Josef Hrabák

Josef Hrabák (3. prosince 1912 Brno6. srpna 1987 Brno) byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová.

Prof. PhDr. Josef Hrabák, DrSc.
Narození3. prosince 1912
Brno
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. srpna 1987 (ve věku 74 let)
Brno
Československo Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity (do 1937)
Povolánípedagog, literární historik, literární kritik, literární teoretik, historik, literární vědec a učitel
ZaměstnavatelMasarykova univerzita
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským[1][2], habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946[3][4], v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury[5].

V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity.[6] V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy.

Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd (ČSAV), od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu.  Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české (1953-1987). V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem.  Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské (1952-1962), Literatury ve škole (1955-1958), redigoval List Sdružení moravských spisovatelů (1947-1948), Listy filologické (1961-1987) a Českou literaturu (1970-1972). Podílel se na vzniku a činnosti Památníku Petra Bezruče v Opavě, pracoval v Socialistické akademii (byl předsedou městské sekce Jazyk a literatura), ve Svazu československých spisovatelů, později ve Svazu českých spisovatelů. 

Podnikal studijní a přednáškové cesty do tehdejšího SSSR, do Polska, tehdejší Jugoslávie, do Německa, Anglie, Francie, Bulharska.

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[7]

Dílo

Již od prvních knižních publikací je patrný jeho zájem o teoretické a morfologické problémy literatury,  postupně směřuje ke komplexnímu studiu literatury, k odhalování smyslu formových složek slovesného díla a jejich těsného sepětí s ideovou myšlenkovou dominantou literárního výtvoru.

Těžiště jeho páce byla teorie literatury, zvláště versologie, a metodologie. Publikace z této oblasti tvoří nejvýznamnější část jeho díla Úvod do teorie verše, 1956; Z problémů českého verše, 1964; Studie o českém verši, 1959 a O charakter českého verše, 1970. Napsal učební texty Literární komparatistika, 1971 a Poetika, 1973. S Vladimírem Štěpánkem spolupracoval na publikaci Úvod do teorie literatury, 1987. Populárněvědně jsou pojata díla Umíte číst poezii?, 1963, v přepracované a rozšířené verzi s názvem Umíte číst poezii a prózu?, 1971. Genologicky orientované jsou Čtení o románu,1981;  Napínavá četba pod lupou, 1986 a Od laciného optimismu k hororu,1988.

Vedle teorie literatury se věnoval i dějinám české literatury, zvláště literatury starší, především ze století 14., 17. a 18.  Syntetické zobrazení českého literárního vývoje je zachyceno v akademických Dějinách české literatury I, 1959, které redigoval a na kterém se podílel z velké části i jako autor. Pro studijní potřeby vydal spis Starší česká literatura, 1964.

Koncepci dějin starší české literatury propracoval v knize Studie ze starší české literatury, 1956. Byl také tvůrcem 1. svazku třídílné antologie Tisíc let české poezie, 1974 a vedoucím autorského kolektivu Průvodce po dějinách české literatury, 1976.

Věnoval se také nové literatuře, například Petr Bezruč a jeho doba, 1946; Šest studií o nové české literatuře,1961, monografie Rudolf Těsnohlídek, 1982, Karel Nový,1983; Miloš V. Kratochvíl,1979; František Kožík,1984 a Jiří Křenek,1988.

Vydal svou autobiografii Život s literaturou, 1982.

Bibliografie - výběr

  • Úvod do teorie verše, 1956
  • Dějiny české literatury, 1959
  • Jak kulturně mluvit a číst, 1960, spolu s Milanem Jelínkem
  • K morfologii české prózy, 1960
  • Hlavní proudy v starší české literatuře, 1960
  • K metodologii studia starší české literatury, 1962
  • O charakteru českého verše, 1970
  • Literární komparatistika, 1971
  • Poetika, 1973
  • Tisíc let české poezie 1974, třídílné vybrané uspořádání české poezie
  • Průvodce po dějinách české literatury, 1976, spolu s Dušanem Jeřábkem a Zdeňkou Tichou
  • Čtení o románu, 1981
  • Jedenáct století, 1982
  • Úvod do teorie literatury, 1987, spolu s Vladimírem Štěpánkem

Odkazy

Reference

  1. Slovo a slovesnost – Nové práce o verši polském a českém: 1. J. Hrabák, Nová práce o polském verši. 2. P. Trost, Staropolský verš ve srovnání se staročeským. 3. P. Trost, Český verš ve srovnání s německým. sas.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
  2. DATABAZEKNIH.CZ. Staropolský verš ve srovnání se staročeským - Josef Hrabák | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
  3. Slovo a slovesnost – Kniha o Smilově škole. sas.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online.
  4. HRABÁK, Josef. Smilova škola: rozbor básnické struktury. [s.l.]: Jednota českých matematiků a fysiků 89 s. Dostupné online. (česky) Google-Books-ID: FYGqQAAACAAJ.
  5. S.R.O, TOVARNA CZ. HRABÁK, Josef : Studie ze starší české literatury.. search.mlp.cz [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. (česky)
  6. FASORA, Lukáš, Jan ČERMIN, Jana ČERMINOVÁ, Jiří HANUŠ a Michaela MÁLIKOVÁ. Sto tváří, sto příběhů: vybrané osobnosti v dějinách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 2020. MUNI Arts 100. ISBN 9788021093829, s. 118.
  7. Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16.

Literatura

  • TOMEŠ, Josef. Český biografický slovní XX. století, 1. díl, A-J. 1. vyd. Praha. Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7. S. 509–510.

Ocenění

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.