Žleby (zámek)

V roce 1402 Žleby pravděpodobně dobyl Zikmund Lucemburský a zastavil je Oldřichovi z Hradce. Od něj hrad roku 1406 koupil kutnohorský mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, kterého ve správě zastupoval purkrabí Sulek z Děkova. Někdy poté král Václav IV. vyplatil zástavu a Žleby do roku 1421 zůstaly ve správě koruny. Na začátku husitských válek hrad oblehlo vojsko pražanů, s nímž posádka 25. dubna uzavřela dohodu o předání hradu. Husité hrad převzali až o měsíc později a jeho správou pověřili Petra Zmrzlíka ze Svojšína.[4]

Vstup do zámku na malbě z roku 1856

Petr Zmrzlík ze Svojšína zemřel v srpnu 1421. Jeho nástupcem se stal Hašek z Valdštejna a Dětenic.[4] Hašek byl sice husitou, ale patřil k umírněnému panskému křídlu, které se snažilo dohodnout s králem Zikmundem.[2] Radikálnější husité proto hrad v roce 1427 znovu oblehli, dobyli a pobořili.[5] Jedinou informací o Žlebech z následujícího období husitských válek je skutečnost, že v roce 1431 si hrad nárokoval Jan Městecký z Dobrušky a Opočna. Teprve 3. října 1436 císař Zikmund Žleby zastavil Jiřímu z Dubé a Vízmburka.[4] Nový držitel hrad opravil a v jeho stavebních úpravách se už projevily vlivy pozdní gotiky.[6]

Jiří z Dubé a Vízmburka zemřel v roce 1450 a svůj majetek odkázal Hynkovi a Janovi Hlaváčům z Dubé a z Třebechovic. Ti se v blíže neznámé době majetkově oddělili, a Žleby zůstaly Janovi. Jeho dědicem se stal Jetřich z Janovic a z Chlumce, který zemřel okolo roku 1469 bez mužských dědiců. Veškerý jeho majetek zdědil Jan z Janovic († 1503), jehož jediný syn Jan mladší z Janovic zemřel okolo roku 1479. Otec tak zůstal posledním příslušníkem své rodové větve a Žleby od něj před rokem 1483 dostal Jan Špetle z Prudic, který se oženil s Anežkou, předpokládanou Janovou dcerou.[4]

Akvarel zámeckého kabinetu z roku 1886

Jan Špetle z Prudic Žleby v roce 1510 přenechal bratrům Janovi a Divišovi Žehustickým z Nestajova. Diviš zastával úřad hejtmana Čáslavského kraje. Jako pán hradu byl zmíněn ještě v roce 1519, ale nejspíše následujícího roku zemřel bez potomků a jeho rozsáhlý majetek zdědili synovci Jiří, Václav a Bernard Žehušičtí. Václav s Bernardem okolo roku 1522 Žleby postoupili Kunešovi Bohdaneckému z Hodkova, který panství hradu rozšířil o řadu vesnic.[4] Jeho synové Adam a Heřman Bohdanečtí se 8. dubna 1555 rozdělili o majetek a Žleby s blízkými vesnicemi a městečkem Příbram připadly Adamovi, po kterém je v roce 1562 zdědili jeho nezletilí synové Kuneš, Václav a Adam Abrahám. Jejich poručnicí se stala Adamova druhá manželka Alžběta z Nestajova. Podle Adamovy poslední vůle měla syny sama vychovávat až do dvanácti let, ale měla jim za 25 kop grošů ročně zaplatit učitele náboženství a čtení a psaní v češtině a latině.[7]

V letech 1566–1571 se Alžběta z Nestajova přela u komorního soudu, protože královská komora hodlala Žleby vyplatit a prodat do dědičného vlastnictví. Alžběta nakonec musela Žleby za devět tisíc kop grošů prodat, ale vzápětí je koupila zpět a v roce 1575 jí byly zapsány do zemských desek. K zápisu došlo se zpožděním, protože krátce předtím panství spolu se synem Kunešem prodala za 13 250 kop grošů Václavovi Chotouchovskému z Nebovid. Nový pán během téhož nebo následujícího roku zemřel a hrad přešel na Jindřicha, který byl nejspíše Václavovým synem. Panství vlastnil až do smrti v roce 1599. Měl syny Václava a Jana, z nichž se statku po otcově smrti ujal Václav, zatímco Jan dostal jiný majetek na Čáslavsku. Václav se oženil s Alenou Bohdaneckou z Hodkova a roku 1602 jí zapsal majetkový podíl na hradě a přilehlém městečku.[7] Některý z Chotouchovských z Nebovid nechal starý hrad přestavět v renesančním slohu.[5]

Nádvoří

Jižní křídlo s Velkou věží a novogotickými hradbami

Václav Chotouchovský v roce 1615 Žleby prodal za šedesát tisíc kop českých grošů Heřmanu Černínovi z Chudenic.[8] Ten brzy poté odcestoval do Turecka, a panství spravovala jeho manželka Marie ze Svárova. Po návratu z cesty Heřman 5. října 1622 Žleby vyměnil za Andělskou Horu.[9] Výměnu umožnil Karel I. z Lichtenštejna pro potřeby císaře Ferdinanda II., a hned následujícího dne statek[9] (dvě městečka, čtrnáct vesnic a osm dvorů) prodal italským důstojníkům Rudolfovi, Filipovi a Františkovi de Magni.[6]

V roce 1625 Rudolf s Filipem přenechali své podíly Františkovi, který o čtyři roky později panství prodal hraběti Janu Rudolfovi Trčkovi z Lípy. Jan Rudolf sídlil na zámku v Opočně a Žleby využíval především k lovům v blízké oboře. Po jeho smrti bylo panství rodině zkonfiskováno a roku 1636 je koupil Leonard Helfried z Meggau († 1643).[10] Do dědičného držení je dostaly až rok po otcově smrti jeho dcery. Do roku 1662 se o dědictví dělily, nicméně Zuzana ještě předtím zemřela a svůj podíl odkázala dcerám. V roce 1662 všichni vlastníci Žleby společně prodali zemskému veliteli v Čechách svobodnému pánu Janu Františkovi z Kaiserštejna. Po něm zámek v roce 1696 převzal syn Jan Baptista. Oženil se s Augustou Eleonorou z Meuningenu, ale manželství nebylo šťastné a manželka Žleby opustila.[9]

Jan Baptista z Kaiserštejna zemřel roku 1710. Majetek poté za nezletilého syna Jana Václava spravovala starší sestra Anna Aleonora, provdaná Gasthaimová. Dospělý Jan Václav z Kaiserštejna zámek roku 1723 prodal hraběti Karlu Jáchymovi z Bredy. Hrabě Žleby brzy prodal, ale protože mu kupci nezaplatili, po čase je získal zpět. Sám však měl velké dluhy, a proto panství roku 1736 v dražbě koupil Josef František ze Schönfeldu. O rok později statek po otci zdědila nezletilá dcera Kateřina.[9] Ta se v roce 1746 provdala za Jana Adama Auersperga,[11] kterému Žleby před svou smrtí v roce 1754 odkázala. Manželé v roce 1753 pořádali hon, kterého se účastnil František I. Štěpán Lotrinský.[12] Následujícího roku navštívili jiný hon na žlebském panství jeho synové Josef a Leopold.[13] V roce 1754 proběhla pozdně barokní přestavba zámku.[14] Jan Adam ze Schönfeldu zemřel v roce 1795 a majetek odkázal synovci Karlovi.[13]

Vilemína Josefina z Auerspergu

Ani Karel ze Schönfeldu neměl potomky, a proto Žleby zdědil synovec Vincenc Auersperg.[13] Když Vincenc zemřel, nebyl jeho syn Vincenc Karel zletilý, a správy panství se tak ujal až v roce 1832. Karel Vincenc byl vychováván k zájmu o středověký život šlechty a její sídla.[11] V roce 1849 pak inicioval přestavbu žlebského zámku v novogotickém slohu podle projektu Františka Schmoranze staršího a Benedikta Škvora. Práce probíhaly zejména v období 1849–1868. Kaple navržená Františkem Schmoranzem byla postavena v letech 1853–1858, Hodinová věž v letech 1861–1862 a ve stejné době se pracovalo v předzámčí. Holubová věž se třetí branou a opevněním předhradí pochází z roku 1864, Veliká věž s druhou branou z let 1864–1878 a ještě roku 1878 byla dokončována první brána.[14] V dokončeném zámku s hospodářskými budovami bylo celkem 116 místností a rozloha zámeckého parku vzrostla na devadesát hektarů.[15]

Roku 1867 zemřel Vincenc Karel a velkostatek dočasně přešel na vdovu Vilemínu, po které jej převzal syn František Josef Auersperg. František Josef v roce 1938 zemřel a zámek zdědil jeho syn Ferdinand z Auerspergu, poslední mužský potomek rodu Auerspergů. Když roku 1942 zemřel, zdědila velkostatek Žleby jeho sestra Marie z Trauttmannsdorfu. Roku 1945 byl zámek zestátněn na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.[16]

Ve druhé polovině dvacátého století zámek spravovalo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraji v Praze, které jej zpřístupnilo veřejnosti, ale část interiéru sloužila jako depozitář inventáře z jiných zámků. Expozice přístupná návštěvníkům byla rozšířena v letech 1967–1969. Zahrnovala hlavní reprezentační prostory, nejcennější sbírky a byt posledních majitelů.[15]

Podoba středověkého hradu je vzhledem k razantním přestavbám nejasná. Měl dvoudílnou dispozici, ale předhradí zcela zaniklo. Hradní jádro mělo lichoběžný půdorys a překrývá se s dochovanou zámeckou budovou. Umístění paláce v nejzazší části ostrožny napovídá, že se mohlo jednat o hrad bergfritového typu, ale není jasné, jestli zde bergfrit vůbec stál.[5]

Mohutné zdi nejstaršího paláce se dochovaly v jižním křídle zámku. Podobně silné fragmenty zdí i se zbytkem brány jsou patrné také ve vnější zdi severního křídla. Východní křídlo bylo postaveno na přelomu pozdní gotiky a renesance. Hradní jádro obíhal parkán, v patnáctém století zesílený trojicí polookrouhlých, později zaniklých, bašt.[5]

Jednopatrový až dvoupatrový zámek zachoval půdorysnou dispozici středověkého hradu. Z pozdějších stavebních etap zůstaly renesanční arkády na nádvoří, klenby některých přízemních místností a fragmenty sgrafit. Při novogotických úpravách byly přistavěny tři válcové věže, kaple a vnější zdi areálu připomínající opevnění.[14] Jím je vedena dlouhá přístupová cesta přerušená třemi branami. Barokní čestný dvůr byl upraven na zahradu, čímž zanikl barokní vstup z městečka. Dominantami zahrady jsou dva sloupy dovezené z Pompejí a kašna od Antona Dionisia Fernkorna s motivem předka Auerspergů bojujícího se zubrem.[11] K budově na západní straně zahrady byla přistavěna dvoupatrová věž s gotizujícími štíty.[15]

Do zámku se vchází portálem, nad kterým je umístěn reliéf zubra od sochaře Emanuela Maxe, který zhotovil také sochy prvního Auersperga a císaře Lothara na jižní fasádě.[14] Nádvorní arkády byly při novogotické úpravě částečně zaskleny a ve stejném slohu proběhly úpravy balustrád. Romantickou podobu zámku zdůrazňují vysoké valbové střechy, arkýře, novorenesanční komíny, chrliče a množství drobnějších architektonických detailů.[11] Jiří Kuthan označil Žleby za zámek s nejmalebnější členitostí obrysu.[17]

K zámku přiléhá anglický park s rozlohou 24 hektarů. Při jeho založení byly využity strmé svahy ostrožny a říčního údolí. Parkem protéká říčka Hostačovka, u jejíhož ustí do Doubravy byl vybudován přemostěný vodopád. K významným prvkům parku patří cizokrajné dřeviny zasazené v devatenáctém století, různé druhy rododendronů, volně žijící zvěř a přes padesát druhů vyskytujících se ptáků. Na park navazuje obora s chovem bílých jelenů a daňka skvrnitého.[18]

• BLÁHOVÁ, Marie. Dějiny panství Žleby (od počátku do roku 1634). Hradec Králové, 2015 [cit. 2022-01-05]. 110 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové. Vedoucí práce Zdeněk Beran. Dostupné online.
• HENDRICH, Jan. Hrad Žleby ve východních Čechách. Jeho majitelé, děje a památnosti. 2. vyd. Čáslav: vlastním nákladem, 1890. 66 s. Dostupné online.
• KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích. 1780–1914. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 711 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 357–369.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Žleby na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky