Antonio Conte

• 5× vítěz italské ligy (1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03)
• 1× vítěz italského poháru (1994/95)
• 4× vítěz italského superpoháru (1996, 1997, 2002, 2003)
• 1x vítěz Ligy mistrů (1995/96)
• 1x vítěz Poháru UEFA (1992/93)
• 1x vítěz Poháru Intertoto (1999)

• 1× na MS (1994 – stříbro)
• 1× na ME (2000 – stříbro)

Po ukončení hráčské kariéry pracoval Conte jako asistent trenéra pro Sienu po boku Luigi De Cania v sezoně 2005-06. V červenci 2006 byl jmenován trenérem Arezza v Serii B, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. 13. března 2007 byl znovu povolán na koučování Arezza, ale nepřišlo žádné výrazné zlepšení. Později vedl tým k pěti po sobě jdoucím vítězství v řadě, ale nic z jeho práce nezabránilo sestupu Arezza do Serie C1.

Dále koučoval v Bari, Atalantě a Sieně.

22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradil Massimiliano Allegri.[13]

V srpnu 2014 se stal trenérem italské fotbalové reprezentace, kde vystřídal krajana Cesare Prandelliho, který na funkci rezignoval po neúspěšném Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[14]

4. dubna 2016 londýnský klub Chelsea FC oznámil, že se Antonio Conte stane trenérem prvního týmu od sezóny 2016/17. Ke klubu, se kterým podepsal tříletý kontrakt, se připojil hned po skončení letního Mistrovství Evropy ve fotbale 2016.[15] V první sezóně na lavičce Chelsea senzačně vyhrál s týmem ligový titul. K jeho úspěchu vedla změna rozestavení po prohře s Arsenal FC (0:3) na 3-4-3. Po této změně vyhrála Chelsea 13 zápasů v řadě a její bodový náskok do konce sezony žádný tým nedohnal. Sezona 2017/2018 nezačala pro Chelsea pod vedením trenéra Antonia Conteho nejlépe, kdy nejprve prohrála nad Arsenalem ve finále Community Shield a následně v prvním mistrovském utkání utrpěla porážku na domácí půdě proti týmu Burnley 3:2. Poté se výkony Chelsea zvedly, avšak na trénera Conteho je ze strany medií neustále vyvíjen obrovský tlak. Může za to především historie klubu, kde vedení klubu nemělo s trenéry po drobných neúspěších trpělivost. Conte však odvedl s týmem skvělou práci a jeho svěřenci bojovali o umístění v Top 4, která zaručuje kvalifikaci do Ligy Mistrů v dalším ročníku.

Conte zamířil zpět do Itálie, aby v létě 2019 převzal trénování milánského Interu. Podepsal smlouvu na tři roky. Conte posílil tým o fotbalisty jako jsou Nicolò Barella, Valentino Lazaro, Stefano Sensi, dorazil také zkušený stoper Diego Godín. Za 80 milionů eur přišel z Manchesteru United útočník Romelu Lukaku a ze stejného týmu také další útočník Alexis Sánchez, ten však na hostování.[16] Do jeho plánů naopak nesedla dvojice Mauro Icardi a Radja Nainggolan, kteří posléze klub opustili. Před začátkem sezóny přešel na rozestavení 3-5-2 a úvodní šestici utkání v Serii A vyhrál.[16] To vůbec první, srpnové, dopadlo domácí výhrou 4:0 nad Lecce. Jeden gól vsítil Lukaku, který brzy utvořil nebezpečný tandem s Argentincem Lautarem Martínezem.[17]

Naopak úvodní utkání Ligy mistrů Inter zaváhal a doma se Slavií Praha jen remizoval 1:1, kdy až v nastaveném čase zachránil bod Barella.[18] Ve čtvrtém utkání na půdě Dortmundu vedli Conteho svěřenci 2:0 díky gólům Lautara Martíneze a Matíase Vecina, ale německé mužstvo otočilo na konečných 3:2.[19] V těžké skupině nakonec Inter v konkurenci Barcelony a Borussie Dortmund do osmifinále nepostoupil a obsadil třetí místo před Slavií zaručující alespoň jarní start v Evropské lize.[20]

V únoru nového roku se Inter Milán ligově střetl s AC Milán, městským rivalem. Ač se soupeř dostal do dvougólového vedení, během druhého poločasu se Nerazzurri vzmužili a vyhráli 4:2.[21]

• 4× vítěz italské ligy (2011/12, 2012/13, 2013/14, 2020/21)
• 1× vítěz anglické ligy (2016/17)
• 1× vítěz anglického poháru (2016/17)
• 2× vítěz italského superpoháru (2012, 2013)
• 1× vítěz 2. italské ligy (2008/09)

• 1× na ME (2016)

• 3x nejlepší trenér roku v Itálii (2012, 2013, 2014)
• 1x Globe Soccer Awards (2013)
• 1x nejlepší trenér v Anglii (2016/17)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie [22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Conte na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Conte na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu

• Seznam italských fotbalových reprezentantů