Radovan Lukavský

Radovan Lukavský (1. listopadu 1919 Praha – 10. března 2008 Praha) byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie.

Profesor Radovan Lukavský
Radovan Lukavský (podzim 2007)
Narození1. listopadu 1919
Praha, Československo Československo
Úmrtí10. března 2008 (ve věku 88 let)
Praha, Česko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké.

Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket.

Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví.

Život

Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem.

Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem.

Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi (překl. rada odejít) pro rostoucí dluh (rodiče nebyli schopni platit za internát).[1] Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938.[2] Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista.[3]

V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy.[4] Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen v Německu na práci ve válečném průmyslu. V roce 1944 byl vyreklamován a nastoupil angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření divadel pracoval jako dělník v Praze. Po roce 1945 se vrátil ke studiu na Univerzitě Karlově i na konzervatoři[3] a v letech 1946 (Pražská konzervatoř) a 1947 (FF UK) obě školy úspěšně absolvoval.[5]

V roce 1946 byl angažován Jiřím Frejkou do Divadla na Vinohradech.[6] Odtud v roce 1950 přešel do Městských divadel pražských,[7] od roku 1957 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze.[3]

Jeho pedagogická činnost byla spojena s Pražskou konzervatoří, kde se stal již v roce 1945 asistentem Jiřího Plachého na dramatickém oddělení a kam se vrátil znovu po roce 1975, ale především s Akademií múzických umění, kde od roku 1947 učil na katedře herectví Divadelní fakulty Akademie múzických umění a od roku 1950 i na FAMU,[3] kde se stal v roce 1995 profesorem.

V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

Napsal dvě knihy o herectví a mnoho odborných článků.

Rodina

Se svou manželkou Ludmilou, rozenou Motyčkovou (1926–2005) se seznámil během studií na pražské konzervatoři, její sestra byla jeho spolužačkou.[8] Měli spolu jediné dítě, syna Ondřeje (1949–2007), který zemřel náhle na selhání srdce.[9] Od syna měl Radovan Lukavský dvě vnoučata, Martina a Kláru (* 1976).[10][11] Vnučka Klára s ním po dobu jednoho roku natáčela rozhovory, které vyšly v knize Rozhovory s dědečkem.[12]

Dílo

Jeho nejznámějšími divadelními rolemi byly Obchodník s deštěm, Hamlet nebo Tomáš Becket. Ve filmu hrál například hlavní roli v Králi Šumavy, televizním divákům zůstává v paměti díky roli Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a řadě dalších. Byl vynikajícím recitátorem. Působil také jako vypravěč v seriálu Krajní meze nebo Cirkus Humberto a namluvil 17 biblických příběhů (Bible pro malé i velké).[13] Zasloužil se o kultivaci naší rodné řeči nejenom svým nezaměnitelným projevem, ale i knihou Kultura mluveného slova (Akademie múzických umění, Praha 2000). Podkladem této publikace byly jeho přednášky na FAMU.

Film

Televize
  • 1961 Hrdinové okamžiku (TV seriál)
  • 1963 Der Andere neben dir (TV film NDR) – role: Dr. Luděk Melichar
  • 1964 Antigona (TV film)
  • 1967 Lucerna (TV film)
  • 1967 Těžká srdeční komplikace (TV film)
  • 1967 Waterloo (TV film)
  • 1968 Dreyfusova aféra (TV seriál)
  • 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál)
  • 1969 Bellevue (TV film)
  • 1970 Dlouhá bílá nit (TV film)
  • 1970 Chvojka (TV film)
  • 1970 Mata Hari (TV film)
  • 1970 Za ranních červánků (TV film) - role: Abbé Josef Dobrovský
  • 1970 Zvláštní případ (TV film)
  • 1971 Kat nepočká (TV film)
  • 1971 F. L. Věk (TV seriál)
  • 1971 Mrtvý princ (TV pohádka) – role: mnich
  • 1972 Z pohádky do pohádky (TV film)
  • 1972 Román lásky a cti (TV film)
  • 1972 Kamenný kvítek (TV film)
  • 1973 Poklad krále Davida (TV film)
  • 1974 30 případů majora Zemana (TV seriál 1974–1979) 9.díl: Loď do Hamburku (příběh z r. 1952) – role: Pírek
  • 1975 Des Christoffel von Grimmelshausen abenteuerlicher Simplicissimus (TV seriál)
  • 1975 My z konce světa (TV seriál)
  • 1976 Až bude padat hvězda (TV film)
  • 1977 Louis Pasteur (TV film)
  • 1977 Paličova dcera (TV film)
  • 1978 30 případů majora Zemana (TV seriál 1974–1979) 27.díl: Rukojmí v Bella Vista (příběh z r. 1970), 28.díl: Poselství z neznámé země (příběh z r. 1971) – role: William Correns
  • 1978 Sněhurka (TV film)
  • 1979 Ako listy jedného stromu (TV film)
  • 1979 Dnes v jednom domě (TV seriál)
  • 1979 Theodor Chindler – Die Geschichte einer deutschen Familie (TV seriál)
  • 1979 Zadržitelný vzestup Arthura Uie (TV divadelní záznam)
  • 1981 O stříbrném a zlatém vajíčku (TV film);
  • 1981 Proč se vraždí starší dámy (TV film)
  • 1981 Měsíční tónina (TV film)
  • 1982 Dlouhá bílá stopa (TV seriál)
  • 1982 Jehla (TV film)
  • 1982 O labuti (TV film)
  • 1983 Moje srdcová sedma (TV seriál)
  • 1983 Nuž, brány dokořán již otevřete...! (TV film)
  • 1983 Tažní ptáci (TV film)
  • 1983 Vzpurní svědkové (TV film)
  • 1984 Chytrá princezna (TV film)
  • 1985 Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál)
  • 1985 Gobseck (TV film)
  • 1985 Matka (TV divadelní záznam)
  • 1986 Povídka s dobrým koncem (TV film)
  • 1986 Zlá krev (TV seriál)
  • 1987 O Háderunovi a víle Elóře (TV film)
  • 1987 O houslích krále snů (TV film)
  • 1987 Paví pírko (TV film)
  • 1988 Cirkus Humberto (TV seriál)
  • 1989 Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál)
  • 1989 Putování po Blažených ostrovech (TV film)
  • 1990 Chybná diagnóza (TV film)
  • 1990 Přísahám a slibuji (TV seriál)
  • 1991 Pohádka o touze (TV film)
  • 1991 Requiem za W. A. Mozarta (TV film)
  • 1991 Romeo a Julie (TV film)
  • 1991 Šťastlivec Sulla (TV film)
  • 1992 Náhrdelník (TV seriál)
  • 1992 Noc pastýřů (TV film)
  • 1992 O dvou sestrách a noční květině (TV film)
  • 1992 Pravda a lež (TV film)
  • 1992 Senso (TV film)
  • 1992 Život a dílo skladatele Foltýna (TV film)
  • 1994 Zapomenuté tváře (TV film)
  • 1994 Marie Růžička (TV film)
  • 1994 Návštěvní doba (TV divadelní záznam)
  • 1994 Pšenice na dálnici (divadelní záznam)
  • 1994 Tři Alberti a slečna Matylda (TV film)
  • 1994 Lékaři (TV film)
  • 1994 Motanice (TV film)
  • 1994 Proces s vrahy Martynové (TV film)
  • 1995 Muž v pozadí (TV seriál)
  • 1995 Rok na vsi (TV divadelní záznam)
  • 1995 La (TV film)
  • 1995 Den, kdy unesli papeže (TV film)
  • 1997 Červený kamínek (TV film)
  • 1997 Četnické humoresky (TV seriál)
  • 1997 Tichá noc (TV film)
  • 1998 O pyšném panovníkovi (TV film),
  • 1999 Ortel (TV film)
  • 2000 Smrt Hippodamie (TV divadelní záznam)
  • 2005 Náves (TV seriál)
  • 2004 Tři dámy s pistolí (TV film)
  • 2003 Strážce duší (TV seriál)
  • 2006 Maharal – Tajemství talismanu (TV seriál)

Práce pro rozhlas

Ocenění

V roce 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1974 ocenění Zasloužilý člen ND.[3]

Z rukou prezidenta Václava Havla převzal Medaili Za zásluhy, v roce 1995 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

V roce 2000 obdržel ocenění – Medaili Josefa Hlávky.[15]

Dne 3. června 2005 mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) na Akademii múzických umění v Praze.[16]

V červenci 2008 byla v Praze 5 – Košířích po něm pojmenována ulice.[17]

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

Odkazy

Reference
  1. Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50.
  2. http://www.gcbrod.cz/ABS/1931-1940.pdf Archivováno 19. 10. 2014 na Wayback Machine Seznam absolventů Gymnázia Český Brod 1931–1940.
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 283.
  4. HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 61–63.
  5. Český biografický slovník XX. století II, s. 293.
  6. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  8. RADOVAN, Lukavský. Život, herectví, víra..., Rozhovor s Prof. Radovanem Lukavským [online]. Vira.cz, 2007 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.
  9. Radovan Lukavský: Tady mu odvážejí syna - Zemřel v jeho náručí! [online]. Aha, 2007-01-19 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.
  10. Radovan Lukavský (+88): Jeho dvě poslední přání... [online]. Blesk.cz, 2008-03-11 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.
  11. PLAČKOVÁ, Gabriela. Herectví si mě vybralo [online]. Katolický týdeník, 2006-07-18 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.
  12. Vnučka herce Radovana Lukavského prozradila: Z čeho šílela její babička? [online]. Aha, 2013-12-26 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online.
  13. Archivovaná kopie. www.popron.cz [online]. [cit. 2007-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-09.
  14. František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. (česky)
  15. http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
  16. publikace AMU, Prof. Radovan Lukavský, doctor honoris causa AMU, 3. června 2005, vyd. AMU, Praha, 2005, ISBN 80-7331-036-8.
  17. Jedna z nových ulic nese jméno herce Lukavského; dostupné: http://www.prazskapetka.cz/node/6029 Archivováno 25. 3. 2009 na Wayback Machine

Literatura
  • ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 158, 255, 275, 278, 300
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 46, 47, 93, 115, 154, 236, 255, 256, 262, 263, 265, 276, 326, 516, 520.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 83–87.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 51, 55–6, 60–63, 133, 153
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 553.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 383.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 283–4
  • LUKAVSKÁ, Klára: Rozhovory s dědečkem. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004. ISBN 80-7192-829-1.
  • SÍLOVÁ, Zuzana: Radovan Lukavský. Achát, Praha 1999. ISBN 80-902221-9-6.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 71, 76, 79, 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • SMETANA, Miloš: Jan Tříska. Nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 25, 27, 38, ISBN 80-903399-5-6
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 293.
  • VALTROVÁ, Marie: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 11, 14–5, 17–8, 20, 30–38, 66, 71, 73–4, 78–9, 85, 88, 106, 110, 117, 191, ISBN 80-7243-121-8

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.