Atalanta BC

Atalanta Bergamasca Calcio je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2021/22 v 1. italské fotbalové lize sídlící ve městě Bergamo v regionu Lombardie.

Atalanta BC
Název	Atalanta Bergamasca Calcio
Přezdívka	Orobici, Dea, Nerazzurri
Země	Itálie Itálie
Město	Bergamo
Založen	17. října 1907 (Società Bergamasca di Ginnastica e Sports Atletici Atalanta)
Asociace	FIGC
[[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atalanta2122h|link=|alt=]] Domácí dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atalanta2122a|link=|alt=]] Venkovní dres [[Soubor:Kit left arm.svg|top|{{#if: _atalanta2122t|link=|alt=]] Alternativní
Soutěž	1. italská fotbalová liga
2020/21
Stadion	Gewiss Stadium Bergamo
Souřadnice	45°41′33,57″ s. š., 9°40′2,88″ v. d.
Kapacita	26 562
Vedení
Předseda	Antonio Percassi
Trenér	Gian Piero Gasperini
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly	6x Serie B
Domácí trofeje	1x Italský pohár
Serie A 2021/22
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klub je založen středoškoláky Eugenio Urio, Juliem a Ferruccio Amati, Alessandro Forlini a John Robertim 17. října 1907 jako Società Bergamasca di Ginnastica e Sports Atletici Atalanta. federace ji registruje až v roce 1914. V roce 1920 se klub sloučí s Società Bergamasca di Ginnastica e Scherma (společnost gymnastiky a šermu ve městě Bergamo) a vzniká tak současný název Atalanta Bergamasca Calcio. Hraje regionální soutěže a do nejvyšší soutěže se dostane v sezoně 1928/29. Po jedné sezoně se vrací zpět do druhé ligy a v roce 1933 riskuje bankrot, ale díky sbírce mezi kluby se zachrání. V nejvyšší lize se usadí od sezony 1940/41 do sezony 1957/58 když sestoupí. Nejlepší umístění v tomhle období bylo páté místo ze sezony 1947/48. Přichází jedno sezonní hraní ve druhé lize a návrat do nejvyšší ligy. Klub se dostane do semifinále středoevropského poháru v sezoně 1961/62.

Největší dosavadní úspěch klubu bylo vítězství v italském poháru v ročníku 1962/63, když ve finále poráží 3:1 klub Turína. Sezonu 1968/69 končí klub v tabulce na posledním místě a sestupuje. Návrat do nejvyšší ligy se koná za dvě sezony. Pak sestoupí díky skóre v sezoně 1972/73 a druhou ligu hraje krom dvou sezon (1977/78 a 1978/79) do 1980/81. Končí na sestupovém místě a sezonu 1981/82 hraje prvně třetí ligu. Po vítězné sezoně 1981/82 se vrací do druhé ligy.

Sezonu 1983/84 vyhrává druhou ligu a tím i postup. Klub se dosáhne druhého místa ve středoevropském poháru v sezoně 1984/85. V sezoně 1986/87 klub opět sestoupí ale dostává se do finále italského poháru. V něm prohrává po výsledcích 0:3 a 0:1 klubu z Neapole a kvalifikoval se do poháru PVP. V něm došel klub do semifinále, kde prohrál s budoucími šampiony KV Mechelen (1:2, 1:2). Opět po jedné sezoně postupuje a díky šestým místem v sezoně 1988/89 se kvalifikuje do poháru UEFA kde končí v 1. kole. Čtvrtfinále si zahraje 1990/91, tam prohrává s budoucím šampionem s Interem (0:0, 0:2). Sezonu 1994/95 hraje ve druhé lize a díky čtvrtému místu slaví postup. Fotbalista Filippo Inzaghi se stává nejlepším střelcem sezony 1995/96 a díky jemu, který vstřelil 24 branek, se klub zachránil v lize a také se dostali do italského poháru. Prohráli jej s klubem Fiorentina (0:1,0:2).

Do sezony 2009/10 klub sestoupí do druhé ligy čtyřikrát. Druhou ligu vyhrává v sezoně 2010/11 a díky čtvrtému místu ze sezony 2016/17 se klub kvalifikuje do Evropské ligy, kde se dostal do šestnástifinále. Sezona Serie A 2018/19 byla velmi vydařená. Klub se umístil na třetí příčce a zajistil si tak účast v Lize mistrů, ale také si zahrál finále italského poháru. Prohrál 0:2 s Laziem.

Sezóna 2019/20 přinesla zlomení několika rekordů. V červenci Atalanta pokořila rekord z roku 1952, když se rovnou tři její hráči – Josip Iličić, Duván Zapata a Luis Muriel – dostali na hranici 15 a více vstřelených branek.[1] Dalším rekordem se stala řada 11 venkovních výher za sebou v jedné sezóně.[2]