Pchjongjang

Pchjongjang (korejsky 평양 – Pchjŏngjang, anglickým přepisem Pyongyang; dříve (japonsky) Heidžó (平壌); dříve česky Fenjan) je hlavní město Korejské lidově demokratické republiky. Leží na dolním toku řeky Tedong, která jej dělí na výstavní západní část a nepříliš vzhlednou východní část. Podle neaktuálního oficiálního údaje z roku 2008 zde žije 3 255 388 obyvatel, současné neoficiální odhady se pohybují mezi 700 000 a 3,8 milionu obyvatel.[zdroj?]

Pchjongjang
평양
Poloha
Souřadnice39°1′37″ s. š., 125°43′31″ v. d.
Nadmořská výška27 m n. m.
StátSeverní Korea Severní Korea
Pchjongjang
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3 194 km²
Počet obyvatel3 255 388 (2008)
Hustota zalidnění1 019,2 obyv./km²
Správa
Vznik2333 př. n. l.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město je politickým, kulturním a ekonomickým centrem silně centralizovaného státu, v KLDR má Pchongjang dominantní postavení. Jsou zde všechny vládní úřady a monumenty socialismu a komunismu.

Historie

Středověk

Podle legendy bylo město založeno již v roce 2333 př. n. l.,[zdroj?] a to pod názvem Wanggomsong (왕검성; 王儉城). Postupně se rozrostlo v jedno z nejvýznamnějších měst tehdejšího království Kočoson. Roku 108 př. n. l. bylo dobyto čínskou dynastií Chan, zpět do Koreje se vrátilo roku 313, kdy jej dobylo tehdejší království Kogurjo, které ho roku 427 povýšilo na hlavní město.

Po dalších dvou stoletích, v roce 668, ho dobyli jiní tehdejší korejští vládcové a zároveň i zničili, bylo však později obnoveno pod názvem Sogjong (서경; 西京), doslova západní hlavní město. Za vlády dynastie Čoson se stalo centrem provincie Pchjongan, posléze po reformách roku 1896 provincie Jižní Pchjongan, a zůstalo jím až do poloviny 20. století.

Novověk

V roce 1945 zde skončila japonská vláda a město bylo obsazeno sovětskými jednotkami, stalo se zároveň i hlavním městem nově ustanovené KLDR; a to jako důsledek ztráty Soulu. Během následné Korejské války bylo město téměř zničeno, ale díky pomoci SSSR se záhy dočkalo rychlé obnovy. Ta však proběhla v grandiózním sovětském stylu, v některých částech města staré chýše nahradily velké moderní domy a široké bulváry.

V rámci RVHP sem dodávala stroje a zboží také i bývalá ČSSR, takže ještě dnes zde například jezdí české tramvaje a autobusy. Bylo vybudováno metro i mnohá panelová sídliště. V roce 1988 se pokoušelo, ač neúspěšně postavit největší hotel na světě – Rjugjong.

Od roku 1990, kdy došlo k prudkému zhoršení ekonomické situace v celé KLDR, dochází k chátrání většiny domů a nedostatku energie, přesto v rámci celé země je zde situace ještě relativně dobrá.[zdroj?]

Doprava
Tramvaj Tatra T3 v Pchjongjangu

Přestože se jedná o skoro třímilionovou metropoli, není zde téměř žádná automobilová doprava. Soukromé osobní vlastnictví automobilů se se severokorejskou ideologií vylučuje, státní instituce nemají peněz nazbyt a pohonné hmoty jsou na zvláštní příděl. Pchjongjangské ulice tak nejčastěji brázdí trolejbusy a autobusy městské hromadné dopravy a auta vládních, armádních a státních institucí.

Pchjongjangské metro tvoří dvě linky o celkové délce 22,5 km. Metro, stavěné v podobném stylu jako metro v Moskvě, bývá ale často kvůli nedostatku elektřiny mimo provoz. Páteří systému MHD je tedy síť tramvají a doplňující síť trolejbusů.

Velká část obyvatel chodí pěšky, nebo jezdí na kole. Jízdních kol je tu však proti jiným asijským velkoměstům také podstatně méně, kolo je zde považováno za luxus a k jeho pořízení je kromě vysoké ceny potřeba dobrozdání od zaměstnavatele a pracovního kolektivu.[zdroj?]

Nedaleko od města se nachází také mezinárodní letiště Sunan, odkud dvakrát týdně odlétá jedno letadlo do Pekingu, ostatní lety jsou charterové.

Stavby
Pohled na město s věží Čučche, symbolem komunistické vlády nad celou KLDR
Pchjongjang z vesmíru

Odkazy

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.