Zimní olympijské hry 2014

Město Soči se dostalo na konečný seznam kandidátů na pořadatelství zimních her spolu s městy Pchjongčchang (Jižní Korea) a Salcburk (Rakousko). Vítězství Soči bylo oznámeno na 119. zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV), které se uskutečnilo v červenci 2007 v Ciudad de Guatemala. Oznámil jej prezident MOV Jacques Rogge po dlouhém hlasování 4. července 2007.

V první fázi musela kandidátská města po schválení od svých národních olympijských výborů poslat přihlášku a vyplněný dotazník do 1. února 2006. Byla to města Soči (Rusko), Salcburk (Rakousko), Jaca (Španělsko), Almaty (Kazachstán), Pchjongčchang (Jižní Korea), Sofie (Bulharsko) a Bordžomi (Gruzie). Tři finální kandidáti byli vybráni výkonnou radou MOV 22. června 2006. Dne 2. října 2007 byl ustaven Organizační výbor zimních olympijských her v Soči 2014.

Výsledky hlasování o místu konání XXII. ZOH

Město	Stát	1. kolo	2. kolo
Soči	Rusko Rusko	34	51
Pchjongčchang	Jižní Korea Jižní Korea	36	47
Salcburk	Rakousko Rakousko	25	–

Nákres Olympijského parku v Soči

Mapa olympijského areálu Roza Chutor (interaktivní mapa)

Hry se konaly v nově postaveném Olympijském parku, který sestává z následujících stadionů a míst:

Na OH v Soči se kvalifikovalo rekordních 88 národních olympijských výborů. Oproti hrám v roce 2010 se nezúčastní Kolumbie, Etiopie, Ghana, Severní Korea, Jižní Afrika a Senegal, naopak přibyly Americké Panenské ostrovy, Britské Panenské ostrovy, Filipíny, Portoriko a Thajsko a dalších šest národů, které byly na zimních olympijských hrách poprvé: Malta, Paraguay, Togo, Tonga, Východní Timor a Zimbabwe. Sportovci Indie soutěžili pod olympijskou vlajkou, Indie byla suspendována po volebním procesu Indické olympijské asociace v prosinci 2012.[9] Česko v Soči reprezentovalo 88 sportovců.[10]

Účastnické země na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči

     Standardně účastnící se země

     Noví účastníci zimních Her

Oficiální videohrou ZOH Soči je „Mario & Sonic at the Sochi 2014 Olympic Winter Games“ od Nintenda, v Evropě byla vydaná 8. listopadu 2013. Další jsou „Sochi 2014: Ski Slopestyle Challenge“ pro operační systém Android a „Sochi 2014: Olympic Games Resort“ pro on-line sociální síť Facebook.[11]

Vstupenky na Olympiádu stály zhruba od 550 do 26000 korun.[12]

Škoda Auto je dodavatelem vozů pro OH v Soči, z hlediska sponzoringu je to nejvyšší kontrakt v historii Škody. Flotilu tvořilo více než pět set vozů, a to modely Superb, Yeti a nová Octavia třetí generace. Auta jsou určená pro sportovce, VIP hosty a funkcionáře.[13]

V Soči se hrálo českými puky firmy Rubena z Náchoda. Ve všech hrách od Nagana 1998 se také používaly české puky firmy Gufex z Valašska, výjimkou byl Vancouver 2010 s puky kanadskými.[14]

Hodinářská firma Prim z Nového Města nad Metují vyrobila pro každého člena olympijské delegace speciální model hodinek a každý sportovec, který získal medaili, dostal hodinky modelu Diplomat v ceně 93 tisíc se jménem sportovce.[15]

Olympionici, kteří vybojovali zlato 15. února, byli odměněni zlatými medailemi s úlomky Čeljabinského meteoritu – stalo se tak přesně rok poté, co kusy vesmírného tělesa dopadly do jezera Čebarkul na Urale v centrální části Ruska.[16]

Nejvíce medailí získala rychlobruslařka Ireen Wüstová z Nizozemska, celkově získala pět medailí, z toho dvě zlaté a tři stříbrné. Ruský rychlobruslař Viktor An, norská běžkyně na lyžích Marit Bjørgenová a běloruská biatlonistka Darja Domračevová získali nerozhodně nejvíce zlatých medailí (každý tři).[18] Díky lyžařce Tině Mazeové získalo Slovinsko historicky první zlatou medaili ze zimních olympijských her. Sáňkař Armin Zöggeler z Itálie se stal prvním sportovcem, který získal šest medailí v šesti po sobě jdoucích zimních olympijských hrách.

Některým ruským sportovcům byly odebrány jejich olympijské medaile v listopadu 2017 kvůli obvinění z dopingu.[19] Nicméně po úspěšném odvolání bylo 28 rusů očištěno a medaile byly znovu navráceny 1. února 2018. Rusko se tak znovu dostalo na první příčku v medailovém pořadí.[20]

Pořadí	Země	Zlato	Stříbro	Bronz	Medailí celkem
1	Rusko (RUS)	11	9	9	29
2	Norsko (NOR)	11	5	10	26
3	Kanada (CAN)	10	10	5	25
4	Spojené státy americké (USA)	9	7	12	28
5	Nizozemsko (NED)	8	7	9	24
6	Německo (GER)	8	6	5	19
7	Švýcarsko (SUI)	6	3	2	11
8	Bělorusko (BLR)	5	0	1	6
9	Rakousko (AUT)	4	8	5	17
10	Francie (FRA)	4	4	7	15
11	Polsko (POL)	4	1	1	6
12	Čína (CHN)	3	4	2	9
13	Jižní Korea (KOR)	3	3	2	8
14	Švédsko (SWE)	2	7	6	15
15	Česko (CZE)	2	4	2	8
16	Slovinsko (SLO)	2	2	4	8
17	Japonsko (JPN)	1	4	3	8
18	Finsko (FIN)	1	3	1	5
19	Velká Británie (GBR)	1	1	2	4
20	Ukrajina (UKR)	1	0	1	2
21	Slovensko (SVK)	1	0	0	1
22	Itálie (ITA)	0	2	6	8
23	Lotyšsko (LAT)	0	2	2	4
24	Austrálie (AUS)	0	2	1	3
25	Chorvatsko (CRO)	0	1	0	1
26	Kazachstán (KAZ)	0	0	1	1
Celkem		99	97	99	295

Českou výpravu na Zimní olympijské hry 2014 v Soči tvořilo 88 sportovců. Medaile vybojovali rychlobruslařka Martina Sáblíková (zlato, stříbro), snowboardistka Eva Samková (zlato), biatlonisté Ondřej Moravec (stříbro, bronz), Gabriela Soukalová (stříbro) a Jaroslav Soukup (bronz), smíšená biatlonová štafeta (stříbro) a ženská štafeta (bronz) .

Český olympijský výbor nechal v Praze na Letné postavit pro veřejnost Olympijský park, který fungoval po dobu olympiády. K dispozici byly velkoplošné LED obrazovky, přenosy na 100 místech, bruslařská plocha o rozloze 6500 m², curlingová dráha, běžkařský ovál, snow park na snowboarding, dvě hokejová hřiště a laserová střelnice pro biatlon.[21]

Olympiáda vyvolala několik kontroverzí, včetně kritiky dodržování lidských práv v Rusku, obavy politiků a sportovců na dopad zákazu propagace homosexuality, různé obavy o bezpečnost kvůli hrozbám džihádistů a údajné porušování lidských práv při budování olympijského centra. V České republice se tématu věnuje projekt Utajené disciplíny organizace Člověk v tísni.[22][23] V průběhu her došlo ke dvěma politicky motivovaným incidentům. Transsexuální bývalá politička Vladimir Luxuria byla zadržena, když v Olympijském parku krátce ukazovala duhový symbol LGBT.[24] Členky punkové skupiny Pussy Riots byly násilím rozehnány přímo pod olympijskými kruhy ve městě Soči (mimo olympijská sportoviště) při nahrávání videoklipu k písni Putin nás naučí milovat svou vlast.[25] Všechny demonstrace se totiž z bezpečnostních důvodů mohly v Soči konat výhradně po souhlasu místních bezpečnostních úřadů. Na tento incident reagoval Mezinárodní olympijský výbor prohlášením, ve kterém věc označil za znepokojivou, ale za civilní a nesouvisející s olympijským hnutím.[26]

Výstavba hotelu v Krásné Poljaně, rok před konáním her

Předmětem kritiky se staly také přemrštěné výdaje na uspořádání her ve výši 51 miliard amerických dolarů, čímž se hry v Soči staly nejnákladnějšími olympijskými hrami v historii. Při podávání kandidatury přitom byly náklady vyčísleny na 12 miliard. Jejich zvýšení způsobila také mimořádná bezpečnostní opatření, zejména po teroristických útocích ve Volgogradu v prosinci 2013. Komentátoři ale poukazovali zvlášť na vysokou míru korupce.[27] Ruské úřady ale žádaly, aby se náklady na infrastrukturu nezapočítávaly do celkové ceny her. Podle nich se jen zhruba pět až sedm miliard dolarů vynaložilo na organizaci nesouvisející s výstavbou infrastruktury.[28] Například silniční a železniční spojení ze Soči do Krásné Poljany stálo 8,7 miliardy dolarů, což je víc než výdaje na uspořádání celých Zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru.[27] Navzdory vysokým nákladům byla kritizována nepřipravenost her, zejména pokud jde o nedokončené ubytovací kapacity pro novináře ve vysokohorském středisku Krásná Poljana. Týkalo se to asi tří procent z celkové kapacity 41 tisíc pokojů.[29]

Při slavnostním zakončení her předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach mj. zhodnotil, že Rusko slíbilo výborná sportoviště, vynikající olympijskou vesnici a bezvadnou organizaci a že všechny sliby splnilo.[30] Ruský prezident Vladimir Putin po skončení her v rozhovoru pro média řekl, že část novinář využila olympijský projekt pro své vlastní cíle ve sféře protiruské propagandy, ale že dosáhli opačného cíle, než zamýšleli.[31]

V průběhu her došlo k několika případům porušení dopingových pravidel. Z her byli vyloučeni německá biatlonistka a bývalá běžkyně na lyžích Evi Sachenbacherová-Stehleová a italský bobista a dřívější atlet William Frullani, pozitivní testy měli také lotyšský hokejista Vitalijs Pavlovs, ukrajinská běžkyně na lyžích Marina Lisogorová[32] a těsně před finále hokejového turnaje proti Kanadě Švéd Nicklas Bäckström.[33] Německá televizní stanice WDR zveřejnila po skončení her podezření, že ruští sportovci si pomáhali spornou metodou inhalace xenonu, na kterou organismus reaguje zvýšenou produkcí erythropoetinu.[34]

V červenci 2016 zveřejnila Světová antidopingová agentura (WADA) svou vyšetřovací zprávu, podle které ruské státní orgány systematicky kryly doping ruských olympioniků téměř ve všech sportech.[35] Podle WADA ruský dopingový program řídilo ministerstvo sportu vedené Vitalijem Mutkem ve spolupráci s tajnou službou FSB, středisky vrcholového sportu a laboratořemi v Moskvě a Soči.[36] Po debaklu výsledků na olympiádě ve Vancouveru, z níž ruská výprava přivezla tři zlaté, vláda zorganizovala rozjela tajný program před hrami v Soči.[35] Během olympiády v Soči systém umožňoval manipulaci se vzorky ruských sportovců. Součástí dopingového programu bylo přes 20 ruských olympioniků v Soči včetně 15 medailistů.[37] Podle spekulací ruští olympionici používali xenonový plyn během příprav na Soči. Používání xenonového plynu není přímo zakázáno Světovou antidopingovou agenturou (WADA), nicméně může být použito pro zvýšení výkonnosti a to vyvolalo debatu o tom, co je dopingem a jaké postupy by měly a neměly by být povoleny.[38] K listopadu 2017 odebral MOV Rusku kvůli dopingové aféře 14 medailí, včetně 4 zlatých, a proto se propadlo z prvního místa na místo čtvrté.[39]

V prosinci 2017 se 42 ze 43 potrestaných sportovců odvolalo k Mezinárodní sportovní arbitráži v Lausanne (CAS). Ta na konci ledna 2018 očistila 28 sportovů včetně dvou olympijských vítězů – běžce na lyžích Alexandra Legkova a skeletonisty Alexandra Treťjakova. Celkem tak získali ruští sportovci zpět 9 ze 13 odebraných medailí. U dalších 13 sportovců včetně držitele dvou zlatých medailí Aleksandra Zubkova byla potvrzena diskvalifikace z her v Soči. Doživotní zákaz účasti na OH však byl změněn na jednorázový trest pro Zimní olympijské hry 2018 v Pchjongčchangu. U zbývajících třech biatlonistek - Olga Zaitsevová, Olga Viljuchinová a Jana Romanovová rozhodl v září 2020 CAS o odebrání teamové medaile vzhledem k prokázanému dopingu Zaitsevové. [40]

Přístav v Soči

Už dříve oznámili kavkazští extremisté, že hodlají hry narušit. Po smrtonosných útocích na civilisty ve Volgogradu, které si vyžádaly přes tři desítky životů, tak přetrvávají obavy, že by se mohli teroristé na olympiádě opět ozvat.[41]

Ještě před zahájením olympijských her dostaly olympijské výbory Maďarska, Slovinska, Itálie, Německa, Slovenska, USA a Česka e-mail s teroristickou výhrůžkou napsanou v angličtině a ruštině. Podle vyjádření MOV (Mezinárodní olympijský výbor) nepředstavovaly výhrůžky vážnou reálnou hrozbu. Podle některých zdrojů jde o tzv. oběžníkový e-mail.[42]

Vedení MOV bere bezpečnost v Soči velmi vážně a potvrzovalo schopnost Ruska poskytnout bezpečnou olympiádu. O bezpečnost a potření hrozby teroristických útoků islámských militantů ze severního Kavkazu bylo prý postaráno na podobné úrovni, jako na hrách v Salt Lake City, které se konaly jen pár měsíců po 11. září 2001.[43]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zimní olympijské hry 2014 na Wikimedia Commons
• Sochi2014.com – Oficiální stránky
• Olympic.cz – Český olympijský tým
• Fotografie Olympijských stadionů a míst v Soči
• Celý zahajovací ceremoniál ZOH 2014 – YouTube video
• (anglicky) Oficiální výsledky ZOH 2014 na Olympedia^{[nedostupný zdroj]}