Tomáš Václav Bílek

Tomáš Václav Bílek (30. září 1819, Deštná u Soběslavi[1]6. března 1903, Praha[2]) byl český středoškolský profesor a historik. Působil jako učitel v Litoměřicích, na Malé Straně a v Písku, později jako ředitel gymnázií v Hradci Králové a Praze. Roku 1873 byl z politických důvodů penzionován. V historických studiích (nejznámější je Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618) popsal útlak českého národa v pobělohorském období.

Tomáš Václav Bílek
Tomáš V. Bílek (1883)
Narození30. září 1819
Deštná u Soběslavi
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. března 1903 (ve věku 83 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípedagog, historik a učitel
NárodnostČechové
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 30. září 1819 v Deštné v jižních Čechách v rodině kováře, otec mu ale zemřel již v roce 1824. Podle původního plánu měl pokračovat v rodinném řemesle, ale místní farář si všiml jeho nadání a připravil ho k dalšímu studiu. Od roku 1832 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v letech 1838–40 absolvoval filosofická studia v Praze (spolu s Karlem Havlíčkem) a složil zkoušky z klasické filologie, rakouských dějin, pedagogiky, estetiky a českého jazyka.[3]

Jeho první zaměstnání bylo jako auskultant na malostranském gymnáziu v letech 1841–43.[3] Působil rovněž jako soukromý vychovatel princů rohanského rodu.[4] Roku 1844 se stal suplentem na gymnáziu v Litoměřicích, kde se seznámil s Jungmannem, Čelakovským, Vinařickým a Markem. V následujícím roce se vrátil jako suplent či adjunkt na Malou Stranu. 2. dubna 1848 získal místo profesora na gymnáziu v Písku,[3] kde od roku 1852 rovněž pořádal nedělní přírodopisné přednášky pro širokou veřejnost.[4] Roku 1853 byl jmenován ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Po čtrnácti letech (1867) se vrátil do Prahy jako ředitel akademického gymnázia v Praze.[3]

Roku 1873 byl penzionován,[5] údajně proto, že při volbách roku 1870 odmítl svou autoritou podpořit vládní kandidáty[3] a vyvolal tak nelibost ministerského rady Virgila Grohmanna.[6] (Jeho odchod do důchodu ale také souvisel s přesuny pražských středoškolských profesorů poté, co na německém malostranském gymnáziu po mnoha stížnostech Němců nahradili všechny české pedagogy; například nástupcem Bílka v čele akademického gymnázia se stal dr. Matyáš Kavka, dosavadní ředitel malostranského gymnázia.)[7] Na žádost pražské městské rady pak až do roku 1876 vyučoval klasickou filologii na obecné střední škole na Malé Straně, poté se ale věnoval již jen vědecké a spisovatelské činnosti (viz níže).[3]

Měl vyvinuté sociální cítění, věnoval se dobročinnosti. V roce 1862 pořádal sbírky pro stávkující krkonošské tkalce. O dva roky později věnoval škole v rodné obci 168 knih a řadu dalších učebních pomůcek. Roku 1896 založil nadaci na podporu školních dětí v Deštné.[8]

Zemřel 6. března 1903 v Karlíně. Nekrolog ocenil jeho lásku k pravdě a pokroku, demokratické smýšlení a rozsáhlou historickou tvorbu, kterou přiblížil čtenářům období útlaku po bitvě na Bílé hoře.[9] Pohřben byl 8. března na Olšanských hřbitovech po obřadu v karlínském chrámu, za účasti pražského starosty Srba, představitelů Karlína a mnoha učitelů i žáků.[10]

T. V. Bílek byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk.[11] 8. srpna 1920 mu byla na rodném domě (Deštná čp. 129) umístěna pamětní deska.[8]

Dílo

Proslavil se zejména historickými pracemi, v nichž popisoval pobělohorský útisk a kritizoval praktiky jezuitského řádu.[6]

Knižně vyšly:[12]

  • Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho v zemích království Českého vůbec a v kollegiu Pražském u sv. Klimenta zvláště (1873) Dostupné online
  • Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 (1882–3), velmi oceňované dílo, jímž zprostředkoval soudobým čtenářům pobělohorskou dobu.[6] Kniha získala cenu spolku Svatobor. Dostupné online (část první) Dostupné online (část druhá)
  • Důchody a statky jesuitských kollejí a sídel na Moravě a v Slezsku zřízených a léta 1773 zrušených (1890)
  • Statky a jmění kollejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených (1893) Dostupné online
  • Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské (1892) Dostupné online
  • Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova a působení jeho vůbec a v zemích království Českého zvláště (1896) Dostupné online (archive.org)

Dále napsal např.:[3]

  • O způsobu vyučování mládeže české na školách hlavních a středních za dob předešlých a nynějších (zpráva gymnázia v Hradci Králové za rok 1863)
  • O genitivě ve větách záporných (tamtéž)
  • O zkouškách maturitních na gymnasiích českých (Pokrok, r. 1881, č. 133 a 135)
  • O poměrech českého a německého obyvatelstva v oboru středních škol (Pokrok, č. 218 a 232, též Politik r. 1873 č. 219 a 233)
  • Snahy Jesuitů o navrácení se do zemí království Českého po r. 1618 (Sborník historický r. 1885)
  • Stav far roku 1650–1652 v některých krajích Čech (Památky archeologické 1885)

Uveřejnil i několik spisů v němčině.[3]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Denní zprávy (Tomáš Bílek. Národní listy. 7. 3. 1903, s. 4. Dostupné online.
  3. Tomáš V. Bílek. Zlatá Praha. 1911-10-05, roč. 9, čís. 51, s. 611. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  4. Tomáš Bílek. Světozor. 1883-08-03, roč. 17, čís. 32, s. 378. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  5. Osobní. Národní listy. 1873-07-03, roč. 13, čís. 180, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  6. Tomáš Bílek. Humoristické listy. 1883-01-13, roč. 25, čís. 2, s. 9. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  7. Z malostranského gymnasia. Národní listy. 1873-07-09, roč. 13, čís. 186, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  8. Tomáš Václav Bílek (www.destna.cz). www.destna.cz [online]. [cit. 2011-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-01.
  9. Tomáš Bílek. Národní listy. 1903-03-07, roč. 43, čís. 65, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-12-18].
  10. Pohřeb Tomáše V. Bílka. Národní listy. 1903-03-09, roč. 43, čís. 67, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-12-21].
  11. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 4. díl. V Praze: J. Otto, 1891. 1026 s. [Viz str. 56.]
  12. Podle seznamu prací v Národní knihovně ČR.

Literatura

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 506.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.