Nasavrky

Historici se přou o výklad názvu obce. Ještě před nedávnem vědecký výklad vážně připouštěl, že Nasavrky mají původ ve staročeském slovním spojení „na sě vrkati“, tj. ves lidí, kteří na sebe zamilované vrkali. Skutečnost však bude pravděpodobně méně romantická. Jedním z možných výkladů je odvození z „Nasswerk“, tj. „mokrý důl“ či složeniny „Nassau“, neboli „mokrá niva“, ve spojitosti s werk (důl, šachta), tj. „Nassauwerk“ by výklad byl „důl u mokré nivy“. Spojitost Nasavrk a středověkého dolování se však nepodařilo zatím spolehlivě doložit.[3]

Zámek od západu

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy zde měl majetek Konrád z Nasavrk. V roce 1350 stál již zdejší kostel Svatého Jiljí a na místě nynějšího zámku se nacházela tvrz. V té době patřily Nasavrky císaři Karlu IV., který je v roce 1355 daroval panství Strádov i s Nasavrky olomouckému biskupovi a pozdějšímu pražskému arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. V roce 1360 byly Nasavrky povýšeny na městečko s právem týdenního trhu. Když v polovině 15. století hrad Strádov zpustl, byla přenesena správa panství na tvrz do Nasavrk.

V 16. století se majitelé střídali. V roce 1545 za Magdalény Běškovcové z Běškovic je prvně písemně zmiňována tvrz. V roce 1585 koupil Nasavrky Jan Kekula ze Stradonic. Když zemřel, provdala se jeho druhá manželka za Václava Zárubu z Hustířan. Kolem roku 1600 nechal Václav Záruba z Hustířan tvrz zbourat a na jejím místě vystavěl dvoupatrový renesanční zámek nepravidelného půdorysu se dvěma věžičkami zdobený psaníčkovými sgrafity. Za účast ve stavovském povstání byly však Nasavrky Zárubům zkonfiskovány. Levně je koupil císařský důstojník František de Couriers, který panství rozšířil. V rozšiřování panství pokračoval i jeho syn František Emanuel. V polovině 17. století čítalo nasavrcké panství kromě zámku a městečka dalších 14 vesnic. Pak panství přešlo sňatkem do rodu Schönfeldů. I ti panství rozšiřovali a tak v polovině 18. století k němu patřilo kromě zámku a městečka dalších 5 již opuštěných tvrzí a 88 vesnic. Schönfeldové však na zámku trvale nesídlili, středem jejich panství byla Seč, a zámek tak chátral.

V roce 1737 se Kateřina Schönfeldová provdala za Jana Adama Auersperga. Auerspergové pak drželi panství až do roku 1945. Za jejich vlastnictví se správa panství později opět přesunula do Nasavrk. Zámek, popisovaný v roce 1757 jako polorozbořený, prošel generální opravou, při níž dostal dnešní podobu, a sloužil jako byty panských úředníků. Kanceláře pak byly v hospodářských budovách. Když byla správa panství přenesena do Slatiňan, nastěhovali se do zámku úředníci nově zřízeného okresního úřadu, od roku 1868 pak úředníci okresního soudu a berního úřadu.

František Josef kníže Auersperg vlastnil v Čechách dohromady tři alodiální velkostatky s výměrou přes 20 tisíc hektarů, byl to velkostatek Dolní Kralovice (5,7 tisíc hektarů), Žleby (výměra 5,8 tisíc hektarů) a nejrozsáhlejší Nasavrky s výměrou 8 860, 25 ha, který zahrnoval statky: Nasavrky, Seč, Zubří, Lipku, Žumberk, Slatiňany, Vorel (Orel), Zaječice, Libánice, Nabočany, Stříbřich (Třibřichy), Pochobrod a Bítovany, dále parostrojní pivovar v Nasavrkách, lihovar ve Slatiňanech, továrna na umělá hnojiva a cihelna ve Slatiňanech, doly na sirník železitý v Lukavici s továrnou na výrobu kyseliny sírové a přípravu umělých hnojiv a opukové lomy ve Škrovádu.[4]

Pozemková reforma započala na jeho majetku v roce 1921, kdy Státní pozemkový úřad dal do záboru:

• Žleby: Lipka, Travná, Qustupky, Seč, Výškov ( u Svídnice);
• Dolní Královice: Čechtice, Chrastovice, Lhotice, Střítež, Arbelovice (Loket u Dolních Kralovic), Šebořovice;
• Nasavrky: Smrček do 50 procent výměry, Zaječice do 50 proc. výměry, Bítovany do 50 proc. výměry, Vorel do 50 proc. výměry, Nabočany do 50 proc. výměry, Libanice do 50 proc. výměry, Střibřichy do 50 proc. výměry, Pachorady do 50 proc. výměry, Nasavrky do 50 proc. výměry, Žumberk do 50 proč. výměry, Havlovice do 50 proč. výměry.[5]

V knížecí režii nakonec zůstal pouze dvůr Slatiňany o výměře 144 hektarů. Z několika ostatních dvorů vznikly zbytkové statky s novými majiteli: Oustupek (27 ha, přídělová cena 110.000.- Kč, Seifert Josef), Havlovice, Libanice (55 ha, 400.000.- Kč, Patzelt Karel), Nabočany (90 ha, přídělová cena 700.000.- Kč, Šitanc Josef), Lipka (38 ha, přídělová cena 93.000.- Kč, Lieberman Jiří), Pouchobrady, Seč (76 ha, přídělová cena 308.600.- Kč, Mareš Václav), Třibřichy a Žumberk. Dvory Bítovany, Nasavrky, Orel, Smrček, Travná, Ústupky, Vyškov, Zaječice byly rozparcelovány celé.[6]

Dnes je v přízemí zámku turistické informační centrum a obřadní síň a v prvním patře stálá expozice Po stopách Keltů. Druhé patro slouží jako výstavní a koncertní prostory. K 24. září 2008 byl obci obnoven status města.[7]

• Zámek Nasavrky – zámek byl vybudován okolo roku 1600 na místě dřívější tvrze. Během doby byl zámek několikrát přestavěn do dnešní podoby dvoupatrové rezidence. Poslední úpravy proběhly v letech 1995–1997 a v prostorách zámku je nyní umístěna interaktivní keltská expozice a konají se zde různé kulturní akce.
• Kostel svatého Jiljí – první zmínka o zdejším kostelu pochází z roku 1350
• Krucifix
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Kaštanka – sad jedlých kaštanů, vysazovaných již od roku 1776
• Naučná stezka keltského osídlení (nedaleké oppidum u vsi Hradiště)

• Prof. Emil Navrátil (1866–1928), profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1928 byl zvolen rektorem ČVUT.

• Nasavrky
• Březovec
• Drahotice
• Libáň
• Nová Ves
• Obořice
• Ochoz
• Podlíšťany

• 
  Zámek od jihozápadu
• 
  Kostel sv. Jiljí od náměstí
• 
  Budova bývalé provozovny Tonaku na náměstí v městečku Nasavrky
• 
  Náměstí v Nasavrkách
• 
  Budova Městského úřadu v Nasavrkách
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí v Nasavrkách
• 
  Věž kostela svatého Jiljí v Nasavrkách
• 
  Zámek v Nasavrkách

Pod zámkem jsou zasypaná sklepení s těžkým žalářem - temnicí. Podle pověsti sklepy s podzemní chodbou vedou z bývalé tvrze k troskám hradu Strádov.

• JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Nasavrky, s. 128–129.
• SEDLÁČKOVÁ, Hana. Správa nasavrckého velkostatku Františka Josefa knížete Auersperga (1856-1938) [online]. 2013. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nasavrky na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Nasavrky v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Nasavrky v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)