Jan Amos Komenský

Možné rodiště Komenského v Uherském Brodě

Rodinné příjmení bylo jméno Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský[1]. Místo narození Jana Amose Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod[7] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech, hlavně v dobách svých univerzitních studií, připojoval k podpisu Nivnický, Nivanus, Nivnicensis[8][9]). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského vrstevníci[9]), odkud pocházela otcova rodina.[10] Knihu Všenáprava vlasti podepsal Komenský široce: Jan Amos Szeges Nivnický, po otci nazvaný Komenský. Moravu považoval za svou vlast a češtinu za svůj rodný jazyk. Sám sebe v knize Opera omnia didactica charakterizoval „původem Moravan, jazykem Čech a povoláním teolog[11].“

Jan žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Jeho otec Martin Segeš (orig. Szeges) († 1602–4), byl významným členem Jednoty bratrské, jeho matkou byla Anna Chmelová. Jeho dědeček János Szeges byl Maďar. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř (Kateřina, Markéta, Ludmila a Zuzana) sester (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat. Strážnice, patřící tehdy rodu Žerotínů, byla roku 1605 přepadena a vypálena uherskými bočkajovci, stoupenci sedmihradského protestantského knížete Štěpána Bočkaje, bojujícího proti Habsburkům. Po jejich vpádu musel Komenský Strážnici opustit.[12]

Muzeum Komenského na zámku v Přerově – školní třída z doby J. A. Komenského

Roku 1608 začal studovat na latinské škole (gymnáziu) v Přerově, odkud v roce 1611 odešel na vysokou školu do Herbornu. Již při studiu začal pomáhat profesoru teologie a nejmladšímu členu profesorského sboru Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi s pracemi na obecné encyklopedii. Alsted se pro Komenského stal vzorem. Sám pak začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Roku 1613 Jan navštívil Amsterdam, v té době vysoce rozvinuté město Evropy. Odtud se vypravil na univerzitu do Heidelbergu v Německu, kde ovšem strávil pouze jeden semestr. Poté se roku 1614 vrátil přes Prahu do Přerova, jako rektor latinské školy.

Dne 26. 4. 1616 byl v Žeravicích vysvěcen na kazatele a následně odešel do Fulneku,[13] kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou, která měla žít v Třebíči spolu se svým otcem, Komenský zde vykoupil věno své ženy v podobě domu na Jejkově.[14] V této době psal spis Listové do nebe.

Po porážce stavovského povstání (1621) byl nucen opustit Fulnek a skrývat se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví. Po roce ukrývání (roku 1622) mu během morové epidemie zemřela žena a jeho dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. Pod vlivem událostí psal filosofické spisy Truchlivý, Hlubina bezpečnosti a později Labyrint světa a ráj srdce. V roce 1624 začal Jan působit v Brandýse nad Orlicí na panství svého ochránce Karla staršího ze Žerotína,[15] kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou, která opět pocházela z Třebíče (z rodu Jana Cyrila Třebíčského-Špalka), se kterou měl dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu a syna Daniela.[14] Dcera Alžběta si vzala Petra Figula Jablonského, z tohoto svazku měl Komenský 5 vnuků, dcera Marie si vzala Jana Molitora.

Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s Kristinou Poniatowskou, schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství Horní Branná. Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Branné, aby proroctví zapsal.

Obraz Jan Ámos Komenský, učitel národů z cyklu Slovanská epopej od Alfonse Muchy, 1918

Po vydání Obnoveného zřízení zemského, které prohlásilo katolické náboženství za jediné povolené vyznání v českých zemích, odešel v roce 1628 (spolu s rodinou a Poniatowskou) jako pobělohorský exulant do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Navržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např. Česká didaktika. Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat Ráj český. Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna a začal pracovat na Vševědě (Pansofii). Komenskému postupně jeho díla jako Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské zajistila věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván na univerzity několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku (zprostředkovanou Samuelem Hartlibem) Jan přijal až roku 1641, kdy se rozhodl vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. V této době vyjádřil své myšlenky ve spise Via lucis. Kvůli zvyšujícímu se tlaku anglické občanské války Komenský Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky.

Roku 1642 odešel přes Amsterdam do Švédska, kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni učebnice. Pracovat na ní začal s několika pomocníky v městě Elblag, které je Polsku, ale tehdy bylo ovládáno Švédy.[16] Vznikl zde spis Nejnovější metoda jazyků, současně však pracoval na Obecné poradě o nápravě věcí lidských. Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Oxenstiernou Komenský nevytvořil, a to ani na nátlak ochránce Louise de Geera. Zato zde vznikla část Obecné porady o nápravě věcí lidských. Roku 1648 se společně s těžce nemocnou manželkou vrátil zpět do Lešna, kde působil jako biskup. V Lešně jeho druhá žena 26. srpna zemřela a již o rok později se v Toruni oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou, která byla více než o třicet let mladší a pocházela z Týna nad Vltavou. Když byl v roce 1648 uzavřen vestfálský mír, a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

J. A. Komenský, rytina Václava Hollara z roku 1652

Roku 1651 přijal pozvání sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho^[zdroj?!] do Šarišského Potoka, kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a pansofickou sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Orbis pictus (česky Svět v obrazech) a Schola ludus (česky Škola hrou). Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku 1651 také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii se Zikmundem Rákóczim, mladším synem knížete Jiřího Rákócziho, jejich manželství však nemělo dlouhého trvání.

V letech 1654–1656 opět pobýval v Lešně, kde pracoval na Pansofii, vydal Slovník české řeči a Slovník pansofických definic. Roku 1654 Švédsko napadlo Polsko, avšak švédská invaze do Polska se nějakou dobu Lešnu vyhnula. V roce 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským „zachránili“ Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi Karlu X. a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. 27. dubna 1656 ale začalo deset tisíc polských partyzánů město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se Švédy z Polska prchnout, jeho útěk je proveden na poslední chvíli a stěží zachránil život.[17] Přišel také o většinu Pansofie a Metafyziky a další díla. Tuto ztrátu nesl velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera se již v roce 1656 uchýlil do Amsterdamu.

Rembrandtův obraz Starý muž (1665), zřejmě zobrazující Jana Amose Komenského, galerie Uffizi ve Florencii

Komenský na obraze Václava Brožíka z roku 1891

Konec svého života (14 let) strávil v holandském Amsterdamu v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Proto také odmítl profesuru na Amsterdamské akademii. Společníkem mu zde byl například Rembrandt van Rijn a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji lékař Nicolaes (Mikuláš) Tulp (můžeme ho najít na Rembrandtově Anatomii dr. Tulpa). Jan se v této době aktivně účastnil mírových jednání anglicko-nizozemské války. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla, například soubor 43 spisů pod názvem Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické), které se setkaly s velkým ohlasem, dále jednotlivé části Všenápravy: Všeobecné probuzení, Všeobecné osvícení, Pansofie, Vševýchova a Všemluva a menší díla jako Jedno potřebné (též Jedno nezbytné[18]), které bývá považováno za závěť lidstvu. Navzdory usilovné práci a pomoci syna Daniela, zůstala mnohá díla více či méně nedokončena.

• V roce 1660 zde bylo poprvé vydáno Komenského dílo Historia fratrum Bohemorum, eorum ordo et disciplina ecclesiastica cum ecclesiae Bohem. ad Anglicanam Paraenesi o historii a řádu Jednoty bratrské.[19] Kniha vyšla v roce 1702 i v Halle. Toto vydání zaujalo Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, a proto na jeho základech vypracoval statuty nově vznikající Moravské církve v Ochranově.[20]

Ve spise Letzte Posaun Uber Deutschlandt z roku 1663, který byl adresován protestantským knížatům na říšském sněmu v Řezně, Komenský reagoval na postup Osmanských Turků do Rakous a na Moravu během rakousko-turecké války v letech 1663–1664 a „úpěnlivě volá, aby se společný boj proti Turkům konečně stal podnětem k nápravě křesťanských věcí, k revizi bezbožného vestfálského míru a ke konečnému sjednocení křesťanů na základě tolerance a ekumenismu“.[21]

Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany, syna Daniela, přítele a lékaře Mikuláše Tulpa, 15. listopadu 1670. Byl pohřben v kostelíku v Naardenu.

Nejpodstatnější částí jeho díla jsou spisy teologické a filosofické, hluboce ovlivněné věroukou Jednoty bratrské. Tyto spisy jsou v mnohém autobiografické nebo jsou inspirovány událostmi z Komenského života. Hlavním dílem filosofickým je De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských).

Přestože nevytvořil žádný čistě beletristický spis, jeho díla mají pro svůj vytříbený jazyk mimořádnou literární hodnotu a patří k vrcholným dílům české literatury (zejména filozofická alegorie Labyrint světa a ráj srdce).

• Listové do nebe – Fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské.
• Truchlivý – Zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal je po smrti své první ženy a dětí.
• Via lucis (Cesta světla) – Zabývá se zde pansofií (vševědou). Byl toho názoru, že když u lidu zmizí nevědomost, války ustanou. Aby došlo k nápravě lidstva, vládnout by měl sbor mudrců. Pro lepší dorozumění mezi národy je třeba zavést novou řeč, které by všichni rozuměli. Latina je podle něj příliš těžká.
• Přemyšlování o dokonalosti křesťanské [22]
• Hlubina bezpečnosti – Čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.[23]
• Kancionál – Sborník duchovních písní, české žalmy.[24]
• Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – Vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).[25]
• Labyrint světa a ráj srdce – alegorický příběh. Vypravěč se ocitá v okrouhlém městě uprostřed nicoty, alegoricky představující svět. Jeho průvodci Všezvěd Všudybud a Mámení mu líčí krásy dobře jdoucího světa, poutník však vidí jen klam, marnost, faleš, bídu a smrt. Chce odtud utéci, ale nemá kam. Východisko ze zmatků tohoto světa nachází v otevření svého srdce, aby do něj mohl vstoupit Ježíš Kristus.[26]
• Pokračování v bratrském napomínání – Vlastní životopis.
• De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských) [27]
• Letzte Posaun Uber Deutschlandt, Amsterdam: Roy, 1663

• O poezii české – Snaha obrodit poezii znovuzavedením časoměrného verše, který sám užíval v překladech žalmů.
• Moudrost starých Čechů – Sbírka starých pořekadel a přísloví (asi 2000).
• Poklad jazyka českého – Podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně.
• Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny
• Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků, mluví zde o člověkovi „homo ludens “, který rozvíjí své schopnosti pomocí hry. Komenský byl v Evropě prvním, který zásadu „Schola ludus“ (škola hrou) prosazoval.[28]

Mědirytinový předtitul sebraných didaktických spisů J. A. Komenského vydaných v Amsterdamu roku 1657

Orbis pictus, kapitola „Části lidského těla“, německo-latinský text

Komenského mapa Moravy, vydání z roku 1627

Další významnou částí jeho díla jsou spisy pedagogické, ve kterých v mnohém předběhl svou dobu. Nejúspěšnější z nich je názorná učebnice latiny a zároveň jakási encyklopedie, nazvaná Dvéře jazyků otevřené, která už za jeho života vyšla v mnoha vydáních a jazycích a byla používána i katolíky. Jeho hlavním dílem je ale Didactica magna (Velká didaktika), v níž shrnul své pedagogické názory formou traktátu. Jím navrhované učební metody ale přes úspěch některých děl nebyly za jeho života uplatněny.

Význam jeho díla spočívá v několika aspektech, pokračoval v práci svých předchůdců (Tomáš Štítný ze Štítného, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav). Vyzdvihl úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování (mnoho jich platí dodnes). Povznesl češtinu na vyšší úroveň, jeho dílo se stalo vyvrcholením myšlenkového vývoje celé starší české literatury. Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedisté a osvícenci.

• Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách.

  Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:

  1. do 6 let mateřská škola,
  2. do 12 let povinná školní docházka,
  3. do 18 let latinské školy, gymnázia,
  4. poté university.

  Toto byl jeden z prvních projektů systematizace školství a na svou dobu byl velmi pokrokový.

• Didactica – tj. umění umělého vyučování.

  Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady:

  1. Učit se musí od mládí.
  2. Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …).
  3. Názorné vyučování.
  4. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
  5. Přiměřenost látky k věku.
  6. Vše převádět do praxe.
  7. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
  8. Nutnost stálého opakování.
  9. Žák má být současně učitelem.
  10. Vyučování má být zábavné.

  Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma.[29]

• Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou.[30]
• Dvéře jazyků otevřené – latinsky, pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit.[31]
• Nejnovější metoda jazyků – teorie jazykového vyučování.
• Škola na jevišti – pedagogické školské drama.
• De studii pansophici impedimentis. Dostupné online
• Schola Pansophica (1650) – navrhuje mimo jiné, aby žáci latinské školy alespoň jednu hodinu týdně četli současné noviny; zavedl tedy jako první média do výuky.
• Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky).
• Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém – návrh školské reformy
• Analytická didaktika[32] – analyticky, krok za krokem, vysvětleny základy pedagogické didaktiky. Komenský pečlivě dodržuje, aby jeden bod navazoval na druhý, aby své poučky dokazoval jednu z druhé. U nás vyšlo jedno vydání po válce v roce 1947 a nyní poslední v roce 2004.

Komenský psal texty duchovních písní, upravoval staré bratrské písně, překládal z němčiny a polštiny. Svými písněmi výrazně přispěl do jím uspořádaného kancionálu, který pod názvem Kancyonál To jest Kniha Žalmů a Písní Duchowních vydal Krystof Kunrád v Amsterdamu v roce 1659. Ke Komenského nejznámějším písním patří Studně nepřevážená, Moudrosti poklad z nebe (z německé písně) či Ó Králi věků důstojný.

Dále se zachovala jeho korespondence s přáteli, vědci, státníky. Kromě toho si vedl deníky, které se z části dochovaly.

Nejstarší dochovaný rukopis J. A. Komenského z roku 1611. Část textu česky: V mladosti má člověk pamatovati, kterak by dobře živ byl, a v starosti kterak by dobře umřel

Moravská zemská knihovna vlastní bohatý fond starých komenian – knih Jana Amose Komenského vydaných do roku 1800. Sbírka byla založena na začátku 20. století z vlastního fondu knihovny a postupně doplňována koupěmi z českých i zahraničních antikvariátů. Několik exemplářů je součástí původní Pedagogické knihovny (lokace STPK) a uzavřených sbírek (zámecké a školní knihovny). Podle Jaroslava Vobra tvoří fond komenian asi 40 % z celkového počtu známých děl J. A. Komenského dochovaných na území tehdejšího Československa.[33]

Sbírka obsahuje mimo jiné 16 českých unikátů (tj. exemplářů, které se nenacházejí v jiných fondech ČR), mezi nimiž jsou i české knihy (např. Přemyšlování o duchovní radosti věrných a pravých křesťanů vyd. v Amsterdamu roku 1662),[34] a také nejstarší dochovaný Komenského rukopis. Jedná se o zlomek z památníku Eliáše Crispa, přítele a spolužáka J. A. Komenského z doby studia na herbornské univerzitě v Německu. Zlomek obsahuje český a latinský citát s datem 21. července 1611 a vlastnoručním podpisem autora.

Sbírka byla zdigitalizována a je vystavena v digitální knihovně Moravské zemské knihovny.[35]

• BEČKOVÁ, Marta. Jan Amos Komenský a Polsko. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 83 s. (Studie ČSAV). (cze)
• BLEKASTAD, Milada. Comenius. Versuch eines Umrisses von Leben, Werk und Schicksal des Jan Amos Komenský. Oslo: Universitetsforlaget, 1969. 892 s. (ger)
• ELIÁŠ, Rudolf. Světlo v temnotách. Kniha o životě, práci a utrpení J. A. Komenského. Místek, 1946
• Jan Amos Komenský : pokus o stručné vylíčení života a veškeré působnosti jeho : soubor článků : stručného Slovníku Paedagogického. Praha: [s.n.], 1893. 88 s. Dostupné online.
• KOPECKÝ, Jaromír; PATOČKA, Jan; KYRÁŠEK, Jiří. Jan Amos Komenský. Nástin života a díla. 1. vyd. Praha: SPN, 1957. 272 s., 24. (Publikace vědecké literatury). (cze)
• KOŽÍK, František. Světlo v temnotách. Bolestný a hrdinský život Jana Amose Komenského. [s.l.]: [s.n.]
• KRATOCHVÍL, Miloš Václav. Život Jana Amose. [s.l.]: [s.n.]
• KUMPERA, Jan. Jan Amos Komenský – malý profil velké osobnosti. Uherský Brod: Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě, 1988.
• KUMPERA, Jan. Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků. Ostrava: Amosium Servis, 1992.
• MASARYK, Tomáš Garrigue. J. A. Komenský. Praha: Laichter, 1892.
• MASARYK, Tomáš Garrigue. J. A. Komenský. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1920. Dostupné online.
• MOLNÁR, Amedeo; REJCHRTOVÁ, Noemi. Jan Amos Komenský o sobě. Praha: Odeon, 1989.
• NOVÁK, Jan Václav; HENDRICH, Josef. Jan Amos Komenský : jeho život a spisy. Praha: Dědictví Komenského, 1932. 8, 722 s. (Dědictví Komenského). Dostupné online. (cze)
• POLIŠENSKÝ, Josef. Komenský, muž labyrintů a naděje. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 218 s. ISBN 80-200-0580-3. (cze)
• POLIŠENSKÝ, Josef. Jan Amos Komenský. Studie s ukázkami z díla Jana Amose Komenského. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo, 1963. 175 s. (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti). (cze)
• POLIŠENSKÝ, Josef, Antonín Škarka, Jiří Kyrášek. Jan Amos Komenský. Studie s ukázkami z díla Jana Amose Komenského. 2. vyd. Praha: Svobodné slovo, 1971. 273 s., [30]. (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti). (cze)
• POLIŠENSKÝ, Josef; MOUTOVÁ, Nicolette. Komenský v Amsterodamu. Praha: SPN, 1970. 150 s. (cze)
• ŘÍČAN, Rudolf. Jan Amos Komenský – muž víry, lásky a naděje. Praha: Kalich, 1971.

• ČÍŽEK, Jan. Komenský a Bacon. Dvě raně novověké cesty k obnově vědění. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017.
• DOSTAL, Jan. Tři kapitoly o Komenském. [s.l.]: Ioanes – Vladimír Nejedlo ISBN 80-902100-0-7.
• HÁBL, Jan. Lidskost není docela ztracena. Stručný výklad Komenského Porady o nápravě věcí lidských. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2019.
• HÁBL, Jan; LOULA, David. To nejlepší z Komenského Porady o nápravě věcí lidských. Vojnův Městec: České studny, 2019.
• HEŘMÁNEK, Pavel. Jan Amos Komenský a Kristina Poniatowská. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015.
• GRULICH, Josef. Obraz manželství a rodiny v díle J.A. Komenského a B. Bolzana. Historický obzor. 1998, roč. 9, čís. 7–8, s. 169–172. ISSN 1210-6097.
• CHLEBOUN, Petr. Angelus pacis Jana Amose Komenského. Historický obzor. 2004, roč. 15, čís. 3/4, s. 66–71.
• LARANGÉ, Daniel S. La Parole de Dieu en Bohême et Moravie. La tradition de la prédication dans l’Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius. Paris: L'Harmattan, 2008. ISBN 978-2-296-06087-6.
• ŘEZNÍKOVÁ, Lenka, a kol. Figurace paměti. J.A. Komenský v kulturách vzpomínání 19. a 20. století. Praha: Scriptorium, 2014. 508 s., 16. ISBN 978-80-88013-08-2. (cze)

• ČORNEJOVÁ, Ivana, et al. Velké dějiny zemí Koruny české VIII: 1618–1683. Praha – Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-947-5.
• Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 179–185.
• Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 412–454.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 812–820.
• KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha: Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.
• VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy, díl 2, Morava reformace, renesance a baroka. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1995. 275 s. ISBN 80-85048-62-0. Kapitola 4.2 Vědění a literatura, s. 197n. (česky)

• KOMENSKÝ, Jan Amos. Clamores Eliae. Křiky Eliášovy (výbor), editor Jiří Beneš. Praha: Primus, 1992.
• Dílo Jana Amose Komenského – Johannis Amos Comenii opera omnia. Praha: ČSAV, Academia, 1969-. Dostupné online.
• KOMENSKÝ, Jan Amos. Jana Amosa Komenského korrespondence. Příprava vydání A. Patera. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa, 1892. 300 s. Dostupné online.

• URBÁNKOVÁ, Emma. Soupis děl J. A. Komenského v Československých knihovnách, archivech a museích. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959.
• VOBR, Jaroslav. Dílo Jana Amose Komenského ve fondech Státní vědecké knihovny v Brně a moravských klášterních knihoven. Rukopisy a staré tisky 1611-1800. Brno: [s.n.], 1992. Dostupné online.

• Medaile Jana Amose Komenského
• Zlatý Ámos
• Petr Figulus Jablonský
• Samuel Martinius z Dražova
• Pobělohorská literatura
• Exulanti

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Amos Komenský na Wikimedia Commons
• Autor Jan Amos Komenský ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Komenský v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Osoba Jan Amos Komenský ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Amos Komenský
• Digitalizovaná díla Jana Amose Komenského v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
• Jan Amos Komenský v České divadelní encyklopedii
• Nejslavnější český exulant Jan Amos Komenský – video z cyklu České televize Historický magazín
• Jan Amos Komenský – video z archivu České televize z dokumentárního pořadu Dvaasedmdesát jmen české historie
• Oddělení pro studium a edici díla Jana Amose Komenského FLÚ AV
• Digitalizovaná komeniana v digitální knihovně Manuscriptorium
• Komenský: Vyznání víry Jednoty Bratrské (Artikul VI : „O Kristu Spasiteli a ospravedlnění skrze víru v něho“) – plné znění
• Jan Amos Komenský a Jednota bratrská – život a osudy po roce 1617
• Muzeum Jana Amose Komenského v Praze (CS)
• Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě (CS)
• Muzeum Jana Amose Komenského v Naardenu (NL)
• Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (organizátor akce Národní oslavy výročí J. A. K.)