Giovanni Ferrari

Giovanni Ferrari (6. prosince 1907, Alessandria Italské království – 2. prosince 1982, Milán Itálie) byl italský fotbalový záložník a později i trenér.

Giovanni Ferrari
V roce 1930.
Osobní informace
Datum narození	6. prosince 1907
Místo narození	Alessandria, Italské království
Datum úmrtí	2. prosince 1982 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Milán, Itálie
Výška	172 cm
Hmotnost	70 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1923–1942) Fotbalový trenér (1941–1962)
Mládežnické kluby*
1922–1925 Alessandria
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1923–1925 1925–1926 1926–1930 1930–1935 1935–1940 1940–1941 1941–1942 Alessandria Inter-Naples Alessandria Juventus Ambrosiana-Inter Bologna Juventus 01500(1) 0150(16) 1040(64) 1600(68) 1080(24) 01600(2) 00600(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1930–1938 Itálie 440(14)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1941–1942 1942–1943 1944–1945 1945 1947–1948 1948–1950 1950–1951 1958–1959 1960–1962 Juventus Ambrosiana-Inter Pavia Brescia Cantonal Neuchâtel Prato Padova Itálie Itálie
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale 1934 Itálie 1938 Itálie Mezinárodní pohár 1931-1932 Itálie 1933-1935 Itálie 1. italská fotbalová liga 1930/31 Juventus 1931/32 Juventus 1932/33 Juventus 1933/34 Juventus 1934/35 Juventus 1937/38 Ambrosiana-Inter 1939/40 Ambrosiana-Inter 1940/41 Bologna italský fotbalový pohár 1938/39 Ambrosiana-Inter 1941/42 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve své době byl řazen mezi nejlepší fotbalisty své generace a byl považován jako vůbec nejlepší levý záložník. Je jedním ze šesti hráčů (s Cavallim, Gorim, Fannou, Serenou a Lombardem), kterým se podařilo vyhrát tituly ve třech různých týmech. Je také s C. Maldinim jediní fotbalisté, kteří se zúčastnili MS jako hráč i jako trenér.

Fotbal začal hrát za rodný klub Alessandria, kde jej trénoval slavný Carlo Carcano. Svůj debut odehrál 7. října 1923 v 15 letech a 10 měsíců. Do klubu Inter-Naples přestoupil za 5 000 lir, jenže za rok se činovníci Alessandrie rozhodli koupit již za 12 000 lir zpět. A vyplatilo se. V sezoně sezóně 1927/28 nastřílel 24 branek ve 32 závodech, což stačilo na 3. místo ve finálové skupině.

Do Juventusu odešel zadarmo, ale jeho smlouva byla 22 000 lir ročně + bonusy. S Bianconeri získal pět titulů (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35) odehrál 160 zápasů ze 166 možných a vstřelil 68 branek.

Po smrti prezidenta Bianconeri Agnellim se nové vedení rozhodlo pro úspornou politiku, a když požádal o zvýšení platu bylo to zamítnuto a tak odešel do Ambrosiana-Inter. Tam se setkal Meazzou a dařilo sem jim. S klubem vyhrál dva tituly (1937/38, 1939/40).

Do sezony 1940/41 již nastoupil jako hráč Boloňi a vyhrál s ní svůj poslední titul. Kariéru zakončil jako hráč-trenér Juventusu v sezoně následující.

S italskou reprezentací nastoupil prvně ve 22 letech spolu Meazzou. Zúčastnil se dvou vítězných MS a to MS 1934 a MS 1938. Poslední utkání odehrál 4. prosince 1938 a celkem jich bylo 44 utkání v nichž vstřelil 14 branek.

Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem. Začal již v sezoně 1941/42 jako hrající trenér za Juventus, jenže po 14 utkání odstoupil a zůstal v klubu jako hráč. V následující sezoně 1942/43 se stal trenérem Ambrosiana-Inter. Dlouho se v sezoně držel na první pozici, jenže nakonec skončili na 4. místě. Poté trénoval i ve Švýcarsku a do nejvyšší ligy se vrátil na lavičku Padovy v sezoně 1950/51. V letech 1958–1959 a 1960–1962 vedl italskou reprezentací, a to i na MS 1962.[1]