Mikuláš I. Pavlovič

Mikuláš I. Pavlovič (rusky Николай I Павлович, 25. červnajul./ 6. července 1796greg., Carskoje Selo18. únorajul./ 2. března 1855greg., Petrohrad) byl car Ruského impéria, finský velkokníže a v letech 18251831 poslední polský král pod jménem Mikuláš I.

Mikuláš I.
car vší Rusi
polský král
velkokníže finský
Doba vlády 1. prosince 18252. března 1855
Korunovace Ruská:
26. září 1826, Moskva
Polská:
24. května 1829, Varšava
Narození 6. července 1796
Puškin, Ruské impérium
Úmrtí 2. března 1855 (ve věku 58 let)
Petrohrad, Ruské impérium
Pohřben Chrám svatého Petra a Pavla (Petrohrad)
Předchůdce Alexandr I.
Nástupce Alexandr II.
Manželka Alexandra Fjodorovna
Potomci Alexandr II.
Marie
Olga
Alexandra
Konstantin
Nikolaj
Michail
Rod Oldenburkové
Dynastie Romanov-Holstein-Gottorp
Otec Pavel I.
Matka Sofie Dorota Württemberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako třetí syn cara Pavla I. z romanovsko-holštýnsko-gottorpské dynastie. a jeho druhé manželky Marie Fjodorovny, princezny Žofie Doroty Württemberské.

Mikuláš byl po dobu vlády svého staršího bratra Alexandra I. zcela vzdálen od záležitostí vedení státu. V letech 18141815 podnikl velkou ("kavalírskou") cestu po mnoha evropských zemích. Poté, co se 13. června 1817 oženil s Šarlotou Pruskou (1798–1860, přijala ruské jméno Alexandra Fjodorovna), starší dcerou pruského krále Bedřicha Viléma III., žil s rodinou v Aničkinovském paláci v Petrohradě. Jeho oficiální funkcí byla služba u armády, kde působil jako vrchní inspektor.

Vláda

Car Mikuláš I.

Když Alexandr I. 1. prosince 1825 zemřel, aniž by zanechal potomků, byl Mikuláš zcela nečekaně konfrontován s nutností převzít vládu, neboť jeho starší bratr Konstantin Pavlovič se již v roce 1823 pro nerovnorodý sňatek zřekl následnictví trůnu. Dne 24. prosince převzal Mikuláš formálně vládu a 26. září 1826 byl v Moskvě korunován ruským carem a imperátorem.

Několik let připravované vojenské spiknutí Děkabristů, které vypuklo 26. prosince 1825, Mikuláš rázně potlačil. Začal ihned po převzetí moci s budováním autoritářského režimu, když si zprvu ponechal ministry svého bratra. Přitom se opíral o rozsáhlou byrokracii a velkou armádu, ortodoxní církev a otevřeně podporovaný ruský nacionalismus. Civilní správa stála pod vojenským dohledem. Osobní štáb carových poradců sestával výlučně z vysokých důstojníků.

V roce 1826 se Mikuláš rozhodl zamítnout zrušení nevolnictví.

S rusifikací různých národností šly ruku v ruce i pokusy o obrácení protestantů a katolíků k pravoslaví.

Přes tyto masivní represe nebo také kvůli nim začala se za Mikuláše formovat různá opoziční hnutí.

Zahraniční politika

Rozhodující vliv na Mikulášovu zahraniční politiku měl ministr Karl Robert von Nesselrode. Zde stejně jako v politice vnitřní v centru stálo potlačování revolučních hnutí v celé Evropě a Asii.

V prvních letech Mikulášovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k Osmanské říši, kde Rusko podporovalo křesťanské národy na Balkáně. Rusko-perská válka v letech 18261828 přinesla Turkmančajskou smlouvou (22. února 1828) významné územní zisky na Kavkaze. V roce 1828 začala rusko-turecká válka, která rovněž znamenala získání dalších území a jiných výhod – východní pobřeží Černého moře, volnou dopravu po Dunaji, Černém moři a Středozemním moři a jako důsledek i vznik Řeckého království.

Pouhé dva roky po Mikulášově korunovaci polským králem, propuklo v roce 1831 v Polsku tzv. Listopadové povstání, které trvalo ničivých devět měsíců bojů než bylo Mikulášem potlačeno. Polský parlament (sejm) zbavil Mikuláše polské koruny a po potlačení povstání nechal Mikuláš „trvale začlenit“ polské království do Ruska. Díky tomu byl také jediným ruským carem, který byl korunován králem Polska.

Rostoucí vliv Ruska v Orientu se obzvláště silně ukázal, když se sultán Mahmut II. smlouvou z Hünkâr Iskelesi v roce 1833 Mikulášovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím egyptským pašům. V Evropě byl Mikuláš považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce 1833 opět oživil Svatou alianci. Rakouskému císaři Františku Josefovi I. pomohl v roce 1849 potlačit maďarskou revoluci.

Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Mikuláš v roce 1853 pokoušel podrobit si balkánské provincie Turecka a vynutit si přístup do Středozemního moře. Británie a Francie se proti němu postavily v Krymské válce; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi – Ruskem na jedné a Francií a Británií na druhé straně. Ještě před koncem bojů Mikuláš I. 2. března 1855 zemřel.

Potomci

Z manželství s Alexandrou Fjodorovnou (rozenou Šarlotou Pruskou) (1798–1860) vzešlo sedm dětí:

  • Alexandr II. (17. dubna 1818 – 1. března 1881), ruský car
  1. 1841 hesenská princezna Marie Alexandrovna
  2. 1880 kněžna Kateřina Dolgorukovová
  • Marie (6. srpna 1819 – 9. února 1876)
  1. 1839 Maximilian de Beauharnais, vévoda Leuchtenberský
  2. 1856 hrabě Grigorij Stroganov

Poznámka

V Rusku v té době platil juliánský kalendář, na rozdíl od ostatní Evropy, kde se v té době používal již kalendář gregoriánský. Proto jsou data v článku uváděna jak podle juliánského, tak podle gregoriánského kalendáře.

Tituly a vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Mikuláše I. Pavloviče.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Frederik IV. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Hedvika Žofie Švédská
 
 
Petr III. Ruský
 
 
 
 
 
 
Petr I. Veliký
 
 
Anna Petrovna
 
 
 
 
 
 
Kateřina I. Ruská
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Jan Ludvík I. Anhaltsko-Dornburský
 
 
Kristián August Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Kristýna ze Zeutschu
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
 
 
 
 
Kristián August Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Johana Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Albertina Frederika Bádensko-Durlašská
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
 
 
 
Fridrich Karel Württembersko-Winnentalský
 
 
Karel Alexandr Württemberský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Juliana Braniborsko-Ansbašská
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 
 
 
 
Anselm František Thurn-Taxis
 
 
Marie Augusta Thurn-Taxis
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Lobkovicová
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Filip Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
 
 
 
 
Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém I.
 
 
Žofie Dorota Pruská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus I. (Russland) na německé Wikipedii.

Literatura

  • Nikolaj I: ličnost' i èpocha: novyje materialy. Sankt-Peterburg: Nestor-Istorija, 2007. 523 s.
  • Hans-Joachim Torke (Hrsg.): Die russischen Zaren 1547–1917, C.H. Beck, München, 1999, ISBN 3-406-42105-9
  • LINCOLN, W. Bruce. Nicholas I: emperor and autocrat of all the Russias. DeKalb: Northern Illinois University Press, 1989. 424 s.
  • SVOBODA, Karel. Zahraniční politika Mikuláše I. v kontextu hospodářské situace impéria. Slovanský přehled, 2010, 96(1-2), s. 27–40.
  • SVOBODA, Karel. Autokrat a jeho doba. Rusko a revoluce v letech 1830–1831. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016.
  • ŠEDIVÝ, Miroslav. Mikuláš I. a Osmanská říše (1829–1833). Historický obzor, 2006, 17(11/12), s. 252–258.
  • VYSKOČKOV, Leonid Vladimirovič. Imperator Nikolaj I: čelovek i gosudar'. Sankt-Peterburg: Izdatel'stvo Sankt-Peterburgskogo universiteta, 2001. 638 s.

Externí odkazy

Předchůdce:
Alexandr II.
Polský král
18251831
Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Titulární polský král
18311855
Nástupce:
Alexandr III.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.