Vilém II. Pruský

Vilém II. Pruský (27. ledna 1859 Berlín4. června 1941 Doorn, Nizozemsko) byl od 15. června 1888 do 9. listopadu 1918 posledním německým císařem a pruským králem. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů, jehož hlavou byl až do své smrti v roce 1941.

Vilém II.
Německý císař
Pruský král
Císař Vilém II.
Doba vlády 15. červen 18889. listopad 1918
Úplné jméno Friedrich Wilhelm Viktor Albrecht von Preußen
Narození 27. ledna 1859
Berlín,
Prusko Prusko
Úmrtí 4. června 1941
(ve věku 82 let)
Doorn,
Nizozemsko Nizozemsko
Předchůdce Fridrich III.
Nástupce -
Královna Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská
Manželka Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská
Hermína Reusská
Potomci Vilém Fridrich
Vilém Eitel Fridrich
Adalbert
August Vilém
Oskar
Jáchym
Viktorie Luisa
Dynastie Hohenzollernové
Otec Fridrich III.
Matka Viktorie Sasko-Koburská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vilém II. Pruský (1908)

Původ

Jeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Vilém II. byl nejstarším vnukem královny Viktorie, kterou jako významnou panovnici obdivoval a poslouchal, tudíž dokud žila, napomínala Viléma za jeho špatné činy a držela ho tzv. „na uzdě“.

Vilém II. se narodil s částečně ochrnutou levou rukou, což působilo na jeho výchovu a byl na něj vyvíjen větší tlak.

Vláda

Když roku 1888 zemřel císař Vilém I., stal se německým císařem jeho smrtelně nemocný syn Fridrich III., který však vládl pouhých 99 dnů. Po něm nastoupil na trůn jeho 29letý ambiciózní syn Vilém II. Proto je rok 1888 nazýván jako rok tří císařů. Politické a osobní rozpory mezi Bismarckem a novým císařem, který chtěl být „svým vlastním kancléřem“, způsobily v roce 1890 Bismarckův pád a odchod z politiky. Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky, toužil po Německu s koloniemi, jež měly Anglie či Francie. Po propuštění Otto von Bismarcka roku 1890 vedl německou politiku v duchu militarismu, k čemuž pomáhalo i veřejné mínění a hlavně němečtí generálové. Tím později přispěl k rozpoutání první světové války.[1]

Císař Vilém II. si dobře rozuměl s Františkem Ferdinandem d'Este, který se po smrti korunního prince Rudolfa stal rakouským korunním princem. K Františkově manželce Žofii Chotkové se choval jako k budoucí císařovně, což bylo vzhledem k jejich morganatickému manželství velmi výjimečné. Jejich smrt při atentátu v Sarajevu ho velmi pobouřila jako přítele i jako panovníka.

V předvečer první světové války sehrál císař Vilém II. ambivalentní roli. Na jedné straně se snažil zachránit mír výměnou telegramů s ruským carem Mikulášem II., na druhé straně ubezpečoval Rakousko-Uhersko o podpoře a naléhal, aby se problém se Srbskem řešil co nejdříve. Po ruské mobilizaci, kterou považoval za přípravu války, dal souhlas s vyhlášením války Rusku.[2]

Abdikace a exil

Vilém a jeho první manželka Augusta

Po převratu z 9. listopadu 1918, který ovlivnili i pruští důstojníci a jenž se stal koncem Pruského království, se Vilém II. vzdal císařského titulu i pruské koruny, čímž ukončil pětisetleté panování Hohenzollernů v Braniborsku, dvousetleté v Prusku a osmapadesátileté v Německu,[3] a 10. listopadu uprchl do Holandska.

Čl. 227 Versailleské smlouvy obsahoval veřejnou žalobu na Viléma II. pro „nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv“. Viléma měl soudit zvláštní mezinárodní tribunál. Nizozemská vláda ho nicméně odmítla vydat i přes apely vítězných mocností (především Britů a Francouzů).

Do exilu si nechal převézt značnou část svého obrovského majetku, údajně šlo o nejméně šedesát vagónů naplněných nábytkem, uměním, stříbrem a jinými věcmi. Navíc disponoval značnými finančními prostředky.[4] Žil nejprve v Amerongenu, v roce 1920 přesídlil do Doornu. V exilu mu zemřela první žena, nedlouho poté se stihl oženit podruhé, sepsal paměti, přijímal rozličné návštěvy, věnoval se lovu, zahradničení a kácení stromů. K nacismu se nejprve stavěl spíše pozitivně (doufal, že dojde k restauraci monarchie v čele se svým synem), později v zásadě rezervovaně či dokonce kriticky (například ke křišťálové noci). Po nacistické okupaci Nizozemska v květnu 1940 se stáhnul z veřejného života. Nabídku na exil v Británii mezitím 12. května 1940 odmítl. Německá okupační moc s ním téměř nekomunikovala, neb neměla zájem na oživení monarchistických myšlenek. V červnu 1940 ještě telegraficky blahopřál Hitlerovi k úspěšné válce na západě, což po zveřejnění po válce způsobilo v Nizozemsku bouři nevole a ospravedlnilo konfiskaci jeho majetku. Zemřel ve městě Doorn začátkem června 1941 na plicní embolii.

Rodina

S první manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou (18581921), kterou si vzal 27. února 1881 v Berlíně, měl sedm dětí:

V roce 1922 se Vilémovou druhou ženou stala vdova, princezna Hermína Schönaich-Carolath, rozená princezna Reuss (18871947).

Předkové

 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Vilém I. Pruský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Fridrich III. Pruský
 
 
 
 
 
 
Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
Karel Fridrich Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Augusta Sasko-Výmarská
 
 
 
 
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
Marie Pavlovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
Vilém II. Pruský
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
Viktorie Sasko-Koburská
 
 
 
 
 
 
Jiří III.
 
 
Eduard August Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Meklenbursko-Střelická
 
 
Viktorie Britská
 
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 

Tituly

  • 27. ledna 1859 – 9. březen 1888: Jeho královská Výsost, pruský princ
  • 9. březen 1888 – 15. červen 1888: Jeho císařská a královská Výsost, německý a pruský korunní princ
  • 15. červen 1888 – 4. června 1941: Jeho císařské a královské Veličenstvo, německý císař a pruský král

Odkazy

Reference

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 129.
  2. CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 421, 527.
  3. SCHOEPS, Hans–Joachim. Dějiny Pruska. [s.l.]: Garamond, 2004. 471 s. ISBN 80-86379-59-0.
  4. HICKLEY, Catherine. His Ancestors Were German Kings. He Wants Their Treasures Back.. The New York Times. 2021-03-12. Dostupné online [cit. 2021-05-19]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

Literatura

  • STELLNER, František. Poslední německý císař : z německých dějin v epoše Viléma II. Praha: Panevropa, 1995. 471 s. ISBN 80-85846-04-7.
  • STELLNER, František. Der erste Staatsbesuch des deutschen Kaisers Wilhelm II. in Wien. Prague Papers on the History of International Relations. 2001, roč. 5, s. 75–83. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-016-8.
  • STELLNER, František. Wilhelm II. und die Juli-Krise 1914. In: SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague: Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 509–515. (německy)

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Fridrich III.
Německý císař
18881918
Nástupce:
-
Předchůdce:
Fridrich III.
Pruský král
18881918
Nástupce:
-
Předchůdce:
Arnošt August Brunšvický
[[Soubor::Wappen Deutsches Reich - Reichswappen (Grosses).svg|40px|Znak z doby nástupu]] Němečtí panovníci podle data abdikace v roce 1918
9. listopad 19183.
Nástupce:
Ernest Ludvík Hesenský
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.