně 1988 se přesunulo z melbournského Kooyong Clubu do nově postaveného areálu ve Flinders Parku, součásti Melbourne Sports and Entertainment Precinct. Australský major se v roce 2015 stal prvním grandslamem s třemi arénami opatřenými zataženou střechou v případě deště a vysokých teplot. V celém areálu je 39 kurtů, z toho 33 s tvrdým povrchem a 6 antukových. Pro soutěžní zápasy grandslamu je využíváno 16–17 z nich.[30] Všechny postranní dvorce mají během turnaje dočasně zvýšenou kapacitu 50 až 2 500 sedících diváků.

Před rokem 1988 se hrálo na trávě. V letech 1988–2007 grandslam probíhal na dvorcích s tvrdým povrchem Rebound Ace, který byl v období 2008–2019 nahrazen Plexicushion. Od roku 2020 se hraje na povrchu GreenSet, s ponecháním sytého tónování pro dosažení vyššího kontrastu míčku vůči podkladu.

Dvorec otevřen kapacita střecha zdroj
Rod Laver Arena 1988 14 820 zatahovací [31]
John Cain Arena 2000 10 500 zatahovací [32]
Margaret Court Arena
(dříve Show Court 1)		 1988 7 500 zatahovací [33]
KIA Arena
(Show Court Arena)		 2022 5 000 není [34]
1573 Arena
(dříve Show Court 2)		 1988 3 000 není [30]
Show Court 3 1988 3 000 není [30]

Období konání

Do doby, než se stálým dějištěm stal Melbourne Park, bylo také proměnlivé datum turnaje, ať už pro specifické podnebí rozdílných lokalit nebo specifičnost konání události v daném místě.

Například pro ročník 1919 se turnaj konal až v lednu 1920 a následující ročník již v březnu 1920, v roce 1923 se pak v Brisbane uskutečnil v období menšího srážkového úhrnu a nižší teploty v srpnu. Po odehrání ročníku 1976, který skončil až 4. ledna 1977 se organizátoři rozhodli pro posunutí data do konce kalendářního roku. Důvodem bylo zvýšení stále nízké prestiže mezi událostmi velké čtyřky, malé odměny a snaha dohrát turnaj ještě v prosinci, což by znamenalo, že se kalendářní Grand Slam bude rozhodovat v Austrálii a nikoli ve Spojených státech během US Open. Proto pořadatelé následující ročník zahájili již 3. ledna 1977, což se ale setkalo s negativní kritikou a absencí nejlepších tenistů. V letech 1982–1985 se hrálo uprostřed prosince. Po konci grandslamu 1985 došlo k rozhodnutí, že termín následujícího ročníku se posune do druhé poloviny ledna, což znamenalo, že se Australian Open v roce 1986 nekonal.

Od sezóny 1987 je pak lednové datum stálé. Přesto se někteří tenisté jako Roger Federer a Rafael Nadal vyjádřili, že lednový termín je po době Vánoc a Nového roku příliš brzký, a tak pro lepší přípravu a získání nejlepší formy by byl vhodný posun na únor.[35]

V roce 2021 průběh ovlivnila pandemie covidu-19. Kvalifikace se poprvé v historii grandslamu odehrály mimo vlastní dějiště, když se konaly s třítýdenním předstihem v Dauhá a Dubaji.[36][37] Kvůli povinné 14denní karanténě osob přjíždějících do Austrálie začal australský major poprvé až v únoru.[38] Jednalo se rovněž o první grandslam v historii, s využitím systému elektronických čárových rozhodčích.[39]

Panoráma ještě nezastřešeného 3. největšího dvorce Margaret Court Arena dříve pro 6 000 diváků, 2008

Mediální pokrytí

Televizní přenosy byly v roce 2018 zprostředkovány ze všech 17 soutěžních kurtů a podruhé také z 8 tréninkových dvorců.[7] Akreditováno bylo 413 novinářů a 173 fotografů ze 43 států. Během dvou týdnů se uskutečnilo přes tisíc tiskových konferencí. Přenosy byly zprostředkovány do více než 220 teritorií skrze 65 televizních stanic.[5]

V Austrálii byla k roku 2018 držitelem práv na živé vysílání stanice Seven Network, na jejímž prvním programu Channel Seven došlo k přenosu většiny utkání.[7][40] V asijsko-pacifickém regionu se jednalo o televizní kanály CCTV, iQiyi, Shanghai TV (ČLR), Sony SIX (Indie), Sky TV (Nový Zéland) a Fox Sports Asia. Na evropském kontinentu byl signál šířen v síti Eurosport.[7]

Na Středním východu pak turnaj k roku 2017 přenášely beIN Sports a v subsaharské frankofonní Africe stanice SuperSport a Eurosport. Pokrytí na americkém kontinentu zajišťovala ESPN, jejíž programy ESPN2 a ESPN3 zprostředkovávaly zápasy ve Spojených státech, ESPN International vysílala v Latinské Americe a v Kanadě pak kanál TSN/RDS.[7]

V roce 2015 byly zprostředkovány živé přenosy ze sedmi dvorců – Rod Laver Arena, Hisense Arena, Margaret Court Arena a kurtů č. 2, 3, 6 a 8. Kvalifikace, rozlosování a dětský den přenášela oficiální webová stránka AusOpen.com.[41]

Poprvé v historii byl průběh kvalifikací hlavních soutěží přenášen živě po internetu v roce 2011.[42]

Návštěvnost

Uvedena je celková návštěvnost ročníků:

Sběrači míčů, 2010. Na Australian Open 2020 bylo z více než 2 500 zájemců náborem vybráno 360 sběračů, chlapců a dívek ve věku 12–15 let, včetně dvaceti Korejců, deseti Indů, šesti Číňanů a dvou Francouzů.[43]

Poháry pro vítěze

Poháry pro vítěze

Jména vítězů příslušných soutěží jsou vyryta na poháry:

  • vítězce ženské dvouhry náleží pohár „Daphne Akhurst Memorial Cup“, pojmenovaný po pětinásobné šampiónce Daphne Akhurstové,
  • vítězi mužské dvouhry náleží pohár „Norman Brookes Challenge Cup“, pojmenovaný po šampiónu Normanu Brookesovi.

Galerie
  • Daphne Akhurst Memorial Cup
  • Li Na a Stan Wawrinka
    vítězové dvouher v roce 2014
  • Norman Brookes Challenge Cup

Finanční odměny

Celkový rozpočet Australian Open 2022 dosáhl výše 75 miliónů australských dolarů, což znamenalo meziroční nárůst o 4,9 %. Vyřazení v úvodním kole dvouhry obdrželi 103 tisíc australských dolarů. Vítězové turnaje si připsali odměnu 2 875 000 australských dolarů. Ve srovnání s ročníkem 2011, kdy dotace činila 25 milionů dolarů, došlo ke ztrojnásobení celkového rozpočtu.[76]

Mužská a ženská dvouhra[76]
Odměny vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q3 Q2 Q1
hráče v kole 2 875 000 A$ 1 575 000 A$ 895 000 A$ 538 500 A$ 328 000 A$ 221 000 A$ 154 000 A$ 103 000 A$ 53 500 A$ 35 500 A$ 25 250 A$
celkem v kole 2 875 000 A$ 1 575 000 A$ 1 790 000 A$ 2 154 000 A$ 2 624 000 A$ 3 536 000 A$ 4 928 000 A$ 6 592 000 A$ 856 000 A$ 1 136 000 A$ 1 616 000 A$
změna k 2021 4,55 % 5,00 % 5,29 % 2,57 % 2,50 % 2,79 % 2,67 % 3,00 % 1,90 % 1,43 % 1,00 %
Mužská a ženská čtyřhra[76]
páru v kole 675 000 A$ 360 000 A$ 205 000 A$ 113 000 A$ 65 250 A$ 45 100 A$ 30 050 A$ N/A
celkem v kole 675 000 A$ 360 000 A$ 410 000 A$ 452 000 A$ 522 000 A$ 721 600 A$ 961 600 A$
změna k 2021 12,50 % 5,88 % 2,50 % 2,73 % 0,38 % 0,22 % 0,17 %
Smíšená čtyřhra[77]
páru v kole 190 000 A$ 100 000 A$ 50 000 A$ 24 000 A$ 12 000 A$ 6 250 A$ N/A
celkem v kole 190 000 A$ 100 000 A$ 100 000 A$ 96 000 A$ 96 000 A$ 100 000 A$
změna k 2021 26,27 % 17,65 % 11,11 % 0 % 0 % 0 %
Celková dotace = 75 000 000 A$ (4,90 %)[76]
Částky jsou uváděny na jednu soutěž a ve čtyřhrách na pár,
Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009

Bodové hodnocení

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčku ATP a WTA v závislosti na kole turnaje, ve kterém tenista vypadl.

Dospělí
Soutěž vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q Q3 Q2 Q1
dvouhra mužů 2000 1200 720 360 180 90 45 10 25 16 8 0
čtyřhra mužů 0 N/A
dvouhra žen 1300 780 430 240 130 70 10 40 30 20 2
čtyřhra žen 10 N/A
Junioři
vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole Q Q3 N/A
dvouhra juniorů 1000 600 370 200 100 45 30 20
dvouhra juniorek
čtyřhra juniorů 750 450 275 150 75 N/A
čtyřhra juniorek
Vozíčkáři
vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté N/A
dvouhra 800 500 375 100
čtyřhra 800 500 100 —
dvouhra kvadruplegiků 800 500 100 —
čtyřhra kvadruplegiků 800 100 — —

Vítězové a finalisté roku 2022
Podrobnější informace naleznete v článku Australian Open 2022.
Vítězové a finalisté Australian Open 2022
Soutěž vítězové finalisté výsledek
Mužská dvouhra Rafael Nadal Daniil Medveděv 2–6, 6–7(5–7), 6–4, 6–4, 7–5
Ženská dvouhra Ashleigh Bartyová Danielle Collinsová6–3, 7–6(7–2)
Mužská čtyřhra Thanasi Kokkinakis
Nick Kyrgios		 Matthew Ebden
Max Purcell		7–5, 6–4
Ženská čtyřhra Barbora Krejčíková
Kateřina Siniaková		 Anna Danilinová
Beatriz Haddad Maiová		6–7(3–7), 6–4, 6–4
Smíšená čtyřhra Kristina Mladenovicová
Ivan Dodig		 Jaimee Fourlisová
Jason Kubler		6–3, 6–4

Galerie vítězů

Přehled rekordů

Na rozdíl od tří zbývajících grandslamů, které umožnily přístup profesionálům v roce 1968, australský grandslam se profesionálním tenistům otevřel až v roce 1969.[78]

Přehled rekordů podle titulů na Australian Open
Rekord Éra Tenista Počet Roky
Muži od roku 1905
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968 Roy Emerson 6 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969 Novak Djoković 9 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě do 1968 Roy Emerson 5 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969 Novak Djoković 3 2011, 2012, 2013
2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů ve čtyřhře do 1968 Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950
od 1969 Bob Bryan
Mike Bryan		 6 2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě do 1968 Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950[pozn. 2]
od 1969 Bob Bryan
Mike Bryan		 3 2009, 2010, 2011
2009, 2010, 2011
Nejvíce titulů v mixu mezi muži do 1968 Harry Hopman
Colin Long		 4 1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
od 1969 Jim Pugh
Leander Paes
Daniel Nestor		 3 1988, 1989, 1990
2003, 2010, 2015
2007, 2011, 2014
Nejvíce titulů celkově mezi muži
(dvouhra, čtyřhra, mix)		 do 1968 Adrian Quist 13 1936–1950 (3 dvouhra, 10 mužská čtyřhra, 0 mix)
od 1969 Novak Djoković 9 2008–2021 (mužská dvouhra)
Ženy od roku 1922
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968 Margaret Courtová 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969 Serena Williamsová 7 2003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě
do 1968 Margaret Courtová 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969 Margaret Courtová
Evonne Goolagongová
Steffi Grafová
/ Monika Selešová
Martina Hingisová		 3 1969, 1970, 1971
1974, 1975, 1976
1988, 1989, 1990
1991, 1992, 1993
1997, 1998, 1999
Nejvíce titulů ve čtyřhře
do 1968 Thelma Coyne Longová 12 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1947, 1948, 1949, 1951, 1952, 1956, 1958
od 1969 Martina Navrátilová 8 1980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě
do 1968 Thelma Coyne Longová
Nancye Wynne Boltonová		 5 1936, 1937, 1938, 1939, 1940
1936, 1937, 1938, 1939, 1940
od 1969 Martina Navrátilová
Pam Shriverová		 7 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů v mixu mezi ženami do 1968 Daphne Akhurst Cozensová
Nell Hall Hopmanová
Nancye Wynne Boltonová
Thelma Coyne Longová		 4 1924, 1925, 1928, 1929
1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
1951, 1952, 1954, 1955
od 1969 Barbora Krejčíková 3 2019, 2020, 2021
Nejvíce titulů celkově mezi ženami
(dvouhra, čtyřhra, mix)		 do 1968 Nancye Wynneová 20 1936–1952 (6 dvouhra, 10 ženská čtyřhra, 4 mix)
od 1969 Martina Navrátilová 12 1980–2003 (3 dvouhra, 8 ženská čtyřhra, 1 mix)
Další rekordy na Australian Open
Rekord Soutěž Tenista Popis rekordu
Nejmladší vítězové mužská dvouhra Ken Rosewall v 18 letech a 2 měsících (1953)
mužská čtyřhra Lew Hoad v 18 letech a 2 měsících (1953)
ženská dvouhra Martina Hingisová v 16 letech a 4 měsících (1997)
ženská čtyřhra Mirjana Lučićová v 15 letech a 10 měsících (1998)
Nejstarší vítězové mužská dvouhra Ken Rosewall v 37 letech a 8 měsících (1972)
mužská čtyřhra Norman Brookes ve 46 letech a 2 měsících (1924)
ženská dvouhra Thelma Coyne Longová v 35 letech a 8 měsících (1954)
ženská čtyřhra Thelma Coyne Longová v 39 letech a 3 měsících (1958)
smíšená čtyřhra (muži) Horace Rice v 52 letech (1923)
smíšená čtyřhra (ženy) Martina Navrátilová ve 46 letech a 3 měsících (2003)
Nejdelší zápas bez rozdílu Novak Djoković
Rafael Nadal		 5 hodin a 53 minut
finále mužské dvouhry 2012
Nejpozdněji rozehraný zápas bez rozdílu Grigor Dimitrov
Richard Gasquet		 ve 23.58 hodin
3. kolo mužské dvouhry 2017[79]

Přehled singlových titulů v otevřené éře
Novak Djoković je držitelem rekordních devíti trofejí mezi muži
Mužská dvouhra
Tenista stát titulů roky
Novak Djoković Srbsko 9 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021
Roger Federer Švýcarsko 6 2004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018
Andre Agassi Spojené státy 4 1995, 2000, 2001, 2003
Mats Wilander Švédsko 3 1983, 1984, 1988
Ženská dvouhra
Tenistka stát titulů roky
Serena Williamsová Spojené státy 7 2003, 2005, 2007, 2009, 2010, 2015, 2017
Evonne Goolagongová Austrálie 4 1974, 1975, 1976, 1977
Margaret Smithová Courtová Austrálie 4 1969, 1970, 1971, 1973
Monika Selešová Jugoslávie / USA 4 1991, 1992, 1993, 1996
Steffi Grafová Německo 4 1988, 1989, 1990, 1994
Martina Navrátilová Spojené státy 3 1981, 1983, 1985
Martina Hingisová Švýcarsko 3 1997, 1998, 1999

Československá a česká stopa

Československé finále mužské dvouhry se v Melbourne Parku uskutečnilo v roce 1989, kdy Ivan Lendl porazil Miloše Mečíře 6–2, 6–2, 6–2. Petr Korda vyhrál v roce 1996 mužskou čtyřhru se Švédem Edbergem a poté roku 1998 triumfoval také ve dvouhře.

Hana Mandlíková získala dva singlové tituly, když ve finále roku 1980 zdolala Australanku Wendy Turnbullovou a o sedm let později také Martinu Navrátilovou. Jana Novotná si připsala celkem tři trofeje (1995 – ženská čtyřhra; 1988, 1989 – smíšená čtyřhra) a Helena Suková dvě vítězství (1990, 1992 – ženská čtyřhra).

Radek Štěpánek triumfoval s Indem Paesem v mužské čtyřhře roku 2012. Lucie Šafářová ovládla ženskou čtyřhru v letech 2015 a 2017 v páru s Američankou Bethanií Mattekovou-Sandsovou. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou získaly deblový titul v roce 2022. Ve smíšené soutěži vybojovala Barbora Krejčíková tři trofeje za sebou v letech 2019, 2020 a 2021, čímž se stala první ženou od Margaret Courtové z let 1963–1965, které se tento výkon podařil.[80].

Česká tenistka Iveta Benešová, 2011
Mužská dvouhra
Rok vítěz finalista výsledek
1983 Mats Wilander Ivan Lendl 6–1, 6–4, 6–4
1989 Ivan Lendl Miloslav Mečíř 6–2, 6–2, 6–2
1990 Ivan Lendl Stefan Edberg 4–6, 7–6, 5–2
1991 Boris Becker Ivan Lendl 1–6, 6–4, 6–4, 6–4
1998 Petr Korda Marcelo Ríos 6–2, 6–2, 6–2
Ženská dvouhra
Rok vítězka finalistka výsledek
1976 Evonne Goolagongová Renáta Tomanová 6–2, 6–2
1980 Hana Mandlíková Wendy Turnbullová 6–0, 7–5
1984 Chris Evertová Helena Suková 6–7, 6–1, 6–3
1987 Hana Mandlíková Martina Navrátilová 7–5, 7–6(7–1)
1989 Steffi Grafová Helena Suková 6–4, 6–4
1991 Monika Selešová Jana Novotná 5–7, 6–3, 6–1
2019 Naomi Ósakaová Petra Kvitová 7–6(7–2), 5–7, 6–4

Odkazy

Poznámky
  1. Počet diváků byl v roce 2021 omezen pro koronavirovou pandemii. Návštěvnost byla snížena na 30–50 %; diváci měli do areálu přístup devět ze čtrnácti dní grandslamu.[74]
  2. V letech 1941–1945 se Australian Championships nekonal pro druhou světovou válku.

    Reference

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Open na anglické Wikipedii.

    1. ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
    2. Australian Open 2015 to stage revamped Margaret Court Arena [online]. GiveMeSport.com [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-27.
    3. Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. (anglicky)
    4. John Millman joins Bernard Tomic in deriding Australian Open balls [online]. News.com.au, 2019-01-11 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online.
    5. AO Press Release. Australian Open 2018 – By the numbers [online]. Tennis Tourtalk, 2018-01-28 [cit. 2018-02-03]. Dostupné online.
    6. Partners | AO [online]. Australian Open [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-14. (anglicky)
    7. Event Guide: Essentials [online]. Australian Open [cit. 2017-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
    8. Increased prize money for AO 2019 [online]. Tennis Australia [cit. 2019-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
    9. Djokovic Wins Eighth Australian Open Crown, Returns To No. 1 [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-02 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
    10. Australian Tennis Open History [online]. Jazzsports [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-01-2008.
    11. Tristan Foenander. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. Australian Open [cit. 2008-01-22]. Dostupné online.
    12. Australasian Championships [online]. The Sydney Morning Herald, 9 November 1923 [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.
    13. Frank Cook. Open began as Aussie closed shop. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 February 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2012. (anglicky)
    14. Brumby Government announces Melbourne Park redevelopment. Herald Sun. Australia: 26 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky)
    15. http://www.australianopen.com/en_AU/news/articles/2010-01-19/201001191263860753359.html?fpos=r2
    16. Anthony Frederick Wilding "Tony" [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30.
    17. History of Tennis – From humble beginnings [online]. Tennis Australia [cit. 2008-01-25]. Dostupné online.
    18. Milton Tennis Centre [online]. Australian Stadiums [cit. 2008-01-25]. Dostupné online.
    19. Nikki Tugwell. Hewitt chases amazing slam win. The Daily Telegraph. news.com.au, 14 January 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky)
    20. Alan Trengove. Australian Open 1983 [online]. wilandertribute.com [cit. 2008-02-19]. Dostupné online.
    21. World Group 1983 Final [online]. Davis Cup [cit. 2008-02-19]. Dostupné online.
    22. Rebound Ace under review. The Daily Telegraph. news.com.au, 29 January 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky)
    23. Serena je nejstarší šampionkou Australian Open a slaví už 19. grandslamový titul. Tenisportal.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2015-02-01]. Dostupné online.
    24. Serena Wins Historic 19th Major [online]. Melbourne: WTA Tour, Inc., rev. 2015-02-01 [cit. 2015-01-31]. Dostupné online.
    25. Matt Trollope. #RF20: The road to Roger’s mystical tally [online]. Tennis Australia [cit. 2018-02-01]. Dostupné online.
    26. Federer wins record 20th Grand Slam title with five-set win over Cilic [online]. 28-01-2018 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
    27. Dominant Novak Djokovic Seals Historic Ninth Australian Open Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-21 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
    28. Djokovič má podruhé zrušená víza, šance na start v Melbourne už je jen teoretická. Aktuálně.cz [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
    29. Miloslav Fišer, Novinky, ČTK. „Jsem zklamaný.“ Djokovič nebude obhajovat titul a musí opustit Austrálii. Novinky.cz [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online.
    30. Venue [online]. Australian Open [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
    31. Rod Laver Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
    32. John Cain Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
    33. Margaret Court Arena [online]. Austadiums [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
    34. Full crowds return for 2022 Australian Open as tickets go on sale. Austadiums [online]. 2021-11-22 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. (anglicky)
    35. SCHLINK, Leo. Rafael Nadal keen to call time on early slam. Herald Sun. Australia: 17 January 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2012. (anglicky)
    36. Doha to host Australian Open 2021 men’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
    37. Dubai to host Australian Open 2021 women’s qualifying [online]. ausopen.com [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
    38. Australian Open Set For Historic Start, Total Prize Pool Revealed [online]. ATP Tour, Inc., 2020-12-19 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
    39. GOODWIN, Sam. Australian Open makes world-first change after Novak Djokovic drama [online]. Yahoo! Sport, 2021-02-04 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
    40. Seven Tennis 2016: summer guide [online]. 17-12-2015 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
    41. Video [online]. AusOpen.com [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-12-2014.
    42. Watch Australian Open qualifying live!. www.australianopen.com. australianopen.com, 11-1-2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
    43. Tournament Info [online]. AusOpen.com [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14-01-2022. (anglicky)
    44. Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1987 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    45. Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1988 [online]. Lawn Tennis Association of Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    46. Lawn Tennis Association of Australia Annual Report 1989 [online]. Lawn Tennis Association [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    47. Tennis Australia Annual Report 1990 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-03-2017. (anglicky)
    48. Tennis Australia 1991 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    49. Tennis Australia 1992 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    50. Tennis Australia 1993 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    51. Tennis Australia 1994 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    52. Tennis Australia 1995 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    53. Tennis Australia 1996 Annual Report [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    54. Tennis Australia Annual Report, 1997 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    55. Tennis Australia Annual Report, 1998–1999 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    56. Tennis Australia Annual Report, 1999–2000 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    57. Tennis Australia Annual Report, 2000–2001 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-04-2016. (anglicky)
    58. Tennis Australia Annual Report, 2001–2002 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-03-2017. (anglicky)
    59. Tennis Australia Annual Report, 2002–2003 [online]. Tennis Australia [cit. 2018-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-04-2016. (anglicky)
    60. Australian Open Tennis Attendance History Archivováno 16. 11. 2016 na Wayback Machine – Altius Directory
    61. Safin credits Lundgren for resurgence. Sports Illustrated. CNN, 30 January 2005. Dostupné online [cit. 25 January 2008]. (anglicky)
    62. AO 2007: The Final Word [online]. Tennis Australia [cit. 2008-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-01-2008.
    63. The Australian Open – History of Attendance [PDF]. Australian Open [cit. 2008-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-05.
    64. Australian Open 2009 – the final word
    65. Federer wins fourth Australian Open, 16th major singles title [online]. 31 January 2010 [cit. 2010-03-07]. Dostupné online.
    66. Closing notes: Australian Open 2011 [online]. 30 January 2011 [cit. 2012-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-02.
    67. Top 10: Memorable AO2012 moments [online]. 29 January 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
    68. Australian Open 2013 – The Final Word [online]. 28 January 2013 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online.
    69. AO 2014 – The Final Word [online]. 27 January 2014 [cit. 2014-02-07]. Dostupné online.
    70. Australian Open 2015 – The final word from Tennis Australia [online]. 1 February 2015 [cit. 2015-02-02]. Dostupné online.
    71. What We Learned from the Australian Open [online]. Tennis.com, 1 February 2016. Dostupné online.
    72. Australian Open Glance [online]. 30 January 2017. Dostupné online. (anglicky)
    73. Australian Open smashes attendance records [online]. 28-01-2019. Dostupné online. (anglicky)
    74. Total Australian Open Attendance: 130,374 [online]. Twitter [account Austadiums Sport], 2021-02-21 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
    75. On A Mission, Nadal Wins Record 21st Grand Slam Title At Australian Open. Tennis TourTalk [online]. 2022-01-30 [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
    76. Australian Open Prize Money 2022 [Confirmed]. peRFect Tennis [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-10. (anglicky)
    77. NAGHTEN, Tom. Australian Open prize money 2022: How much money will the players earn?. Sportingnews.com [online]. 2022-01-23 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
    78. Australian History and Records [online]. TennisTours.com [cit. 2009-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-12-2008.
    79. Australian Open 2017: Start time record broken as Grigor Dimitrov defeats Richard Gasquet [online]. The Age, 22-01-2017 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
    80. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.

    Externí odkazy
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.