Opočno (zámek)

Díky archeologickým výzkumům z roku 2010 bylo první osídlení prostoru datováno do sklonku doby kamenné a období tzv. popelnicových polí. Stáří nálezů je odhadováno až do roku 1000 př. n. l. První zmínka o Opočně je uvedena v Kosmově kronice k roku 1068 v souvislosti s líčením událostí na Dobeníně. Dalším záznamem potvrzujícím existenci Opočna je Vyšehradská listina vydaná knížetem Soběslavem I. v roce 1130, v níž kníže Soběslav daroval plat z Opočna Vyšehradské kapitule. Nedoloženými prvními majiteli hradiště Opočen byli před rokem 995 Slavníkovci. Po tomto roce až do polovina 12. století byl majitelem hradiště knížecí rod Přemyslovců.

Prvním známým majitelem Opočna byl Čeněk z Potštejna v roce 1341, prvním doloženým majitelem byl v roce 1359 Mutina († 1361) z rodu pánů z Dobrušky a později z Opočna, což byla jedna z rodových větví Drslaviců. Po jeho smrti se majitelem hradu stal jeho syn Sezema z Dobrušky (†1373). Po smrti Sezemy se majiteli Opočna stali jeho dva synové Štěpán a Jan z Dobrušky. Ti panství rozdělili v roce 1376 a Opočno získal Štěpán (†1397). V letech 1390 až 1397 byl majitelem Půta starší z Častolovic (†1397) a poté jeho syn Půta mladší (†1403). Koupí získal Opočno v roce 1406 nejvyšší purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka (†1408) a později z Opočna. V letech 1407 (či 1408) až 1413 Opočno drželi jeho tři synové Hynek, Alexandr a Jan.

V období husitských bouří se jako držitel Opočna nejčastěji uvádí potomek Štěpána z Dobrušky a Opočna Jan Městecký z Dobrušky a Opočna (†1431), který jej získal ještě před rokem 1415. Ten byl nejprve husitou, později ale přešel na opačnou stranu. V roce 1421 se neúspěšně o dobytí pokoušel Jan Žižka, o rok později, v roce 1422 bylo Opočno neúspěšně opět obleženo husity, tentokrát pod vedením Zikmunda Korybutoviče. 12. srpna 1425 byl hrad Opočno dobyt a pobořen sirotky jako odveta za vyslání nájemného vraha proti Janu Žižkovi. V roce 1431 Jan Městecký zemřel a s ním vymřel i rod pánů z Dobrušky a Opočna. Další vlastnictví Opočna je až do roku 1455 nejasné: držitelem mohl být Jan z Dubé a na Vízmburku (†1450), který hrad držel do roku 1441, poté Petr Svojše ze Zahrádky, který získal pravděpodobně roku 1450 násilnou cestou a byla proti němu vedena trestná výprava a Mikuláš Suchan z Libáně (†1451). Poté v roce 1451 přešlo Opočno do vlastnictví Ladislava Pohrobka jako odúmrť a od roku 1455 Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, podle další verze získal Opočno Jiří z Poděbrad po trestné výpravě v roce 1451, při které byl z opočenského panství vypuzen loupeživý rytíř Petr Svojše ze Zahrádky a roku 1455 bylo Jiřího držení hradu Janem Pohrobkem pouze legalizováno. Ještě v roce 1455 se pánem na Opočně stal Václav z Valečova a Kněžmostu (†1472) a poté jeho syn Viktorín (†1481). Ten však zemřel bez mužských potomků. Dědicem se stal jeho strýc Samuel z Hrádku a Valečova (†1488) a od roku 1487 koupí Jan z Janovic a Prešpurka. V letech 1493 až 1495 získal hrad Opočno a následně za 20 000 uherských zlatých celé opočenské panství včetně Dobrušky rod Trčků z Lípy.

Vilém Trčka z Lípy (kopie náhrobního kamene)

Mikuláš mladší Trčka z Lípy sídlil na Opočně až do roku 1516, kdy zemřel bez potomků. Panství významně rozšířil dalším dokupem. Po jeho smrti panství zdědila jeho teta Johanka Kroměšínová z Březovic, která majetek postoupila svým synům Janovi, Vilémovi, Zdeňkovi, Jindřichovi a Mikulášovi, sama však zemřela ještě téhož roku. V letech 1416 až 1421 drželi majetek všichni bratři dohromady, v letech 1421 a 1427, po smrti bratrů potom již pouze Zdeněk a Mikuláš. V roce 1927 se správy ujal nejstarší Zdeněk, který panství dále rozšířil a zahájil první přestavby hradu. V roce 1533, po rodovém přerozdělení majetku získal opočenskou část trčkovských majetků jeho syn Jan mladší Trčka na Lichnici a Opočně. Ten však neměl mužské potomky a v roce 1449 (či 1450) panství předal Vilémovi Trčkovi z Lípy. Ten pokračoval v letech 1560–1567 v nákladné přestavbě hradu na renesanční zámek v italském stylu. Po jeho smrti v roce 1569 došlo kvůli Opočnu ke sporům mezi rody Trčků a Žerotínů (Vilém odkázal Opočno sestře Veronice, vdově po Karlovi ze Žerotína). Spor se podařilo urovnat až sňatkem mezi oběma rody kolem roku 1581. Tímto sňatkem se pánem na Opočně stal Jaroslav Trčka, za ženu si vzal Johanku ze Žerotína. Panství předa svým třem synům z druhého manželství s Johankou (nejstaršího Jindřicha z prvního manželství s Žofií Markétou Meziříčskou z dědictví vyloučil) Vilémovi, Kryštofu Jaroslavovi a Janu Karlovi. Jan Karel zemřel ještě téhož roku 1588, Vilém zemřel v roce 1596 a Kryštof Jaroslav držel Opočno, již sám, do roku 1601, kdy také zemřel. Protože nezplodil mužského potomka, dědicem určil bratrance Jana Rudolfa Trčku z Lípy.

V období stavovského povstání Jan Rudolf sice podporoval vzbouřence, ale po jejich porážce se mu podařilo pomocí prosebných dopisů a úplatků předávaných jeho ženou Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy z rodu Lobkoviců zachránit si život a majetek. Svou vinu odpykal domácím vězením a díky půjčkám císaři se směl dokonce podílet na pobělohorských konfiskacích. Přesto Marie Magdalena udržovala s protihabsburskými vzbouřenci kontakt a v naději na mocenský vzestup spojila osud syna Adama Erdmana s Albrechtem z Valdštejna. Albrecht byl ovšem při spiknutí v Chebu zavražděn a s ním tam zahynul i Adam Erdman. Jan Rudolf se snažil svůj majetek včetně Opočna přepsat na své dcery a vnučku, přesto byly jeho statky konfiskovány.

Studniční věž, pozůstatek gotického hradu. Sloužila pro zásobování vodou, později jako vězení pro dlužníky, omylem bývá považována za hladomornu

V letech 1634 až 1635 bylo Opočno v držení císaře Ferdinanda. Rod Colloredů (Rudolf a Vilém Colloredo-Walsee) získal Opočno jako zástavu za pomoc při potlačování stavovského povstání od císaře 28. prosince 1635 a do dědičného držení 30. srpna 1636 za 51 456 rýnských zlatých. Rudolf Colloredo, který se od roku 1638 stal jediným majitelem, zůstal svobodný a bezdětný. Opočenský zámek se stal součástí tzv. nedělitelného majetku. Po Rudolfově smrti v roce 1657 Opočno převzal Vilémův syn Ludvík, zanechal však po sobě pouze dceru. Ta zděděný majetek převedla na Kamila Colloreda z další větve rodu. Ten majetek postoupil svému bratru Karlu Ludvíkovi, který je předal Jeronýmovi IV. z další colloredovské linie. Jeroným nechal na zámku provést řadu barokních úprav po požáru z konce 90. let 17. století. Po jeho smrti v roce 1726 zdědil Opočno jeho nejstarší syn Rudolf Josef I.. Během jeho panování na Opočně zámek navštívil i císař František Štěpán Lotrinský.

Zámecký interiér

V roce 1788 Rudolf Josef zemřel a zámku i panství se ujal jeho nejstarší syn František de Paula Colloredo z Waldsee. Ten se oženil s Marií Isabellou z Mansfeldu a oba rody se tím spojily a používaly jméno Colloredo-Mannsfeld. Po Františkově smrti v roce 1807 se Opočna ujal jeho syn Rudolf Josef II. Colloredo, který pokračoval v úpravách zámku a zejména zámeckého parku. Význam opočenského zámku vzrostl začátkem 19. století; v roce 1813 se zde uskutečnilo jednání protinapoleonské koalice, pobýval zde ruský car Alexandr, pruský král Bedřich Vilém II. a rakouský kancléř Metternich.

Rudolf Josef II. zemřel roku 1843 a panství a zámku se ujal jeho synovec František II. de Paula Gundakar. Ten zemřel v roce 1852 a zanechal po sobě pouze dceru Vilemínu. Panství se proto ujal Josef I., Františkův bratranec. Ten se musel nejen vypořádat s obrovskými dluhy, kterými bylo panství zatíženo, ale i vyřešit hospodářské potíže vzniklé zánikem roboty. Po smrti Josefa I. v roce 1895 se opočenským pánem stal jeho vnuk Josef II.. Ten v letech 1903 až 1912 provedl další stavební úpravy. V roce 1922 došlo k omezenému zpřístupnění zámku pro veřejnost. Protože Josef II. neměl děti, adoptoval své čtyři synovce, kterým přenechal rodinný majetek. Jeden z nich, Josef Leopold III. Colloredo získal v roce 1925 Opočno.

Po okupaci Čech a Moravy se Josef Leopold společně s dalšími příslušníky rodu přihlásil k české národnosti. Proto byla na opočenský zámek uvalena nucená správa a v roce 1942 byl zkonfiskován. Po skončení okupace byl majetek Colloredo-Mansfeldových zkonfiskován znovu, tentokráte na základě Benešových dekretů. V případě předložení potvrzení o národní spolehlivosti mohly být učiněny výjimky. Na základě výjimky získal rod Colloredo-Mansfeldových zpět Zbiroh. Josefu Leopoldovi z důvodu nepřítomnosti v místě, kde se nacházel majetek, nebylo potvrzení o bezúhonnosti vydáno a zámek Opočno zůstal rukách státu.

Po osvobození Československa v roce 1945 byl zámek Opočno na základě Dekretu o konfiskaci a přerozdělení majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů ze dne 21. června 1945 převeden do vlastnictví Československé republiky, v letech 1961 až 1991 vlastnila zámek Československá socialistická republika, v letech 1991 až 1993 Československá federativní republika a v letech 1993 až 2003 Česká republika. V roce 2003 byl na základě rozhodnutí soudu vrácen zpět Kristině Colloredo-Mansfeldové. V roce 2007 přešel na základě nového rozsudku zpět do vlastnictví České republiky, v jejímž vlastnictví se nachází do současnosti.

Druhé nádvoří se vstupní branou

Po roce 1948 byl zámek Opočno zařazen do soustavy státních hradů a zámků a byl plně zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1967 byl převeden pod správu Státního památkového úřadu.

V roce 1991 požádali Kristina Colloredo-Mansfeldová a Jeroným Colloredo-Mansfeld o navrácení opočenského zámku v rámci restitučních nároků. V roce 1995 jejich nároky neuznal okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, žalobu zamítl i Krajský soud v Hradci Králové v roce 1999. V tomtéž roce zamítl okresní soud v Rychnově nad Kněžnou i žalobu Colloredo-Mansfeldových proti Památkovému úřadu Pardubice o vydání zámku. Toto rozhodnutí v roce 2000 potvrdil i Krajský soud v Hradci Králové. Téhož roku však zamítavé rozsudky obou soudů zrušil Nejvyšší soud ČR a vrátil případ zpět k okresnímu soudu. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou 12. června 2002 rozhodl o vydání zámku, přilehlých budov a pozemků a v roce 2003 byl na základě tohoto rozhodnutí rodině Colloredo-Mansfeldových opočenský zámek vrácen. V roce 2005 ale Ústavní soud ČR toto rozhodnutí zrušil, ještě téhož roku o vrácení zámku do vlastnictví státu rozhodl Okresní soud a v roce 2006 toto rozhodnutí potvrdil i Krajský soud.[2] Zámek byl v roce 2007 předán zpět do vlastnictví státu.[3] Správou zámku Opočno je pověřen Národní památkový ústav, pracoviště Josefov.

V roce 2010 si Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mansfeld odvezl po vzájemné dohodě více než 20 obrazů vydaných mu v roce 2000 do jeho vlastnictví. V roce 2013 si Kristina Colloredo-Mansfeldová odvezla dalších 34 obrazů vydaných jí do jejího vlastnictví v roce 2000. V březnu roku 2014 Ústavní soud vyhověl žádosti Kristiny Colloredo-Mansfeldové o obnovu soudního řízení, ve kterém mají být předloženy nové důkazy.[4][5] Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou na základě rozhodnutí Ústavního soudu 22. října téhož roku povolil obnovu soudního řízení.[2] V lednu 2015 Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání Národního památkového ústavu proti udělenému povolení obnovy řízení restituční kauzy. V květnu 2015 zahájil okresní soud v Rychnově nad Kněžnou projednávání restitučního sporu o nemovitý majetek spravovaný Národním památkovým ústavem na Státním zámku v Opočně. V září téhož roku tento soud rozhodl, že zámek patří státu, přestože nový advokát Kristiny Colloredo-Mansfeldové, JUDr. Tomáš Nahodil, vůbec poprvé za celou dobu projednávání tohoto restitučního případu jako důkaz předložil znalecký posudek z oboru nacismus, neonacismus, fašismus, neofašismus, podle jehož závěrů obsahovaly dokumenty německých konfiskačních orgánů (zejm. zpráva královéhradecké rezidentury Tajné policie - Gestapa) zřetelné motivy rasové perzekuce vůči rodině Colloredo-Mansfeldových. Dne 21. dubna 2016, po výslechu autora tohoto znaleckého posudku, znalce PhDr. Jana Borise Uhlíře, Ph.D., potvrdil krajský soud v Hradci Králové tento rozsudek, neboť žalobkyni se rasový motiv nepodařilo prokázat.[6] V březnu 2016 začal Krajský soud v Hradci Králové projednávat odvolání Kristiny Colloredo-Mansfeld proti tomuto rozhodnutí, které v dubnu 2016 skončilo zamítnutím odvolání.[7]

V prosinci 2016 uspěl Jerome Colloredo-Mansfeld u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve svém sporu s ČR o vydání mobiliáře zámku, když soud konstatoval, že... že české soudy porušily jeho práva na spravedlivé soudní řízení.

V únoru 2017 bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu zamítnuto dovolání Kristiny Colloredo-Mansfeldové proti verdiktu Krajského soudu v Hradci Králové, který v roce 2016 potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Kristina Colloredo-Mansfeldová v květnu 2017 podala stížnost u Ústavního soudu ČR ve věci restituce nemovitého majetku na zámku v Opočně.[8]

U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se Kristina Colloredo-Mansfeldová domáhala obnovy soudního řízení ve svém sporu. Poukázala přitom na to, že, že se jí v ČR nedostalo spravedlivého soudu podle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Evropský soud 11. ledna 2018 konstatoval, že tato stížnost není zjevně nepodložená. Ústavní soud ČR verdikt Evropské soudu přijal a je připraven, podle svého vyjádření obnovit řízení. Evropský soud pro lidská práva dále konstatoval, že rozhodnutí českých soudů se opírala o rozhodnutí československého ministerstva zemědělství z 30. dubna 1947, podle kterého byl zámek Opočno včetně mobiliáře prohlášen za státní majetek. Tento dokument ale nebyl zahrnut do seznamu důkazů a dědička se k němu nemohla vyjádřit. Ve svém verdiktu Evropský soud hodnotil procesní průběh řízení českých soudů a nerozhodoval o tom, jestli má ČR majetek vydat.[9]

Dne 19. května 2020 vydal Ústavní soud nález, ve kterém zamítl stížnost Kristiny Colloredo - Mansfeldové na údajně rasový motiv nacistické konfiskace majetku v době německé okupace Čech a Moravy. Podle Colloredo - Mansfeldové byl matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Podle ÚS nestačí ...prokázání jiných motivů perzekuce, k nimž se rasové důvody eventuálně mohly přidat..., dle soudu dále ...nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe nacistických úřadů, restituční zákonodárství však nemohlo odčinit všechny křivdy. Dle původního pravomocného verdiktu ...pokládali nacisté Colloredo-Mansfeldy za rod ve smyslu rakousko-monarchistickém, jehož mladší členové se hlásí k české národnosti. Názor tříčlenného senátu nebyl jednotný, jeden ze soudců s výrokem nesouhlasil.[10]

V zámku je vystavena významná obrazová galerie, původem založená rodem Kolowratů (nejcennější je pozdně gotický portrét z doby kolem roku 1500) a desítky dalších obrazů pocházejí z období renesance až baroka. Obrazy byly katalogizovány a vystaveny roku 2013 v Národní galerii v Praze (katalog napsala Olga Kotková).

V roce 1993 zveřejnili restaurátoři Tomáš a Vlastimil Bergerovi hypotézu, že na opočenském zámku je ztracený obraz Hieronyma Bosche Dvanáctiletý Ježíš v chrámu. Své tvrzení opírali o výsledky reflektografického zkoumání, při kterém na obraze nalezli zamalovanou postavu. Následná analýza barev, umělecko-historický rozbor a především dendrochronologická analýza Boschovo autorství vyvrátily. Přestože nejde o originál, může to být kopie ztraceného originálu.[13]