Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jeseník)

První zmínka o současném jesenickém kostele je z roku 1418, kdy měl zřejmě podobu dnešního hřbitovního kostela v Javorníku. Už v roce 1267 je Jeseník uváděn nepřímo jako město a je pravděpodobné, že nějaký kostel nebo kaple zde již stála. Jesenicko bylo totiž v době své kolonizace pod správou vratislavského biskupství, které jistě dbalo o náboženské vedení obyvatelstva. Další zmínka je z roku 1457, kdy se píše o obnově a rozšíření kostela. Zasvěcen byl Panně Marii Nanebevzaté a toto patrocinium se uchovalo až po dnešek. Kostel byl třikrát zničen požáry a to roku 1638, poté 1696 a ještě roku 1737. Nicméně jeho klenby vždy vydržely. Při požáru shořel i farní a městský archiv, umístěný tehdy nad sakristií.

Zpovědnice z roku 1760 bohatě zdobená intarziemi

Po požárech byl za působení faráře Adama Floriána Girdwilla kostel opraven a vybaven inventářem, který mnohdy lze dodnes v kostele vidět. Byl pořízen obraz za hlavním oltářem s výjevem Nanebevzetí Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen. Namaloval jej roku 1763 malíř Eliáš František Herbert, který byl i tvůrcem dvou obrazů na vedlejších oltářích, zachycujících smrt sv. Anny a sv. Josefa. Tyto oltáře postavil sochař a řezbář Kristian Keller z Vápenné. Zpovědnice nechal zhotovit farář Adam Florián Girdwill okolo roku 1760 a používají se dodnes – tedy nepřetržitě již 250 let. Zdobené jsou technikou intarzie. Za působení faráře Ignáce von Runtzlera (1771–1792) bylo arcikněžství přeneseno z Vidnavy do Jeseníku. Přispěním faráře Jana Rothera (1792–1819) byl v okolí kostela zrušen hřbitov.

Současná podoba kostela je z roku 1883, kdy došlo k přestavbě kostela, protože původní prostor již nestačil pojmout všechny věřící (v roce 1880 žilo totiž v tehdejším Jeseníku 10 680 katolíků, 180 evangelíků a čtyři židé). Původní půdorys kostela byl prodloužen směrem do presbytáře. Zadní část je proto dnes nejstarší částí kostela a také zde bylo při přestavbě objeveno zazděné gotické okno z 15. století. Přestavbu prováděl farář Josef Peiker (1872–1893). Vratislavský biskup Förster odkázal v závěti majetek na podporu chudých kostelů. Peiker takto získal 36 000 zlatých, ale město chtělo peníze na stavbu rozdělovat samo. Vznikl z toho spor s farářem. Nakonec dostal za pravdu Peiker, a tak mohl začít s přestavbou. Architektem byl Rudolf Zelenka (autor kostela v Bukovicích, kaple na Ramzové, jesenické nemocnice, hotelu Koruna v Jeseníku a mnoho jiných staveb). Tehdejší doba neměla pro církevní aktivity pochopení, a tak mnozí nepřáli přestavbě kostela. Dělníci často práci odbyli, takže např. novou střechou do kostela zatékalo a musela se dělat znovu. Farář Peiker také při záměru udělat nový oltář naletěl podvodníkovi z Nisy, který vzal peníze, ale žádný oltář nedodal. Peiker tedy zaplatil zkušené řezbáře z Horního Údolí, bratry Antonína a Rajmunda, syny známého sochaře Bernarda Kutzera. Stavba byla dokončena v červnu roku 1883. Farář Peiker byl velmi aktivní kněz, usiloval o pozvednutí vzdělanosti farníků a byl to rovněž on, kdo přivedl do Jeseníku roku 1881 řád sester Voršilek, které zde vedly vzdělávací ústav pro dívky. Ústav měl vysokou úroveň a byl vyhledáván dívkami z celé střední Evropy. Nástupcem faráře Peikera se stal Josef Neugebauer (1893–1926). Ten nechal zhotovit stropní malbu s obrazy ze života Panny Marie a opravit boční oltáře a kazatelnu.

V období první republiky, kdy v tehdejším Frývaldově žilo 98 % německy mluvících obyvatel, usilovaly občanské spolky o vybudování památníku občanům města padlým za 1. světové války. Památník byl zřízen na dvou místech, a to nejdříve v roce 1934 v prostorách kostela jako velký dřevěný kříž s votivními deskami se jmény 250 padlých občanů. Ve výroční den smrti se rozsvítila žárovka u jména padlého vojáka. Autorem je sochař Josef Lux ze Staré Červené Vody. V roce 1945 v období poválečného protiněmeckého vzepětí, byly desky se jmény padlých odstraněny a pravděpodobně zničeny. Dnes jsou nahrazeny citáty z Bible. Druhý pomník byl opět po složitých jednáních zřízen rok poté na prostranství před Vodní tvrzí a stal se rovněž obětí protiněmeckého poválečného ničení. V roce 1937 byl kostel povýšen kardinálem Bertramem na proboštství. Na tuto událost poukazuje pamětní deska (vpravo ve vchodu), kterou vytvořil profesor Kytka ze Státní školy na zpracování mramoru v Supíkovicích.

Socha sv. Václava

Po válce byl do roku 1950 prvním českým farářem v Jeseníku Alois Eineigel, který se přičinil o pořízení sochy sv. Václava z lipového dřeva s českými motivy. Toto dílo Břetislava Kafky je důstojným protějškem votivního kříže s motivy dubových listů, umístěného naproti. Socha je z roku 1947 a je to dar manželů Kočích jako poděkování za poválečné smíření česky a německy mluvících obyvatel tehdejšího Frývaldova. Za faráře Josefa Wencla, který zde sloužil 34 let a zastával funkci děkana Jesenického děkanátu, byla v roce 1962 na kostele pořízena nová břidlicová střecha a v roce 1971 i nová fasáda. Protože byla použita nekvalitní břidlice, musela být střecha již v roce 1987 stržena a nahrazena hliníkovou krytinou. V roce 1991 za faráře Vojtěcha Glogara byl interiér kostela téměř po sto letech vymalován. Na vymalování pracovali dva malíři a asi 30 brigádníků z farnosti. Bylo odpracováno 1 600 dobrovolných hodin, namontováno asi 7,5 km lešenářských trubek o celkové hmotnost 44 tun. Bylo spotřebováno 2 000 litrů barev a celá výmalba stála 55 000 korun. V roce 2002 byla generálně opravena i fasáda kostela, ovšem pro nedostatek financí je dodnes nedokončená.

Cihlová krypta z období baroka je uzavřena deskou ze supíkovického mramoru. V roce 2008 byl proveden průzkum krypty a byly objeveny pozůstatky 15 až 20 jedinců. Kosti byly rozházeny, proto byla zakoupena rakev, do které se ostatky pietně umístily.

První varhany byly postaveny v roce 1782 Antonínem Finklerem z Javorníku. Varhany byly opravovány v roce 1799 varhanářem z Andělské Hory Josephem Sebastianem Staudingerem za částku 450 zlatých.[4] Nové varhany nechal pořídit farář Peiker v roce 1876 za 3 400 zlatých u firmy Rieger v Krnově. V kostele jsou doposud a mají 15 rejstříků, 1 200 píšťal a 2 manuály.[5]

Oltář sv. Josefa

Původně byl oltář zasvěcen sv. Hedvice – patronce Slezska. Oltář pochází z počátku 50. let 18. století. Jeho autorem je sochař a řezbář Kristián Keller z Vápenné, později usazený ve Skorošicích. Obraz na oltáři Smrt sv. Josefa namaloval malíř Eliáš František Herbert roku 1763. Nápis na obraze je z Lukášova evangelia: „Nunc dimittis servum tuum Domine, secundum verbum tuum in pace“ (Nyní, Pane, můžeš podle svého slova nechat svého služebníka odejít v pokoji). V oltáři jsou ostatky sv. Bonifáce. Obraz nahoře je sv. Hedvika, po stranách jsou sochy sv. Barbory a sv. Notburgy. Okolo hlavního obrazu jsou čtyři sochy: sv. Šebestián, sv. Monika, sv. František Xaverský a sv. Jan Evangelista.

Oltář sv. Anny

Rozmístění fresek na stropě kostela: 1. Kristovo narození 2. zvěstování Panny Marie 3. útěk do Egypta 4. setkání s Alžbětou 5. nalezení v chrámě 6. Ježíšovo dětství 7. hledání Ježíše v Jeruzalémě 8. pieta 9. Panna Maria – Immaculata 10. zjevení Panny Marie sv. Dominikovi (růženec) 11. Panna Maria – hvězda mořská 12. Panna Maria – uzdravení nemocných

Původně byl oltář zasvěcen sv. Ondřejovi. Oltář pochází taktéž z počátku 50. let 18. století a jeho autorem je opět sochař a řezbář Kristián Keller z Vápenné, později ze Skorošic. Obraz na oltáři Smrt sv. Anny namaloval malíř Eliáš František Herbert roku 1763. Nápis na obraze je z Lukášova evangelia: „In deine Hände lege ich meinen Geist“ (Do tvých rukou odevzdávám svého ducha). Obraz nahoře je sv. Floriána, po boku socha sv. Apolonie a sv. Rozálie (věnec růží). Okolo hlavního obrazu jsou čtyři sochy: sv. Kateřina Alexandrijská, sv. Karel Boromejský, sv. Roch a sv. archanděl Michael.

Pochází z roku 1895 a maloval je vídeňský profesor Schüller.

• 3 velké vitráže:
  • sv. Ludvík a sv. Ludmila – věnoval výrobce krajek ve Vídni Louis Damböck (sv. Ludmilu na památku své matky, která zemřela v lázních)
  • sv. Hedvika – okno zaplatila žena zdejšího rentmistra Josefina Kutschrová
• 4 malé vitráže: okna byla vyrobena v roce 1883 firmou Tiroler Glasmalerei
  • 3 (Trojice) darovaly jesenické ženy
  • 1 s obrazem Panny Marie daroval farář Peiker
• ostatní vitrážová okna v bočních lodích kostela a na kůru pocházejí z roku 1909 a byly vyhotoveny firmou Richarda Schleina v Hrádku v Čechách.

• Jesenicko. Vlastivědný sborník, Jeseník: Vlastivědné muzeum Jesenicka a Státní okresní archiv Jeseník, 2009, roč. 10, č. 1, s. 59–60. ISSN 1213-0192.
• VII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku, Sborník referátů. Jeseník 2007. 158 s. ISBN 978-80-86388-56-4

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Wikimedia Commons
• Stránky farnosti
• Stránky děkanátu Jeseník