Korejština

V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech.

V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏnmal (조선말) nebo formálněji Čosŏnŏ (조선어).

V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한국말), formálněji Hangugŏ (한국어) nebo Gugŏ (국어, „národní či domácí jazyk“). Lidově se také používá označení Urimal („náš jazyk“; 우리말 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우리 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji).

Jíkjí – nejstarší korejská písemná památka, odhadované datum sepsání je 1377.

K zápisu korejštiny se od 7. století původně používaly čínské znaky, korejsky nazývané hanča. Ty ale nejsou pro korejštinu, která je na rozdíl od analytické čínštiny aglutinačním jazykem, příliš vhodné. V letech 1443-44 nechal král Sedžong Veliký sestavit korejskou fonetickou abecedu hangul, Hangul má 24 hláskových znaků. Souhlásky: (ㄱ ㄴ ㄷ ㄹ ㅁ ㅂ ㅅ ㅇ ㅈ ㅊ ㅋ ㅌ ㅍ ㅎ) a samohlásky (ㅏ ㅑ ㅓㅕ ㅗ ㅛ ㅜ ㅠ ㅡ ㅣ). Znaky se spolu kombinují do slabik, takže např, slovo kkulbeol "včela", složené ze znaků ㄲㅜㄹㅂㅓㄹ se po seřazení znaků do slabik zapíše takto: 꿀벌. Korejští jangbanové (konfuciánští vzdělanci a hodnostáři dynastie Čoson) dlouho hangul odmítali a trvali na zápisu formou hanča. Od 19. století jsou slova přejatá z čínštiny (sinokorejská) zapisována hančou a korejská slova i morfémy hangulem. V Jižní Koreji se děti donedávna učily asi 1 800 znaků hanča; zatímco v Severní Koreji bylo používání hanči zrušeno už před desítkami let a používá se výhradně hangul.

Korejština má složitější hláskový systém než japonština i čínština. Samohlásky jsou: a, ä, e, ə, i, o, ö, ɔ, u, ü (ɔ = polootevřená, zadní zaokrouhledná samohláska, ə=šva) Existují také dvouhlásky, např. ie, iu, io, ua, ue Souhlásky jsou okluzivní p, t, k, č (se znělými alofony b, d, g, dž), aspirovanými pendanty pʰ, tʰ, kʰ, čʰ a intenzivnějšími pendanty pp, tt, čč, kk. Dále jsou tu souhlásky s, s͈ (ss), h, m, n, ŋ, l, j, w.

Substantiva v korejštině nemají rod, plurál se tvoří sufixem -təl nebo -dəl Pádů je devět, např. slovo čip "dům" se skloňuje takto: Nominativ: čipi genitiv: čipeui lokativ: čipe dativ: čipeke akuzativ: čipeul komitativ čipkwa instrumentál čipros͈eo vokativ se v tomto případě nehodí použít, měl by sufix -ia. Plurálové sufixy se kladou před pádové. Číslovky v korejštině mají dvě řady: sinokorejské (přejaté z čínštiny) a původní korejské. Od stovky výš existují jen sinokorejské číslovky. Obě řady číslovek se často kombinují. Např. hodiny se uvádí v domácích, minuty, sekundy nebo letopočet v sinokorejských. Pokud počítáme věci nebo zvířata, je nutné použít společně s číslovkou numerativ, např. Kʰal han čaru "nůž jeden kus" místo korejské číslovky han lze použít sinokorejskou il. Spojky korejština nemá, místo předložek se používají postpozice (záložky) Korejské sloveso stojí v běžném slovosledu na konci věty. Sloveso nevyjadřuje kategorii osoby, takže např. handa = dělám, děláš, dělá. Sloveso má dvě čísla, čtyři časy (dva minulé), tři rody (aktivum, kauzativum, pasivum) a tři způsoby: oznamovací, rozkazovací a tázací (otázka se vyjadřuje zvláštním sufixem). Pomocí infixů (vpon) lze vyjádřit stupeň zdvořilosti, např. poda "vidí" X pomnida "ráčí vidět"; pomocí infixů se vytváří také kauzativum a pasivum: např. poda "vidím" X poida "ukazuji" X poas͈da "jsem viděn". Zápor se u některých sloves tvoří prefixem an-: např. nida "být" X anida "nebýt".

V korejštině se stejně jako například v japonštině klade velký důraz na vyjádření zdvořilosti. Je to dáno výrazným hierarchickým rozvrstvením společnosti, které v Koreji dosáhlo svého vrcholu v období dynastie Čoson. Korejština má šest stupňů zdvořilosti: prostý, důvěrný, známý, strohý, zdvořilý a uctivý. Strohý stupeň, který se v minulosti používal např. pro komunikaci se sluhy, již není běžně užíván: Uctivý stupeň, vyžadovaný dříve pro oslovení konfuciánských úředníků nebo členů panovnické rodiny, je vyžadován např. v Severní Koreji pokud se mluví o hlavě státu a jejích zemřelých předchůdcích. Zdvořilostní stupně se vyjadřují pomocí sufixů, pouze důvěrný stupeň sufixy nemá.

Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě.

Otčenáš (modlitba Páně):

Haneul-e gyesin uli abeoji,

abeojiui ileum-i geolughi bichnasimyeo.

Abeojiui nalaga osimyeo

abeojiui tteus-i haneul-eseowa gat-i

ttang-eseodo ilueojisoseo.

Oneul jeohuiege il-yonghal

yangsig-eul jusigo.

Jeohuiege jalmoshan ileul jeohuiga

yongseohaoni jeohui joeleul yongseohasigo.

Jeohuileul yuhog-e ppajiji anhge hasigo

ag-eseo guhasoseo. Amen.

• GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku
• Úložiště vzdělávacích materiálů Korejština ve Wikiverzitě
• Korejsko-český slovník online
• (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny
• Wikipedie:Transkripce korejštiny