Severní Korea

Severní Korea, plným názvem Korejská lidově demokratická republika, zkratkou KLDR, je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,87 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rovnoběžky hranice s Jižní Koreou. Tato hranice je jedním z nejmilitarizovanějších míst planety.[1][2] Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů.[3] Hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je Korejská strana práce, státní ideologií je tzv. čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónu vojáků)[2] a rozvinutý jaderný program, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslového rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmi zaostalá.

Korejská lidově demokratická republika
조선민주주의인민공화국
Čosŏn Mindžudžŭi Inmin Konghwaguk
vlajka
znak
Hymna
Aegukka
Motto
강성대국
(korejsky Silný a prosperující národ)
Geografie


Poloha Severní Koreje (tmavě zeleně) včetně území, které si nárokuje (světle zeleně)

Hlavní městoPchjongjang
Rozloha120 540 km² (97. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodPektusan (2744 m n. m.)
Časové pásmo+9
Poloha40° s. š., 127° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel25 248 140 (51. na světě, odhad CIA 2017)
Hustota zalidnění190 ob. / km² (59. na světě)
Jazykkorejština
Náboženstvíbez vyznání, korejský šamanismus, čeondoismus, buddhisté, křesťané (podléhají regulaci)
Státní útvar
Státní zřízeníde iure lidově demokratická republika ovládaná ideologií čučche
de facto dědičná diktatura[zdroj?!]
Vznik9. září 1948 (rozdělením Koreje po druhé světové válce)
Hlava státuKim Ir-sen (věčný prezident, nežije)
Kim Čong-un (předseda Rady, od prosince 2011)
Předseda vládyKim Tok-hun
Měna1 won = 100 čonů (KPW)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1408 PRK KP
MPZKP
Telefonní předvolba+850
Národní TLD.kp
multimediální obsah na Commons

Dějiny
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Severní Koreje.

Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.

Korejská válka
Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka.
Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií

Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu). Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionu vojáků a civilistů na obou stranách.[4]

Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně hranici navštíví přes milion návštěvníků.[5] Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno.[6]

Dne 27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítí vázána. Dne 23. listopadu 2010 zaútočila na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.

Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté, co Rada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.[7]

9. ledna 2018 se sešli zástupci Severní a Jižní Koreje, aby projednali možnou účast severokorejských sportovců na olympiádě v Jižní Koreji. Účast byla domluvena a obě strany se zároveň shodly na obnovení vojenské horké linky a na obnovení vojenských rozhovorů.[8]

Ekonomický vývoj

Po válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhou nejindustrializovanější v Asii po Japonsku[zdroj?]. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidaly povodně a sucha, což spolu s rozpadem východního bloku vedlo k severokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.

Geografie
Orientační mapka Severní Koreje

Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonské moře.

Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslá sopka měřící 2 744 m n. m., která se nachází na severní hranici země.

Pobřežní pláně jsou na západě široké a na východě nespojité. Velká většina obyvatel žije v rovinách a nížinách. Podle zprávy programu OSN pro životní prostředí z roku 2003 pokrývají lesy přes 70 procent země, většinou na strmých svazích.[9] Nejdelší řekou je Jalu o délce 790 kilometrů.[10]

Zimy přinášejí jasné počasí, proložené sněhovými bouřemi v důsledku severních a severozápadních větrů, které vanou od Sibiře. Léto bývá zdaleka nejteplejší, nejvíce vlhké a nejdeštivější období roku, protože jižní a jihovýchodní monzunové větry přinášejí vlhký vzduch od Tichého oceánu.

Politický systém

Politická ideologie
Podrobnější informace naleznete v článku Čučche.

V roce 1955 vyhlásil Kim-Ir-Sen severokorejskou ideologii čučche. Ta kombinuje neokonfucianismus, stalinismus a maoismus. Čučche má tři, resp. čtyři části:

  • čchaču = nezávislá politika na okolním světě
  • čcharip = ekonomická soběstačnost
  • čchawi = sebeobrana ve vojenské politice
  • songun = upřednostňování armády (přidáno Kim Čong-ilem v roce 1996)

Kult osobnosti
Propagandistický plakát Kim Ir-sena.

Severokorejská vláda má kontrolu nad mnoha aspekty národní kultury a tato kontrola se používá k zachování kultu osobnosti okolo Kim Ir-Sena a v menší míře Kim Čong-ila. Novinář Bradley Martin při návštěvě Severní Koreje v roce 1979 poznamenal, že téměř všechna hudba, umění a sochařství, které pozoroval, oslavuje „velkého vůdce“ Kim Ir-sena, jehož kult osobnosti byl poté rozšířen na jeho syna, „milovaného vůdce“ Kim Čong-ila.[11] Bradley Martin také řekl, že je v KLDR rozšířená víra, že Kim Ir-sen „stvořil svět“ a Kim Čong-il může „kontrolovat počasí“.

Politické čistky

Ve vládních a nejvyšších vojenských kruzích dochází v KLDR pravidelně k politickým čistkám. Vůdce státu k nim přistupuje, když se cítí být ohrožen např. z důvodu neloajality nebo kritiky jeho politiky. K čistkám pravidelně přistupoval zakladatel totalitní KLDR Kim Ir-sen, jeho syn a následovník Kim Čong-il a nyní i jeho vnuk, který převzal žezlo, Kim Čong-un.[12]

V prosinci 2013 byl například za vlastizradu popraven velmi vysoce postavený Kim Čong-unův strýc Čang Song-tchek, který chtěl podle rozsudku provést státní převrat.[13] V roce 2015 bylo k dubnu údajně popraveno nejméně 16 činitelů, z nichž někteří kritizovali vůdcovu politiku. Mezi nejvýše postavené z nich patřil ministr obrany Hjon Jong-čol, který byl obviněn z vlastizrady a 30. dubna, dva nebo tři dny po zatčení, byl bez soudu veřejně popraven protiletadlovou zbraní. Vážnost u vůdce údajně ztratil, když usnul během vojenské přehlídky.[12]

V červnu 2016 zmínil Státní odbor bezpečnosti na sjezdu strany „protistranické a kontrarevoluční postoje“ Kim Čong-čina, místopředsedy vlády pro vzdělání. Někdo ho podle jihokorejského ministerstva pro sjednocení udal za „špatné držení těla při sezení v tribuně“. V červenci 2016 byl zastřelen a od nástupu Kim Čong-una do této doby bylo už podle Jižní Koreje celkem popraveno v rámci čistek na 70 státních představitelů.[14]

Osoby nepohodlné pro režim jsou pronásledovány a vražděny i mimo území KLDR. Takto byl například pomocí bojové látky VX zavražděn severokorejskou tajnou službou v roce 2017 Kim Čong-nam, nejstarší syn bývalého severokorejského diktátora Kim Čong-ila.

Zahraniční politika
Čínsko-severokorejské přátelství během Arirangských masových her v roce 2010
Setkání Kim Čong-una a amerického prezidenta Trumpa v Singapuru 12. června 2018

Zpočátku měla Severní Korea diplomatické vztahy pouze s dalšími komunistickými zeměmi. V letech 1960 až 1970 začala provádět nezávislou zahraniční politiku, navázala vztahy s mnoha rozvojovými zeměmi a připojila se k hnutí nezúčastněných zemí. Na konci 80. let a v 90. letech byla zahraniční politika země s kolapsem východního bloku uvržena do chaosu. Hospodářská krize měla za následek uzavření 30% ambasád. V roce 2012 měla Severní Korea diplomatické vztahy se 162 zeměmi, stejně jako Evropskou unií a palestinskou samosprávou. Ambasády měla ve 42 zemích. Severní Korea má pokračující silné vazby se svými socialistickými spojenci v jihovýchodní asii jako je Vietnam a Laos, ale také Kambodža.[15] Státy bývalého Sovětského svazu i Čína se od Severní Korey po mnoha jaderných testech oficiálně distancovaly, nicméně v poslední době nabývá na významu politicko-ekonomický vztah s Ruskem v důsledku západních sankcí za anexi Krymu a podílu v Ukrajinské krizi.

Ozbrojené síly

Korejská lidová armáda je název pro místní vojenskou organizaci. V aktivní službě je 1 106 000 vojáků a 8 389 000 je rezervistů nebo polovojenských jednotek, což z ní činí největší vojenskou organizaci.[16] Okolo 20% mužů mezi 17 až 54 lety slouží v pravidelných vojenských jednotkách a přibližně jeden z 25 občanů je vedený jako voják. Korejská lidová armáda má pět odnoží: pozemní síly, námořnictvo, letectvo, speciální operační síly a raketové síly. Velení korejské lidové armády spočívá jak na Ústřední vojenské komisi korejské strany práce, tak na nezávislé komisi pro státní záležitosti. Je podřízeno Ministerstvu lidových ozbrojených sil. Země též vyvíjí jaderné zbraně a[17] rakety.

Administrativní členění země

Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejím vrcholu stojí 9 provincií, tři města se speciálním postavením a tři speciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města, okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce, vesnice a dělnické distrikty.

Provincie
Administrativní členění Severní Koreje.

Města se speciálním postavení
  • hlavní město Pchjongjang (평양 직할시; 平壤直轄市; Pchjongjang čikalši)
  • speciální město Rason (Radžin-Sonbong) (라선 (라진-선봉) 직할시; 羅先 (羅津-先鋒) 直轄市; Rason (Radžin-Sonbong) čikalši)
  • metropolitní město Nampcho (남포특별시; Nampcho tchŭkpjŏlsi)

Speciální administrativní oblasti
  • Průmyslová oblast Kesong (개성 공업 지구; 開城工業地區; Kesong kong-op čigu)
  • Turistická oblast Kumgangsan (금강산 관광 지구; 金剛山觀光地區; Kumgangsan kwangwang čigu)
  • Speciální administrativní oblast Sinidžu (신의주 특별 행정구; 新義州特別行政區; Sinidžu tchukpjol hengdžonggu)

Ekonomika
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Severní Koreje.
Satelitní snímek Korejského poloostrova v noci – KLDR trvale trpí nedostatkem elektrické energie.
Na grafu je dobře vidět pokles v době občanské války (1950–1953), stagnace typická pro centrální plánování, propad po rozpadu SSSR (1993) a zlepšení po etablování speciální ekonomické zóny Kesong (2007)

Země je ekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.[18][19] Velkou podporu měla od SSSR a dalších lidově demokratických zemí, avšak po kolapsu Východního bloku na začátku 90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhroutil, a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromné krizi, jejímž následkem byl jak hladomor, tak hospodářský úpadek.[20] Přestože hospodářská výkonnost stále klesá, země vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormní náklady na zbrojení. Veškerá technika včetně vojenské je však vzhledem k izolaci státu považována za velmi zastaralou, nicméně nepočetné elitní vojenské jednotky disponují kvalitními zbraněmi.[zdroj?] Země trpí nedostatkem elektrické energie; v důsledku toho musí být radikálně omezena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spotřebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochromena je též doprava; soukromé vlastnictví automobilů téměř neexistuje a obyvatelé cestují většinou na kolech nebo hromadnou dopravou.

Enormní ekonomické obtíže se Severní Korea snaží řešit vytvářením ekonomických zón jako je Kesong.[21]

Z plochy celé Severní Koreje zabírají 74,5 % lesy, 19,2 % pak orná půda. V zemědělství pracuje 33 % ekonomicky činného obyvatelstva (1989).

V roce 2017 s popularitou bitcoinu a jiných kryptoměn zaútočila Severní Korea několikrát na světové burzy virtuálních měn. Režimu to umožňuje se vyhýbat mezinárodním sankcím, protože tato měna operuje zcela mimo kontrolu jednotlivých vlád či bank, což umožňuje provádět v ní v podstatě anonymní platby.[22]

Dovoz a vývoz

Těží se nerostné suroviny v různém stupni zpracování (uhlí, železná ruda, vápenec, magnezit, grafit, měď, zinek, olovo a drahé kovy). Největšími obchodními partnery jsou přirozeně její sousedi: Čína a – vzhledem ke špatným vztahům paradoxně – Jižní Korea.

Na vývoz se vyrábí ocel, surové železo, cement, sůl. Vyváží se továrenské výrobky (včetně zbraní), zemědělské a rybářské produkty (rýže, kukuřice, brambory, luštěniny, sójové boby, ryby, skot, prasata, vepřové maso a vejce). Hodnota vývozu byla v roce 2010 2,5 miliardy dolarů, což Severní Koreu staví na úroveň Ugandy, Senegalu nebo San Marina.[23]

Dováží se ropa, koksovatelné uhlí, textil, obilí, pšenice, hnojiva, stroje a ostatní zařízení.

Vývoz drog

Kvůli dobrým výnosům začala KLDR na začátku desetiletí v rámci státem ovládaného byznysu vyrábět drogy, především metamfetamin, kterým se stala vyhlášenou,[24] a opiáty.[25] Do zahraničí je distribuovala například pomocí diplomatů. Každému bylo přiděleno 20 kg nespecifikovaných drog s pokynem prodat je na ulici alespoň za 300 tisíc USD. Splnění úkolu mělo být podle úřadů KLDR projevem loajality ke straně. Doslova tak měli, jak píše jihokorejský server chosun.com, prodejem oslavit nadcházející narozeniny otce moderní KLDR Kim Ir-sena.[24] Drogové operace probíhaly pod dohledem speciálního Úřadu 39 s minimálně mlčenlivým souhlasem vedení KLDR. Po několika skandálech byl ale tento diplomatický kanál zrušen a zavřeny byly také některé varny. Výroba ale přetrvala a napojila se na kriminální gangy zapojené na asijské překupníky pašující drogy ze země s vědomím jejího vedení.[25]

Izolovaná země se tímto prodejem drog snaží zoufale získat zahraniční měny v hotovosti. Ročně tak na vývozu KLDR vydělá 200 mil. USD. Obchod s drogami se začíná dotýkat i místních obyvatel v naprosté většině žijících v naprosté chudobě, kteří nemají často na léky a dostupným metamfetaminem, kterému říkají familiárně led, si tak léčí například i chronické nemoci a rakovinu.[24] KLDR ale v poslední době (2016) začala své občany od užívání této drogy odrazovat s tím, že to vede ke slabosti zneužitelné nepřítelem.[25]

Hlavním odbytištěm severokorejského metamfetaminu je Čína a podle odborníků nemá jeho čistota obdoby a dosahuje až 98 procent. Zejména severovýchod Číny je nejohroženější a raketově zde roste počet závislých, kteří metamfetaminu říkají ledová droga. Oblíbenost drogy roste i mezi celebritami a Čína uznává, že s ní má problém. Čínští policisté ročně zadrží metamfetamin za desítky milionů dolarů, což je jen špička ledovce. Čína ale považuje původ zadrženého metamfetaminu za citlivou informaci a nechce ji sdělit.[25]

Daně
Severokorejské ženy se západním turistou v roce 2010

Obyvatelé KLDR neodvádějí státu daně. Všechny přímé daně byly v KLDR zrušeny v roce 1974. KLDR se tak stala první zemí na světě, která nemá přímé daňové zatížení obyvatel.[26]

Turistický ruch

Individuální turistika je možná. Do země se jezdí pomocí skupinových zájezdů, ale některé cestovní kanceláře nabízejí i samostatné zájezdy.[27] Turisté jsou po celou dobu návštěvy pod dozorem svých průvodců. Vše je přísně organizováno. Je velmi obtížné (téměř nemožné), aby se turisté dostali do běžného hovoru s místními lidmi. Pokud se tak stane, místní obyvatelstvo čeká postih ze strany státu. Nejčastěji je navštěvováno hlavní město Pchjongjang.

Společnost
Severokorejci před palácem Kumsusan

S výjimkou malé čínské komunity a několika etnických Japonců je severokorejské obyvatelstvo o počtu 24 852 000 lidí etnicky homogenní.[28][29] Demografové ve 20. století odhadovali, že počet obyvatel by měl v roce 2000 narůst na 25,5 milionů a 28 milionů do roku 2010, k čemuž však vzhledem k hladomoru v Severní Koreji nedošlo. Začal cca v roce 1995, trval tři roky a měl za následek smrt 300 000 až 800 000 Severokorejců ročně.[30] Úmrtí byla většinou zapříčiněna nemocemi z podvýživy jako zápal plic a tuberkulóza než z hladovění.[30]

Mezinárodní dárci vedení Spojenými státy zahájili v roce 1997 dodávky potravin přes světový potravinový program v boji proti hladomoru.[31] Navzdory drastickému snížení podpory během Bushovy administrativy[32] se situace postupně zlepšovala. Počet podvyživených dětí se snížil z 60 % v roce 1998 na 37 % v roce 2006[33] a 28 % v roce 2013.[34] Domácí produkce potravin se v roce 2013 téměř zotavila na doporučenou roční úroveň 5,37 milionů tun ekvivalentu obilovin,[35] ale světový potravinový program ohlásil pokračující nedostatek rozmanitosti potravin a přístup k tukům a bílkovinám.[36]

Jazyk

Severní Korea sdílí s Jižní Koreou jazyk korejštinu, ačkoli v obou zemích existují některé rozdíly a dialekty. Severokorejci popisují svůj pchjongjangský dialekt slovem munhwa („kultivovaný jazyk“), na rozdíl od jihokorejského dialektu v Soulu p'jodžuno („průměrný jazyk“), který je vnímán jako dekadentní, protože využívá slova přejatá z japonštiny a angličtiny.[37]

Náboženství

Svoboda náboženského vyznání a právo na náboženské obřady jsou ústavně zaručeny, ale v praxi podléhají omezením.[38] Podle zpráv je 64,3 % obyvatel bez vyznání, 16 % praktikuje korejský šamanismus, 13,5 % čeondoismus, 4,5 % jsou buddhisté a 1,7 % jsou křesťané.[39]

Školství
Severokorejská školačka

Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celá zdarma včetně učebnic, uniforem, ubytování a stravování. Zahrnuje

  • jeden rok předškolní výchovy,
  • čtyři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9 let)
  • šest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), buď v řádných nebo speciálních středních školách.

Vysokoškolské vzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy:

  • akademické a
  • celoživotní vzdělávání.

Mezi nejvýznamnější vysoké školy patří Kim Ir-senova univerzita a Univerzita vědy a technologie v Pchjongjangu.

Zdravotnictví
Zubaři v severokorejské nemocnici

Podle poslední zprávy Amnesty International z roku 2010[40] je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů, pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí patřičné vzdělání[40] a svou práci vykonávají zdarma. Uvádí se také, že operace jsou velmi často prováděny bez anestetik,[40] a to za pomocí přivázání pacienta řemeny k operačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani ta nejzákladnější hygienická pravidla, injekční jehly jsou používány vícekrát,[40] jsou tedy nesterilní, nástroje určené k operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti často provádějí pouze při svíčkách, kvůli výpadkům dodávek proudu.[40]

Koncem března 2020, kdy v rámci pandemie covidu-19 bylo nakaženo již téměř 250 tisíc lidí, severokorejský režim stále nehlásil jediného nakaženého. Kvůli zamlčování informací, nízké úrovni zdravotnictví i podvýživě téměř poloviny obyvatel by epidemie mohla v KLDR mít katastrofální následky. I kdyby k nim došlo, zřejmě to neohrozí stabilitu režimu, který ani v době pandemie nepřestal s odpalováním raket.[41][42]

Lidská práva
Uniformovaný civilista na kole v Pchjongjangu

Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolovaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušována lidská práva.[43] Zprávy mnoha organizací za lidská práva a zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejich omezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Severokorejců na svobodné opuštění své země.

Severní Korea je obviňována ze zřizování koncentračních táborů. Amnesty International odhaduje, že v koncentračním táboře Jodok je v roce 2011 zadržováno asi 200 000 lidí.[44] Do tábora jsou spolu s „třídními nepřáteli“ zavírány i jejich děti a další příbuzní.[45] Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře.[46]

Všechna média jsou státní a jsou cenzurována. Internet je cenzurován a je zamezen vstup na stránky odporující režimu, jde vlastně o intranet. Pod severokorejskou doménou .kp je registrováno pouze 28 webových stránek.[47]

Reklama se do této země dostala poprvé až v roce 2008. Fastfood byl dlouho zakázán jako západní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom obchodě v hlavním městě povoleno koupit si hot dog nebo hamburger.

Kultura

Život v KLDR
Severokorejci vzdávají poctu zakladateli KLDR Kim Ir-senovi a jeho nástupci Kim Čong-ilovi

Průměrný měsíční plat se pohybuje okolo 100 dolaru měsíčně.[zdroj?] Vláda svým občanům poskytuje dvakrát do roka ošacení a jednou do roka nové boty.[zdroj?] Potraviny dostávají občané podle mnoha kritérií, příděly jsou rozdělovány podle práce, původu, zařazení do určité společenské kategorie apod.[zdroj?] K nákupu spotřebního zboží jako je televize, rozhlas, hodinky apod. potřebujete souhlas ze své práce.[zdroj?] Je zakázáno sledovat či poslouchat jakékoli jiné stanice než severokorejské. Na televizních knoflících jsou umístěny papírové plomby, tak aby nedošlo k přepnutí na jinou stanici, příslušné úřady provádějí namátkové kontroly, zda nejsou plomby porušeny.[48]

V každé domácnosti musí viset portréty „velkých vůdců“ (Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un), pravidelně musí být tyto portréty otírány od prachu, je na to určen i speciální bílý hadřík. Občané rovněž nosí odznáčky, na kterých jsou tito vůdci vyobrazeni. V jednotlivých domech hlídají své spolubydlící takzvané „inmimbandžang“, které musí předávat zprávy státní bezpečnosti.[48] Děti se vždy musí postarat o své rodiče. V případě, že dojde k rozvodu manželství, děti zůstávají v otcově rodině. Propaganda je v zemi tak silná, že si velké množství lidí myslí, že se v Severní Koreji žije nejlépe na světě a v podstatě jsou rádi, že zde mohou žít, jelikož jsou od útlého věku vychováváni k poslušnosti a absolutně odrazování od demokratického a kapitalistického způsobu života.

V poslední době se zde začaly v hojné míře používat mobilní telefony, které jsou ovšem pro většinu lidí, žijících na venkově, stále nedostupné.

Mezi klasický tradiční pokrm patří korejské kimčchi, které se skládá z čínského zelí, které se nechá pár hodin na drobno nakrájené plavat v solném nálevu, následně se opláchne, prokládá se s pastou, která se skládá z chilli, zázvoru, česneku, jarní cibulky a ústřicovou pastu. Nechává se 14 dní při pokojové teplotě kvasit.

Hudba

Vláda po většinu 20. století zdůrazňovala optimistické melodie založené na lidové hudbě a také revolucionářskou hudbu. Ideologické zprávy jsou sdělovány přes masivní orchestrální skladby, jako je Pět velkých revolučních oper, založených na tradičním korejském changgeuk (korejská opera).[49] Revoluční opery se od svých západních protějšků liší přidáním tradičních nástrojů do orchestru a vyhýbají se recitativu.[50]

Literatura
Severokorejské knihkupectví s pracemi Kim Ir-sena a Kim Čong-ila

Na rozdíl od bývalého Sovětského svazu zde neexistuje žádné literární podzemí a nejsou známí žádní disidenti-spisovatelé. Všechna nakladatelství jsou ve vlastnictví vlády nebo strany práce, protože jsou považována za důležitý nástroj propagandy a agitace. Nakladatelství dělnické strany Koreje má mezi nimi největší autoritu a vydává veškeré práce Kim Ir-sena, ideologické vzdělávací materiály a dokumentů stranické politiky. Zahraniční literatura zde nevyšla do roku 1984, kdy byly vydány indické, německé, čínské a ruské pohádky, Tales from Shakespeare a některé práce Bertolta Brechta a Ericha Kästnera.

Kim Ir-senovy osobní práce jsou považovány za „klasická mistrovská díla“, zatímco ta vytvořená pod jeho instruktáží jsou označena jako „modely literatury čučche“. Patří mezi ně Osud mužů obranného sboru, Píseň Koreje a Nesmrtelná historie či série historických románů zobrazující utrpení Korejců pod japonskou okupací. Od 80. let po 21. století bylo publikováno více než čtyři miliony literárních prací, ale téměř všechny patří do úzkého výběru různých politických žánrů, jako je „první armádní revoluční literatura“.

Sci-fi se považuje za druhořadý žánr, protože se poněkud odchyluje od tradičních norem podrobných popisů a metafor vůdce.

Film

Většina moderních totalitních režimů si je vědoma skryté síly filmové produkce. "Ze všech umění je pro nás film uměním nejdůležitějším," měl říci Vladimír Iljič Lenin v únoru roku 1922 svému tehdejšímu komisaři osvěty Anatoliji Lunačarskému[51]. Filmovým fanouškem byl i Kim Čong-il, který podle BBC vlastnil sbírku dvaceti tisíc DVD.[52] Mimo jiné napsal severokorejský vůdce i více než třistastránkové pojednání o filmovém umění a několik dalších statí na toto téma. Mezi jeho oblíbené snímky měly patřit akční série Rambo a James Bond, dále horory jako Pátek třináctého nebo hongkongské akční filmy. Z herecké profese dával údajně přednost Elizabeth Taylorové a Seanu Connerymu.

Známý je i příběh jihokorejského režiséra Sin Sang-oka a jeho manželky, herečky Čoi Un-hui, které v roce 1978 postupně unesla severokorejská tajná služba z Hongkongu, kam se Sin vydal pátrat po své zmizelé přítelkyni (svatební obřad proběhl až později na přání Kim Čong-ila). O jejich anabázi, během níž byl režisér po dvouletém věznění za pokus o útěk donucen natočit sedm filmů, vypráví i kniha Kim Čong Il uvádí. Nejznámějším filmem, který Sin v Severní Koreji natočil, je středověká variace na téma Godzilla nazvaná Pulgasari z roku 1985. Se speciálními efekty pomohlo severokorejským filmařům japonské studio Toho a v gumovém převleku ještěra vystupoval kaskadér Kenpačiro Sacuma, který ztvárnil i originální Godzillu v sérii filmů od roku 1984 do roku 1995.

Počet snímků natočených v produkci Severní Koreje ale zálibě Kim Čong-ila ve filmovém umění ani zdaleka neodpovídá,[53] vyprodukováno bylo pouze malé množství snímků.

Je možné připomenout titul Mstitel s píšťalou natočený v roce 1986, který byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let součástí úspěšné vlny snímků s tematikou bojových umění. Trénink mladého Hong Kil-donga, jakéhosi korejského Robina Hooda, který probíhal pod taktovkou taoistického dědečka, jehož v českém znění namluvil Rudolf Hrušínský, vidělo během roku 1988 v českých kinech 557 tisíc diváků[54] a stal se tak patnáctým nejnavštěvovanějším filmem roku.[55]

Sport
Severní Korea (v červeném) při zápase proti Brazílii během mistrovství světa v roce 2010

Na většině škol se každodenně hraje fotbal, basketbal, stolní tenis, gymnastika, box a další. V zemi je populární fotbalová liga a zápasy jsou často vysílány v televizi. Severokorejská fotbalová reprezentace se účastnila mistrovství světa ve fotbale 2010, kde prohrála všechny tři zápasy proti Brazílii, Portugalsku a Pobřeží slonoviny.

Přístup na internet

Přístup na globální internet mají pouze vybraní vládní úředníci na základě speciálního povolení vydaného vládou. Kromě vládních úředníků přístup mají i cizí návštěvníci země, a to pouze v hlavním městě Pchjongjangu na standardu 3G a studenti Pchjongjangské univerzity, jejich přístup je ale silně monitorován a cenzurován. Běžní severokorejští občané mají přístup jen na místní intranet (Kwangmjong) obsahující vládou schválené webové stránky, většinou propagandistické.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Korea na anglické Wikipedii.

  1. Ladislav Kryzánek, Nejstřeženější hranice světa. Reportáž ze Severní Koreje, idnes.cz, 18. května 2007
  2. Živě z Koreje: Bude se opakovat válka?, aktualne.cz, 14. 10. 2006
  3. The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2010-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-18.
  4. "Před 65 lety vypukla korejská válka". Reflex. 26. června 2015.
  5. Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa (National Geographic Česko, 31. října 2011)
  6. Nejstřeženější hranice světa na vlastní oči. Severní Korea zblízka (iDNES, 17. října 2012)
  7. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418
  8. KLDR obnoví vojenskou linku s Jižní Koreou, pošle delegaci na OH. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (česky)
  9. United Nations Environmental Programme. DPR Korea: State of the Environment, 2003 [online]. [cit. 2016-01-29]. S. 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-08-31.
  10. Bill Caraway. Korea Geography [online]. The Korean History Project [cit. 2007-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-07-2007.
  11. Bradley K. Martin. Under the Loving Care of the Fatherly Leader: North Korea and the Kim Dynasty. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-312-32322-0. (anglicky)
  12. SEDLÁŘOVÁ, Barbora. KLDR popravila ministra obrany. Veřejně a protiletadlovou zbraní. iDNES.cz [online]. 2015-05-13 [cit. 2015-05-13]. Dostupné online.
  13. msl. KLDR: Čang zradil vřelou otcovskou lásku, budiž třikrát proklet!. Lidovky.cz [online]. 2013-12-13 [cit. 2015-05-13]. Dostupné online.
  14. ket. Kim po sjezdu utahuje oprátky. Nechal zastřelit vicepremiéra pro vzdělání. ČT24.cz [online]. 2016-08-31 [cit. 2016-08-31]. Dostupné online.
  15. Kim Yong Nam Visits 3 ASEAN Nations To Strengthen Traditional Ties [online]. The People's Korea [cit. 2007-08-01]. Dostupné online.
  16. International Institute for Strategic Studies. The Military Balance 2010. Redakce Hackett James. London: Routledge, 2010-02-03. ISBN 1-85743-557-5. (anglicky)
  17. Army personnel (per capita) by country [online]. NationMaster [cit. 2007-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-17.
  18. Živě: Jak vypadá konečná v Koreji, aktualne.cz, 21.10.2006
  19. The Guardian: Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu. ceskenoviny.cz [online]. 17.05.2014. Dostupné online.
  20. Soo-Bin Park. The North Korean Economy: Current Issues and Prospects [online]. Carleton University, 2003-10-03 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  21. Archivovaná kopie. www.cia.gov [online]. [cit. 2010-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-18.
  22. https://ekonomika.idnes.cz/bitcoin-severni-korea-kryptomeny-dlv-/eko-zahranicni.aspx?c=A171212_180106_eko-zahranicni_mato
  23. Severní Korea Archivováno 18. 5. 2020 na Wayback Machine na CIA Factbook
  24. MÁNERT, Oldřich. Prokažte věrnost režimu a prodávejte drogy, nakázala KLDR diplomatům. iDNES.cz [online]. 2013-03-25 [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
  25. KRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea trumfla české vařiče, její „piko“ je nejlepší na světě. iDNES.cz [online]. 2016-02-20 [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
  26. http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korea-severni-kldr-financni-a-danovy-sektor-18368.html
  27. www.juchetravelservices.com [online]. [cit. 2015-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
  28. Field Listing: Population [online]. CIA World Factbook [cit. 2014-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-25.
  29. Field Listing: Ethnic Groups [online]. CIA World Factbook [cit. 2014-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-06.
  30. May Lee. Famine may have killed 2 million in North Korea. CNN. 19 August 1998. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2007. (anglicky)
  31. Foreign Assistance to North Korea: Congressional Research Service Report for Congress [online]. Federation of American Scientists, 26 April 2012 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.
  32. Jay Solomon. US Has Put Food Aid for North Korea on Hold [online]. Wall Street Journal, 20 May 2005 [cit. 2007-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-16.
  33. Asia-Pacific : North Korea [online]. Amnesty International [cit. 2007-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-29.
  34. National Nutrition Survey final report [online]. The United Nations Office in DPR Korea, 19 March 2013 [cit. 2014-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 29-07-2014.
  35. The State of North Korean Farming: New Information from the UN Crop Assessment Report [online]. 38North, 18 December 2013 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.
  36. Korea, Democratic People's Republic (DPRK) | WFP | United Nations World Food Programme – Fighting Hunger Worldwide [online]. WFP [cit. 2014-07-22]. Dostupné online.
  37. The Korean Language [online]. Library of Congress Country Studies, June 1993 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online.
  38. Human Rights in North Korea [online]. Human Rights Watch, July 2004 [cit. 2007-08-02]. Dostupné online.
  39. Religious Intelligence UK report [online]. Religious Intelligence [cit. 2009-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-13.
  40. The crumbling state of health care in North Korea [online]. Amnesty International, 2010-07-15 [cit. 2011-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-14.
  41. Nula nakažených, chvástá se KLDR. Experti tuší možnou katastrofu. iDNES.cz [online]. 2020-3-7. Dostupné online.
  42. KLDR odpálila dvě balistické rakety. V tuto dobu nevhodné, tvrdí Jihokorejci. iDNES.cz [online]. 2020-3-21. Dostupné online.
  43. Kang Čchol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjogjangská akvária, Fra Praha, 2003, ISBN 80-86603-12-1
  44. Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí [online]. Amnesty International, 2011-05-04 [cit. 2011-05-05]. Dostupné online.
  45. HAWK, David. The Hidden Gulag : Exposing North Korea's Prison Camps. Washington, DC: U.S. Commitee for Human Rights in North Korea, 2003. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-02-2009. S. 24. (anglicky) Archivováno 19. 2. 2009 na Wayback Machine
  46. Human guinea pigs [online]. BBC, 2004-07-28 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
  47. https://www.novinky.cz/internet-a-pc/415485-severokorejsky-internet-cita-jen-28-webu-s-narodni-domenou.html
  48. DEMICK, Barbara. Není co závidět: obyčejné životy v Severní Koreji. Zlín: Kniha Zlín, 2014. 353 s. ISBN 978-80-7473-159-4.
  49. Literature, Music, and Film [online]. Library of Congress Country Studies, 1993 [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.
  50. North Korean Opera Draws Acclaim in China. www.nytimes.com. The New York Times, 28 July 2010. Dostupné online [cit. 14 July 2014]. (anglicky)
  51. BARNOUW, Erik. Documentary : a history of the non-fiction film. 1. vyd. New York: Oxford University Press, 1974. 332 s. ISBN 0195018354 9780195018356. S. 55.
  52. https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-16245174
  53. https://www.newtonmedia.cz/cs/mediainfo-cz/svet/filmovy-byznys-a-severni-korea/detail
  54. HAVEL, Luděk. Hollywood a normalizace: Distribuce amerických filmů v Československu 1970–1989 (Magisterská diplomová práce) [online]. Brno: Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2008 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online.
  55. https://is.muni.cz/th/a4tj6/Hollywood_a_normalizace_jjyua.txt

Literatura
  • ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.
  • KRYZÁNEK, Ladislav. Vězni gulagů v KLDR se modlí, aby zemřeli. Mladá fronta DNES. 17. leden 2003, s. A12. ISSN 1210-1168.
  • GLOMB, Vladimír; LÖWENSTEINOVÁ, Miriam. Korejská náboženství. 1. vyd. Praha: Togga, 2014. 255 s. (Dálný východ). ISBN 978-80-7476-066-2.
  • KRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea: jedno gigantické vězení. Mladá fronta DNES. 25. květen 2004, s. A11. ISSN 1210-1168.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.