Irina Rodninová

V předškolních letech Rodninová často trpěla zápalem plic. Její rodiče jí chtěli přimět k aktivitě, proto jí v roce 1954 přivedli k bruslení.[1] Od 13 let trénovala ve sportovní přípravce CSKA.[2][3]

Irina Rodninová a Alexej Ulanov v roce 1970

V roce 1963 Rodninová začala bruslit se svým prvním partnerem Olegem Vlasovem, trénovali je Sonia a Milan Valunovi. V roce 1964 se jejím trenérem stal Stanislav Žuk, který ji dal dohromady s Alexejem Ulanovem. Spolu vyhráli čtyři po sobě jdoucí světové a evropské tituly. Svůj první světový titul získali v roce 1969, před párem Tamara Moskvinová a Alexej Mišin. Další dva tituly pak přidali v letech 1970 a 1971, vždy před dvojicí Ludmila Smirnovová a Andrej Surajkin. Ulanov se však zamiloval do Smirnovové a před olympiádou oznámili, že následující sezónu již budou bruslit spolu.[1] Na ZOH 1972 v Sapporu dobyli Rodninová s Ulanovem zlato. Pak se připravovali na svou poslední společnou soutěž, Mistrovství světa 1972 v Calgary. Při tréninku den před zahájením soutěže došlo k nehodě a Rodninová skončila v nemocnici s otřesem mozku a intrakraniálním hematomem.[1] Přesto předvedli výborné představení v krátkém programu a obdrželi i několik šestek (6.0 byla tehdy nejvyšší známka). V dlouhém programu se Rodninová cítila slabá a měla závratě, přesto jejich výkon stačil na zisk v pořadí již čtvrtého titulu mistrů světa. Ulanov se pak vydal pokračovat v kariéře se Smirnovovou, zatímco Rodninová uvažovala o odchodu do sportovního důchodu.

V dubnu 1972 jí trenér Stanislav Žuk navrhl, že by se mohla spojit s mladým petrohradským bruslařem Alexandrem Zajcevem, který měl dobrou skokovou techniku a rychle se učil prvky. Rodninová přijala a pár začal společně trénovat. Na mistrovství světa 1973 v Bratislavě přestala při jejich jízdě v krátkém programu hrát hudba, pravděpodobně vinou československého technika, který se tak mstil za pražské jaro.[4][1] Rodninová se Zajcevem se přesto dokázali soustředit a jízdu v hlubokém tichu dokončili. Vysloužili si bouřlivé ovace publika a soutěž sportovních dvojic následně vyhráli před párem Smirnovová a Ulanov.[5] Totéž pořadí se opakovalo i následující rok.

V roce 1974 se Rodninová se Zajcevem rozešli s trenérem Žukem a začali trénovat pod Taťjanou Tarasovovou.[1] V letech 1975–1978 vyhráli další čtyři světové tituly a triumfovali i na ZOH 1976 v Montréalu. V sezóně 1978–79 nezávodili, neboť Rodninová byla těhotná. Syn, jehož otcem byl Zajcev, se narodil 23. února 1979.[1] Ke krasobruslení se vrátili, aby vybojovali zlaté medaile na ZOH 1980 v Lake Placid. Poté ukončili aktivní kariéru.

Její tři zlaté medaile z olympijských her, deset titulů z mistrovství světa a jedenáct titulů z mistrovství Evropy z ní činí nejúspěšnější krasobruslařku historie.

Rodninová trénovala mnoho elitních sovětských bruslařů a přednášela na univerzitě v Moskvě. V letech 1990–2002 trénovala ve Spojených státech a mimo jiné přivedla ke světovému titulu český pár Radka Kovaříková a René Novotný.[6]

Památeční mince s Irinou Rodninovou a Alexandrem Zajcevem

Od roku 2005 je Rodninová členem Občanské komory Ruské federace.[7] Od roku 2007 je rovněž členkou Hospodářské komory Ruské federace. Dne 17. prosince 2012 Rodninová podpořila[8] Zákon Dimy Jakovleva, který zakázal adopci ruských sirotků občany USA. Je členkou strany Jednotné Rusko.[9]

Vystudovala Centrální institut tělesné výchovy (Центральный институт физической культуры).[9] Jejím prvním manželem byl její bruslařský partner Alexandr Zajcev, se kterým má stejnojmenného syna (*1979).[1] Z druhého manželství s byznysmanem a kinoproducentem Leonidem Minkovskim má dceru, Aljonu Minkovski (*1986).[1] V současnosti je rozvedená.[10] V letech 1990–2002 pobývala ve Spojených státech, pak se vrátila do Ruska.[10]

• 1976 – Leninův řád
• 1989 – uvedena do krasobruslařské Síně slávy
• 1999 – Řád "Za zásluhy vlasti" 3. třídy
• 2009 – Řád "Za zásluhy vlasti" 4. třídy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irina Rodnina na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Irina Rodninová na Wikimedia Commons
• Irina Rodninová v databázi Olympedia (anglicky)