Akvarel
Akvarel je malba, při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Maluje se na různé povrchy, nejčastěji se používá papír, ale i papyrus, plast nebo kůže, látka, dřevo a plátno. Vodová barva ne zcela kryje, a tak podklad obvykle prosvítá.
Historie akvarelu
Akvarelová malba má původ v umění starého Egypta, kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru. Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16. století Albrecht Dürer, jenž během svého dlouhého, umělecky plodného života (1471–1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů, z toho 86 akvarelů.
Význam akvarelu
Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Velcí mistři italské renesance, Leonardo da Vinci, Rafael a Michelangelo i mistři vlámské školy v 17. století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem. Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři Nicolas Poussin a Claude Lorrain kvašem krajiny ve stylu, jež lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.
Samostatné médium
Ve druhé polovině 18. století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity, především u krajinářské školy. Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby, pastelu, dokonce i olejomalby, byla kvalita obrazů Williama Turnera, Thomase Girtina a dalších jejich současníků.
Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění, vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej Monet, Manet, Pissarro, Degas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.
Richard Parkes Bonington, přední anglický akvarelista konce 18. století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl Eugène Delacroix, který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa. Dalšími významnými akvarelisty byli Gustave Moreau a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d’Aquarellistes. Později se objevil Paul Cézanne, který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.
Mezi proslulé španělské akvarelisty 19. století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního španělského sdružení akvarelistů Agrupació d’Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku, ale také ve Francii a Itálii.
Složení akvarelových barev
Akvarelové barvy se skládají z rostlinných, nerostných nebo živočišných pigmentů, spojených vodou, arabskou gumou, glycerínem, medem a konzervačními přísadami. Glycerín a med zabraňují popraskání nátěru během jeho vysychání.
Akvarelové barvy se vyrábějí v těchto čtyřech provedeních:
- suché barvy v přihrádkách
- mokré barvy v přihrádkách
- polotekuté barvy v tubičkách
- tekuté barvy v lahvičkách – používají se buď přímo z lahvičky, nebo se mohou nalít do jiné nádoby a naředit je vodou
Úpravy barev
Arabská guma
Arabská guma je jednou ze základních přísad akvarelových barev. Dodatečné přidání média zvýší průhlednost barev. Není však vhodné použít větší množství tohoto média, malba by se po zaschnutí nepříjemně leskla.
Býčí žluč
Býčí žluč se používá pro zlepšení klouzavosti barev. Pár kapek se přidává do vody, kterou se ředí barvy. Není vhodné používat větší množství tohoto média, barvy jsou poté mdlé.
Irizující médium
Irizující médium dodá malbě lesk.
Strukturální médium
Strukturální médium způsobuje výraznější texturu lazury. Přidává se buď do barvy, nebo přímo na papír.
Akvarelový štětec
Protože je akvarel technika využívající jako ředidlo vodu, je potřeba štětec, který hodně vody nasaje a udrží ji. Vhodné jsou proto měkké, přírodní štětce, které se vyrábějí z chlupů sobolů, volů, nebo třeba veverek. Oblíbené jsou též štětce ze syntetického vlákna, avšak neudrží tolik barvy jako štětce z přírodního vlasu.
Tvary štětců
- Kulatý (Round) – špičatý hrot a dlouhé, těsně uspořádané štětiny pro detaily
- Plochý (Flat) – rychlé a rovnoměrné roztírání barvy
- Plochý krátký (Bright) – s krátkými tuhými štětinami, vhodný jak pro aplikaci tenčích vrstev barvy,
tak i pro silnější vrstvy malby jako například impasto - Kočičí jazýček (Filbert) – plochý štětec s klenutým koncem, umožňuje nejen dobré pokrytí větší plochy, ale naopak i detailní práci
- Vějíř (Fan) – natírání větších ploch
- Zkosený (Angle) – plochý štětec se zkoseným koncem; plochy i detaily
- Mop – velký štětec se zakulaceným okrajem pro širokou jemnou aplikaci barev, vhodný pro lazurování přes stávající vrstvy bez většího rizika poškození podkladu
- Rigger – kulatý štětec s delším vlasem, tradičně používaný pro malbu lanoví v obrazech lodí; štětec vhodný pro jemné linie
Akvarelový papír
Pro akvarel je na výběr nesmírné množství nejrůznějších papírů. Před nákupem je třeba zvážit, jakým způsobem chceme malovat. Akvarelové papíry se liší gramáží, absorpcí a texturou povrchu.
Gramáž
Gramáž udává hmotnost papíru na 1m². Čím větší je gramáž, tím silnější je papír. Pro akvarel jsou vhodné papíry s větší gramáží, ty se pak nevlní jako například pro akvarel nevhodné klasické čtvrtky.
Absorpce
Absorpce povrchu akvarelových papírů se různí. Schopnost absorpce se ovlivňuje již při výrobě, a to druhem použitého klížidla a jeho množstvím. Neklížený papír tekutinu absorbuje ihned, zatímco silně klížený papír kapalinu téměř odpuzuje.
Textura
Textura ovlivňuje chování akvarelu a tím i výsledek. Za horka lisované papíry jsou hladké, zatímco za studena lisované již mají určitou texturu.
Lavírování
Technika lavírování představuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami, jejichž rozředěním se dosáhne široké škály valérů. Optického vjemu různorodé sytosti barvy se docílí neúplným překrytím bílé barvy papíru barevným pigmentem. Ani velcí mistři jako Rembrandt nebo Constable tuto techniku neopomíjeli.
Termínem lazura se v malířství označuje vrstva řídké, průsvitné barvy, nanesená na podklad (papír) nebo již přítomnou barvu. Lazurováním se dociluje nových barevných odstínů, případně změny valérů.
Mokrý akvarel
Speciální technika malby, spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad, popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.
Literatura
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu akvarel na Wikimedia Commons - Akvarel v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Slovníkové heslo akvarel ve Wikislovníku
