Pretendent

Pretendent (z lat. praetendere, napřahovat ruku, ucházet se) je uchazeč, člověk, který si dělá na něco nárok nebo něco předstírá,[1] zejména pak v souvislosti s následnictvím královského trůnu.

Pretendent trůnu je uchazeč o trůn monarchie buď zaniklé nebo obsazené jinou osobou. Pretendent může být jak osoba, která má za určitých podmínek jisté právo na trůn (jako tomu bylo například za války růží), tak i podvodník (jako například Lžidimitrijové).

V anglické historii se jako „starší pretendent“ (Old pretender) označuje James Edward, syn krále Jakuba II., vyhnaného roku 1689 a jako „mladší pretendent“ (Young pretender) Charles Edward, vnuk krále, kteří se neúspěšně ucházeli o návrat na trůn.

Přehled afrických pretendentů

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Burundi Rosa Paula Iribagiza 1934 1977 dcera krále Mwambutsy IV. (vládl 1915 – 1966) Ntwero
Středoafrické císařství Jean-Bédel Bokassa 1973 1996 syn císaře Bokassy I. (vládl 1976 – 1979) Bokassa
Egypt Fuad II. 1952 1953 král od 1952 do 1953 dynastie Muhammada Alího korunní princ Muhammad Alí 1979 syn
Etiopie Zera Yacob Ahma Selassie 1953 1997 vnuk císaře Haile Selassie I. (vládl 1930 – 1974) Šalamounovci Pavel Wossen Seged Makonnen, vévoda z Hararu 1947 bratranec
Girma Yohannes Iyasu 1961 1977 vnuk císaře Ijasu V. (vládl 1913 – 1916) Kaerrod Girma syn
Libye Muhammad as-Senussi 1962 1992 prasynovec krále Idrise I. (vládl 1951 – 1969) Senussiové al-Mahdí as-Senussi 1960 bratr
Idris Abdulláh as-Senussi 1957 1989 vnuk bratrance krále Idrise I. (vládl 1951 – 1969) Chálid Idris as-Senussi 1988 syn
Tunisko Muhammad XI. 1929 2013 vnuk beye Muhammada VI. (vládl 1922 – 1929) Husainidové Zajnal-Abidin 1930 vzdálený bratranec
Zanzibar Jamšid bin Abdalláh 1929 1964 sultán od 1963 do 1964 Saidové Alí bin Jamšid 1956 syn

Přehled amerických pretendentů

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Brazílie Luiz 1938 1981 prapravnuk císaře Petra II. (vládl 1831 – 1889) Orléans-Braganza (Kapetovci) Bertrand 1941 bratr
Pedro Carlos 1945 2007 Pedro Tiago 1979 syn
Mexiko Maxmilian Götzen-Iturbide 1944 1999 praprapravnuk císaře Augustína I. (vládl 1822 – 1823) Iturbide Ferdinand Götzen-Iturbide 1992 syn
Aurakánie a Patagonie Antonio IV. 1942 2014 příbuzný, ale ne přímý potomek krále Antonia I. (vládl 1860 – 1878) Orélie

Přehled asijských pretendentů

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Afghánistán Ahmed Šáh Chán 1934 2007 syn krále Muhammada Záhira Šáha (vládl 1933 - 1973) Barakzajové princ Muhammad Zahír Chán 1962 syn
Čína Ťin Jü-čang 1942 2015 prapravnuk císaře Tao-kuanga (vládl 1820 - 1850) dynastie Čching, klan Aisin Gioro Ťin Jü-čchüan 1946 bratr
Gruzie David Bagration-Muchranski 1976 2008 potomek krále Konstantina II. (vlád 1478 – 1505) Bagrationové Giorgi Bagration Bagrationi 2011 syn
Nugzar Bagration-Gruzínsky 1950 1984 potomek krále Jiřího XII. (vládl 1798 – 1800) Anna Bagration-Gruzínská 1976 dcera
Írán Kýros Rezá Pahlaví 1960 1980 syn šáha Muhammada Rezy Pahlavího (vládl 1941 – 1979) Pahlaví Patrick Ali Pahlaví 1947 bratranec
Muhammad Hassan Mírzá II. 1949 1988 pravnuk šáha Muhammada Alího Šáha (vládl 1907 – 1909) Kádžárovci Arsalan Mirza 1980 syn
Irák Raad bin Zeid 1936 1970 bratranec druhého stupně krále Fajsala II. (vládl 1939 – 1958) Hašímovci Zeid 1964 syn
Korea Seok Yi 1941 2005 vnuk císaře Kodžonga (vládl 1897 – 1907) Čoson Jung-hun Yi 1980 syn
Won Yi 1962 pravnuk císaře Kodžonga (vládl 1897 – 1907)
Nepál Gjánéndra 1947 2008 král 1950 – 1951 a 2001 – 2008 Šáh Paras 1971 syn
Osmanská říše Bayezid III. Osman 1924 2009 pravnuk sultána Abdülmecida I. (vládl 1839 – 1861) Osmané Dündar Aliosman 1930 vzdálený bratranec
Tibet Tändzin Gjamccho 1935 1959 poslední vládnoucí a současný dalajláma
Vietnam Bảo Thắng 1943 2007 syn císaře Bao Daie (vládl 1926 – 1945) Nguyễn

Přehled evropských pretendentů

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Albánie princ Leka 1982 2011 vnuk Zoga I. (král od 1928 do 1939, v exilu 1961) Zogu Skënder Zogu 1933 bratranec jeho otce Leky (1939 – 2011)
Rakousko-Uhersko Karel Habsbursko-Lotrinský[2] 1961 2011 vnuk Karla I. (císař rakouský, král český a uherský od 1916 do 1918) Habsbursko-lotrinská dynastie Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský 1997 syn
Bulharsko Simeon II.[3] 1937 1946 Car od 1943 do 1946 Dynastie Sachsen-Coburg-Gotha Boris, princ z Turnovo 1997 vnuk
Kuronsko Princ Ernst-Johann Biron von Courland 1940 1982 potomek Ernesta Jana Birona (vévoda 1737 až 1740 a 1763 až 1769) Biron Princ Michael Biron von Courland 1944 bratr
Chorvatsko
(Habsburg)
Karel Habsbursko-Lotrinský[2] 1961 1961 vnuk Karla I. (císař rakouský, král český a uherský od 1916 do 1918) Habsbursko-lotrinská dynastie Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský 1997 syn
Chorvatsko
(Savojská dynastie)
Korunní Princ Amedeo, vévoda ze Savoje 1943 1948 syn Tomislava II. (Král 1941 až 1943) Savojská dynastie Princ Aimon, vévoda z Aosty 1967 syn
Anglie
(Jakobité)
František Bavorský 1933 1996 potomek Karla I. Stuarta (Král 1625 až 1649) Wittelsbachové Max, vévoda bavorský 1937 bratr
Francie
(Jakobité)
František Bavorský 1933 1996 potomek Karla I. Stuarta (Král 1625 až 1649), nárok je vznášen na základě nároků Eduarda III. Wittelsbachové Max, vévoda bavorský 1937 bratr
Francie
("Legitimisté")
Ludvík Alfons, vévoda z Anjou 1974 1989 potomek Ludvíka XIV. (Král 1643 až 1715) Bourboni
(Kapetovci)
Ludvík, vévoda Burgundský 2010 syn
Francie
(Orléanisté a Legitimisté-Unionisté)
Henri, hrabě pařížský, vévoda Francie 1933 1999 potomek Ludvíka Filipa (Král 1830 až 1848) Orléans
(Bourboni (Kapetovci)
François, hrabě de Clermont 1961 syn
Francie
(Bonapartisté)
Charles Napoléon[4] 1950 1997 praprasynovec Napoleona I. (císař Francouzů 1804 až 1814 a v 1815) Bonapartové Jean-Christophe Napoléon 1986 syn
Itálie Viktor Emanuel, princ Neapolský 1937 1983 syn krále Umberta II. (Král 1946) Savojská dynastie Emanuel Filibert, princ piedmontský 1972 syn
Amadeus, vévoda z Aosty[5] 1943 2006 prapravnuk král Viktora Emanuela II. (Král 1861 – 1878) Aimone, vévoda z Apulie 1967 syn
Černá Hora Nikola II. Petrović-Njegoš 1944 1986 prapravnuk Nikoly I. (Král 1910 až 1918) Dynastie Petrović-Njegoš Boris, dědičný princ Černé Hory 1980 syn
Německo Jiří Fridrich Pruský 1976 1994 pravnuk císaře Viléma II. (vládl 1888–1918) Hohenzollernové Karel Fridrich Pruský 2013 syn
Portugalsko Duarte Pio, vévoda z Braganzy 1945 1976 prapravnuk Michala I. (Král 1828 až 1834) Braganza
(Kapetovci)
Infant Afonso, princ z Beira 1996 syn
Rumunsko Michal I. Rumunský 1921 1947 Král 1927 až 1930 a 1940 až 1947 Hohenzollernové Karl Fridrich, princ von Hohenzollern
(podle poslední monarchistické ústavy)
1952 vzdálený bratranec
princezna Margarita Rumunská
(podle změněného rodinného práva)
1949 dcera
Paul-Philippe Hohenzollern 1948 2006 pravnuk Karla II. (Král 1930 až 1940) Lambrino
(potomek z anulovaného manželství)
Carol Ferdinand Hohenzollern 2010 syn
Rusko velkokněžna Marie Vladimirovna Romanovna 1953 1992 potomek Alexandra II. (Car 1855 až 1881) Dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov velkokníže Jiří Michailovič 1981 syn
princ Dmitrij Romanovič Romanov 1926 1992 potomek Mikuláše I. (Car 1825 až 1855) princ Andrej Andrejevič Romanov 1923 bratranec třetího stupně
Řecko Konstantin II. Řecký 1940 1973 Král 1964 až 1973 Oldenburkové
(Glücksburkové)
Pavlos, korunní princ 1967 syn
Srbsko
(Dynastie Obrenovićů)
Nikola II. Petrović-Njegoš 1944 1986 pravnuk Mirka Černohorského, dědice Alexandra Dynastie Petrović-Njegoš Boris, dědičný princ Černé Hory 1980 syn
Srbsko
(Dynastie Karađorđevičů)
Alexandr, korunní princ Jugoslávie 1945 1970 syn Petra II., krále 1934 až 1945. Dynastie Karađorđevičů Petr, dědičný princ Jugoslávie 1980 syn
Španělsko
(Karlismus)
Karel, vévoda z Parmy 1970 2010 vnuk Xaviera Borbonsko-Parmského, deklarovaného nástupce Alfonse Carlose Bourbonského, vévody ze San Jaime Bourboni Karel, dědičný princ parmský 2016 syn
princ Sixtus Henry Bourbonsko-Parmský 1940 1979 syn Xaviera Borbonsko-Parmského, deklarovaného nástupce Alfonse Carlose Bourbonského, vévody ze San Jaime

Pretendenti italských států

V této části jsou uvedeni pretendenti italských států (státečků) existujících před sjednocením Itálie v roce 1861. V roce 1861 se stal králem sjednocené Itálie sardinský král Viktor Emanuel II..

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Království
Sardinie-piedmont Viktor Emanuel, princ Neapolský 1937 1983 prapravnuk král Viktora Emanuela II. (Král 1849 – 1861) Savojská dynastie Emanuel Filibert, princ piemontský 1972 syn
Amadeus, vévoda z Aosty[5] 1943 2006 Aimone, vévoda z Apulie 1967 syn
Obojí Sicílie princ Petr, vévoda z Kalábrie 1968 2015 potomci Ferdinanda II. (Král 1830 až 1859) Dynastie Bourbon-Obojí Sicílie
(sekundogenitura španělských Bourbonů)
princ Jakub, vévoda z Noto 1993 syn
princ Karel, vévoda z Castro[6] 1963 2008 princ Antonín 1929 bratranec jeho otce Ferdinanda (1926 – 2008)
Lombardsko-Benátsko Karel Habsbursko-Lotrinský 1961 2007 prapravnuk arcivévody Karla Ludvíka, bratra Františka Josefa I. (Král 1848 – 1866) Habsbursko-lotrinská dynastie Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský 1997 syn
Etrurie Karel, vévoda z Parmy 1970 2010 praprapravnuk krále Ludvíka II. (1803 až 1807) Dynastie Bourbon-Parma
(sekundogenitura španělských Bourbonů)
Karel, dědičný princ parmský 2016 syn
Velkovévodství
Toskánské velkovévodství Zikmund Toskánský 1966 1993 prapravnuk velkovévody Ferdinanda IV. (vládl 1859 až 1860) Habsbursko-lotrinská dynastie
(sekundogenitura – Toskánská linie rodu)
Amadeo Toskánský 2001 syn
Vévodství
Parma Karel, vévoda z Parmy 1970 2010 pravnuk posledního vévody Roberta (1854 až 1859) Dynastie Bourbon-Parma
(sekundogenitura španělských Bourbonů)
Karel, dědičný princ parmský 2016 syn
Mantova Maurizio 1938 1943 potomek markýže Federika I. (Vládl 1478 až 1484) Gonzaga Corrado 1941 bratr
Modena Lorenz Rakouský d'Este 1955 1996 vévoda modenský ad personam, vládnoucí linie Rakouských-Este vymřela v roce 1875 Habsbursko-lotrinská dynastie
(sekundogenitura – Rakouští-Este)
princ Amadeus Rakouský-Este 1986 syn
Knížectví
Pontecorvo Joachim, princ Murat 1944 1944 potomek Luciena Murata (Kníže 1812 – 1815) Muratové Joachim Murat 1973 syn
Piombino Niccolò Boncompagni-Ludovisi 1941 1988 potomek knížete Antonia (Vládl 1778 až 1805) Boncompagni-Ludovisi Francesco Maria Boncompagni-Ludovisi 1965 syn

Pretendenti německých států

V této části jsou uvedeni pretendenti německých států (státečků) existujících před ustavením republiky v Německu v roce 1918. V roce 1871 se stal císařem sjednoceného Německa dosavadní pruský král Vilém I.

Stát

Pretendent

Narozen

Pretendent od

Spojení se zaniklou monarchií

Dynastie

Dědic

Narozen

Vztah k pretendentovi
Království
Bavorsko František II. 1933 1996 pravnuk posledního krále Ludvíka III.
(vládl 1913–1918)
Wittelsbachové Max, vévoda v Bavorsku 1937 bratr
Hannoversko Ernst August Hannoverský 1953 1987 potomek posledního krále Jiřího V.
(vládl 1851–1866)
Hannoverové Ernst August Hannoverský 1983 syn
Prusko Jiří Fridrich Pruský 1976 1994 pravnuk posledního krále a císaře Viléma II.
(vládl 1888–1918)
Hohenzollernové Karel Fridrich Pruský 2013 syn
Sasko Rüdiger, markrabě míšeňský 1953 2011 pravnuk posledního krále Fridricha Augusta III.
(vládl 1904–1918)
Wettinové Dániel Saský 1975 syn
Alexander, markrabě míšeňský 1954 Saxe-Gesstaphové Jiří Saský 1988 syn
Württembersko Karel, vévoda württemberský 1936 1975 potomek vévody Karla Eugena (vládl 1737–1793) Württemberkové František Württemberský 1960 syn
Velkovévodství
Bádensko Maximilian Bádenský 1933 1963 potomek velkovévode Leopolda (vládl 1830–1852) Zähringenové Bernhard Bádenský 1970 syn
Hesensko Donatus, lantkrabě hesenský 1966 2013 adoptivní pravnuk velkovévody Arnošta Ludvíka (vládl 1892–1918) Hesenové Mořic Hesenský 2007 syn
Meklenbursko-Střelice Jiří Borwin Meklenburský 1956 1996 potomek velkovévody Jiřího Meklenburského (vládl 1816–1860) Meklenburové Jiří Alexander Meklenburský 1991 syn
Oldenbursko Kristián, vévoda oldenburský 1955 2014 pravnuk posledního velkovévody Fridricha Augusta II. (vládl 1900–1918) Oldenburkové Alexander Oldenburský 1990 syn
Sasko-výmarsko-eisenašsko Michal Sasko-Výmarsko-Eisenašský 1946 1988 vnuk posledního velkovévode Viléma Arnošta (vládl 1900–1918) Wettinové Vilém Arnošt Sasko-Výmarsko-Eisenašký 1946 bratranec
Vévodství
Anhaltsko Julius Eduard 1941 1963 syn posledního vévody Jáchyma Arnošta (vládl 1918) Ascánci princezna Kateřina 1980 dcera
Brunšvicko Ernst August Hannoverský 1953 1987 vnuk posledního vévody Arnošta Augusta (vládl 1913 – 1918) Hannoverové Ernst August Hannoverský 1983 syn
Sasko-Kobursko-Gothajsko Andreas 1943 1998 vnuk posledního vévoda Karla Eduarda (vládl 1900 – 1918) Wettinové Hubertus 1975 syn
Sasko-Meiningensko Konrád 1952 1984 pravnuk vévody Jiřího II. (vládl 1866 – 1914) Wettinové
Knížectví
Hohenzollern Karl Fridrich 1952 2010 potomek posledního knížete Karla Antonína (vládl 1848 – 1849) Hohenzollernové Alexander 1987 syn
Lippe Štěpán z Lippe 1959 2015 vnuk posledního knížete Leopolda IV. (vládl 1905–1918) Páni z Lippe Bernhard z Lippe 1995 syn
Reuss Heinrich XIV. 1955 2012 příbuzný posledního knížete Jindřicha XXVII. (vládl 1913 – 1918) Reuss Heinrich XXIX. 1997 syn
Schaumburg-Lippe Alexander 1958 2003 prasynovec knížete Adolfa II. (vládl 1911 – 1918) Páni z Lippe Heinrich Donatus 1994 syn
Waldeck a Pyrmont Wittekind 1936 1967 vnuk knížete Fridricha (vládl 1893 – 1918) Waldeck Carl-Anton 1991 syn

Odkazy

Reference

  1. E. Pertsch (red.), Langenscheids Handwörterbuch Lateinisch-Deutsch. Berlin 1994. S. 492.
  2. Otto von Habsburg se vzdal svého nároku v r. 1961, aby mohl vstoupit do Rakouska. Nicméně je stále uznáván jako hlava dynastie a Suverén řádu zlatého rouna.
  3. Simeon byl demokraticky zvolen předsedou bulharské vlády v červnu 2001 pod jménem Simeon Sakskoburggotski a byl jím do srpna 2005.
  4. Jeho syn princ Jean-Christophe byl jmenován dědicem jeho dědečkem.
  5. Amadeus se prohlásil za hlavu rodu Savojských s tím, že jeho vzdálený bratranec VIktor Emanuel pozbyl následnických práv po nerovnorodém sňatku.
  6. Jeho dědeček princ Ranier, vévoda z Castro, byl zvolen členy rodu hlavou dynastie, vzhledem k tomu, že španělská větev se vzdala práva na sicilský trůn ve prospěch španělského.

Externí odkazy

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.