Chrlič
Chrlič je plastický funkční a dekorativní prvek historických staveb. Zajišťuje odvod dešťové vody z okraje střechy nebo okapového žlabu do dostatečné vzdálenosti od budovy. Nahrazuje tak do jisté míry okapovou rouru.
Historie
Chrliče byly podstatnou součástí a architektonickým prvkem především gotické architektury, zejména katedrál, kdy byly tesány z kamene. Nejčastěji mívaly podobu čtyřnohých nebo dvounohých okřídlených nestvůr mytologické inspirace, nebo pitoreskních lidských či zvířecích postav, vždy s doširoka otevřenou tlamou a korýtkem na hřbetě. V renesanci a v baroku byly nejčastěji vyrobeny ze železného plechu a zakončovány dračí hlavou.
V architektuře období historismu v 19. století se chrliče staly pouhou dekorací, někdy provedeny pouze ve štuku.
Citát
| „ | Chrliče znázorňovaly neřesti. Zůstávaly venku mimo katedrálu, dovnitř se dostaly pouze ctnosti. | “ |
| — Zdeněk Mahler[zdroj?] | ||
Odkaz v kultuře
Tři sta let mám náhled nad životem,
a teď už dávno chápeš kdo vlastně jsem.
Chrlič
Co do mě dáš, to vychrlím,
jen z výšky čnít, je údělem mým, odvěkým údělem mým.
Už tři sta let sluncem rozpalován, deštěm smáčen
Já se chci smát, ale tři sta let znám, zvuky pláče.— text: Michael Kocáb
Píseň vyšla na sólovém albu Michaela Kocába Povídali, že mu hráli v roce 1988.
Odkazy
Literatura
- HLOBIL, Ivo; CHOTĚBOR, Petr; PETRASOVÁ, Taťána. Chrliče Svatovítské katedrály. Praha: Správa Pražského hradu, 2012.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chrlič na Wikimedia Commons
