Serie A
Serie A (oficiálně známá jako Serie A TIM) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Telecom Italia Mobile (TIM). Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus FC, který jich má po sezoně 2015/16 na kontě 36 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).
 | |
 Serie A 2021/22 | |
| Země |  Itálie |
|---|---|
| Datum založení | 1898 |
| Počet týmů v soutěži | 20 |
| Nižší soutěž(e) | Serie B |
| Evropské poháry | Liga mistrů (4 místa) Evropská liga (2 místa) Evropská konferenční liga (1 místo) |
| Úřadující mistr |  FC Inter Milán (19. titul)(2020/21) |
| Nejúspěšnější klub |  Juventus FC (36 titulů) |
| Oficiální stránky | |
Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů UEFA. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy UEFA. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppa Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa italiana, kde ho vyzve vítěz Coppa Italia.
V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.
Historie
Počátky fotbalu v Itálii
Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím z části fotbal, byl v roce 1893 janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanza tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.
V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.
Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a USD Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]
Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.
Založení Serie A (1929 - 1943)
V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincií Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.
Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4× titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).
Druhá polovina 20. století a úspěchy v evropských pohárech (1946 - 2000)
Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.
Od roku 1955, kdy byly založeny evropské poháry, považujeme italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).
A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.
| Klub | Stella | Dosažení |
|---|---|---|
| Juventus FC |  |
1958, 1982, 2014 |
| Inter Milán | |
1966 |
| AC Milán | |
1979 |
Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3× úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982. Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.
Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes)
Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[2] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[3] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[4]
V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).
Korupční aféra 2006
Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.
Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[5] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.
Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5× v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.
V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Téměř neohrožená dominance Juventusu trvá i díky krizi obou milánských klubů dodnes, protože dokázal obhájit titul i v sezónách 2012/13, 2013/14 a 2014/15, takže nyní má již 31 titulů . V roce 2015 navíc dokázal Juventus postoupit až do finále Ligy mistrů UEFA, kde nakonec podlehl týmu FC Barcelona.
Kluby, které vyhrály titul (podle počtu)
- Juventus FC 2005 - titul odebrán (korupční aféra 2006), 2006 - titul odebrán (korupční aféra v 2006)
- Torino FC 1927 - titul odebrán z důvodu sportovních přestupků
| Vítězové nejvyšší ligové soutěže | |||
| Klub | Tituly | Vítězné ročníky | |
| Juventus FC | 36 | 1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, | |
| FC Inter Milán | 19 | 1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2021 | |
| AC Milán | 18 | 1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011 | |
| Janov CFC | 9 | 1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924 | |
| Turín FC | 7 | ||
| Bologna FC 1909 | 7 | 1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964 | |
| FC Pro Vercelli 1892 | 7 | 1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922 | |
| AS Řím | 3 | 1942, 1983, 2001 | |
| SS Lazio | 2 | 1974, 2000 | |
| ACF Fiorentina | 2 | 1956, 1969 | |
| SSC Neapol | 2 | 1987, 1990 | |
| Cagliari Calcio | 1 | 1970 | |
| FC Casale ASD | 1 | 1914 | |
| ASD Novese | 1 | 1922 | |
| UC Sampdoria | 1 | 1991 | |
| Hellas Verona FC | 1 | 1985 | |
Vítězové v jednotlivých ročnících
- Poznámky
- 1.sv Soutěž nebyla dokončena kvůli začátku První světové války. Svaz dodatečně udělil titul týmu Genoa CFC, celkově 7. v historii. Další místa dodatečně zůstala neobsazena.
- AMB 31. srpna 1928 byl FC Inter Milán sloučen s Unione Sportiva Milanese a klub byl přejmenován na Associazione Sportiva Ambrosiana. Rozdělen byl v polovině roku 1945 a dodnes nese název Internazionale. Unione Sportiva rozdělením zanikl. Všechny úspěchy (včetně 3 titulů) i historie zápasů přešla na Internazionale.
- 1 Z důvodu sportovních přestupků byl titul odebrán týmu Turín FC, jenž ho získal premiérově.
- 2 Titul získal Juventus FC, kterému byl v roce 2006 odebrán.[5]
- 3 Titul získal Juventus FC, kterému byly po sezoně odebrány všechny body, čímž obsadil poslední místo. Na první místo se tak posunul FC Inter Milán a Juventus sestoupil do Serie B.[5][6]
Statistiky fotbalistů v Serii A
Nejvíce utkání
| Pozice | Země | Hráč | Období | Kluby | Utkání |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | |
Gianluigi Buffon | 1995-2021 | (168) Parma, (489) Juventus | 657 |
| 2. | |
Paolo Maldini | 1984-2009 | (647) Milán | 647 |
| 3. | |
Francesco Totti | 1992-2017 | (619) Řím | 619 |
| 4. |  |
Javier Zanetti | 1995-2014 | (615) Inter | 615 |
| 5. | |
Gianluca Pagliuca | 1987-2007 | (198) Sampdoria, (165) Inter, (206) Bologna, (23) Ascoli | 592 |
| 6. | |
Dino Zoff | 1961-1983 | (4) Udinese, (93) Mantova, (143) Neapol, (330) Juventus | 570 |
| 7. | |
Pietro Vierchowod | 1980-2000 | (30) Como, (28) Fiorentina, (30) Řím, (358) Sampdoria, (21) Juventus, (16) Milán, (79) Piacenza | 562 |
| 8. | |
Roberto Mancini | 1981-2000 | (30) Bologna, (424) Sampdoria, (87) Lazio | 541 |
| 9. | |
Silvio Piola | 1929-1954 | (127) Pro Vercelli, (227) Lazio, (28) Juventus, (155) Novara | 537 |
| 10. | |
Enrico Albertosi | 1958-1980 | (185) Fiorentina, (177) Cagliari, (170) Milán | 532 |
- Hráč psaný kurzívou je aktivní ve 2. italské lize.
Nejvíce branek
| Pozice | Země | Hráč | Období | Kluby | Zápasy | Branky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | |
Silvio Piola | 1929-1954 | (51) Pro Vercelli, (143) Lazio, (10) Juventus, (70) Novara | 537 | 274 |
| 2. | |
Francesco Totti | 1992-2017 | (250) Řím | 619 | 250 |
| 3. |  |
Gunnar Nordahl | 1948-1958 | (210) Milán, (15) Řím | 291 | 225 |
| 4. | |
Giuseppe Meazza | 1929-1947 | (197) Inter, (9) Milán, (10) Juventus | 367 | 216 |
 |
José Altafini | 1958-1976 | (120) Milán, (71) Neapol, (25) Juventus | 459 | 216 | |
| 6. | |
Antonio Di Natale | 2002-2016 | (18) Empoli, (191) Udinese | 445 | 209 |
| 7. | |
Roberto Baggio | 1985-2004 | (39) Fiorentina, (78) Juventus, (12) Milán, (22) Bologna, (9) Inter, (45) Brescia | 452 | 205 |
| 8. | |
Kurt Hamrin | 1956-1971 | (8) Juventus, (20) Padova, (150) Fiorentina, (9) Milán, (3) Neapol | 400 | 190 |
| 9. | |
Giuseppe Signori | 1991-2004 | (11) Foggia, (107) Lazio, (3) Sampdoria, (67) Bologna | 344 | 188 |
|
Alessandro Del Piero | 1993-2012 | (188) Juventus | 478 | 188 | |
|
Alberto Gilardino | 1999-2017 | (3) Piacenza, (5) Verona, (50) Parma, (36) Milán, (52) Fiorentina, (19) Janov, (13) Bologna, (10) Palermo | 514 | 188 |
Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 - 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 - 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 - 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 - 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. [7]
Od sezony 2015 - 2016 drží rekord v počtě gólů v jedné sezoně Gonzalo Higuaín s 36 góly. Stejný počet gólů zaznamenal v sezoně 2019 - 2020 Ciro Immobile.
Nejvíce získaných titulů
.svg.png.webp){kind=small}
Statistika trenérů v Serii A
Nejvíce utkání
| Pozice | Země | Trenér | Období | Kluby | Utkání |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | |
Carlo Mazzone | 1974-2006 | (145) Ascoli, (71) Fiorentina, (55) Catanzaro, (68) Lecce, (90) Cagliari, (102) Řím, (4) Neapol, (106) Bologna, (34) Perugia, (102) Brescia, (15) Livorno | 792 |
| 2. | |
Nereo Rocco | 1947-1977 | (137) Triestina, (204) Padova, (280) Milán, (136) Turín, (30) Fiorentina | 787 |
| 3. | |
Giovanni Trapattoni | 1974-2000 | (36) Milán, (402) Juventus, (162) Inter, (21) Cagliari, (68) Fiorentina | 689 |
| 4. | |
Nils Liedholm | 1963-1997 | (213) Milán, (30) Varese, (60) Fiorentina, (332) Řím, (9) Verona | 644 |
| 5. | |
Giuseppe Viani | 1947-1968 | (40) Salernitana, (38) Lucchese, (76) Palermo, (179) Bologna, (306) Milán | 639 |
| 6. | |
Fulvio Bernardini | 1949-1971 | (35) Řím, (187) Fiorentina, (77) Lazio, (136) Bologna, (146) Sampdoria | 581 |
| 7. | |
Francesco Guidolin | 1993-2014 | (10) Atalanta, (102) Vicenza, (186) Udinese, (129) Bologna, (90) Palermo, (38) Parma | 555 |
| 8. | |
Luigi Ferrero | 1939-1968 | (30) Bari, (13) Vicenza, (78) Turín, (232) Fiorentina, (27) Lucchese, (52) Atalanta, (13) Lazio, (23) Inter, (37) S.P.A.L. | 505 |
| 9. | |
Luigi Radice | 1973-1993 | (73) Fiorentina, (22) Cagliari, (268) Turín, (58) Bologna, (16) Milán, (30) Inter, (34) Řím | 501 |
| 10. | |
Eugenio Berselini | 1973-1990 | (60) Cesena, (120) Sampdoria, (150) Inter, (60) Turín, (30) Fiorentina, (25) Avellino, (45) Ascoli | 490 |
Nejvíce získaných titulů
| Pozice | Země | Trenér | Kluby | Počet titulů |
|---|---|---|---|---|
| 1. | |
Giovanni Trapattoni | Juventus (1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84, 1985/86), Inter (1988/89), | 7 |
| 2. | |
Massimiliano Allegri | Milán (2010/11), Juventus (2015/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19) | 6 |
| 3. | |
Fabio Capello | Milán (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), Řím (2000/01) | 5 |
|
Marcello Lippi | Juventus (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) | 5 | |
| 5. | |
Carlo Carcano | Juventus (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34) | 4 |
|
Antonio Conte | Juventus (2011/12, 2012/13, 2013/14), FC Inter Milán (2020/21) | 4 |
Odkazy
Reference
- 1927: Lo scudetto di nessuno [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (italsky)(italsky)
- UEFA rankings [online]. UEFA.com [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
- The FIFA Club of the Century [PDF]. FIFA, 23.12.2000 [cit. 2012-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- El Club del Siglo de Europa [online]. IFFHS, 10.10.2009 [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (španělsky)
- Juventus přišel o tituly a jde s Fiorentinou a Laziem do 2. ligy [PDF]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (česky)
- Serie A - Juventus si zasloužil oba tituly, o které přišel, řekl u soudu Del Piero [online]. Fotbal.Portal.cz, 19.10.2010 [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (česky)
- Nejlepší střelci Serie A, FotbalPortal.cz (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Serie A na Wikimedia Commons - Zpravodajství ze Serie A