Alessandro Costacurta

Billy byl produkt milánské školky, kde vyrůstal a trénoval jako fotbalista. Do prvního týmu vstoupil v sezóně 1985/86, ale neodehrál ani minutu. Debutoval v sezóně 1986/87, když odehrál dva zápasy italského poháru. Hned nato odešel na hostování nabrat zkušenosti do třetiligové Monzy. Po sezoně se vrátil a první utkání odehrál, byť jen na dvě minuty 25. října 1987 proti Veroně (1:0).[7] Do konce sezóny odehrál celkem sedm utkání a pomohl tak k vítězství v lize.

Sezona 1988/89 byla pro Billyho zlomová. Byl upřednostňován v obraně místo Galliho. Na začátku sezony vyhrál první ročník o italský superpohár a na konci sezony slavil vítězství v poháru PMEZ. Sezónu 1989/90 začal vítězně ve dvojutkání o Evropský superpohár[8] a pak i v utkání o Interkontinentální pohár.[9] První branku vstřelil 18. března 1990 proti Interu (1:3)[10] Sezonu zakončil obhajobou poháru PMEZ když ve finále porazil Benfiku (1:0).[11] V následující sezoně 1990/91 Rossoneri obhájil Evropský superpohár[12] tak i v utkání o Interkontinentální pohár.[13] V poháru PMEZ se Rossoneri utkali již ve čtvrtfinále s francouzským klubem Olympique Marseille. První utkání doma skončilo 1:1. Při venkovním utkání se za stavu 1:0 pro Marseille v 88 minutě vypla všechna světla[14] na stadionu a po odmítnutí pokračovat v zápase byl klub diskvalifikován na jeden rok z evropských soutěží. Po sezoně končí trenér Arrigo Sacchi a je nahrazen Capellem.

V roce 1992

I když je vyměněn trenér, Billyho to nezasáhlo. Byl stále důležitým členem týmu a pomohl tak k vítězství v lize. V následující sezoně AC Milán ihned vyhrál italský superpohár a pak se podařila i obhajoba v lize. V LM 1992/93 dokráčel do finále kde Rossoneri prohráli s francouzským klubem Olympique Marseille (0:1).[15]

Sezóna 1993/94 byla vítězná. Opět se vyhrál italský superpohár, tak i liga, třetí v řadě. Dne 18. května 1994 se koná finále LM 1993/94 proti Barceloně. Utkání neodehrál protože semifinálovém utkání dostal červenou kartu. Při jeho absenci i Baresiho, je trenér nucen nasadit Maldiniho do středu obrany, ve dvojici s Gallim. Utkání skončilo výhrou 4:0.[16] V dalších dvou sezonách se podaří získat italský superpohár 1994 a titul v sezoně 1995/96. V LM 1994/95 se dostává do finále, ale Rossoneri prohrávají s Ajaxem (0:1).[17] Po sezoně odchází trenér Capello a tak končí éra vítězství.

Po špatných sezónách 1996/97 a 1997/98 pro klub Rossoneri, která skončila na 11. a 10. místě, a mimo evropské poháry. Do sezony 1998/99 Billyho vedl nový trenér Zaccheroni, zastánce rozestavení 3-4-3. Po několika experimentech se trenér rozhodl pro obrannou linii, kterou složil s hráčů: Sala, Costacurta a Maldini. Billy, vracející se z nevýrazného období, se vrátil atleticky soutěživý a nabízel vynikající výkony, což přispělo k dobytí 16. titulu v lize. Pro obhajobu klub učinil nákup Ševčenka, ale stačilo to na 3. místo. V LM skončil již v základní skupině. Během sezony 2000/01 se zraní a nastoupí jen do 18 ligových zápasů a s klubem končí na 6. místě. V LM pomáhá do osmifinálové skupiny, kde končí na 4. místě.

Pro novou sezonu 2001/02 je vybrán nový trenér. Přichází Turek Terim. Billy ztratil výchozí pozici kvůli nedůvěře u trenéra a také díky příchodu středního obránce Laursena. Jenže výsledky nebyli pro vedení klubu uspokojivé a trenér skončil. S příchodem Ancelottiho, povolaného na lavičku Rossoneri, se Billy vrátil do sestavy.[18] Nakonec po špatném začátku se s klubem probyl do semifinále v Poháru UEFA.

S příchodem Nesty v létě 2002 nebyl již Billy již výchozím středním obráncem. Podařilo se mu však vybojovat důležitou roli a hrál jako krajní obránce. V pozici pravého obránce začal hrát i ve finále LM 2002/03, které kvůli zranění nedohrál.[19] Získává tak svou čtvrtou trofej pro vítěze LM. O čtyři dny později vyhrál také italský pohár.

Vítěz LM 2003

Vynechává finále Superpoháru UEFA které Rossoneri vyhrávají. V prosinci se dozvídá, že diskvalifikace z minulého utkání o IP (dostal červenou kartu) nebude mít vliv na jeho účast v Interkontinentálním poháru 2003. Kvůli zranění Nesty, hraje utkání od začátku, ale nezabránil porážce nad Bocou (1:1, 1:3 na pen).[20] Na konci sezony slavil vítězství v lize a oslavil tak již sedmé vítězství.

Po dobré sezóně, přišel nový hráč Jaap Stam. Tím se stal až čtvrtým středním obráncem. Odehrál zatím nejméně utkání v kariéře (celkem 22). Porážku ve finále LM sledoval z lavičky.[21] V sezóně 2005/06 odehrál o jedno utkání méně, ale při absencí Maldiniho se stává kapitánem.

Na začátku sezóny 2006/07 se stal pravidelným hráčem v obou zápasech předkola LM. Poté se na hřišti objevil jen jednou a to v utkání proti AEK Atény (0:1)[22] 21. listopadu ve věku 40 let a 211 dní. Ale i tak se 23. května stal vítězem LM, poslední trofej v dresu Rossoneri.[23] Svůj poslední zápas i branku v kariéře odehrál a vstřelil 19. května 2007 proti Udinese (2:3).[24] Branku vstřelil z penalty (třetí v lize a po 15 letech od poslední). Před odchodem ze hřiště, obdržel velké ovace od fanoušků.[5] S vstřelenou brankou se Billy stal ve 41 letech a 25 dní nejstarším fotbalistou který vstřelil branku.[25] Po utkání ukončil kariéru.[26]

Billy se stal legendou klubu AC Milán. Nastoupil do 663 utkání (3. místo v historii klubu) a vstřelil 3 branky. Za 22 sezon získal celkem 24 trofejí.

[47]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)	Výsledek	Soutěž
010	4. 6. 1992	Foxboro Stadium, Foxborough,	Irsko	02:0 00(67.)	2:0	USA Cup
02	7. 9. 1994	Stadion Bežigrad, Lublaň,	Slovínsko	01:1 00(16.)	1:1	kvalifikace na ME 1996

• 7× vítěz italské ligy (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99, 2003/04)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 5× vítěz italského superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994, 2004)
• 5× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90, 1993/94, 2002/03, 2006/07)
• 4× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990, 1994, 2003)
• 2× vítěz Interkontinentální pohár (1989, 1990)

• 2× na MS (1994 – stříbro, 1998)
• 1× na ME (1996)
• 2× na ME 21 (1988, 1990 – bronz)

• ocenění Premio nazionale Andrea Fortunato (Cena za celoživotní přínos – 2013)
• ocenění Premio Nazionale Carriera Esemplare "Gaetano Scirea" (Cena za celoživotní přínos pro fotbalisty starší 30 let, kteří se vyznačují sportovní loajalitou – 2000)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alessandro Costacurta na italské Wikipedii.

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alessandro Costacurta na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Alessandro Costacurta na National-football-teams.com (anglicky)