Ozbrojené síly Ruské federace

Organizačně jsou Ozbrojené síly Ruské federace rozděleny na:

• Pozemní síly
• Vzdušně-kosmické síly
• Vojenské námořnictvo

V rámci Ozbrojených sil Ruské federace dále existují tři samostatné druhy vojsk, a to:

• Raketová vojska strategického určení
• Vzdušně-výsadková vojska
• Vojenské zálohy

Správním úřadem, který má na starosti Ozbrojené síly Ruské federace je Ministerstvo obrany Ruské federace.

Ruská armáda dlouhodobě patří mezi nejsilnější armády světa. Po druhé světové válce tvořila největší konkurenci západnímu světu,^[zdroj?!] který se její síly obával.^[ujasnit] Na základě této skutečnosti došlo k vytvoření bipolárního světa, který byl také definován ideologickou odlišností mezi Západem a Východem. V devadesátých letech došlo k ekonomickému kolapsu a rozpadu SSSR. Jednou z hlavních příčin byl tzv. závod ve zbrojení, který vedlo SSSR s USA. Toto předhánění začalo již po 2. světové válce, nicméně docházelo k brzdícím akcím. Vzájemné dohody o odzbrojování neboli tzv. SALT však nedokázaly toto ekonomicky náročné soupeření ukončit. Naopak americký prezident Ronald Reagan v 80. letech navýšil armádní rozpočet a přistoupil k politice, která ekonomicky vyčerpala SSSR a následně vytvořila multilaterální světový systém.

V 90. letech „nově“ vzniklý stát Rusko procházel hlubokou krizí. Armáda nebyla prioritou, docházelo k velkému rozkrádání armádní výzbroje a zásob. Ruská armáda sice disponovala jadernými zbraněmi, nebyla však po dlouhou dobu modernizována a její konvenční síla byla v dezolátním stavu. Z dob SSSR bylo námořnictvo velmi silné. S odstupem času lze hovořit o tom, že SSSR se zaměřovalo především na kvantitu a účelnost zbraní. Opomeneme-li jaderné zbraně, tak dominantou sovětské armády bylo námořnictvo a tankové jednotky. Dnes ruská armáda disponuje pouze jednou letadlovou lodí, 55 ponorkami, 74 námořními korvetami a jinými loděmi, které jsou spíše pobřežními plavidly.  Nutné^[ujasnit] je si také uvědomit, že Rusko disponuje zhruba 8500 jadernými hlavicemi, což je zhruba o 800 více než USA a o 8250 více než Čína. Na základě tohoto faktu lze zařadit Rusko mezi vojenské supervelmoci.^[zdroj?!]

Změna přišla na konci 90. let s příchodem Vladimira Putina. Jako prezident je nejvyšším představitelem bezpečnostních sil Ruské federace a armáda je mu přímo zodpovědná. Za doby jeho vlády se armáda začala modernizovat. Zaměřila se především na modernizaci ponorek a menších lodí, které mají spíše sloužit pro účel obrany pobřežních vod. V roce 2008 se nejvyšší ruští představitele rozhodli urychlit^[ujasnit] a více modernizovat armádu. Důvodem byly nedostatky nejen v zastaralé technice, ale i logistice nebo koordinaci, které se projevily při 4denním konfliktu v Gruzii. Tyto reformy přinesly například jednotky zvláštního určení Specnaz nebo vzdušné výsadkové vojsko VDV. 

Modernizace armády musí jít souběžně s ekonomikou Ruska, která od svého vzniku zaznamenává značnou kolísavost. Nicméně ruský prezident dle svého vyjádření chce navrátit Rusku roli, kterou měl dříve SSSR,^[zdroj?!] a proto klade důraz na modernizaci armády a rozvoj klíčových oblastí.  Například v roce 2013 nařídil V. Putin remilitarizaci arktického území. V Arktidě má Rusko nejen důležité námořní trasy, ale vyskytují se tu také důležité surovinové zdroje. V této oblasti Rusko jasně dominuje, má světově největší flotilu ledoborců a modernizuje přístavy a letiště, které byly od dob Sovětského svazu téměř zapomenuty.  Tato oblast bude pravděpodobně hrát v budoucnu důležitou roli a toho si je ruský prezident vědom.^[zdroj?!]

I přesto, že by Rusko mělo modernizovat svou leteckou flotilu, disponuje silnou vzdušnou obranou. K dispozici má zhruba 2500 letadel, jež jsou schopna provozu. Jeho stroje značky Suchoj však začínají zastarávat a pro zajištění silné vzdušné obrany je nutné je modernizovat či nahradit technologicky lepšími stroji, které jsou stále ve fázi vývoje a testování (např. Suchoj T-50). Co se týče například bezpilotních letadel, je Rusko v tomto směru mírně pozadu avšak ztrátu pomalu dohání investicemi do vývoje a výroby.[3]

Federální rozpočet na obranu (plná čára) a bezpečnost (přerušovaná čára), v nominální a reálné hodnotě.

Vojenský rozpočet ruské vlády se pohybuje v desítkách miliard amerických dolarů a výdaje každoročně rostou. Nicméně přesná částka není zcela jasná. Různé zdroje se rozcházejí, například The Diplomat uvádí, že rozpočet pro rok 2013 byl 58,2 USD, zatímco státní ruská televizní stanice RT uvádí 68,887 USD.^{[zdroj?!][ujasnit]}  Vezmeme-li částku téměř 69 miliard USD v roce 2013, zjistíme, že od roku 2007 došlo k dvojnásobnému navýšení ruského armádního rozpočtu. Na navyšování ruského rozpočtu mají také vliv tržby prodaných zbraní. Stockholmská mezinárodní instituce uvádí, že tržby předních výrobců zbraní vzrostly v roce 2012 o 28 procent.  Ruský rozpočet v oblasti bezpečnosti roste již od svého vzniku v 90. letech a v roce 2016 by měl dosáhnout téměř 96 miliard USD. Položkami, které výrazně navyšují rozpočet, jsou výdaje na jaderné zbraně, letectví a námořnictví. Prostředky vložené do armády omezuje chronický problém s dlouhodobě nezvládanou korupcí ve všech úrovních armádního systému, způsobující škody mnoha miliard USD.[4][5]

V ozbrojených silách Ruské federace je rozšířena šikana odvedenců, zvaná dědovščina. Tento problém zůstává ruskými oficiálními orgány dlouhodobě neřešen. V roce 2019 zaznamenala ruská vojenská prokuratura 51 000 případů porušení lidských práv vojáků a 9 890 případů sexuálního obtěžování.[6]

Masový hrob v Čečensku

• 1992 Válka v Podněstří
• 1992 Válka v Jižní Osetii
• 1992-1997 Občanská válka v Tádžikistánu
• 1993 Gruzínsko-abchazský konflikt
• 1993 Ruská ústavní krize 1993
• 1994-1996 První čečenská válka
• 1998 Šestidenní válka (Abcházie)
• 1999-2009 Druhá čečenská válka
• 2008 Válka v Jižní Osetii
• 2014 Válka na Ukrajině
  • 2014 Anexe Krymu Ruskou federací
  • 2015 Válka na východní Ukrajině
  • 2022 Ruská invaze na Ukrajinu
• 2015 Ruská vojenská intervence v Sýrii

Porušování práva ozbrojených konfliktů a mezinárodního humanitárního práva ze strany Ozbrojených sil Ruské federace, na které zahraniční pozorovatelé upozorňovali již během válek v Čečensku a ruské intervence v Sýrii, se stalo terčem další kritiky po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022, kdy došlo k opakovaným případům dělostřeleckých útoků na obydlené oblasti, leteckého bombardování nevojenských cílů nebo střelbě do civilního obyvatelstva pokojně protestujícího proti ruské okupaci. Podle některých názorů je toto jednání úmyslné, zatímco Rusko popírá, že by k němu docházelo.[9] Začátkem března 2022 hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu zahájil vyšetřování možných ruských válečných zločinů na Ukrajině na podnět vznesený 39 státy.[10] Světová zdravotnická organizace 8. března 2022 oznámila, že v druhém týdnu invaze vzrostl počet útoků na ukrajinské nemocnice, ambulance a další zdravotnická zařízení.[11] 9. března ruský nálet těžce poškodil dětskou nemocnici a porodnici v obléhaném městě Mariupol.[12]

Opakovaly se také případy kdy ruské ozbrojené síly porušily klid zbraní a ostřelovaly kolony uprchlíků opouštějící obležená města vyznačenými humanitárními koridory.[13][14]