Zoologická zahrada a botanický park Ostrava

Podrobné informace o historii Zoologické zahrady v Ostravě je možné nalézt v knize 50 let Zoo Ostrava[3] či 60 let Zoo Ostrava[4].

V červenci 1947 projednala odborová organizace a závodní rada dolu Zárubek návrh na vybudování Parku oddechu. Ten se měl nacházet na pozemcích OKD v Kunčičkách o celkové rozloze 6,5 ha. Na území mezi Starou a Jubilejní kolonií mělo být kromě parku postaveno také koupaliště. Park byl založen rozhodnutím závodní rady 4. února 1948 a hned 15. února 1948 byl ustaven Pracovní výbor pro zřízení sadu a koupaliště v Kunčičkách v čele s Ing. arch. E. Galuzskou.

Prakticky celý park byl vybudován formou brigád, kterých se zúčastnili pracovníci dolů Zárubek a Alexander, dále obyvatelé Kunčiček a zbytku Ostravy. Připojila se také školní mládež. V roce 1948 bylo postaveno prvních 600 metrů škvárových cest a začala výstavba přírodního amfiteátru. Roku 1949 se začaly stavět dva tenisové kurty a volejbalové hřiště. V červenci téhož roku bylo za přítomnosti tehdejšího primátora Josefa Kotase slavnostně otevřeno dětské brouzdaliště. Na podnět Bohumila Vítka, který stál u zrodu myšlenky vytvoření parku v roce 1947, se v parku objevila první zvířata. Jednalo se o srnce a dvě srny, pět bažantů, několik pávů a další ptactvo. Jejich prvním ošetřovatelem byl právě Bohumil Vítek.

Na jaře 1950 došlo k postavení bažantí voliéry (56 m²), ptačí voliéry a skleníku (24 m²) pro zimování ptactva. Dne 9. července téhož roku byla otevřena hotová sportoviště a ke Dni horníků byl dokončen přírodní amfiteátr s elektrickým osvětlením.

Rok 1951 byl pro budoucí zoologickou zahradu klíčový. V lednu navštívili Ostravu pracovníci Ministerstva informací a osvěty, kteří sondovali možnost založení řádné zoologické zahrady. Ačkoliv se o její existenci vedly v Ostravě různé diskuze a městští úředníci počítali s jinou variantou, bylo při další návštěvě pracovníků ministerstva doporučeno zahájit výstavbu zoo. Delegaci z Prahy tentokrát doplnili také odborníci z pražské zoo a Národního muzea. Součástí doporučení byl také úkol vyhledat vhodnou lokalitu pro výstavbu definitivní zoologické zahrady.

Na 83. řádné schůzi rady Jednotného národního výboru v Ostravě (JNV), která se konala dne 15. června 1951, bylo doporučeno, aby plenární zasedání JNV schválilo převzetí zoologické zahrady v Kunčičkách do trvalé správy a údržby, a to se zpětnou platností od 1. května 1951. Na 11. řádném plenárním zasedání JNV konaném 26. října 1951 bylo doporučení rady přijato (usnesení číslo 371.5.-11.651-VII/1). Toto datum je oficiálním datem zřízení ostravské zoo. Dne 15. července 1951 byl Park oddechu přejmenován na Hornický sad Maxima Gorkého.

Areál v Kunčičkách se stále doplňoval o inženýrské sítě a další stavby. Nejvýznamnější z nich byl medvědinec, který obýval párek medvědů hnědých darovaných pražskou zoo. Medvědinec byl klecového typu; ke dvěma výběhům přiléhala zděná ubikace se čtyřmi boxy. Dalšími stavbami byly dřevěné stáje pro koně a poníky, šestidílná ptačí voliéra a bažantí voliéra. Postupně byly vybudovány klece pro mývaly, veverky a lišky, dále voliéry pro papoušky a kanáry a další ptáky a holubník.

V roce 1952 byla u osvětové komise JNV zřízena subkomise pro zoo, jejímž předsedou byl zvolen Bohumil Vítek. Ten pracoval v Komunálních službách a sadech města Ostravy. Pod tento podnik ostravská zoo, ve které v té době pracovalo šest lidí, spadala. V areálu bylo upraveno 370 metrů cest, postaveno 540 metrů drátěného plotu a začala stavba kotců pro malé šelmy.

Roku 1953 byl postaven lvinec a zookuchyně se skladem krmiv. V témže roce subkomise zjistila, že pro plánované koupaliště není dostatek vody, proto bylo vyhloubené místo použito jako rybník pro vodní ptactvo. Usnesením rady JNV číslo IV/3-381.6.-53/Mič. ze dne 22. května 1953 byla zoologická zahrada deklarována jako samostatně rozpočtující a hospodařící kulturně-osvětové zařízení JNV. Jejím ředitelem byl jmenován Bohumil Vítek, který ji dosud řídil jako vedoucí. V tomto roce byly uvažovány čtyři lokality pro přesun zoo – Stromovka, Bělský les, Radvanice a Vřesina. Komise odborníků doporučila Stromovku pro její výhody – členitý terén, rozmanitý lesní porost, dostatek povrchové vody i vybudovaný vodovod, dobré dopravní podmínky a předpoklady pro krmivovou základnu. Zoologická zahrada v Ostravě je díky svým 100 ha plochy druhá nejrozlehlejší zoo v Česku (po Zooparku Chomutov, který se rozkládá na ploše 112 ha[5]).

Sluneční louka

V roce 1954 byly dokončeny toalety pro návštěvníky, hudební pavilon, dětský koutek a pokladna. Ke Dni horníků byl otevřen rybník vodního ptactva (900 m²). Bylo také dokončeno oplocení areálu. O rok později byly otevřeny expozice akvárií a exotického ptactva, postaveny ubikace pro opice, klokany, prasata divoká a lamy guanako. Pro vzdělávací účely sloužila dřevěná klubovna s knihovnou. Zoo v té době zaměstnávala již 17 lidí.

Dne 30. ledna 1956 byl zpracován návrh pro odbor kultury Krajského národního výboru a Ministerstvo kultury na přemístění zoo z Kunčiček do Stromovky. Náklady měly dosáhnout 287 tisíc Kčs. V říjnu bylo dovezeno mládě slona indického „Pepík“, které se stalo největší atrakcí zoo.

Rok 1957 byl pro zahradu příznivý z hlediska materiálního – zoo získala vlastní nákladní automobil Škoda 806-RS, promítací přístroj, magnetofon, fotoaparát a epidiaskop.

Do roku 1960 již nebyla prováděna výstavba žádných stabilních staveb a vše se chystalo na přesun do nové lokace. V únoru 1960 začalo stěhování ptáků a malých šelem, jako poslední byli na podzim přestěhováni medvědi.

Výběh žiraf

Rozestavěný areál byl veřejnosti poprvé zpřístupněn 1. května 1960. Zvířata byla umístěna v provizorních podmínkách a s příchodem zimy byla přestěhována do vytápěného skladu v hospodářské části. Od 1. prosince 1960 byla zoo pro veřejnost opět uzavřena. V tomto roce vybudoval Dopravní podnik Ostrava u zoo trolejbusovou smyčku.

Panda červená

V letech 1961–1970 došlo k vytvoření základního návštěvnického okruhu a dobudování základních hospodářských budov. Mezi nová chovná zařízení z té doby patří medvědinec, pavilon velkých kočkovitých šelem, pavilon slonů a pavilon primátů. Nově vybudovány byly výběhy pro rysy, šimpanze a velké jeleny. V noci z 30. na 31. ledna 1964 zahynul pádem do příkopu slon Pepík. Rys ostrovid byl od roku 1965 systematicky chován a stal se erbovním zvířetem ostravské zoo. V tomto roce byla ze SSSR dovezena řada nových druhů, jako plameňák růžový, berneška rudokrká, jeřáb panenský a jeřáb popelavý. V prosinci získala zoo pár jaguárů výměnou za 76 ptáků a 30 savců. Vyjádřeno v penězích se jednalo o výměnu v hodnotě 6500 DM.

Dvojice mladých rysů

V sedmdesátých letech 20. století došlo k intenzivní investiční výstavbě. Zlepšily se služby návštěvníkům, mj. otevřením parkoviště a samoobslužné restaurace. Zoo získala nové druhy zvířat a u mnoha z nich se jí podařilo odchovat mláďata. Jednalo se např. o wapiti východního, tapíra jihoamerického, tapíra čabrakového a jelena lyrorohého, což byly v Československu prvoodchovy. V roce 1972 začala generální oprava medvědince, která skončila o dva roky později. V roce 1980 byla v pavilonu primátů zahájena výměna mříží za bezpečnostní sklo. V prosinci byl dovezen pár rysa červeného, ale mláďat se zoo dočkala až v roce 1990.V osmdesátých letech 20. století došlo k radikálnímu omezení investic a byly dokončeny jen rozestavěné objekty (výběh dikobrazů, přístavba správní budovy, čistička odpadních vod, výukové středisko, pavilon malých šelem, pavilon vodních ptáků a pavilon žiraf a afrických kopytníků). Podařilo se odchovat mláďata plameňáka kubánského, bernešky havajské, labutě trubače, jeřába královského, hulmana posvátného, medvěda syrského, rysa červeného a levharta cejlonského. Atraktivní součástí zoo jsou od roku 1987 žirafy Rothschildovy.

V devadesátých letech došlo k celkové modernizaci zoo, která se týkala jak návštěvnické části, tak i technického zázemí. V roce 1990 se Zoo Ostrava stala členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad a v březnu 1996 jí bylo na doporučení této organizace uděleno plné členství v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). V červnu 1996 byla Radě města Ostravy předložena Koncepce rozvoje p. o. Zoo Ostrava do roku 2005 odpovídající podmínkám členství v Unii českých a slovenských zoologických zahrad i současnému trendu poslání zoologických zahrad (udržení genofondu a biodiverzity při maximálně možném zapojení do mezinárodních a národních projektů ochrany populací ohrožených druhů).

V prvních letech nového tisíciletí pokračovala výstavba nových expozic (pavilon slonů, voliéry ptáků Tibetu a Číny, expozice pro pandy červené, Čitván – expozice pro medvědy a hulmany, ale také expozice pro domácí zvířata), a to zejména díky finanční podpoře zřizovatele zoo statutárního města Ostrava. Byla provedena plynofikace a postaveno několik čističek odpadních vod včetně kanalizace. Současně s výstavbou nových expozic proběhla demolice starého skleníku, letní restaurace nebo voliér ptáků u hlavní cesty. Starší expozice, které odpovídají přísným standardům na chov zvířat, byly zestetizovány a zpřístupněny handicapovaným návštěvníkům, nové jsou stavěny bezbariérově. Celý areál byl postupně doplněn i o prvky s Braillovým písmem.[6]

V březnu 2011 byl otevřen zrekonstruovaný pavilon hrochů. Od dubna 2013 mají návštěvníci možnost občerstvit se v restauraci Saola, která je součástí nového Návštěvnického centra; v červnu téhož roku byla otevřena nová průchozí voliéra s papuánskými druhy ptáků. V zadní části zoologické zahrady byly návštěvníkům od července 2014 zpřístupněny nové prostory formou safari. Na ploše cca 6 ha tak mohou návštěvníci při projížďce vláčkem pozorovat zvířata z bezprostřední blízkosti. Zatím největší stavbou v historii zoo se stala přestavba bývalého pavilonu vodních ptáků na Pavilon evoluce – v pavilonu je cca 200 zvířat v asi 25 druzích - který byl pro veřejnost otevřen v dubnu 2015. Ve stejném roce byl také otevřen nový vstupní areál a expozice Pevninské ostrovy a Mokřady.[7]

V roce 2011 se zde narodila dvě slůňata jako první živě narozená slůňata v rámci českých a slovenských zoologických zahrad – 11. března sameček[8] a 12. dubna samička.[9] Sameček ale 6. května 2011[10] uhynul na celkovou sepsi a následné selhání oběhového systému[11].

Hroch obojživelný je erbovním zvířetem Zoo Ostrava. Je zde nepřetržitě chován již od roku 1967. V roce 2006 byla ostravská zoo pověřena vedením Evropské plemenné knihy tohoto zvířete (ESB).[18][19] První vydání této knihy bylo publikováno v červenci 2007.[19]

V listopadu roku 2016 zoo po dohodě s koordinátorem evropského chovu a v souladu se strategií Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA Population Management[20]) utratila 39letou hrošici, která se zde v roce 1977 narodila a jež porodila 22 mláďat[21].

Hroch Honza se v roce 2013 stal nejstarším hroším otcem na světě. Na konci roku 2018 musel být z důvodu prudkého zhoršení zdravotního stavu utracen.[22]

• 
  Výběh plameňáků
• 
  Sup hnědý
• 
  Expozice vodního ptactva
• 
  Korunáč Sclaterův
• 
  Orel skalní
• 
  Puštík vousatý
• 
  Broukoviště v Zoo Ostrava, dřevěná stavba roku 2017