Ciro Immobile

Immobile hrající za Sevillu v Superpoháru UEFA (2015)

Dne 12. července 2015 se Immobile připojil k Seville na sezónní hostování poté, co ve své první sezoně v Borussia Dortmund vstřelil pouze tři góly v lize a celkem 10 gólů v 34 zápasech ve všech soutěžích.[6] Sevilla měla také možnost ho po hostování odkoupit. V klubu debutoval dne 11. srpna 2015, když nahradil Kevina Gameira v 80. minutě Superpoháru UEFA 2015 proti Barceloně, a asistoval u branky Jevhena Konopljanky, která poslala zápas do prodloužení; Barcelona však zápas vyhrála 5:4 po 120 minutách hry.[7]

31. července 2015 byl Immobile odnesen ze hřiště na nosítkách s kyslíkovou maskou a krční límcem poté, co v přátelském zápase proti Watfordu na Vicarage Road odehrál pouhých pět minut, po střetu se soupeřem. Byl převezen do nemocnice, ve které se ze zranění zotavil.[8] Později se zjistilo, že se jeho mu praskla nosní přepážka.[9] Dne 8. listopadu 2015 vstřelil Immobile svůj první gól za Sevillu v 36. minutě zápasu, ve kterém zvítězili v domácím prostředí 3:2 nad Realem Madrid.[10] V listopadu využila Sevilla opci již po pátém zápasu Cira v klubu. Dortmund dostal 11 milionů eur za přestup plus 3 miliony euro za hostování.[11]

Dne 14. ledna 2016 se Immobile vrátil do Turína na hostování až do konce sezóny 2015/16.[12] O dva dny později, při svém debutu po návratu do klubu, vstřelil úvodní gól domácího zápasu proti Frosinone. 14. února opět skóroval, když dvěma góly pomohl porazit Palermo 3:1.[13] 22. března utrpěl svalové zranění v derby s Juventusem a do soutěžního zápasu se vrátil až za měsíc.[14]

Ačkoliv se původně spekulovalo, že 26letý Immobile bude v Laziu ze Sevilly nejprve hostovat, nakonec se vyjednal trvalý přestup za částku 8,5 milionu eur.[15] Dne 21. srpna vstřelil gól hned při svém debutu v úvodním kole Serie A na hřišti Atalanty, kde Lazio vybojovalo tři body po výhře 4:3.[16] První ligovou sezónu po návratu do vlasti zakončil se 23 góly na kontě, více jich vstřelili jen Džeko, Belotti, Higuaín a Icardi.[17]

V ročníku 2017/18 se podruhé v kariéře stal nejlepším střelcem nejvyšší italské ligové soutěže, tentokráte mu náleželo dělené první místo s Maurem Icardim z Interu. Oba střelci zaznamenali 29 gólů celkově.[18]

Na úvod ligového ročníku 2019/20 proti Sampdorii Janov vstřelil dva góly, čímž přispěl k výhře 3:0 na janovské půdě.[19] Během 11. kola přispěl jedním gólem hlavou k výhře 2:1 na stadionu AC Milán. Pro Immobileho to byl jeho 100. gól ve dresu Lazia napříč všemi soutěžemi, a to v jeho 147. zápase.[20] V lednovém klání 20. kola proti Sampdorii se Immobile předvedl domácímu publiku třemi góly a přispěl k vítězství 5:1, které udrželo sérii 11 ligových vítězství Lazia v řadě.[21] Lazio na jaře pronásledovalo Juventus, na titul nakonec nedosáhlo. Immobile vstřelil 26. července při výhře 5:1 hattrick proti Hellasu Verona, dva góly dal z penalty.[22] Během posledního kola dohrávané Serie A dal gól Neapoli a se 36 góly se stal Capocannoniere, nejlepším střelcem ročníku před Cristianem Ronaldem. Vyrovnal tak počin Gonzala Higuaína ze sezóny 2015/16, který tehdy hrál právě za Neapol. Immobile si tak vystřílel Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce v Evropě.[23] To se fotbalistovi italské ligy podařilo naposledy roku 2007, kdy Zlatou kopačku získal Francesco Totti, legenda druhého římského týmu.[24] Lazio proti Neapoli prohrálo 1:3 a spadlo na čtvrté místo (o příčku níže byl rival AS Řím), která však zaručovalo Ligu mistrů v další sezóně rovněž.[25]

Na konci srpna roku 2020 prodloužil s klubem smlouvu do roku 2025.[26] Ve skupině Ligy mistrů narazil na svůj bývalý klub Borussii Dortmund a v zápase 20. října pomohl jedním gólem k úvodní domácí výhře 3:1.[27] Ve čtvrtém zápase skupiny proti Zenitu 24. listopadu dal góly dva, díky čemuž Lazio vyhrálo doma 3:1 a ani tentokrát neprohrálo.[28]

Když Lazio 30. října 2021 remizovalo 2:2 na hřišti Atalanty, vstřelil Immobile jeden z gólů římského klubu a vyrovnal počin Silvia Pioly. Piola za Lazio nastřílel 159 gólů, více gólů než tito dva fotbalisté nedal za Lazio nikdo v historii.[29]

V červnu roku 2021 byl trenérem Robertem Mancinim nominován na odložené Mistrovství Evropy 2020 hrané kvůli pandemii covidu-19 v létě roku 2021. Immobile byl jedním ze sedmi fotbalistů, kteří se roku 2016 účastnili předchozího mistrovství ve Francii.[36] Úvodní zápas šampionátu 11. června skončil výhrou Itálie 3:0 nad Tureckem před vlastními diváky Stadio Olimpico. Immobile vstřelil druhý gól a asistoval u třetího gólu Lorenza Insigneho.[37] Ve druhém skupinovém zápase zpečetil 16. června třetím gólem výhru 3:0 nad Švýcarskem.[38] V semifinále 6. července asistoval Federicu Chiesovi při prvním gólu tohoto střetnutí, následně byl střídán Domenicem Berardim. Španělsko vyrovnalo na 1:1 a zápas nerozhodlo ani prodloužení, Itálie však uspěla 4:2 v penaltovém rozstřelu.[39] Proti Anglii hrající finále na domácí půdě odehrál 11. července úvodních 55 minut, posléze opět střídán Berardim. Itálie dohnala manko 0:1 a i finále dospělo do prodloužení, které o vítězi nerozhodlo. Manciniho svěřenci zvládli penaltový rozstřel 3:2 a stali se evropskými mistry.[40]

K zápasu odehranému 1. srpna 2020[41]

K zápasu odehranému 18. listopadu 2019[42][43]

K zápasu odehranému 18. listopadu 2019 Skóre a výsledky Itálie jsou vždy zapisovány jako první

Seznam reprezentačních gólů Cira Immobile

Gól	Datum	Místo	Soupeř	Skóre	Výsledek	Souěž
1	4. září 2014	Stadio San Nicola, Bari, Itálie	Nizozemsko	1:0	2:0	Přátelský zápas
2	5. září 2016	Stadion Sammy Ofer, Haifa, Izrael	Izrael	3:1	3:1	Kvalifikace na Mistrovství světa 2018
3	9. října 2016	Národní aréna Toše Proeski, Skopje, Makedonie	Severní Makedonie	2:2	3:2
4				3:2
5	12. listopadu 2016	Rheinpark Stadion, Vaduz, Lichtenštejnsko	Lichtenštejnsko	2:0	4:0
6	24. března 2017	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Albánie	2:0	2:0
7	5. září 2017	Stadio Giglio, Reggio Emilia, Itálie	Izrael	1:0	1:0
8	8. září 2019	Stadion Tampere, Tampere, Finsko	Finsko	1:0	2:1	Kvalifikace na Euro 2020
9	18. listopadu 2019	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Arménie	1:0	9:1
10				4:0

Borussia Dortmund[44]

• 1× vítěz superpoháru DFL – 2014

SS Lazio[44]

• 1× vítěz Coppa Italia – 2018/19
• 2× vítěz Supercoppa italiana – 2017, 2019

Italská reprezentace U21[44]

• 1× stříbrná medaile na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let – 2013

Italská reprezentace[44]

• 1× zlatá medaile na Mistrovství Evropy – 2020

• 1× Zlatá kopačka – 2020[24][44]
• 3× nejlepší střelec 1. italské ligy Serie A – 2013/14 (22 gólů), 2017/18 (29 gólů, dělené první místo), 2019/20 (36 gólů)[44]
• 1× nejlepší střelec 2. italské ligy Serie B – 2011/12 (28 gólů)[44]
• 1× nejlepší střelec mládežnické Primavery – 2009/10[2]
• 1× nejlepší střelec mládežnického poháru Torneo di Viareggio – 2009/10 (5 gólů)[44]
• 1× nejlepší střelec Evropské ligy UEFA – 2017/18 (8 gólů)[44]
• 1× nejlepší útočník sezóny Serie A – 2019/20[45]
• Tým roku Serie A – 2013/14,[46] 2017/18,[47] 2019/20[48]
• 1× hráč sezóny podle Transfermarktu – 2020[44]
• Sestava sezóny Evropské ligy UEFA – 2017/18[49]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ciro Immobile na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Profil hráče na webu FIGC.it – italské fotbalové asociace (italsky) (anglicky)
• http://torinofc.it/prima-squadra/2013-2014/Attaccanti/immobile-ciro
• http://aic.football.it/scheda/21071