Hrad bergfritového typu

Na počátku 13. století, kdy v Čechách vznikají první kamenné hrady, jde stále ještě o jev vyhrazený téměř výhradně panovníkovi. I šlechtických hradů je v této době málo a výstavností, ani rozlehlostí, se s těmi královskými nemohou ani v nejmenším měřit. Těch několik málo šlechtických hradů, které vznikly v tomto období, patřilo nejmocnějším českým rodům (například Vítkovcům). I přesto však šlo „pouze“ o malé bergfritové hrady. V druhé polovině 13. století se již tento typ hradu stává naprosto běžným. Ačkoliv se stále jedná o malé hrady, které nemohou soupeřit s výstavnými královskými hrady s obvodovou zástavbou, vzniká jich v této době poměrně veliké množství.

14. století je pro české země obdobím nebývalé prosperity, stability a míru. Šlechtická moc roste a královská upadá. Všechny tyto jevy se pochopitelně svým způsobem projevily i na hradech té doby. Pod vlivem aktuálního bohatství a míru vzniká mnoho výstavných (a špatně bránitelných) hradů. Šlechtické rody se snaží konkurovat královské moci i prostřednictvím stavby hradů. Bohatší šlechtici proto opouštějí bergfritovou dispozici. Stávající, nebo nové, hrady s bergfritovou dispozicí také podléhají novým trendům a jsou mnohem výstavnější, než v předchozím století. Přibývají například další palácová křídla nebo kaple. I nadále však pochopitelně patří mezi menší hrady své doby. Koncem 14. století přestávají vznikat nové hrady s bergfritovou dispozicí. Důvodem je to, že bohatá a mocná šlechta má podstatně vyšší nároky na komfort, než tomu bylo v předchozím období. Bergfritové hrady těmto požadavkům nemohou vyhovět a od používání tohoto typu je tedy postupně opuštěno.

Ačkoliv v této době již hrady s bergfritovou dispozicí přestávají vyhovovat požadavkům mocné šlechty na komfort, rozhodně stojí za zmínění, neboť se v mnoha případech uplatnila jejich strategická pozice. Hrady ze 14. století, z výše uvedených důvodů, byly v Čechách často stavěny na nevhodných, snadno dostupných místech (situace na Moravě byla trochu odlišná). To se plně projevilo za husitských válek s příchodem palných zbraní. V 15. století bylo mnoho špatně umístěných hradů dobyto. Hradby nebyly konstruovány proti dělostřelecké palbě, a v mnoha případech byly v okolí hradu vyvýšené polohy umožňující snadné ostřelování hradu. I přesto však některé hrady sloužily poměrně dobře. Mnoho z nich bylo právě starších hradů na dostatečně vyvýšených polohách (a tedy také hradů s bergfritovou dispozicí). Tyto hrady na ostrožních polohách často neměly v okolí žádný další vyvýšený bod. Samotný palác býval umístěn na nejchráněnějším místě hradu, které bylo také nejvzdálenější od přístupové cesty a možných obléhacích poloh (toto by se mohlo zdát jako samozřejmost, u mnoha hradů ze 14. století tomu tak ale nebylo). V následujícím období palných zbraní bylo také poměrně snadné upravit je do požadovaného obranyschopného stavu prostým předsunutým přehrazením šíje ostrohu.