Žalud (plod)

Žalud se skládá z číšky a vlastního plodu, který bývá nejčastěji označován jako oříšek. Přesnější morfologický termín pro tento typ plodu je calybium, což je suchý, tvrdý plod vzniklý z jediného plodolistu spodního semeníku. Termín calybium zahrnuje i plody jiných zástupců čeledi bukovité, např. bukvice buku nebo kaštany kaštanovníku, číška plodů zástupců těchto rodů je však na rozdíl od žaludu dubu pukavá a plody jsou zpravidla vícesemenné.[3][4] U rodu litokarpus bývá číška velmi tvrdá a s tím souvisí i latinský název rodu (lithos = kámen, carpus = plod). Žaludy mohou být přisedlé nebo krátce či dlouze stopkaté. Šupiny číšky se buď střechovitě či kruhovitě překrývají nebo jsou redukované na hrbolky.[5] Číška žaludu až na řídké výjimky nijak nepuká a v žádném stádiu vývoje na ní nejsou patrné švy. Bývá miskovitá až pohárkovitá a zpravidla zcela neobaluje plod. Výjimkou jsou některé druhy litokarpu (Lithocarpus javensis, L. maingayi, L. turbinatus, L. coopertus, L. encleisacarpus, L. wrayi a příbuzné druhy), jejichž plod je kompletně obalený číškou, která může za zralosti i nepravidelně pukat.[6] Rovněž plody dubu lyrovitého (Quercus lyrata) jsou za zralosti téměř celé obaleny číškou.[5]

Žaludy jsou na rozdíl od plodů ostatních zástupců bukovitých v průřezu okrouhlé, nikoliv trojúhelníkovité, a šupiny číšky nejsou nikdy přeměněny v ostny.[6] Plody litokarpu jsou skladbou i vzhledem velmi podobné plodům dubu, tyto dva rody však nejsou bezprostředně příbuzné a v některých znacích (zejm. květenství, květy a morfologie pylu) se výrazně odlišují. Rod Lithocarpus je dokonce řazen do jiné podčeledi (Castaneoideae) než dub (Quercoideae) a je blíže příbuzný s rody Castanea (kaštanovník), Chrysolepis a Castanopsis, které mají plody skladbou dosti odlišné. Podobnost plodů dubu a litokarpu je vysvětlována konvergentním vývojem.[5] Rod Quercus je někdy na základě morfologie plodů rozdělován do dvou podrodů: u podrodu Quercus jsou šupiny na číšce plodu střechovitě uspořádané, zatímco u podrodu Cyclobalanopsis jsou kruhovité.

• 
  Žaludy dubu libanonského
• 
  Žaludy litokarpu Lithocarpus edulis
• 
  Kresba žaludu dubu lyrovitého
• 
  Žaludy dubu Q. glauca s kruhovitými šupinami číšky

Žalud se vyvíjí z oplozeného semeníku samičího květu. Semeník je z větší části obklopen číškou, tvořenou zejména listeny podepírajícími květ. Podrobnými morfologickými a anatomickými studiemi bylo zjištěno, že číška má složitou cévní síť a představuje zřejmě celé stažené, redukované a modifikované vrcholičnaté květenství. Semeník je většinou trojpouzdrý a každé pouzdro obsahuje 2 vajíčka. V plod se vyvíjí pouze jediné vajíčko v jednom pouzdru, zatímco ostatní pouzdra zakrňují. U dubu číška podpírá vždy jen jediný samičí květ. Některé litokarpy mají číšku pevně srostlou se žaludem, zatímco u dubů srostlá není. Plody jsou v průběhu vývoje chráněny tvrdým, sklerifikovaným oplodím a dřevnatějící číškou s vysokým obsahem tříslovin.[3] U některých druhů dozrávají 1. rokem, u jiných 2. rokem.[5] Žaludy klíčí pod zemí a masité dělohy zůstávají pod povrchem.[3]

• 
  Klíčící žalud dubu letního

Plody obaleně připomínají žaludy

Žaludy obsahují 37 procent škrobu, rostlinné oleje, třísloviny, sacharidy a další. Přes značnou výživnou hodnotu se v lidské stravě uplatňovaly v minulosti pouze jako nouzová potravina, kvůli svíravé chuti. Pražením plodů se získávala přísada do kávy se stimulačními účinky. Při nadbytku žaludů se plodů užívá jako krmiva pro vepřový dobytek.[7]

Plody vzhledově připomínající žalud lze nalézt i u některých jiných, vesměs cizokrajných rostlin. Příkladem může být např. obaleň (Ocotea) z čeledi vavřínovité. Skladba těchto plodů je však jiná, plodem obaleně je bobule a číška která ji podepírá je dužnatá, nikoliv dřevnatá jako u žaludu.