Giuseppe Meazza

Ve čtrnácti letech se kvůli malé postavě zbavili činovníci AC Milán a tak zkusil štěstí v jiném městském klubu, v Interu, kde ho vzali do mládežnického týmu. Byl to hráč Fulvio Bernardini, kdo jej objevil a trval na trenérovi Nerazzurri, aby ho začleňoval do prvního týmu. Trenér Árpád Weisz si uvědomil, že má talent. V 16 letech byl chlapec přidán do prvního týmu a o rok později Peppino debutoval za Nerazurri.

V roce 1930.

Při té příležitosti dostal přezdívku Balilla. Když trenér přečetl formaci v šatně a oznámil přítomnost Peppina v týmu od první minuty, starší hráč Leopoldo Conti sarkasticky zvolal: Teď si zahrajeme i s dětmi!. To byla narážka na operu Nazionale Balilla, která shromáždila všechny děti ve věku od 8 do 14 let, vznikla v roce 1926. Peppin v zápase proti vstřelil tři branky, čímž zajistil vítězství a všem dal najevo, že se zrodila hvězda. "Peppìn" se okamžitě stal městskou hvězdou, která pomohla již v sezoně 1929/30 vyhrát po 10 letech titul. Stal se i nejlepším střelcem s 31 góly. To si zopakoval ještě 1935/36, 1937/38.

V roce 1941.

Sezona 1938/39 znamenal začátek Peppinova úpadku kvůli zranění. Trpěl okluzi krevních cév v levé noze (takzvaná zmrzlá noha) - která ho pak držela mimo hřiště více než rok. Na podzim roku 1940 se vrátil k fotbalu, tentokrát v dresu rivala AC Milán. Jenže už to nebyl ten mladý střelec z minulých let.

Po dvou sezónách u Rossoneri strávil rok v Juventusu. Poté následoval takzvaný válečný šampionát 1943/44. Hrál za klub Varese. Po válce krátce působil v Atalantě ve kterém také krátce zastával roli trenéra. Fotbalovou kariéru zakončil v sezoně 1946/47 v dresu Nerazzurri.

V národním dresu.

V národním týmu debutoval ve svých 20 letech 9. února 1930 proti Švýcarsku (4:2) a vstřelil dvě branky. O tři měsíce později, ve svém čtvrtém startu, učinil svůj první mezinárodní titul italského fotbalu. Pomohl zvítězit nad Maďarskem (5:0) což bylo ve skutečnosti finále prvního MP 1927–1930.

Jeho kariéra v národním týmu byla důležitá. Dovedl Itálii k dobytí prvního titulu na MS 1934, kde vstřelil 4 branky.

Na MS 1938, již byl kapitánem Azzurri. Dovedl reprezentaci k druhému vítězství a přivedl Itálii na vrchol světového fotbalu, který umožňuje si jej pamatovat tento tým jako jeden z nejsilnějších všech dob. Dne 16. června vstřelil v semifinále svůj 33. gól proti Brazílii. Byl to poslední branka za reprezentaci. Branka byla vstřelena z penalty (branka se zapsala do historie tím, že mu prskla guma u trenek a musel si je při kopu držet jednou rukou). Jeho rekord 33 branek za národní tým překonal až v roce 1973 Luigi Riva.

• 3× vítěz italské ligy (1929/30, 1937/38, 1939/40)
• 1× vítěz italského poháru (1938/39)

• 2x na MS (1934 - zlato, 1938 - zlato)
• 4x na MP (1927-1930 - zlato, 1931-1932 - stříbro, 1933-1935 - zlato, 1936-1938)

• 3x nejlepší střelec ligy (1929/30, 1935/36, 1937/38)
• 3x nejlepší střelec středoevropského poháru (1930, 1933, 1936)
• 1x nejlepší střelec domácího poháru (1937/38)
• v roce 2011 uveden do síně slávy italského fotbalu.
• v roce 2015 byla na chodníku slávy italského sportu v olympijském parku Foro Italico v Římě, vyhrazená bývalým italským sportovcům, kteří se vyznamenali v mezinárodním sportu, zahrnuta pamětní deska věnovaná Peppinovi.[3][4]

Pamětní deska v Římě.

• 1x na OH (1952)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Meazza na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuseppe Meazza na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Životopis hráče na Eurofotbal.cz