Luigi Radice

Pro Luigiho bylo fotbalová kariéra velice krátká. Byl odchovancem Milána a od roku 1955 za něj hrál. Celkem odehrál osm sezon za Rossoneri a získal s nimi tři tituly v lize (1956/57, 1958/59 a 1961/62) a také vyhrál pohár PMEZ 1962/63. Fotbal musel zanechat v roce 1965, po dvouletém zranění kolene.[1]

Za Italská fotbalová reprezentace|reprezentaci odehrál pět utkání a zúčastnil se MS 1962, kde odehrál dva zápasy.[2]

První trenérské angažmá získal již v roce 1966 v třetiligovém klubu Monza. Hned v první sezoně získal prvenství a slavil postup o ligu výš. Jenž v následující sezoně jej klub v únoru propustil. Do Monzy se ale ještě dvakrát vrátil a trénoval ji v letech 1969–1971 a 1997. První angažmá v nejvyšší lize měl ve Fiorentině v sezoně 1973/74. Po jedné sezoně odešel do Cagliari, kde působil půl sezony 1974/75.

Nejlepší období trenérské kariéry bylo v Turíně, kde v první sezoně 1975/76 získal svůj jediný trenérský titul. Poté ještě s býky bral 2. a 3. místo v následujících dvou sezonách v řadě. Byl u autonehody s bývalým fotbalistou Barisonem (ten zahynul).[3] V roce 1980 jej propustili za špatné výsledky.

Poté prošel kluby Boloně, Milánem, Barim i Interem, aby se opět vrátil v roce 1984 do Turína, kde v první sezoně 1984/85 obsadil 2. místo v lize. V roce 1988 jej opět za špatné výsledky propustili. Potom se stal trenérem Říma, opět Boloně a Fiorentiny a naposled se v nejvyšší lize ukázal v Cagliari v roce 1993 na jedno utkání. Trenérskou kariéru zakončil tam kde začal a to v Monze v roce 1997.

Zemřel 7. prosince 2018.[4] O dva dny později při utkání AC Milán s Turínem uctili památku.[5]