Jeseník

První zmínka o Jeseníku pochází z roku 1267, kdy se v latinském pramenu cituje jako Vriwald (později Vrowald, Vrienwalde, Freynwalde), tedy místo zbavené lesa. Mezi lety 1284 a 1295 se stal městem. Jedním z důvodů byla strategická poloha na soutoku říček Staříče a Bělé, kde se rovněž cesta vedoucí ze Slezska na Moravu větvila k Ramzovskému a Červenohorskému sedlu. Toto místo již nejpozději roku 1284 střežil zdejší hrad, patřící vratislavskému biskupovi. Dalším důvodem byla naleziště železné rudy v okolí: z roku 1326 pochází první zmínka o zpracovávání železné rudy hned v třinácti hamrech poblíž Jeseníku. Jeseník spolu s vesnicemi v širším okolí tedy vznikl plánovitou kolonizací vratislavských biskupů, kteří zdejší území získali roku 1199.

Součástí města byl od založení nepochybně i kostel s farou, ačkoli první zmínka o něm pochází z roku 1318. Stejně tak frývaldovský hrad musel jistě existovat již v roce 1284, kdy existoval "frývaldovský okruh" jako správní jednotka, výslovně se však zmiňuje až roku 1374. Jednalo se vlastně jen o vodní tvrz vybavenou - ještě koncem 17. století - padacím mostem. Ta existuje po několika přestavbách dosud a jako správní sídlo frývaldovského panství, později komplexu velkostatků, sloužila až do roku 1945.

V roce 1295 se poprvé připomíná městské fojtství, k němuž patřil i dvůr a postupně i vesnice Ves Frývaldov, Česká Ves, Široký Brod a Bukovice. Od roku 1378 je drželi Mušínové. Počátkem 15. století to byl Hynek Mušín z Hohenštejnu (tj. dnešní Hoštejn), který se však stal příznivcem husitství, a biskup mu proto rychtu roku 1422 odňal a udělil je Hanuškovi Mušínovi, Hynkovu bratranci. Vdova po něm Anna prodala roku 1463 fojtský statek Hynčíkovi ze Šilperka, po jehož smrti (1468) je od vdovy Barbory odkoupil biskup. Fojtský statek byl pak i s městem Frývaldovem zastavován a samostatně se naposledy uvádí roku 1547.

Město se brzy po založení hospodářsky rozvinulo. Již roku 1295 jsou připomínány první řemeslnické cechy, řeznický a pekařský. Z roku 1328 je první zmínka o těžbě a zpracování železa - tehdy povolil biskup Tomáš I. jakémusi Ludherovi postavit u města železný hamr. Ačkoli byla v 14. století železná ruda z Jeseníku prodávána až v Anglii, její těžba již koncem uvedeného století upadla a vylidnily se i hornické osady v okolí. Nový rozmach těžby železa, ale i stříbra a zlata, nastal v druhé polovině 15. století. V té době byl Jeseník s okolím udělován vratislavskými biskupy v léno. Za Jiřího z Poděbrad patřil Hynčíkovi ze Šilperka, od jehož vdovy jej biskup vykoupil roku 1468 a udělil dále roku 1478 Urbanu Stošovi, roku 1481 Baltazaru a Melicharovi z Močilnice, roku 1492 Pavlu Otweinovi, roku 1497 Linhartu Vogelovi.

Významné bylo udělení Jeseniku i s okolním panstvím roku 1506 Fuggerům, celoevropsky působícímu podnikatelskému rodu z Augšpurku, kteří zde rozvinuli důlní činnost. Téhož roku získalo město horní privilegia a obdrželo znak. Ložiska však byla buď brzy vyčerpána, nebo se ukázala jako nevýnosná, a Fuggerové ztratili o panství zájem. Roku 1547 je vratislavský biskup Baltazar z Promnic odkoupil zpět a z Jeseníku bylo nadále spravováno okolní biskupské panství. Těžba železa zůstala v okolí města až do konce 18. století, ale ve značně redukované podobě. Naopak se ve městě rozvíjelo řemeslo, o čemž svědčí řada cechovních privilegií z přelomu 16. a 17. století.

Za vlády Fuggerů se v Jeseníku prosadila reformace, přestože fara zůstávala pod patronátem biskupa, a teprve roku 1579 se zde podařilo dosadit opět katolického faráře (byť ženatého).

Znak města z roku 1606

Jako město ležící na významném vojenském tahu byl Jeseník v průběhu třicetileté války několikrát poškozen vojskem. V 17. století byl postižen i několika požáry, největším roku 1696. Přesto pokračoval hospodářský rozkvět města, zejména v textilních odvětvích (plátenictví), který byl ochromen až rozdělením Slezska roku 1742 a související ztrátou slezských trhů, dříve hlavního odběratele zdejší výroby. V té době rovněž město přišlo o horní právo a s tím spojené daňové výhody.

Rekatolizace v městě i okolí proběhla bez potíží (roku 1651 nejsou registrováni žádní nekatolíci), zato bylo zdejší panství postiženo dlouhotrvající a intenzivní vlnou čarodějnických procesů. Od prvního v roce 1622 do posledního roku 1684 si procesy, iniciované jak zástupci biskupa, tak jesenickými měšťany, vyžádaly jen v samotném Jeseníku asi 102 obětí. Spolu s o něco později zahájenými procesy na Šumpersku a Velkolosinsku se jedná o nejvýznamnější příklady "honu na čarodějnice" na území České republiky.

V roce 1770 bylo v Jeseníku zřízeno římskokatolické arcikněžství, a to oddělením od arcikněžství Hlucholazy. To existuje v zásadě dosud, avšak roku 1946 bylo přeměněno na děkanát.

V letech 1773–1794 byl biskupským hejtmanem na Frývaldově hudební skladatel Karl Ditters von Dittersdorf.

Po určitém útlumu zaznamenal Jeseník počátkem 19. století nový rozvoj, zejména průmyslový. Roku 1822 založil místní podnikatel Adolf Rayman továrnu (firma Regenhart u. Rayman) na jemné prádlo, která získala postavení na světových trzích a dominovala městskému hospodářství. Jeseník se tak stal významným průmyslovým centrem (a později i centrem dělnického hnutí). Toto postavení bylo na konci 19. století podtrženo napojením na významný železniční tah z Hanušovic do Hlucholaz (1888) a založení Blühdornovy továrny na rukavice (1890). Pro svůj hospodářský význam se Jeseník stal roku 1850 i sídlem politického a soudního okresu (tehdejší soudní okres byl ale menší než politický, až roku 1945 bylo do obvodu jesenického okresního soudu začleněno území zrušených soudních okresů v Cukmantlu, Javorníku a Vidnavě[9]).

V této době se o rozvoj města a kraje se zasloužily především lázně a první vodoléčebný ústav na světě, který založil Vincenz Priessnitz počátkem 20. let 19. století. Podle něho se také lázně jmenují Priessnitzovy a hlavní lázeňský pavilon Priessnitzovo sanatorium architekta Leopolda Bauera, který spolu se sanatoriem (pavilonem) Ripper nese jméno po významné osobnosti, která měla na vývoj lázní vliv. Dětský pavilon Karolina je pojmenován po dcerce Vincence Priessnitze, kterou nedokázal vyléčit a zemřela ve třech letech. Za zmínku stojí také druhý nejdůležitější pavilon Bezruč a samozřejmě Maryčka. Znakem lázní je lev.

Roku 1890 byla zřízena městská nemocnice, roku 1872 založena chlapecká a 1888 dívčí měšťanská škola, roku 1913 reálné gymnázium. Významným činitelem v jesenickém školství byl konvent voršilek, které se zde usadily v roce 1881 poté, co byly Bismarckovou politikou „kulturního boje“ vyhnány ze svého předchozího působiště ve Vratislavi. V Jeseníku postupně od roku 1888 zřídily klášterní a vzdělávací komplex zahrnující též obchodní a rodinnou školu. Své školy vedly do roku 1939, kdy jim byla vzdělávací činnost znemožněna. Po odsunu většiny sester byl konvent r. 1945 zrušen a poslední sestry odsud odešly roku 1948.

Pro evangelické (luteránské) věřící, kteří se vesměs přistěhovali do Jeseníku za prací z venkova, byl 13. října 1879 zřízen nejprve sbor filiální ke sboru v Holčovicích a roku 1883 samostatný sbor. V letech 1881–1883 byl vystavěn novorománský kostel za finančního přispění pruské princezny Marianny Oranžské, majitelky panství Bílá Voda. (Sbor byl zrušen roku 1945 a kostel a faru převzal nově zřízený farní sbor Českobratrské církve evangelické.)[10]

Na konci 19. století se v oblasti začíná rozvíjet i cestovní ruch, dokladem je vybudování rozhledny na Zlatém Chlumu Moravskoslezským sudetohorským spolkem roku 1899. V roce 1913 bylo založeno Gymnázium Jeseník. Po roce 1918 se Jeseník stal, víceméně proti vůli svých obyvatel, součástí Československa. Československá armáda jej obsadila 19. ledna 1919. V Jeseníku jakožto středisku státní správy rychle vznikla početná česká menšina. Dominantní stranou mezi (z velké části dělnickým) obyvatelstvem byla německá sociální demokracie.

22. listopadu 1931 došlo v okolí tehdejšího Frývaldova k nepokojům v důsledku propouštění a snižování mezd dělníků pracujících v kamenolomu a vápenkách. Propuštění převážně němečtí dělníci šli do stávky a následně za pomoci místních komunistů zorganizovali pochody demonstrantů do Frývaldova. Po dohodě s úřady byly sice pochody odvolány, ale ten ze Žulové a Vápenné přesto vyrazil. Hrstka asi 20 četníků je nejdříve zastavila u viaduktu, což průvod vyřešil tím, že viadukt obešel přes železniční trať nad viaduktem. Četníci proto poodjeli o cca 500 m a postavili kordón u tamější pošty za křižovatkou. Velitel vyšel vstříc a dělníkům oznámil, že průvod byl zakázán a o dalším se jedná. Následně dostal kamenem do obličeje a i četníci byli zasypáni sprškou kamení, posbíraném na trati. Četníci na tento incident reagovali střelbou do davu. Výsledkem bylo celkem 7 mrtvých a 12 těžce zraněných. Na pohřbu dělníků byl přítomen i pozdější československý prezident Klement Gottwald.[11]

Od poloviny 30. let zde však nabírala na síle Sudetoněmecká strana. Jeseník s okolím byl bezprostředně po Mnichovské dohodě připojen k Německu a většina českých obyvatel město opustila. Naopak většinoví němečtí obyvatelé byli po konci druhé světové války v letech 1945–1947 vysídleni. V roce 1947 byl dosavadní Frývaldov přejmenován na Jeseník. Město v průběhu následujících čtyřiceti let ztratilo mnoho hodnotné historické zástavby, kterou nahradila panelová výstavba. Úlohu hospodářského střediska do značné míry ztratilo spolu se ztrátou statusu okresního města roku 1960, Jeseník poté patřil do okresu Šumperk.

K 1. lednu 1996 byl okres Jeseník obnoven. V červenci 1997 postihly Jeseník rozsáhlé povodně. Od roku 1997 se v Jeseníku koná soutěž posádek zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz.[12] Jeseník je členem a sídlem Mikroregionu Jesenicko, svazku obcí vzniklého v roce 1999.[13] Město je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[14] a od roku 1997 Euroregionu Praděd.[15]

Počet obyvatel Jeseníku podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[19]

Celé město Jeseník

Ve městě Jeseník je evidováno 1 849 adres : 1 808 čísel popisných (trvalé objekty) a 41 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[21] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 1 393 domů, z toho 1 322 trvale obydlených.

Samotný Jeseník (část města Jeseník)

V Jeseníku je evidováno 1 317 adres: 1 306 čísel popisných (trvalé objekty) a 11 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[22] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 986 domů, z toho 948 trvale obydlených.

• 
  Věková struktura obyvatel obce Jeseník roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Jeseník roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Jeseník roku 2011

Vodní tvrz v Jeseníku

• Ripperova promenáda – 1160 metrů dlouhý okruh, na kterém se občas konají závody a soutěže, ale po většinu času se po ní procházejí návštěvníci lázní. Největší atrakcí je socha lva (Maďarský pomník), jehož ocasu se prý stačí dotknout, aby vám splnil přání.
• Vodní tvrz – zbudována počátkem 15. století na místě obytné věže asi z poloviny 13. století. Unikátní doklad pozdně gotické architektury. Původní stavba jednopatrová obdélná budova. Na přelomu 15. a 16. století přistavěna boční křídla a vystavěna dvoupatrová hranolová věž. Po požáru v roce 1727 tvrz upravena na zámek – přistavěno druhé patro, prolomena okna a věž snížena o dvě patra. Okolo tvrze suchý příkop, dříve naplněný vodou. Tvrz byla po většinu času v majetku vratislavských biskupů anebo jejich leníků. Od roku 1932 v ní sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka.[24]
• Radnice je v jádru renesanční budova z roku 1610. Nynější podoba pochází z roku 1710.
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie – novorenesanční stavba z let 1882–1883. Postavena na místě starší později přestavované gotické stavby, o které je první písemná zmínka z roku 1418. Z původní stavby zachována část středověké věže a barokní západní fronta kostelní lodi. Hlavní novogotický oltář od sochaře Bernarda Kutzera.[24]
• Novorománský evangelický kostel
• Kaple kláštera a vzdělávacího ústavu voršilek z let 1896–1897 v novorománském stylu.
• Morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1721.
• Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí.
• Děkanský úřad u kostela s klasicistní fasádou a s kamennou deskou se znakem města z roku 1606.
• Dům číslo popisné 166 na Masarykově náměstí. První písemná zmínka o domě z roku 1702, v roce 1926 dům prošel přestavbou.

Katovna

• Dům číslo popisné 176 v Tovární ulici. Původně předměstský dům datovaný do roku 1782. Přízemní stavba s rokokovou fasádou, valbovou střechou a trojdílnou dispozicí. Dům je známý pod názvem Katovna. Obydlí kata zde však nikdy nebylo.[24]
• Dům číslo popisné 178 s empírovou fasádou, v něm do roku 1506 sídlil městský fojt, posléze zde byl výčep právovarečných měšťanů. Od roku 1912 zde bylo první kino ve městě.
• Vila Erwina Weisse číslo popisné 679 na Skupově ulici z let 1901–1903. Významný vilový dům v duchu anglické secese od vídeňských architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka. Důsledně oddělena společenská část domu od intimní části. Z vnitřního vybavení dochována vstupní hala s dubovým schodištěm.[24]
• Cwrczekova vila – romantizující stavba z let 1899–1900 ve stylu hrádku s použitím prvků hrázděného zdiva.
• Dvě vily rodiny Regenhartů číslo popisné 672 a 339.
• Vilová čtvrť pod nádražím – několik architektonicky zajímavých vil např. číslo popisné 306, 307, 322, 324 nebo 28/319.
• Priessnitzův pomník ve Smetanových sadech od významného sochaře Josefa Obetha.
• Secesní most přes Bělou z let 1901–1902.
• Rodný dům Vincenze Priessnitze – dům číslo popisné 175 na místě původního rodného domu vystavěn roku 1822, patrně roku 1838 zvýšen o jedno patro.
• Priessnitzovo sanatorium z let 1909–1910 od významného architekta Leopolda Bauera. Třípatrová budova v novobarokním stylu, ale v detailu se secesními a historizujícími prvky. Uvnitř dochovaná ústřední hala se šnekovým schodištěm a velká jídelna. V letech 1928–1929 provedena od téhož autora přístavba, na které již autor upustil od historizujících reminiscencí a dekorativních detailů. Účast sochaře Josefa Obetha a jiných umělců na výzdobě.[24]
• Novogotická hrobka Vincenze Priessnitze, jeho ženy a dcery z roku 1853.
• Řada dalších lázeňských budov a pomníků (například Český, Polský, Francouzský pomník atd.).

• Sluneční louka - neboli Jižní svah - v Česku ojedinělá kompozice, pojmenovaná „Cesta života“, kterou vytvořil v letech 1980–1985 brněnský sochař Jan Šimek. Autor se inspiroval až jesenickými útvary na Červené hoře, Vozkovi nebo Petrových kamenech.
• Jesenické prameny - v lesích okolo Studničního vrchu se nachází schůdné cesty s pomníky a léčebnými prameny.
• Řada skalních útvarů - Antonínovy skály, Čertovy kameny, Františkova skála, Hildina skála, Hydropatické skály, Medvědí kameny, Skalní odpočívadlo, Tereziny skály, Vilémovy Kameny, Vyhlídka Na Radosti
• Památné stromy: borovice vejmutovka v parku poblíž muzea, buk lesní ve Smetanových sadech, tzv. Hackenberkova lípa, dva jilmy před kavárnou U hradeb, tis v zahradě Villy Regenhart, "čarovný smrk" v lázních (s čarověníkem), lípa srdčitá na lázeňské kolonádě

Na území Jeseníka zasahují i:

• Chráněná krajinná oblast Jeseníky
• Ptačí oblast Jeseníky (pro jeřábka lesního a chřástala polního)
• Evropsky významná lokalita Rychlebské hory - Sokolský hřbet,

Od Anglického pramene vede na Křížový vrch ke kapli svaté Anny Křížová cesta.

• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. díl. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-14-1. S. 615–624.

• Okresní soud v Jeseníku
• FK Jeseník

• Slovníkové heslo Jeseník ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeseník na Wikimedia Commons
• Jeseník v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)