Askánci

Askánci
	Pozdější znak rodu Askánců
Země	Anhaltsko, Braniborsko; Sasko-Wittenbersko; Sasko-Lauenbursko; Rusko
Tituly	vévoda sasko-wittenberský; vévoda sasko-lauenburský; vévoda anhaltský; markrabě braniborský; hrabě anhaltský
Zakladatel	Esico z Ballenstedtu
Rok založení	1036
Konec vlády	1320 – Braniborsko; 1422 – Sasko-Wittenbersko; 1689 – Lauenbursko; 1918 – Anhaltsko
Poslední vládce	Joachim Arnošt Anhaltský
Současná hlava	Eduard Anhaltský
Větve rodu	Braniborská Saská Sasko-wittenberská; Sasko-lauenburská; Anhaltská

Askánci respektive askánská dynastie (německy Askanier), nazývaní také Anhaltší (anhaltská dynastie) podle Anhaltska, kde vládli nejdéle ze všech zemí, jsou německý šlechtický (vévodský) rod švábsko-franského původu. Do roku 1320 vládli v Braniborském markrabství, do roku 1486 v Orlamünde, do roku 1422 v Sasku-Wittenbersku, do roku 1689 v Sasku-Lauenbursku a do roku 1918 v Anhaltsku.

Současnou hlavou rodu je princ Eduard Anhaltský z anhaltské větve rodu.

Původ rodu

Zakladatelem rodu byl hrabě Esico z Ballenstedtu, který okolo roku 1056 připojil ke svým državám hrabství Orlamünde a území v Sasku zděděné po Billunzích. Jeho vnuk Ota Míšeňský založil saské město Freiberg a zahájil askánskou kolonizaci slovanských zemí ve středním Polabí (pozdější Braniborsko). Askánskou nadvládu tohoto území dovršil Albrecht I. Medvěd. Dobyl území Severní marky na pravém břehu Labe a vypudil slovanský kmen Havolanů. Na jejich dobytém hradišti zbudoval hrad Špandavu.

Mocenský růst

Državy Askánců roku 1320

V letech 1138–41 byl Albrecht I. Medvěd vévodou saským a dědictvím po slovanském knížeti Přibyslavovi a výboji získal lužickou a Severní marku. Roku 1157 zakládá Braniborské markrabství a stává se jejím prvním markrabětem.

Synové Albrechta I. Medvěda se stali zakladateli jednotlivých linií askánského rodu. Ota I. zdědil Braniborsko, Heřman I. Orlamünde, Albrecht hrabství Ballenstedt a Bernhard III., pozdější vévoda saský zdědil hrabství Aschersleben. Syn Bernharda III. Jindřich zdědil Anhaltsko a jeho druh syn Albrecht Sasko. Ota III. získal Budyšínsko jako věno manželky Boženy (Beatrix), dcery českého krále Václava I. Roku 1180 byl saský vévoda Jindřich Lev sesazen císařem Fridrichem Barbarosou. Saské vévodství pak císař rozdělil mezi hraběte Bernharda III., který tím získal titul vévody saského a kolínského arcibiskupa. Roku 1296 Albrecht II. rozdělil saské vévodství na dvě části. Bylo vytvořeno vévodství sasko-lauenburské, které získali synové jeho bratra Jana I. a vládli v něm společně do roku 1305 a vévodství sasko-wittenberské, kde vládli potomci Albrechta II. a měli kurfiřtský hlas.

Vztahy Askánců a Přemyslovců

Albrecht I. Medvěd se zúčastnil tažení německého krále Lothara III. proti českému knížeti Soběslavu I. a v bitvě u Chlumce (1126), v níž Soběslav I. zvítězil, padl do jeho zajetí. Své dvě dcery provdal do Čech, první za Vladislava (předpokládaného Soběslavova dědice, sňatek okolo 1152) a Gertrudu za Přemyslovce Děpolta I., syna Vladislava I. (sňatek 1155).
Ota III. Braniborský měl za manželku Boženu (Beatrix), dceru krále Václava I.
Ota V. Braniborský, syn Oty III. a Boženy, byl nechvalně proslulým správcem Čech po pádu svého přemyslovského strýce. Česká královna Kunhuta, druhá manželka Přemysla Otakara II., po smrti krále pozvala do Čech svého příbuzného Otu V., aby se chopil správy v Čechách a poručnictví nad Václavem, synem Přemysla Otakara II. Ota V. po neshodách s Kunhutou uvěznil kralevice Václava nejprve na Bezdězi a později ho odvezl do Braniborska jako rukojmí. Čechy pak byly drancovány vojsky Oty V., až do vyplacení Václava českou šlechtou.

Erby členů askánského rodu

Adalbert I., hrabě z Ballenstedtu
Albrecht I. Medvěd
Jindřich I., hrabě z Anhaltu
Jan I. Sasko-lauenburský

Rodokmen Askánců

Braniborští Askánci

Erb markrabat braniborských

Esico z Ballenstedtu († po 1059), hrabě z Ballenstedtu
- Adalbert II. (†1080), hrabě z Ballenstedtu
  - Ota, zvaný Bohatý (†1123), hrabě z Ballenstedtu, hrabě z Anhaltu, vévoda saský (1112)
    - Albrecht I. Medvěd (†1170), markrabě Severní marky, markrabě braniborský, vévoda saský, hrabě z Ballenstedtu
      - Ota I. (†1184), markrabě braniborský (větev braniborská)
        Ota II. (†1205), markrabě braniborský
        
        Albrecht II. (†1220), markrabě braniborský
        Jan I. (†1266), markrabě braniborský
        Jan II. (†1281), markrabě braniborský
        Konrád II. (†1308 ?), německý rytíř
        
        Jan (†1292), biskup havelberský
        
        Ota IV. (†1308), markrabě braniborský
        
        Konrád I. (†1304), markrabě braniborský
        Jan IV. (†1305), markrabě braniborský
        
        Ota VII. (†1308), markrabě braniborský
        
        Waldemar (†1319), markrabě braniborský
        
        Erik (†1295), arcibiskup magdeburský
        
        Jindřich I. (†1318), markrabě braniborský
        Jindřich II. (†1320), markrabě braniborský (poslední braniborský Askánec)
        
        Albrecht († 1290)
        
        Heřman († 1291), biskup havelberský
        
        Ota III. (†1267), markrabě braniborský
        Jan III. (†1268), markrabě braniborský
        
        Ota V. Dlouhý (†1298), markrabě braniborský
        Ota († 1307)
        
        Albrecht († 1296)
        
        Heřman II. Dlouhý (†1308), markrabě braniborský
        Jan V.(†1317), markrabě braniborský
        
        Albrecht III. (†1300), markrabě braniborský
        Ota († 1299)
        
        Jan († 1299)
        
        Ota VI. Malý (†1303), markrabě braniborský

Sasko-wittenberští Askánci

- - - Ota I. (†1184), markrabě braniborský (větev braniborská)
      - Heřman I. (†1176), hrabě z Orlamünde
      - Siegfried (†1184), biskup braniborský a arcibiskup brémský
      - Jindřich (†1185), kanovník v Magdeburgu
      - Albrecht (†okolo 1171), hrabě v Ballenstedtu
      - Dětřich († od 1183), hrabě z Werbenu
      - Bernard III. (†1212), hrabě z Anhaltu, kurfiřt, vévoda saský (větev saská)
        Jindřich (†1252), hrabě z Anhaltu
        
        Albrecht I. (†1260), kurfiřt, vévoda saský
        Jan I. (†1285), vévoda saský (viz větev sasko-lauenburská)
        
        Albrecht II. (†1298), vévoda saský (do 1296), vévoda sasko-wittenberský (větev sasko-wittenberská)
        Rudolf I. (†1356), vévoda sasko-wittenberský
        Rudolf II. (†1370), kurfiřt sasko-wittenberský
        
        Václav I. (†1388), kurfiřt sasko-wittenberský, hrabě lüneburský
        Rudolf III. (†1419), kurfiřt sasko-wittenberský
        
        Albrecht III. (†1422), kurfiřt sasko-wittenberský (poslední wittenberský Askánec)

Sasko-lauenburští Askánci

Jan I. (†1285), vévoda saský
- Jan II. (†1322), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Bergedorf-Möllner)
  - Albrecht IV. (†1343), vévoda
- Albrecht III. (†1308), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Ratzeburg-Lauenburger)
- Erich I. (†1361), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev sasko-lauenburská)
  - Erich II. (†1368), vévoda sasko-lauenburský
    - Erich IV. (†1412), vévoda sasko-lauenburský
      - Erich V. (†1435), vévoda sasko-lauenburský
      - Jan IV. (†1414), vévoda sasko-lauenburský
      - Bernard II. (†1463), vévoda sasko-lauenburský
        Jan V. (†1507), vévoda sasko-lauenburský
        Magnus I. (†1543), vévoda sasko-lauenburský
        František I. (†1581), vévoda sasko-lauenburský
        Magnus II. (†1603), vévoda sasko-lauenburský
        
        František II. (†1619), vévoda sasko-lauenburský
        
        August I. (†1656), vévoda sasko-lauenburský
        
        Julius Jindřich (†1665), vévoda sasko-lauenburský
        František Erdman (†1666), vévoda sasko-lauenburský
        
        Julius František (†1689), vévoda sasko-lauenburský (poslední lauenburský Askánec)

Anhaltští Askánci

Vévodové anhaltští (1863–1918)

Znak Vévodství anhaltského

Od roku 1603 do roku 1863 bylo Anhaltsko rozděleno do těchto hrabství a to Anhaltsko-Bernburg, Anhaltsko-Desavsko, Anhaltsko-Zerbstsko (vytvořeno roku 1544, zaniklo připojením k Anhaltsku-Desavsku roku 1796), Anhaltsko-Köthen a Anthatsko-Plötzkau (zaniklo roku 1665, připojeno k Anhaltsku-Zerbst).

V roce 1806 již zbyla jen hrabství Anhaltsko-Bernburg, Anhaltsko-Desavsko a Anhaltsko-Köthen. Ty Napoleon povýšil na vévodství. Když v roce 1847 vymřela vládnoucí linie v Anhaltsku-Köthenu, bylo toto vévodství připojeno k Anthaltsku-Desavsku. Situace se opakovala v roce 1863, když vymřela vládnoucí linie v Anhaltsku-Bernburgu a tak opět i toto vévodství připadlo k Anhaltsku-Desavsku, to se pak, jako jediné zbylé anhaltské vévodství, přejmenovalo na Anhaltské vévodství.

Leopold IV. - (1863–1871), do roku 1863 vévoda Anthaltska-Desavska
Fridrich I. - (1871–1904)
Fridrich II. - (1904–1918)
Eduard - (1918)
Jáchym Arnošt - (1918), odstoupil v důsledku listopadové revoluce

Hlavy rodu po roce 1918

Jáchym Arnošt - (1918–1947), vévoda Alhaltský, odstoupil v důsledku listopadové revoluce
Fridrich - (1947–1963), jeho syn
Eduard - (od 1963), jeho syn

Odkazy

Související články

Braniborské markrabství
Saské vévodství
- Sasko-Wittenbersko
- Sasko-Lauenbursko
Anhaltsko
- Anhaltsko-Bernburg
- Anhaltsko-Desavsko
- Anhaltsko-Köthen
- Anhaltsko-Plötzkau
- Anhaltsko-Zerbst
Anhaltské vévodství
Anhaltské řády a vyznamenání
- Domácí řád Albrechta Medvěda

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Askánci na Wikimedia Commons
Familie der Askanier

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.