Michal I. Rumunský

Když 20. července 1927 zemřel král Ferdinand I., nastoupil po něm tehdy šestiletý princ Michal, jelikož jeho otec, budoucí král Karel II., se musel (tehdy ještě ženatý s Helenou Řeckou a Dánskou) dědičného práva zříci kvůli svému záletnictví a poměru s Elenou Lupescu. Za nezletilého krále Michala vládla regentská rada. Michal ovšem nebyl králem dlouho, jelikož se jeho otec samozvaně vrátil v roce 1930 z Francie a byl prohlášen králem. Během své vlády zavedl jeho otec král Karel II. královskou diktaturu.

Antonescu a král Michal I. v roce 1941 sledují vojenské operace – Michal I. později vedl státní převrat, který v srpnu roku 1944 vedl k "přeběhnutí" Rumunska na stranu spojenců.

Král Karel II. ovšem zůstal králem pouze do 6. září 1940, kdy musel abdikovat ve prospěch tehdy devatenáctiletého Michala, a to v důsledku druhé vídeňské arbitráže, kvůli níž ztratilo Rumunsko území Severní Bukoviny, Besarábii, severní Sedmihradsko a Jižní Dobrudžu. V zemi měl ostatně v té době největší vliv maršál Ion Antonescu, který pokračoval ve své vládě nad Rumunskem. Král Michal od té doby svého otce již nikdy neviděl.

V roce 1944 se král Michal, který měl jen minimum pravomocí, rozhodl přiklonit na stranu spojenců a provedl převrat, při kterém nechal uvěznit Iona Antonescu a Rumunsko přešlo na stranu spojenců. Antonescův spojenec Adolf Hitler již před převratem králi nedůvěřoval a byl připraven ho nahradit jeho bratrancem arcivédodou Štěpánem Habsbursko-lotrinským, který žil od roku 1942 v Rumunsku.[3]

Král Michal I. byl posledním monarchou za Železnou oponou, který přišel o trůn. Na konci války krále Michala I. americký prezident Harry S. Truman vyznamenal Řádem záslužné legie a současně byl dekorován sovětským Řádem vítězství z rukou Stalina za odvahu prokázanou během králova převratu.

Od roku 1945, kdy se vlády v Rumunsku za podpory Sovětského svazu pevně ujala Komunistická strana Rumunska, byla jeho úloha i pravomoci pouze formální. I přesto se král od převratu v roce 1944 těšil velké oblibě.

V listopadu 1947 se vydal do Londýna na svatbu budoucí královny Alžběty II. s princem Filipem, kde se seznámil s bourbonsko-parmskou princeznou Annou. Během pobytu v Londýně mu Winston Churchill nabídl možnost azylu, kterou však Michal odmítl. Komunisté v čele s premiérem Grozou doufali, že se král z Británie nevrátí. Ten se ale vrátil a oznámil, že se s princeznou Annou ožení, což by zvýšilo oblíbenost monarchie v Rumunsku a narušilo přípravy komunistů na změnu režimu. Proto byl 30. prosince 1947 komunistickými jednotkami obklíčen královský palác a král Michal přinucen komunisty v čele s premiérem Petru Grozou a Gheorghiu-Dejem k abdikaci s poznámkou, že jako loutka by Grozovi tolik nevadil, ale Moskva nebude tolerovat za železnou oponou ani formální monarchii. Král sice poukázal na vlastní popularitu v zemi, ale Gheorghe Gheorghiu-Dej odpověděl, že právě proto chtějí, aby sám odešel a nebyl příčinou nepokojů a překážkou pro nastolení socialismu. Také mu připomněli, že palác je obklíčen a telefon odstřižen, a že když abdikaci nepodepíše, bude popraveno tisíc uvězněných studentů.[4] Král se tedy rozhodl podepsat předem připravený abdikační dokument:

Po abdikaci byl 3. ledna 1948 donucen opustit Rumunsko a s sebou odvezl i královskou korunu. Již v březnu téhož roku odvolal svou abdikaci s tím, že byla vynucena násilím a je tak neplatná. Na oplátku byl rumunskými úřady zbaven rumunského občanství. Bývalý monarcha žil nějakou dobu v Londýně i se svou manželkou, Annou Bourbonsko-Parmskou, kterou si vzal 10. června 1948 v Athénách. Pár poté žil v italské Florencii, než se v roce 1950 přestěnoval do švýcarského města Lausanne. V exilu se Michal živil jako farmář, pilot a podnikatel.

Král Michal a královna Anna na rumunské poštovní známce (2014).

Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescua přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v Curtea de Argeș. Po cestě z letiště byl ale zadržen policií a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z bývalého královského paláce k milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta Iona Iliescu, že dvakrát neumožnila králi návrat do země v letech 1994 a 1995. Poté, co se v roce 1996 stal prezidentem Emil Constantinescu, bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.

Od té doby žil střídavě v Aubonne ve Švýcarsku a v Rumunsku na zámku Săvârșin nebo přímo v Bukurešti v Alžbětině paláci, který královské rodině k doživotnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho užívá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích Peleș a Pelișor.

V roce 2006 se bývalý král umístil na 25. místě v soutěži 100 největších Rumunů. U příležitosti svých devadesátých narozenin v říjnu 2011 vystoupil před rumunským parlamentem.

Při své návštěvě Kroměříže u příležitosti uctění památky rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování města na konci druhé světové války byl v říjnu 2011 oceněn udělením čestného občanstvím města Kroměříž.[5]

I přes více než 40 let komunistického režimu se král Michal těšil v Rumunsku značné oblibě.^[zdroj?!] V průzkumu z roku 2012 se stal osobností s největší důvěrou, daleko před místními politiky a u příležitosti jeho 91. narozenin bylo v říjnu toho roku na jeho počest přejmenováno náměstí v Bukurešti.[6][7] V dalším průzkumu z roku 2013 45 % dotázaných Rumunů uvedlo, že mají o králi dobré či velmi dobré mínění, zatímco opak uvedlo pouze 6,5 % dotázaných. Téměř stejné oblibě se těší královská rodina jako celek.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael I of Romania na anglické Wikipedii.

• Rumunská královská rodina
• Dějiny Rumunska

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal I. Rumunský na Wikimedia Commons
• Vyhnaný rumunský král se usadil zpět ve vlasti (Týden.cz)
• Oficiální rumunská pamětní medaile k 90. narozeninám Michala I.
• Princ Nicolae už králem nebude - i kdyby Rumuni obnovili monarchii. ceskatelevize.cz [online]. 2015-08-11 [cit. 2017-12-05]. Dostupné online.

Předchůdce: Ferdinand I.

Rumunský král 1927 – 1930

Nástupce: Karel II.

Předchůdce: Karel II.

Rumunský král 1940 – 1947

Nástupce: republika