Štít (architektura)

U budov se sedlovou střechou, která probíhá kolmo k průčelí, štít uzavírá otvor střechy a tím i půdu budovy. Vyskytuje se proto nejčastěji v souvislé městské zástavbě, kde jednotlivé domy mají obdélný půdorys s hlavní osou kolmou k ulici. Střecha může štít přesahovat, anebo naopak štít sahá nad střechu a poskytuje pak architektovi větší možnosti, jak stavbu opticky zvýraznit, zvýšit a ozdobit. V některých obdobích se stavěly i štíty, které budovu do výšky výrazně přesahují a tvoří například nepravé patro a podobně. V 19. století začaly ve městech převažovat valbové střechy a starší štíty se při tom často bouraly.[1]

Z raného a vrcholného středověku se zachovaly většinou kostelní stavby, kde štít tvoří součást fasády, často mezi věžemi, a tvoří s ní jediný celek. Ozdobné štíty městských domů se velmi rozšířily v pozdní gotice a tvarovaly nejčastěji jako stupňovité nebo trojúhelné. Gotický štít často není od vlastní fasády nijak opticky oddělen a plastická výzdoba fasády přesahuje do štítu. Charakteristické jsou vysoké cihlové stupňovité štíty v severoněmeckých městech. Renesanční a barokové štíty mají mnohem bohatší tvary, bývají od fasády odděleny římsou a dále členěny například pilastry, lizénami a volutovými náběhy. Na vrcholu štítu mohou být koule, sochy a podobně.

Prkenný štít v lidové architektuře se nazývá lomenice.

• 
  Neorománský kamenný štít 19. st.(Vézelay, Francie)
• 
  Štít venkovského kostela slouží jako zvonice (Connezac, Francie)
• 
  Cihlové gotické stupňové štíty (Lüneburg)
• 
  Kamenný trojúhelný štít (Kutná Hora)
• 
  Štít hrázděného statku (Jüchsen, Německo)
• 
  Barokní štíty (Hradec Králové)
• 
  Renesanční a barokní štíty (Pardubice)