Gunnar Nordahl

Vyrůstal ve skromných podmínkách a spolu se svými bratry Bertilem a Knutem nastupoval za místní klub. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že by z něj mohl vyrůst špičkový fotbalista. Dnes je považován za fotbalovou legendu.

Za slávou se odstěhoval do průmyslového města Degerfors, kde odehrál 77 zápasů a vstřelil 58 branek. Pak ho koupil klub IFK Norrköping, kde zazářil ještě víc. Dovedl jej ke 4 ligovým vítězstvím v řadě, a během oněch 4 let zaznamenal 92 branek v 93 zápasech. Jeho kariéra v reprezentaci byla stejně zářná, jako ta klubová, nejvíce se v ní vyjímá zisk zlaté olympijské medaile v roce 1948. Po finále odehrál za národní tým ještě tři utkání, ale poté se rozhodl že podepíše profesionální smlouvu s AC Milan. Švédská fotbalová asociace se jej rozhodla vyloučit ze svých řad kvůli neloajálnímu chování, protože ve Švédsku platily tvrdé zákony, v jejichž rámci hráči museli hrát na čistě amatérské úrovni. Gunnar Nordahl byl naoko zaměstnán jako hasič a navíc bral peníze od klubu. Jednalo se o velmi tvrdé a pochybné rozhodnutí, které znamenalo velkou ztrátu švédské reprezentaci. Stačí si uvědomit, že Gunnar Nordahl do té doby nastřílel 43 branek ve 33 zápasech.

Ve své první sezoně si v 15 zápasech připsal 16 branek a to byl teprve začátek. V sezoně 1949/50 dal 35 branek z 37 zápasů a vyhrál tabulku střelců. Ve velkém stylu pokračoval i nadále. Pětkrát vyhrál tabulku střelců. Jen dvakrát prohrál, a to 1951/52 a 1955/56. Neexistovalo mnoho obránců, kteří by tohoto obdivuhodného útočníka ze severu dokázali zastavit.

Na poslední 2 sezony si šel zahrát do AS Řím, kde po konci kariéry nějaký čas dělal trenéra. Když v roce 1995 na cestě do Itálie zemřel, odešel tak jeden z nejlepších fotbalistů světové historie. V italských fotbalových kruzích zavládl smutek. Na Gunnara Nordahla nikdy nezapomenou.