Panda červená

Její západní (i české) jméno vzniklo zřejmě z francouzštinou[11] (podle jiného zdroje angličtinou[12]) adaptovaného nepálského slova poonya, které by se dalo přeložit jako „jedlík bambusu“.[12] V angličtině i dalších jazycích je známá také jako malá panda, menší panda, nebo i ohnivá liška.[12] Jako panda byl poprvé označován právě tento druh, mnohem později bylo toto jméno přeneseno na pandu velkou.[11]

Hrající si pandy červené

Taxonomické postavení pandy červené i pandy velké bylo dlouho nejasné. Vzhledem k tomu, že obě pandy mají vlastnosti medvídkovitých i medvědovitých šelem, bývaly společně řazeny do některé z těchto čeledí nebo do samostatné čeledi Ailuridae.[13] Jednoznačnou odpověď ohledně taxonomického zařazení obou pand přinesly až podrobné fylogenetické výzkumy včetně analýzy DNA.[13]

Panda červená je jediný recentní druh čeledi pandy malé (Ailuridae), jejíž zástupci byli kdysi rozšíření po celé Eurasii i Severní Americe.[14] Je současně jediným recentním zástupcem rodu Ailurus. Nejbližší recentní příbuzné pandy červené bychom našli mezi lasicovitými, medvídkovitými a skunkovitými šelmami, s nimiž čeleď pandy malé tvoří společnou nadčeleď Musteloidea. Panda velká je v současnosti řazena přímo mezi medvědovité a pandě červené tedy není blízce příbuzná.[15]

Lebka pandy červené

Délka těla pandy červené je 56 až 64 cm, délka ocasu 37 až 47 cm a hmotnost dosahuje 3,7 až 6,2 kg.[16] Má dlouhou, hustou srst, svrchu rudohnědou nebo kaštanovou, na spodní části těla a na končetinách leskle černou. Okraje uší jsou bělavé, stejně jako obličejová část s hnědými obličejovými tvářemi a skvrnami pod očima, zvanými slzy.[17] Velmi kulatá hlava připomíná kočičí. Lebka je mohutná. Její uši jsou středně velké a vzpřímené, čenich černý a oči velmi tmavé.[18] Celkový vzhled pand doplňuje ještě dlouhý, huňatý a široký ocas se střídajícími se žlutými a červenými okrovými kroužky.[19] Ocas pomáhá pandám udržovat rovnováhu a je vynikajícím maskováním ve stromech. Nohy jsou černé a krátké, s hustě osrstěnými chodidly. Kožešina na chodidlech slouží jako tepelná izolace na ledových a zasněžených plochách a také skrývá pachové žlázy, které jsou umístěny i na řiti.[18] Panda červená připomíná menší postavou na krátkých nohách a dlouhým ocasem spíše mývala než medvěda. Také menším počtem zubů (její zubní vzorec je 3/3, 1/1, 3/4, 2/2 = 38[20]) je bližší šelmám medvídkovitým.[20] Prsty má poměrně krátké, opatřené polozatažitelnými drápy a stejně jako panda velká našlapuje na celá chodidla. U pandy červené se vyvinul „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti. Můžeme jej najít i u pandy velké. Tento prst umožňuje lepší uchopování větví (hlavně bambusu) a větší stisk.[17] Mezi samcem a samicí není žádný viditelný rozdíl, mláďata se podobají dospělým jedincům, jen jsou menší.[7] Průměrně se dožívá 8–10 let, někdy až 14 let. Rekordní věk, zaznamenaný v zajetí, je 23 let a 4 měsíce u samce pojmenovaného Firecracker.[21]

Panda červená je většinou tichá, mezi jedny z mála zvuků patří pískání při vzájemné komunikaci.[22]

Detail hlavy pandy červené

Jejím domovem jsou horské lesy a džungle v podhůří Himálaje v jižní Číně, Myanmaru, Nepálu, Bhútánu a severovýchodní Indii. Rozšíření v severním Laosu není potvrzeno a je spíše nepravděpodobné, neboť v záznamech o jejím tamním výskytu se našlo mnoho nesrovnalostí.[8] Nejzápadněji se vyskytuje v oblasti Annapurny v Nepálu, nejvýchodněji v pohoří Čchin-ling v čínské provincii Šen-si.[8] Její rozšíření je spíše rozdělené do subpopulací než souvislé.

Panda červená patří mezi nejvýše žijící zvířata, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2 000 m n. m., ale i kolem 4 000 m n. m., v létě může dosáhnout i sněžné čáry ve výšce 5 000 m n. m. V severovýchodní Indii se vyskytuje níže, v tropických lesích, mezi 1 400 a 1 700 m n. m. V oblastech výskytu pandy červené teploty průměrně dosahují 10 až 25 °C a srážky až 3 500 mm za rok, klima je stabilní.[16] Je úzce spjata se smíšenými lesy s opadavými i jehličnatými stromy, zvláště se starými stromy a porosty bambusu.[16] Bylo zjištěno, že většina pozorování pandy červené byla ve vzdálenosti do 100 metrů od vodní plochy, což naznačuje, že přítomnost vody v blízkosti může být důležitým předpokladem pro místo výskytu pandy.[8]

Panda červená při spánku

Panda červená je většinou nejaktivnější za svítání a soumraku, celkově je spíše nočním zvířetem. Je aktivní asi 56 % dne.[7]^{[nenalezeno v uvedeném zdroji]} Přes den většinou spí stočená na větvi s ocasem přetaženým přes obličej nebo s hlavou zabořenou pod hrudí. Výborně šplhá a často ji lze zastihnout na stromech, na zemi se zdržuje méně. Pandy se pohybují málo, spíše více spí a jí, aby ušetřily energii pracně získanou z trávení bambusu. Jde o samotářská zvířata, setkávají se pouze v období páření. Samci mají teritorium větší, překrývá se s teritorii několika samic.[7] Pandy červené se o sobě před pářením i jindy dozvídají pískáním.[7] Své teritorium si značkuje trusem, močí a pižmově páchnoucím výměškem pachových žláz.[2]

Mládě pandy červené

Pandy nevytvářejí stálé páry, jsou to samotáři, ale úmyslně se setkávají v době rozmnožování mezi lednem a začátkem března. Vyhledávají se podle pachu a pískavých zvuků.[7] Páření se odehrává na zemi a pár se po něm okamžitě rozchází. Obě pohlaví se často páří s více jedinci.[26] Samice dokáže odložit porod mláďat do vhodné situace až o týden, možná i více (odložená nidace).[19] Po 114 až 145 dnech březosti se samici rodí ve hnízdě v dutině stromu 1 až 2 mláďata, výjimečně až 4. Ta váží při narození asi 100 g a dva týdny jsou úplně holá, slepá a bezmocná, oči se jim otevírají po 18 dnech.[18] Samice obvykle staví více hnízd, která udržuje, a mláďata mezi nimi často přenáší. Mláďata sají mléko až 14krát za den[2] a první týden s nimi tráví matka 60–90 % času. Později se vydává častěji mimo hnízdo a vrací se mláďata čistit a krmit.[16] Jejich srst je zpočátku šedo-hnědá, později získává barvu dospělých jedinců. Po 6–7 týdnech se mláďata vydávají na první průzkumy okolí, pohlavně dospívají ve věku 18 měsíců. Pro jejich pomalý vývoj se o ně matka stará až rok.[18] Úmrtnost mláďat v přírodě je vysoká, dosahuje až 80 %.[27]

Panda červená požírající bambus

Panda červená má trávicí systém přizpůsobený k přijímání masité potravy, ale mezi její hlavní zdroje energie patří bambusové výhonky a listy. Protože neumí strávit celulózu,[18] která je hlavní složkou buněčné stěny, musí spotřebovat bambusu velké množství, až 1,5 kg bambusových listů a 4 kg bambusových výhonků denně.[28] Bambusové výhonky jsou výživnější než listy, proto je pandy požírají častěji. Výhonky jsou nejvýživnější v létě a na podzim, nejméně v zimě.[28] Když není k dispozici bambus, nepohrdne ani ovocem, plody, kořínky, žaludy, různými druhy trav a lišejníků, a masitou stravu doplňuje mladými ptáky, vejci, obratlovci (myšmi, menšími hlodavci, nebo ještěrkami) a larvami hmyzu. V zajetí pandy červené dostávají i kuřecí maso.[19] Potrava prochází trávicí soustavou rychle, za 2–4 hodiny.[28]

Podle klasifikace IUCN patří panda červená mezi ohrožené druhy, kterým při nezměněných podmínkách hrozí vysoké riziko vyhynutí, což znamená vzestup stupně ohrožení oproti předchozí klasifikaci, kdy byl druh považován za zranitelný. Odhady o počtu pand ve volné přírodě se různí, uvádí se čísla od 2 500[29] až po 16–20 000 jedinců.[9] Počet zvířat ve volné přírodě ale prudce klesá, jen za poslední tři generace (to odpovídá přibližně 18 letům) klesl počet pand o 50 % a minimálně o 50 % má populace klesat i v příštích třech generacích. Jejich početnost klesá zvláště u východního poddruhu v Číně – počet pand zde za posledních 50 let klesl o 40 %.[7] Populace pand v Číně čítala podle odhadu z roku 1999 3 000–7 000 jedinců.[30] V Indii žilo podle odhadu z roku 2001 5 000–6 000 jedinců,[9] v Nepálu žilo k roku 2006 jen několik stovek pand.[31] Panda je ohrožena v důsledku ztráty přirozeného prostředí, protože lidé v Číně, ale i sousedních zemích, stále rozšiřují své území a kácí lesy – mnoho pand ročně zemře v důsledku odlesňování, které se navíc zintenzivňuje. Panda se kvůli své převážně bambusové stravě totiž nedokáže přizpůsobit kulturní krajině.[8] I přes zákaz jsou často zabíjeny pro kožešinu. V poslední době byl objeven i problém se psinkou, kterou na pandy přenáší zdivočelí psi. Na to vše navazuje dlouhý rozmnožovací cyklus, který způsobuje pomalé obnovování populace.[8]

Panda červená stojící na zadních nohách

Panda červená patří v poslední době k relativně často chovaným druhům po celé Evropě. V roce 2018 byla chována přibližně ve 170 evropských zoo.[34] Nezisková organizace Red Panda Network od roku 2010 vyhlašuje třetí zářijovou sobotu jako „Mezinárodní den pand červených“. Do desátého ročníku se v roce 2019 podle organizace zapojilo více než 80 institucí po celém světě.[35] Z těch českých se od roku 2017 účastní Zoo Brno.[36][37][38]

Také v rámci Česka ji lze vidět stále častěji – ke konci roku 2017 hned v deseti z 15 tradičních českých zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad.[39]

Panda červená v pražské zoo

Jedná se o tato zařízení: 

• Zoo Brno[40]
• Zoopark Chomutov[41]
• Zoo Jihlava[42]
• Zoo Liberec[19]
• Zoo Ostrava[43]
• Zoo Plzeň[10]
• Zoo Praha[44]
• Zoo Ústí nad Labem[45]
• Zoo Zlín[18]
• Zoo Olomouc

Na Slovensku je chována v Zoo Bojnice, Zoo Bratislava[39] a od roku 2020 v Zoo Košice.[46]

V zoologických zahradách ji lze najít častěji než pandu velkou z čeledi medvědovitých, protože na rozdíl od ní se může živit i náhradním jídelníčkem a netrvá jen na bambusových výhoncích.[10] V roce 2006 bylo v zajetí chováno nejméně 817 jedinců pandy červené ve 254 institucích, z toho 511 jedinců patřilo k druhu A. fulgens[47] a 306 k druhu A. styani.[48] V zoo se většinou chovají v otevřených výbězích se stromy k odpočinku.[49] Kromě bambusu v zoo dostávají i ovoce, zeleninu, trávu a vejce, občas i kvalitní maso (například kuřecí).[19]

Protože je panda červená považována za atraktivní zvíře, podobné velikosti jako kočka domácí, zdála by se být ideální jako domácí mazlíček. Přesto nikdy nebylo zaznamenáno široké rozšíření chovu pandy červené jako domácího mazlíčka.

Asi nejznámějším jedincem pandy červené je Babu, který roku 2005 utekl ze zoo v Birminghamu a stal se mediální hvězdou.[61] Od 90. let 20. století jde o státní zvíře indického státu Sikkim.[62]