Roberto Bettega

Roberto Bettega (27. prosinec 1950, Turín, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník.

Roberto Bettega
V roce 1971.
Osobní informace
Datum narození	27. prosince 1950 (71 let)
Místo narození	Turín, Itálie
Výška	184 cm
Hmotnost	78 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby*
1961–1969 Juventus
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1969–1970 1970–1983 1983–1984 → Varese Juventus Toronto Blizzard 0300(13) 3260(129) 0480(11)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1975–1983 Itálie 0420(19)
Úspěchy
1. italská fotbalová liga 1971/72 Juventus 1972/73 Juventus 1974/75 Juventus 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus 1980/81 Juventus 1981/82 Juventus Pohár UEFA 1970/71 Juventus 1976/77 Juventus Pohár PMEZ 1972/73 Juventus 1982/83 Juventus Interkontinentální pohár 1973 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Již od mladých let byl hráčem Juventusu. První zkušenosti s dospělým fotbalem měl v roce 1969 v druholigovém Varese, kde byl odeslán na roční hostování. Poté se vrátil k Bianconeri a zůstal u nich 13 let až do roku 1983. Za tuhle dlouhou dobu nastoupil do celkem 481 utkání a vstřelil v nich 178 branek, což jej řadí na 3. místo v historické tabulce střelců v klubu.

Celkem získal s klubem devět trofeji: sedm titulů v lize (1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82), jedno vítězství v italském poháru (1978/79) a poháru UEFA (1976/77). Také získal prvenství o nejlepšího střelce v lize (1979/80 - 16 branek). Ale nejlepší sezonu odehrál 1976/77, to vstřelil 17 branek, ale stačilo to na 3. místo v tabulce střelců. V letech 1982 a 1983 se již na trávník dostával jen sporadicky a tak se rozhodl s klubu odejít. Poslední dva roky působil v kanadském týmu Toronto Blizzard, kde odehrál celkem 48 utkání a vstřelil 11 branek. V listopadu roku 1984 se vrátil do Itálie a týž měsíc se stal obětí vážné dopravní nehody a ta jej poté vyřadila z fotbalu.[1]

Za reprezentaci odehrál 42 utkání, v nichž vstřelil 19 branek.[2] Hrál v jejím dresu na MS 1978, kde Itálie skončila čtvrtá.[3] Díky svým výkonům na tomto šampionátu byl federací FIFA zpětně zařazen do all-stars týmu turnaje.[4] Hrál i na ME 1980, i zde squadře azzuře unikla medaile jen těsně, o bronz přišla až v penaltovém rozstřelu, v němž se nakonec radovalo mužstvo Československa.[5]

V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1977 umístil na čtvrtém místě, o rok později toto umístění zopakoval.[6][7]

Po fotbalové kariéře uvažoval o manažerské práci v Juventusu, ta se však okamžitě nenaplnila kvůli neshodám s tehdejším prezidentem Bonipertim.[8] Až v roce 1994 jej Umberto Agnelli zaměstnal jako generální ředitel a poté jako viceprezident.[9] Spolu s Lucianem Moggim a Antoniem Giraudem vytvořil tzv. Triadu, která dala život jednomu z nejvítěznějších období Bianconeri. Při skandálu v roce 2006 vyšel bez viny. Na svůj post rezignoval 22. černa 2007, kvůli vyšetřování falešných fatkůr.[10][11] Opět byl neviněn a na konci roku 2009 se vrátil do funkce, kde zůstal pět měsíců.[12]