Idris I.

Král Idris I. Libyjský, GBE (arabsky إدريس الأول), celým jménem Saíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi (13. března 1890[1] – 25. května 1983),[2] byl prvním a jediným králem Libye. Vládl v letech 19511969 a byl současně hlavou muslimského řádu Senussiů.

Idris I.
král libyjský
Idris, král libyjský
Doba vlády 24. prosince 1951 – 1. září 1969
Úplné jméno Saíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi
Narození 12. března 1889
Al-Džagbúb, Libyjské království
Úmrtí 25. května 1983 (94 let).
Káhira, Egypt Egypt
Pohřben Jannat al-Baqí, Medina, Saúdská Arábie, 1983
Nástupce Hasan Libyjský
Manželka královna Fátima el-Šaríf
Potomci libyjský král neměl žádné potomstvo, měli s jehou ženou Fatimou adoptovanou dceru z Palestiny[zdroj?!]
Dynastie Senussiové
Otec Muhammad al-Mahdí al-Senussi
Matka Aisha bint Ahmad al-Syrte
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Narodil se v Al-Džagbúbu, v ústředí hnutí Senussiů, jako syn Saída Muhammada al-Mahdího bin Saída Muhammada al-Senussiho a jeho páté ženy Aishy bint Ahmad al-Syrte. Idris byl vnukem Saída Muhammada bin Alího as-Senussiho, zakladatele muslimského súfijského řádu Senussiů. Roku 1916 se po abdikaci svého bratrance Saída Ahmeda Šarífa as Senussiho stal hlavou řádu Senussiů. Byl uznán Brity s novým titulem emíra území Kyrenaika, který byl posléze uznán také Italy (1920). V roce 1922 se též stal emírem Tripolska.

Počátky jeho politického života se nesly ve znamení snah o vyjednání nezávislosti pro Kyrenaiku.[3] V roce 1922 se po italském vojenském útoku proti Libyi uchýlil do exilu. Jako základna v guerillové válce proti italským koloniálním úřadům mu tehdy sloužil Egypt.[4]

Druhá světová válka

Během druhé světové války, podporoval Idris Spojené království v naději, že se jeho vlast jednou provždy zbaví italské okupace. Proto také přivedl příslušníky hnutí Senussiů a kyrenejské vlastence do boje po boku Spojenců proti Ose. S porážkou německých a italských sil vedených Erwinem Rommelem se konečně mohl vrátit do hlavního města Benghází a zformovat oficiální vládu.

K nevoli domácích arabských nacionalistů a podpůrců panarabismu v sousedních státech zachovával král Idris těsné vztahy se Spojeným královstvím a USA, a později dokonce intervenoval proti Egyptské agresi během Suezské krize roku 1956.[zdroj?!]

Jiným ohrožením jeho panování byla nevyslyšená snaha o mužského potomka, jenž by jej později nahradil na trůně. Ekonomika státu díky výtěžkům z ropných polí a díky přítomnosti letectva Spojených států amerických na základně Wheelus poblíž Tripolisu vzrůstala, avšak královo zdraví se začalo zhoršovat.[zdroj?!]

Převrat a exil

Mladý obyvatel Bengází nesoucí během revoluce roku 2011 fotografii krále Idríse

1. září 1969, kdy byl král Idrís v Turecku, aby se podrobil lékařskému zákroku, byl sesazen libyjskou armádou pod velením Muammara Kaddáfího při státním převratu.[5] Převrat předešel abdikaci krále Idríse určené na 4. srpna 1969, s platností od 2. září 1969, ve prospěch jeho synovce korunního prince Hasana as-Senussiho.

Po převratu byl král Idrís souzen in absentia "Libyjským lidovým soudem" a v listopadu 1971 nad ním byl vynesen rozsudek smrti.

Podařilo se mu lodí dostat do města Kamena Vourla v Řecku a poté se uchýlil do exilu v Egyptě, kde roku 1983 zemřel v Káhiře ve věku 94 let. Byl pochován v Medině v Saúdské Arábii.

Povstání v roce 2011

Král Idris I. na titulní straně libyjského časopisu Al Iza'a, 15. srpen 1965

Ačkoli král Idrís I. zemřel v exilu a většina dnešních Libyjců se narodila až po konci jeho panování, mnoho opozičních demonstrantů za libyjského povstání proti plukovníku Kaddáfímu, mělo připnutu trikolóru s barvami vlaky Libyjského království a v rukou drželi portréty krále, zejména v tradiční pevnosti Senussiů Kyrenaice.[6]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Idris of Libya na anglické Wikipedii.

  1. https://www.britannica.com/biography/Idris-I-king-of-Libya
  2. http://www.royalark.net/Libya/libya6.htm
  3. Vandewalle, Dirk (2006). A history of modern Libya. Cambridge University Press. str. 36. ISBN 978-0-521-85048-3.
  4. Oliver, Roland; Atmore, Anthony (2005). Africa since 1800. Cambridge University Press. str. 236.
  5. Bloodless coup in Libya (nekrvavý převrat v Libyi. BBC News On This Day. 1. září 1969.
  6. The liberated east: Building a new Libya [online]. 24 February 2011 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Chicago Tribune - Historical Newspapers. Chicago Tribune [online]. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.