Zdeněk Dítě

Zdeněk Dítě (19. listopadu 1920 Praha – 11. prosince 2001 Kralupy nad Vltavou) byl český herec.

Zdeněk Dítě
Narození19. listopadu 1920
Praha
Československo Československo
Úmrtí11. prosince 2001 (ve věku 81 let)
Kralupy nad Vltavou
Česko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
„Pomník českým hercům“ – náhrobek

Život a dílo

Po gymnáziu vystudoval obchodní akademii a stal se účetním v mezinárodním zasilatelství. Nicméně měl rád divadlo, chodil fotografovat herce. Herectví začal studovat soukromě za okupace u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Od roku 1941 působil v umělecké skupině Ruch. Skrbková jej doporučila Zdeňku Řehořovi a ten jej přivedl k Josefu Šmídovi do výstavního salónu U Topičů, kde v bývalém Divadélku pro 99 působilo od roku 1941 divadlo Větrník. Zde poprvé vystoupil v roli Kašpárka (vodil marionetu kašpárka) v silvestrovské premiéře roku 1943 v kratochvilné veselohře dle textů Matěje Kopeckého Pan Franc ze zámku aneb Vyhraná nevěsta [1]. Zde si zahrál i Pana Ponrepa, který se proměnil v pistolníka Grimpa ve hře Limonádový Joe v premiéře hry v březnu roku 1944 [2]. V pražském Větrníku hrál až do konce roku 1944, teprve pak začal působit plně profesionálně:

Jedna z jeho nezapomenutelných (a také mnohokrát reprizovaných) divadelních rolí byl herecký koncert ve známé divadelní hře Dva na koni, jeden na oslu, kde exceloval na prknech Realistického divadla společně s Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou[zdroj?].

Byl znám svojí elegancí, uhlazeností, noblesním stylem, velmi dobrou mimikou a vytříbenou výslovností, často hrál muže noblesně nonšalantní. Uměl i hezky zpívat, což předvedl v několika českých filmech. Za svůj život vytvořil v televizi a filmu desítky různých rolí, ke konci života se ale často jednalo o role menší až epizodní. Na počátku své herecké dráhy hrál často vojáky, kriminalisty, mladé muže-budovatele a podobné role.

Své hlavní filmové role si paradoxně zahrál na počátku své herecké kariéry. Jednalo se především o film Prstýnek Martina Friče z roku 1944, dále o nedokončený film Předtucha z roku 1944 a o film Polibek ze stadionu z roku 1948, kde hrál s herečkou Janou Dítětovou, což zavdalo příčinu k mylné domněnce, že se v jejich případě jedná buďto o sourozence nebo o manžele. Jednalo se pouze o náhodnou shodu jmen. Společně si zahráli ve vedlejší roli manžele i ve filmu Májové hvězdy z roku 1959. Poté se objevil v celé řadě dalších filmů.

Za svoji životní roli označil houslistu Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka. Vzpomínal, jak bylo jeho unyle pitomého výrazu docíleno vložením zubolékařských válečků do úst a po delším přemýšlení mu nechal režisér oholit obočí.

Na konci svého života žil osamoceně, v ústraní a v chudobě, zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Je pochován na Vyšehradském hřbitově s dalšími známými umělci (Vlasta Fabianová, Ljuba Hermanová atd.) ve společném hrobu označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.[6]

Ocenění

Divadelní role, výběr

Film

Televize
  • 1974 Chytrost má děravé šaty (TV pohádka) – role: kovář Básim

Odkazy

Reference
  1. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113–4
  2. Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 122
  3. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 182
  6. Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 80
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 227, foto 622
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 213, 292, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113, 122–5, 132, 173, 179, 190
  • Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94–5, 182
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 529
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 260, 261
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 83, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 236.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.