Bredové

Po porážce českých stavů na Bílé hoře, která v Čechách znamenala vítězství katolicismu nad protestantstvím, došlo v Čechách ke konfiskacím majetků nekatolické šlechty. Zkonfiskované Lemberské panství, podobně jako většinu panství v severních Čechách, koupil v roce 1623 Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vrchní císařský vojenský velitel. Připojil jej ke svému vévodství frýdlantskému a zámek Lemberk uděloval v léno svým důstojníkům. V roce 1633 se jako leník uvázal v držení Lemberka Valdštejnův první důstojník Jan Rudolf Breda, který do Čech přišel v roce 1620 s vojskem kurfiřta bavorského a účastnil se bitvy na Bílé hoře. Po Valdštejnově násilné smrti v roce 1634 mu bylo panství dědičně ponecháno.

Po smrti Jana Rudolfa Bredy v roce 1660 se panství ujal jeho syn Kryštof Rudolf Breda, který se rozhodl vybudovat ze zámku honosné sídlo, jež by reprezentovalo jeho postavení u císařského dvora. Všechny tyto stavby byly velice nákladné a Kryštof Rudolf Breda si prostředky na jejich výstavbu opatřoval různými způsoby. Nechával prý dokonce stříhat ženám na svém panství vlasy a prodával je vlásenkářům. V roce 1680 se Lembersko, stejně jako jiná místa v Čechách, připojilo k velkému nevolnickému povstání, které mělo centrum v sousedním frýdlantském panství. Povstání bylo nakonec vojensky potlačeno. V době rebelie zemřel v Praze Kryštof Rudolf Breda a panství pak spravovala jeho manželka Benedikta z Ahlefeldu a její syn Hartvík Mikuláš. V roce 1726 prodali Bredové Lemberské panství včetně poplužního dvora a okrasné zahrady hraběti Filipovi Josefu Gallasovi.

Před rokem 1700 byla k lemberské primogenituře, kterou vlastnil Hertvík Mikuláš, vytvořena sekundogenitura na Tachlovicích, která se dostala do majetku Hertvíkova bratra Karla Jáchyma. Primogeniturní panství Lemberk nebylo schopno dělení a po smrti Hertvíka Mikuláše jeho tři synové založili své linie. Nejstarší Jan Václav koupil roku 1725 z dědického podílu Kyšperk, prostřední Jan Antonín Baltazar se při­ženil na Stračov a třetí Karel Josef převzal předlužený otcovský Lemberk. Roku 1726 byl Lemberk prodán. Karel Josef se oženil s Marií Josefou von Pissnitz, která koupila od svého strýce panství Hartenberg (Hřebeny). Sekundogenitura, známá krídou v roce 1728, nevytvořila až do svého vymření žádný větší majetek. Finanční ztráty byly způsobovány hlavně spekulačními koupěmi panství na splátky.

Nejstarší linie primogenitury byla usazená osobou Jana Václava Bredy na Kyšperku. Jan Václav se narodil 4. ledna 1688 v pražském paláci Bredů jako nejstarší syn Hertvíka Mikuláše. Roku 1724 se oženil s vdovou Františkou Sylvií Strakovou. První manželství, mající pravděpodobně majetkové pozadí, skončilo záhy v roce 1725 smrtí manželky. Podruhé se Jan Václav oženil roku 1728 s Františkou Josefou Bořitovou z Budče, původně moravského a pak rakouského vojenského rodu. Jan Václav se dožil 52 let a zemřel 20. července 1740 v Kyšperku, kde byl také pochován. Z druhého manželství, po úmrtí dvou dětí v nedospělém věku, zůstaly dvě dcery, starší Kateřina (provdána za J. Leonarda hraběte Hotze), mladší Josefa (provdána za Václava Ignáce Klenovského) a syn Jan (1734–1756), který zdědil po smrti Jana Václava celý Kyšperk.

• Hartwig Nicolaus von Breda (* 1692, † 19 .6. 1723 Praha, pohřben v Lemberku), manželka Adelheid Novohradská z Kolovrat  (křest 30. 11. 1664 Praha, † 14. 12. 1732, pohřbena v Praze; svatba 6. 2. 1686)
• Joachim von Bredow (1441–1507), biskup
• Jan Václav Ignác Breda (4. 1. 1688 – 20. 7. 1740)
• Jan Nepomuk Čenek Breda (15. 4. 1734 – 19. 7. 1766)
• Karel Jáchym Breda (1663–1740)
• Jan Rudolf Breda (1595 – 14. 11. 1640), oženil se s Kateřinou baronkou z Donína. Od roku 1631 byl ve službách císařské armády a bojoval na začátku 30. let 16. století pod velením Piccolominia. Po vraždě Valdštejna (1634) získal panství Jablonné v Podještědí a Lemberk. Po mnoha letech války byl v roce 1640 jmenován poručíkem polního maršála. V listopadu 1640 Jan Rudolf pronásledoval Francouze se svým plukem z Kirchheimu do Kasselu. Byl smrtelně zraněn výstřelem 14. listopadu 1640 poblíž Ziegenhain.

• Bredovský letohrádek (zámek Lemberk)
• Kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1734 (na Kopečku nad městem Letohrad)
• Bredovský zámeček v obci Lőkösháza
• Ludwig Breda si nechal v obci Mauer (dnes místní část Vídně) opravit dům od architekta Ludwiga Förstera
• socha sv. Jana Nepomuckého obci Stračov. V přední straně soklu je alianční znak hrabat z Bredy a Bechyňů z Lažan, obklopený fafrnochy a s korunkou v klenotu. Pod erbem nápis s chronogramem 1730[1]

Erb rodu Breda

Povýšený erb pánů z Bredova

Původním erbem rodu byl válečný žebřík se zlatými příčkami na stříbrném poli. Po povýšení byl štít rozčtvrcen a k žebříku (1. a 4. pole) přibyl korunovaný bílý kozel se zlatými rohy a korunkou, stojící na červeném cimbuří věže na modrém poli (2. a 3. pole). Uprostřed jako polepšení byl černý štítek, v němž byla mezi zlatými iniciálami CM zlatá císařská koruna na červené podušce. K původnímu klenotu, lvu držícímu žebřík, přibyly další dva – s korunovanou orlicí (ve středu) a s kozlem (vlevo).

• Bredůvka (původně nazývaná Bredovka) je malá vesnice, část obce Nekoř v okrese Ústí nad Orlicí. Byla založena roku 1734 Janem Václavem Bredou, majitelem Kyšperského panství.
• Bořitava je část obce Studené v okrese Ústí nad Orlicí. Byla založena v roce 1734 hrabětem Janem Václavem Brédou. Jméno Bořitov dostala osada na počest Brédovy manželky Josefy Františky z Brédy, rozené Bořitové z Martinic.
• Peklov: roku 1725 založil Karel Jáchym z Bredy jižně od Hřebče nový zemědělský dvůr. Vznikl na polích, která zabavil vzbouřeným sedlákům. Ještě do roku 1730 byl dvůr beze jména, pojmenování Peklov se ujmulo až po jeho odchodu (1732), prý v upomínku na pekelné období jeho panování.