Andrea Barzagli

Andrea Barzagli (* 8. května 1981, Fiesole, Itálie) je bývalý italský reprezentační fotbalový obránce. Velkou část klubové kariéry strávil v italském Palermu, německém Wolfsburgu a italském Juventusu. S italskou reprezentací vyhrál Mistrovství světa 2006 v Německu. V roce 2019 ukončil aktivní kariéru, následně se stal funkcionářem právě v turínském Juventusu.[1]

Andrea Barzagli
Andrea Barzagli (2012)
Osobní informace
Datum narození8. května 1981 (40 let)
Místo narozeníFiesole, Itálie
Výška186 cm
PřezdívkaLa Roccia
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicestřední obránce (stoper)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1998–2000
2000
2001
2001–2003
2001–2003
2003–2004
2004–2008
2008–2011
2011–2019
Rondinella Calcio
AC Pistoiese
Rondinella Calcio
Piacenza Calcio
Ascoli Calcio
ChievoVerona
Città di Palermo
VfL Wolfsburg
Juventus Turín
051 (3)
005 (0)
013 (1)
000 (0)
046 (3)
029 (3)
142 (4)
075 (1)
206 (2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)

2003–2004
2004–2017
Itálie U20
Itálie U21
Itálie
08 (0)
15 (0)
73 (0)
Úspěchy
Fotbal na LOH
LOH 2004 Itálie U 23
Mistrovství světa ve fotbale
MS 2006 Itálie
Mistrovství Evropy ve fotbale
ME 2012 Itálie
1. německá Bundesliga
2008/2009 VfL Wolfsburg
1. italská fotbalová liga
2011/2012 Juventus FC
2012/2013 Juventus FC
2013/2014 Juventus FC
2014/2015 Juventus FC
2015/2016 Juventus FC
2016/2017 Juventus FC
2017/2018 Juventus FC
2018/2019 Juventus FC
Italský fotbalový pohár
2014/2015 Juventus FC
2015/2016 Juventus FC
2016/2017 Juventus FC
2017/2018 Juventus FC
Italský superpohár
2012 Juventus FC
2013 Juventus FC
2015 Juventus FC
2018 Juventus FC
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 8. 10. 2019
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 8. 10. 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během svého působení v Juventusu byl považován za jednoho z nejlepších obránců na světě,[2] který za necelých devět sezón pomohl k zisku osmi titulů v Serii A v řadě. Barzagli a jeho spoluhráči Bonucci a Chiellini z Juventusu a reprezentace Itálie utvořili obávanou defenzivní trojici přezdívanou „BBC“.[3] Mezi jeho přednosti se řadila hra hlavou a schopnost obranných zákroků bez faulů[4] a s minimem nasbíraných žlutých karet.

Klubová kariéra

V roce 2004 se upsal Palermu, tu dobu nováčkovi nejvyšší italské soutěže. V první sezóně pomohl k šesté ligové příčce, přičemž odehrál 37 ligových utkání (zameškal jediné 30. kolo proti Messině). Oporou zadních řad Palerma byl též v následujících sezónách 2005/06 a 2006/07, kdy se tým umístil na pátém místě. Když v létě 2007 odešel dosavadní kapitán Eugenio Corini, stal se novým kapitánem Barzagli.[5] Sezóna 2007/08 se stala Barzagliho čtvrtou a zároveň poslední v sicilském celku. Palermu se dařilo méně – hned v úvodním kole Poháru UEFA padl s Mladou Boleslaví a v lize skončil až jedenáctý. Barzagli se stal terčem zájmu věhlasnějších klubů včetně italských velikánů jako jsou Juventus, AC Milán nebo Fiorentina.[6]

Přes zájem italských klubů zamířil do německého Wolfsburgu, kde strávil následující necelé 3 roky. V ročníku 2008/09 byl stavebním kamenem obrany VfL a v lize odehrál všechny zápasy a plný počet minut. Ve stoperské dvojici vedle něho nastupoval buď Alexander Madlung nebo Jan Šimůnek. Wolfsburg získal překvapivý titul, první a jediný v klubové historii. V další sezóně se tým propadl na osmou příčku, zatímco při premiérové účasti v Lize mistrů uhrál třetí příčku. Barzagli si zahrál v prvním a posledním zápase skupiny, na jaře pak 3 zápasy Evropské ligy. Kvůli zranění nezasáhl do osmifinále s ruským týmem Rubin Kazaň. Ve čtvrtfinálovém souboji s Fulhamem odehrál oba celé zápasy, Wolfsburg ale po prohrách 1:2 a 0:1 vypadl. Třetí sezónu ve Wolfsburgu již nedokončil a v lednu zamířil nazpět do Itálie, do Juventusu.

Juventus

Počátkem února se dokázal probojovat do základní jedenáctky, přičemž ve stoperské dvojici stál buď po boku Leonarda Bonucciho či Giorgia Chielliniho. Juventus zakončil ročník 2010/11 na 7. místě. Juventus angažoval trenéra Antonia Conteho, který Barzagliho učinil pilířem obrany. Ten odehrál během ročníku 2011/12 35 ligových utkání a výraznou měrou dopomohl k titulu v Serii A, Juventus v lize dokonce ani jednou neprohrál. V posledním 38. kole doma proti Atalantě Bergamo přišel na hřiště až v 86. minutě. V nastaveném čase proměnil pokutový kop, pojistil vedení na 3:1 a vstřelil svoji první branku v dresu Turína.[7]

V další sezóně získal Juventus další titul, Barzagli zasáhl do 34 ze 38 ligových klání. Ve 33. kole doma proti AC Milán zasáhl do svého stého zápasu ve dresu Juventusu.[8] Spolu s dalšími Italy Bonuccim a Chiellinim utvořili zadní trojice Conteho formace 3–5–2. Přesto Barzagli nedokázal zabránit vypadnutí v semifinálovém dvojzápase s Laziem v rámci italského poháru. Juventus se po letech představil též ve skupině Ligy mistrů, Barzagli odehrál kompletní pětici zápasů vyjma jednoho klání s FC Nordsjaelland, Juventus nakonec postoupil aniž by byl poražen. Trenér Antonio Conte se spoléhal na Barzagliho také ve vyřazovacích bojích, a to v osmifinále proti Celticu (dvě výhry) a proti Bayernu Mnichov (dvě porážky).[9] Barzagliho výkony dopomohly k titulu také v další sezóně 2013/14.

Problémy s kotníkem a poté achillovkou jej vyřadily ze hry pro valnou část sezóny 2014/15, návrat k fotbalu se konal až v březnu 2015 v lize proti Sassuolu,[10] Juventus však přesto obhájil titul. Zahrál si ve finále italského poháru proti Laziu, které Juventus zdolal po prodloužení 2:1. Po zranění se podílel – většinou jako střídající hráč – na postupu do finále LM, kde ale Juventus ani s Barzaglim v základě nestačil na Barcelonu.

Barzagli byl oporou zadních řad též během sezóny 2015/16 a i tentokrát slavil titul Juventus. Během 31 zápasů v lize si přišel na jeden gól a znovu tomu bylo proti Atalantě Bergamo. Po centru do vápna otevřel ve 24. minutě skóre, které později navýšil spoluhráč Mario Lemina.[11] Koncem sezóny prodloužil končící smlouvu do léta 2018.[12]

Bianconeri se mohlo spoléhat na Barzagliho i v ročníku 2016/17, ačkoli jej znovu sužovala menší zranění. Jeho výkony podepíraly jízdu za triumfem v Lize mistrů, kde Italové ve finále podlehli „Bílému baletu“ 1:4.

V ročníku 2017/18 odehrál v lize 25 zápasů, ne vždy v základu. Podobně jako v předchozím ročníku už nenastupoval pravidelně. Koncem sezóny podepsal končící smlouvu na dalších 12 měsíců.[13] Jeho poslední sezóna aktivní kariéry byla sezóna 2018/19, v lize se objevil v 7 zápasech a ve 3 zápasech Ligy mistrů. Dne 19. května 2019 se v domácím zápase proti Atalantě Bergamo (1:1) rozloučil s kariérou a příznivci Juventusu a sklidil aplaus.[14]

Reprezentační kariéra

V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání v Messině proti reprezentaci Finska (výhra 1:0).

EURO 2012

Barzagli se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 v Polsku a na Ukrajině, kde se Itálie probila až do finále. V základní skupině C první dva zápasy nehrál (remízy 1:1 se Španělskem[15] a Chorvatskem).[16] Nastoupil v základní sestavě až proti Irsku (výhra Itálie 2:0).[17] Ve čtvrtfinále odehrál celý zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu. Italové postoupili po výsledku 4:2 v rozstřelu do semifinále.[18] V semifinále Itálie porazila mírně favorizované Německo 2:1, Barzagli podal solidní výkon.[19] Ve finále proti Španělsku to bylo složitější, obrana s Barzaglim celkem čtyřikrát inkasovala a po prohře 0:4 zbylo na italské hráče stříbro.[20]

Úspěchy

Klubové

VfL Wolfsburg
Juventus FC

Reprezentační

Itálie

Individuální

Odkazy

Reference

  1. https://www.juventus.com/en/news/news/2019/andrea-barzagli-is-with-us-again.php
  2. https://bleacherreport.com/articles/2000510-how-a-once-average-andrea-barzagli-has-become-one-of-the-worlds-best-defenders
  3. https://bleacherreport.com/articles/2671735-andrea-barzagli-the-best-eur300000-juventus-ever-spent
  4. https://web.archive.org/web/20150402153955/http://www.fifa.com/confederationscup/players/player%3D214377/profile.html
  5. https://web.archive.org/web/20080520010424/http://www.channel4.com/sport/football_italia/2008/defenders.html
  6. https://www.eurofotbal.cz/clanky/palermo-opusti-amauri-zaccardo-a-barzagli-53275/
  7. https://www.transfermarkt.com/spielbericht/index/spielbericht/1137448
  8. https://www.eurofotbal.cz/clanky/body-potrebujeme-my-i-milan-vi-barzagli-216775/
  9. https://www.idnes.cz/fotbal/pohary/liga-mistru-odvety-ctvrtfinale-barcelona-psg-juventus-bayern.A130410_214240_fot_pohary_vl
  10. https://www.eurofotbal.cz/clanky/barzagli-byl-po-navratu-do-zakladu-spokojen-se-svym-vykonem-287166/
  11. https://www.eurofotbal.cz/serie-a/2015-2016/reportaz/atalanta-bergamo-juventus-fc-431928/
  12. https://www.skysports.com/football/news/12961/10277915/gianluigi-buffon-and-andrea-barzagli-extend-juventus-contracts
  13. https://www.eurofotbal.cz/clanky/juventus-prodluzoval-smlouvy-v-tymu-pokracuji-chiellini-a-barzagli-402569/
  14. https://www.calciomercato.com/en/news/juventus-barzagli-and-cristiano-ronaldo-honoured-before-kick-off-45656
  15. iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  16. iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  17. iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  18. Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  19. Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  20. Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  21. Gala' Aic, Pirlo eletto giocatore 2012. Rai Sport [online]. 2013-01-28 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (italsky)
  22. Adriano Boin. Gran Gala Del Calcio 2013 – Winners. forzaitalianfootball.com [online]. 2014-01-27 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
  23. Álvaro Gonçalves. Pirlo considerado o jogador do ano na Serie A. zerozero.pt [online]. 2014-12-15 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (portugalsky)
  24. Gran Galà del calcio, la Juventus fa incetta di premi. Il Corriere della Sera [online]. 2017-01-31 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (italsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.