Uhelná

Obec Uhelná (do roku 1948[3] Serksdorf, něm. Sörgsdorf[4]) se nachází ve Slezsku, v okrese Jeseník v Olomouckém kraji. Žije zde 463[1] obyvatel.

Uhelná
Socha svatého Jana Nepomuckého
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0711 541214
Pověřená obecJavorník
Obec s rozšířenou působnostíJeseník
Okres (LAU 1)Jeseník (CZ0711)
Kraj (NUTS 3)Olomoucký (CZ071)
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice50°21′54″ s. š., 17°1′39″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel463 (2022)[1]
Rozloha22,49 km²
Nadmořská výška276 m n. m.
PSČ790 65, 790 70
Počet domů179 (2021)[2]
Počet částí obce6
Počet k. ú.3
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduUhelná 163
790 70 Javorník u Jeseníku
[email protected]
StarostaBc. Zdeněk Hořava
Oficiální web: www.uhelna.cz
Uhelná
Další údaje
Kód obce541214
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

Obec Uhelná sousedí na západě s městem Javorník, na jihu s Polskem (gmina Stronie Śląskie) a na východě s obcemi Skorošice, Vlčice a Bernartice. Od okresního města Jeseník je vzdálena 21 km a od krajského města Olomouc 87,5 km.

Geomorfologicky patří Uhelná k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), na rozhraní oblasti jesenické (východosudetské) (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelek Hornolipovská hornatina) a oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologický celek Vidnavská nížina). Severní část obce je rovinatá, nejhornatější je katastr Nových Vilémovic. Nejvyšším vrcholem je Strážiště (813 m n. m.), dále např. Roveň (779 m n. m.), Vápenný vrch (776 m n. m.), Hraničný vrch (753 m n. m.), Suť (717 m n. m.).

Území Uhelné patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Obcí protéká severovýchodním směrem několik drobných toků pramenících v Rychlebských horách: Lánský potok, protékající postupně Novými Vilémovicemi a Uhelnou a posléze přijímající zprava Vlčický potok, a severněji Červený potok, protékající osadou Červený Důl a Dolním Fořtem a ústící do Račího potoka. V osadě Hraničky pramení Vojtovický potok. U Uhelné je zatopený důl Pelnář.

Území obce pokrývá z téměř 49 % zemědělská půda (24,5 % orná půda, 23 % louky a pastviny) a z 45,5 % les.

Název

Nejstarší písemné doklady z přelomu 13. a 14. století mají podobu Sorykesdorf (s pravopisnými obměnami), která zřejmě vznikla připojením německého Dorf ("vesnice") k polskému osobnímu jméno Šorik (méně pravděpodobně Žerek či Žeryk). Zkrácením původního jména, jehož význam byl "Šorikova ves", vznikla podoba Sörgsdorf, případně Sergsdorf, používaná až do 20. století. České jméno neměla vesnice do roku 1947, kdy byla pojmenována Uhelná podle místní těžby uhlí.[5]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1290. Obec vznikla zřejmě v rámci kolonizace prováděné na Jesenicku vratislavskými biskupy ve 13. století. Roku 1305 se psala jako „Sorykesdorph“, byla tedy pravděpodobně pojmenována po svém lokátorovi jménem Šorik, Šora nebo podobně; z toho vzniklo německé Sörgsdorf a počeštěné Serksdorf.

Od první zmínky patřila Uhelná k panství vratislavských biskupů a byla spravována většinou z Jánského Vrchu.

Již roku 1305 zde bylo zákupní fojtství, které přetrvalo jako samostatný lenní statek až do konce patrimoniální správy roku 1850, resp. do roku 1945. Nezískalo však tak dominantní význam jako v jiných vsích na Jesenicku. V 18. století je držela rodina Andersů.

Ves nebyla příliš velká, v 16.–18. století však byla v jejím okolí založena řada sídel: Dolní a Horní Fořt, Zastávka, obnoveny byly i zaniklé Nové Vilémovice. Uhelná byla převážně zemědělskou obcí, koncem 18. a začátkem 19. století však zde byla provozována i těžba cihlářské hlíny zpracovávané ve fojtské cihelně a těžba hrnčířské hlíny s navazujícím hrnčířstvím, vznikla zde i palírna a potašovna. V 2. polovině 18. století byla na návsi postavena kaple sv. Floriána, roku 1801 pak byl nákladem zdejší občanky Kateřiny Freundové postaven kostel sv. Kateřiny a u něj zřízena římskokatolická fara a o něco později i škola. V roce 1859 se začal o u obce těžit v povrchovém dole nazvaném „Friedrich“ hnědé uhlí – lignit.

Po druhé světové válce bylo odsunuto zdejší německé obyvatelstvo, samotnou Uhelnou se však podařilo – na rozdíl od okolních vesnic – dosídlit poměrně úspěšně. V roce 1948 byl dosavadní úřední název Serksdorf změněn na „Uhelnou“ podle zdejší těžby hnědého uhlí a analogicky k novým názvům zvoleným pro okolní obce (Žulová, Vápenná, Písečná). Uhelný důl, kterému obec vděčila za nový název, byl z „Bedřicha“ přejmenován na „(Antonín) Pelnář“, avšak již roku 1957 byl zatopen a přeměněn na dnešní rybník využívaný k rekreaci. V zemědělství dominoval Státní statek Javorník, kterému roku 1949 připadly konfiskované pozemky fojtského velkostatku a ke kterému byla postupně připojena i veškerá ostatní zemědělská půda.

Osady Dolní Fořt Domkáři, Dolní Fořt Mlatci Zahradníci, Horní Fořt a Zastávka náležely k obci Uhelná již od počátku obecního zřízení roku 1850. V roce 1949 byla k Uhelné připojena sousední obec Nové Vilémovice i s osadami Hraničky a Červený Důl. Celá takto rozšířená obec Uhelná byla v poslední etapě normalizačního slučování k 1. lednu 1985 připojena k městu Javorník. 23. listopadu 1990 se však opět osamostatnila.

Uhelná je členem Mikroregionu Javornicko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[6] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[7] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[8]

K Uhelné patřila osada Zastávka (něm. Stillstand), nacházející se 2 km jižně na svahu vrchu Suť, poblíž bývalé osady Hřibová na katastru Vlčic. Její jméno znamená území, na kterém je zakázáno stavět, zastavena stavba: dotyčná oblast byla totiž sporná mezi vratislavskými biskupy jako držiteli Uhelné a sousedními pány von Maltitz jako majiteli statku Vlčice. Po vyřešení sporu zde roku 1735 biskup zřídil drobnou osadu. Půda se zde však hodila nanejvýš k pastvě a obyvatelé se živili námezdní prací a přadláctvím. Roku 1836 zde bylo 12 domů, v letech 1900 a 1930 11. Po odsunu původních německých obyvatel v letech 1945–1946 se odlehlou osadu bez valného hospodářského významu nepodařilo dosídlit, v 50. letech byla zcela opuštěna a roku 1963 i úředně zrušena. Nyní jsou zde jen rozvaliny několika budov.

Správní vývoj

Správní příslušnost Uhelné od roku 1848[9]

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Uhelné podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[10]

Celá obec Uhelná

Rok1869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 2094212120231825179017291792[p 1]715790643556531549[p 2]
  1. z toho: 12 Čechoslováků, 1753 Němců; 1790 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.
  2. z toho: 483 Čechů, Moravanů a Slezanů, 25 Slováků, 15 Němců, 3 Poláci; 192 řím. kat., 1 čsl. hus., 5 evang., 277 bez vyzn.

V obci Uhelná je evidováno 238 adres : 200 čísel popisných (trvalé objekty) a 38 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[11] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 155 domů, z toho 130 trvale obydlených.

Část obce Uhelná

Rok18361869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 753[p 1]692756708651628585689[p 2][p 3]428412380354396400
  1. z toho: Serksdorf (Uhelná) 682, Zastávka 71
  2. z toho: 2 Čechoslováci, 679 Němců; 687 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.
  3. z toho: Serksdorf (Uhelná) 645, Zastávka 44

V samotné Uhelné je evidováno 1131 adres : 129 čísel popisných (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[12] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 106 domů, z toho 93 trvale obydlených.

Církevní správa

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Uhelná do farnosti Uhelná, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[13] Farnost je administrována excurrendo z Javorníku.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[14] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku.

Části obce

Doprava

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku, Žulové a Vlčic směrem na Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova, a dále severojižní silnice III. třídy odbočující ze silnice II/457 a procházející Uhelnou směrem na části obce Nové Vilémovice a Červený Důl.

Pamětihodnosti
  • Římskokatolický farní kostel svaté Kateřiny, postavený roku 1801 (kulturní památka)[15]
  • Kaple svatého Floriána z 2. poloviny 18. století
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z počátku 19. století[16]
  • Zřícenina Rychlebského hradu
  • Na území Uhelné okrajově zasahuje evropsky významná lokalita Rychlebské hory – Račí údolí, cenná pro svá lesní a luční společenstva

Školství

V obci se nachází mateřská škola.

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 862.
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 438.
  6. http://www.javornicko.cz/
  7. http://www.smoj.cz/
  8. http://www.europraded.cz/
  9. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 34. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976–977.
  11. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  12. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  13. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.
  14. NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 204–205.
  15. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=229
  16. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=321

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.